- Kaple Svatých schodů v ambitech křížové chodby Lorety v Rumburku
- Kaple Svatých schodů v kostele svatého Josefa v Krásné u Pěnčína
- Kaple Svatých schodů na hradě Potštejn
- Kaple Svatých schodů v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Krupce
Součástí Loretánského areálu v Rumburku je v jeho jihozápadní části v ambitech křížové chodby umístěná kaple Svatých schodů.
Opakování matka moudrosti – neznalým znovu vysvětlení, co to vlastně ty Svaté schody jsou:
Takováto schodiště jsou vzácnými památkami – jsou kopií původních mramorových schodů o 28 stupních, po kterých dle legend kráčel v Jeruzalémě Ježíš Kristus k Pilátu Pontskému. Originál byl během křížových výprav převezen do Evropy. Dnes je uctíván v Bazilice sv. Jana v Lateráně (San Giovanni in Laterno) v Římě. Dle tohoto vzoru byly pak stavěny kopie. Podmínkou však bylo, že každý schod musel ukrývat ostatky svatých, či jinou významnou relikvii, jejichž pravost musel potvrdit papež.
Seznam kopií tohoto zvláštního artefaktu na našem území není zrovna početný – Praha (Karlov, Na Slupi), Olomouc (2x), Brno, Znojmo, Králíky, na Křížovém vrchu u Stodu (Vrabina), Krupka, Rumburk, Potštejn, Česká Lípa, Krásná u Pěnčína. Některé již neexistují, některé jsou nepřístupné. Přesný počet se v různých zdrojích liší. Některé z nich jsou chloubou, i když to ne každý „kolemjdoucí“ tuší.
Zpět do Rumburka. O některých místech se mi nepíše snadno. Nikdy by mne nenapadlo, že se stanu součástí místa, že tu strávím tolik času. Ani nevím, kdy jsem tu byl prvně a po pravdě, jsem překvapen, co všechno jsem objevil ve svém vlastním fotoarchivu (už vážně zapomínám). Zdejší areál měl štěstí, že se mu dostávalo značné propagace a o něm celém i jeho částech existuje dlouhá řada tištěných materiálů. Je tudíž odkud čerpat.
Kaple Svatých schodů (Sancta Scala) v Rumburku podmanivě připomíná příběh o Ježíšově odsouzení, utrpení a ukřižování. Prostor byl od počátku inscenován jako řada výjevů odehrávajících se před dvě tisíci lety, o Velkém pátku. Jedná se o nejmladší poutní kapli Svatých schodů z deseti kaplí tohoto druhu postavených v českých zemích. Pašijový příběh Ježíšova utrpení byl v Rumburku zasazen do působivých, divadelně pojatých kulis. Ojedinělý je početný soubor polychromovaných soch, který netradičně lemuje vlastní Svaté schody. Mimořádné je propojení křížové cesty v ambitu Lorety s kaplí Kalvárie (Ukřižování) nad Svatými schody. Kaple Kalvárie tvoří od roku 1893 XII. zastavení křížové cesty. Kaple Svatých schodů se kompletně restaurovala v letech 2007 až 2012. Dne 15. 9. 2012 ji požehnal litoměřický biskup Mons. Jan Baxant. Kaple Svatých schodů je součástí prohlídkového okruhu v rumburské Loretě. Odehrávají se zde soukromé a veřejné pobožnosti Svatých schodů.
Poutní kaple Svatých schodů symbolizuje schodiště v paláci Piláta Pontského, římského místodržitele v Jeruzalémě, po němž na Velký pátek vystoupal Ježíš Kristus pro rozsudek smrti. Stupňů Svatých schodů je 28 a k oltáři v kapli Kalvárie se po nich vystupuje na znamení úcty a pokání pouze po kolenou. K výstupu a sestupu slouží dvě boční schodiště.
