Aneb „u Kolína je rovina, tam je hned všechno vidět“, jak pravil poťouchlý Jouza, ztvárněný Lubomírem Lipským v jednom populárním dětském filmu. A co že jsme tam viděli my (a ani jsme nemuseli lézt na přistavené žebříky)? Jednou za čas se mi stane, že mám příležitost se nechat na pár hodin odvézt do míst a měst, kam bych se asi normálně hned tak nedostal, takže se smiřte s tím, že tu občas budete vídat a čítat něco, co je „za rohem“. Tentokrát jsem měl možnost vyrazit právě do již zmíněného Kolína, kde se 8. května 2012 konal 16. Den záchranářů (ovšem zdaleka nejen jich).
Ty dvě hodinky cesty autem jsme poslouchali, jak všichni myslí na 67. výročí konce války a všichni důležití se chystají na pietní akty. Nechci nic říkat, ale myslím, že z těch davů, které využily nakonec krásné a slunečné počasí k návštěvě téhle přes celém město rozmáchlé akce, na nějaké výročí nepomyslel nikdo…
Právě ono počasí bylo jednoznačně výhrou celé akce. Už nějakou dobu sice trvají strašidlácké předpovědi, ale nebe jasné a slunce hřejivé, tudíž „vyvalily se davy zdola a roztáhnuly se v širá kola…“ Tolik lidí u nás nechodí ani na demonstrace, možná ani ke Kocourovi ne. Zastavujeme kousek od náměstí, které je plné ukázkové techniky záchranářů, hasičů, policistů státních i městských a všelijakých podobných skupin a složek, něco moderní, něco veteránské. Mezi tím stánky všeho druhu. Testy, hry, hříčky, trenažéry, pojišťovny komerční i zdravotní, balónky, bonbóny, prodej suvenýrů. Kulutrní program – sbory a sborečky, mažoretky, modern-dance.
Po prohlídce náměstí se přesouváme na nedaleký ostrov, nesoucí jméno nejslavnějšího místního rodáka. Autem je to hezká projížďka, když pak jdu zpátky pěšky, je to jen kousíček od náměstí. Všechny travnaté plochy jsou pokryté technikou roztodivného vzhledu a určení, plné výbavy, o níž člověk leckdy nemá zdání, k čemu všemu je to dobré. Hned první veterán potěší, myslím, že víc Šluknovů v republice nebude. Ostatně o kus dál stojí Jablonec, Hrádek nad Nisou, Rychnov u Jablonce, Český Dub… Skoro všechno se dá prohlédnou zblízka, osahat, osedlat a i jinak prozkoumat. Program se teprve chystá, v letním kině stojí dva vraky, připravené k ukázkám vyprošťování, říční policie se snaží „utopit“ cyklistu, který se pořád vynořuje, chystají se nájezdy a průjezdy (mají tu být psi, těžkoodněci a jízdní policie). Dětské souteže v plném proudu, klobása za pajsku, lidi dychtivě čučí třeba i na to, jak tři stříkačky vyprázdní obsah celé cisterny za necelé tři minuty… Hlavní program teprve bude, vyrážím se podívat do města.
Ta kovová šílenost ve dvou spirálách, po níž se z města člověk dostane buď na lávku k ostrovu, nebo na perón zastávky ČD, je neuvěřitelný architektonický artefakt. Jak už jsem zmínil, na náměstí je to blízko. Jenže tady už jsou jen „trosky“, program tu skončil s údery poledne a přemisťuje se na mnou opuštěný ostrov. Na horním konci je tabule s plánem města, na níž se mi daří identifikovat Íčko. Ovšem najít ho v reálu není snadné, není totiž označené tradiční turistickou zelenou. Navíc má zrovna pauzu na oběd. Bloumám tedy ulicemi bez patřičného tištěného vybavení – přehlédnout chrám svatého Bartoloměje (a nedaleké muzeum) ale nejde. Poměrně hodně židovských památek (na hřbitov je to na mě ale daleko, tak snad příště). A ejhle, další připomínka severu – Novia, mají slevu 50 procent na všechno! Stav některých památek je poměrně tristní. Sice nemáme městský úřad na zámku, na druhou stranu zase nemusíme řešit, jestli na příchozí spadne nebo nespadne cihla nebo omítka. Nakonec se do Infocentra dostanu, koupím vytouženou turistickou známku a naberu spoustu letáků. Mělník, Roudnice, Plzeň a podobně. Pokud chci něco víc o Kolíně, měl bych se podle mých zkušeností vypravit do Zlína, nebo do Ostravy… Vracím se na ostrov, kde už mají začínat ukázky
Jenže s organizací a časovým harmonogramem je to trochu problém. Zásah těžkoodněců už byl, ve stejném čase jinde proběhla ukázka vyprošťování, při mém příchodu se s půlhodinovým předstihem chystalo vystoupení jízdní policie, které se sice mělo ještě opakovat, ale z technických důvodů nebude… Nicméně to stálo za to. Sice koně jen 4 (na demošky se jich sjelo daleko, daleko víc), ale ukázalo se, že se u nás (naštěstí) vlastně ani moc neukázali. Člověk žasne, když tihle cvičení (ne)koně jdou podle pokynů jezdce suvernénně vpřed s očima zakrytýma praporem, nehnou s nima dělbuchy ani střelba z pistole, v klidu projdou bariérou ať už z látky, ze sudů, nebo z lidí, nerozhodí je ani dav, metající po nich PETky, tenisáky a houby. Vrcholnám číslem pak byla „ohňová show“ – že přes plameny přeskočí, prosím. Ale když jimi následně procházeli?
Výlet do vojenského prostoru, kde probíhaly ukázky vojenské techniky, jsme si odpustili. Kdo chce něco odtamtud vidět (plus spustu dalších a lepších fotek), tak tady.