O výstavbu kaple Svatých schodů se zasloužil představený kapucínského kláštera v Rumburku páter Bernardin (vlastním jménem Josef Seidl). Kaple byla vybudována v letech 1767-1770 za přispění majitele rumburského panství Josefa Václava knížete z Liechtensteina a ze sbírek farníků. Autor stavebních plánů kaple Svatých schodů, ani výtvarné koncepce není znám. Kaple má podobu trojramenného schodiště, s mohutnými dělícími zdmi. Schodiště vedoucí do kaple Kalvárie jsou přístupná přímo z křížové chodby.
Ve výklencích ústředního schodiště jsou umístěny dřevěné polopostavy velekněží, římských vojáků, vysmívajících se židovských obchodníků a výjev Ecce homo (Ejhle člověk) s Pilátem Pontským a Ježíšem. Rumburské Svaté schody jsou jediné v České republice, v níž se dochoval tak rozsáhlý sochařský soubor. Autora unikátního sochařského díla neznáme. Autorství připisované malíři Eliasi Dollhopfovi (1703–1773) z Horního Slavkova není doloženo. Je možné, že jeho dílna se podílela na štafírování soch. V roce 2019 došlo k nálezu tří soch patřících do původního souboru. Z nálezu vyplývá, že soch v kapli Svatých schodů muselo být v minulosti více, než se dosud předpokládalo.
Bohatá je nástropní malířská výzdoba s výjevem „Triumf Kříže“, „Druhý příchod Ježíše Krista“ a scénami ze Starého zákona. Malby na klenbách postranních schodišť jsou nejstaršími dochovanými malbami v rumburské Loretě. Rostlinné motivy pochází ve své nejstarší vrstvě z doby výstavby kaple.
Po pravé a levé straně poutní kaple Svatých schodů se nachází dva navazující drobné liturgické prostory – výjev Posmívání se Kristu (Vězení Krista) a Boží hrob. Dokončeny byly roku 1771. Součástí je sochařská výzdoba z 18. století s postavami římských vojáků a vysmívajících se židovských obyvatel Jeruzaléma. Autorství soch není známé. Z výsledků restaurování vyplývá, že pocházejí se stejné dílny jako sochy z ústředního schodiště Svatých schodů. K restaurování soch Římanů došlo v roce 2018 a 2019.
Co se týče výše zmíněné propagace, bývali jsme její součástí, na webu máme řadu tiskových zpráv:
11. 8. 2011 – Do původní krásy se v průběhu srpna vrací malby v ambitu Lorety v Rumburku. Restaurátorské práce zde potrvají do začátku září.
Návštěvníci mohou restaurátory pozorovat přímo při práci v barokním objektu Svatých schodů z 18. století, který je součástí křížové chodby. Obnovy se dočkají nástropní a nástěnné malby i dřevěná balustráda. Na původní místo bude nainstalována zachráněná unikátní sochařská výzdoba. Restaurátorské práce probíhají v objektu Svatých schodů od roku 2008. Kompletně budou dokončeny v roce 2012, kdy dojde k znovuvysvěcení poutního místa. Obnovu rumburské Lorety ve výši 910 000 Kč v roce 2011 podpořilo Ministerstvo kultury ČR, Ústecký kraj, Město Rumburk a Římskokatolická farnost – děkanství Rumburk. O celkovou záchranu barokního skvostu severních Čech usiluje od roku 1996 vlastník objektu, Římskokatolická farnost-děkanství Rumburk. Obnova zatím přišla na 22 000 000 Kč.
Dokončené restaurátorské práce se návštěvníkům oficiálně představí v sobotu 17. září 2011 při tradičních Loretánských slavnostech. Návštěvníci se mohou těšit mimo jiné na původní výraznou barevnost dřevěné balustrády – na zdobené zábradlí budou umístěny barokní sochy. Ty dotvoří celý příběh o Ježíšovi, který Svaté schody s kaplí Kalvárie vyprávějí. Od roku 2008 do letošního roku došlo v objektu Svatých schodů k opravě fasády, restaurování výmalby a sochařské výzdoby. Provedeny byly práce za 2 950 000 korun.
13. 2. 2014 – Srovnávací fotografie jednotlivých restaurovaných částí Lorety dokumentují např. záchranu nástropní výmalby ambitu, restaurování výzdoby kaple Svatých schodů, obnovu střech, fasád a ohradních zdí barokního areálu.
10. 4. 2019 – Dva římští vojáci strážící Vězení Krista v ambitu Lorety Rumburk jsou zpět z restaurátorské dílny.
Během restaurování se jim vrátila autentická podoba z 18. století. Záchranu sochařské výzdoby bočních liturgických prostor kaple Svatých schodů v ambitu Lorety Rumburk ve výši 550 000 Kč zajistilo rumburské děkanství v roce 2018 a 2019 za přispění Česko-německého fondu budoucnosti, Města Rumburk a německých dárců. Projekt kromě restaurování soch zahrnuje i vyřezání kopií soch, které se nedochovaly. O probíhajícím restaurování sochařské výzdoby kaple Svatých schodů se zájemci dozví více před Velikonocemi ve středu 17. 4. 2019. Od 17.00 hod. začíná v Loretě komentovaná prohlídka ambitu, křížové cesty a Svatých schodů.
Záchranné práce dokončí restaurátorský tým Jitky Musilové během letních měsíců. Sochy se umístí na původní místo – do kaple Svatých schodů, Božího hrobu a před výjev Vězení Krista. Stanou se součástí prohlídkového okruhu celoročně přístupné Lorety. Sochy budou k vidění rovněž během pobožností Svatých schodů a v postním období během pobožností křížové cesty.
Sochařská výzdoba kaple Svatých schodů a bočních prostor byla podle archivních zpráv pořízena mezi lety 1767 až 1771. „Při průzkumu barevných vrstev jsme zjistili, že sochy římských vojáků prošly během 248 let jen jednou přemalbou. Sochám z ambitu rumburské Lorety se během restaurování vrátila původní výrazná barevnost z 18. století. Dnešní oči uvyklé na jemné pastelové tóny si budou muset znovu zvyknout na použitou sytou modrou, zelenou či červenou. Během restaurování se dále potvrdilo, že sochy z ambitu pochází se stejné sochařské dílny jako sochy z kaple Svatých schodů,“ uvedla restaurátorka Jitka Musilová. Restaurování bude nadále pokračovat. V těchto týdnech se restaurují zbylé dvě sochy Římanů stojící u Božího hrobu.
V letošním roce kromě záchrany soch římských vojáků vzniknou kopie čtyř polopostav ze Svatých schodů. Zobrazují velekněze, vysmívající se obchodníky a římské vojáky. Jak vyplývá z archivních zpráv, původní sochy nenávratně zmizely před sto let. Mezi lety 1900 až 1902 byly jako značně poškozené prodány do starožitnictví a z výtěžku prodeje se hradila obnova jiné kaple v ambitu Lorety. „Nové sochy vyřeže řezbář z Rumburku. Jako vzor mu poslouží podle nově nalezené dobové snímky z počátku 20. století uložené ve sbírkách Národního památkového ústavu. Díky tomu se opět scelí rozsáhlá sochařská galerie,“ řekl rumburský děkan P. Jozef Kujan SDB.
Redakční PS (IŠ):
Řízením osudu se stalo, že mám tu možnost a nachodil jsem v Loretě už pár kilometrů (a snad budu mít možnost ještě nějaké nachodit). Sochy Římanů před Božím hrobem a Žalářem Krista jsem míjel často. Samozřejmě že jsem je i zdokumentoval a pomáhal při jejich odvozu do restaurátorské dílny. O to větší překvapení, když se první dva vrátili. Jak jsem prohlásil, z wellness. Skoro jako kdyby je někdo zcela vyměnil. Jsou celí (tedy zatím až na kopí), a těžko někdo pozná, co a kde jim bylo doplněno. A ty barvy… a to se prý museli restaurátoři na dílně krotit, protože objevené tóny a odstíny byly tak neuvěřitelné, že by nejspíš vzbudily silný rozruch…
Rozsáhlý sochařský soubor z kaple Svatých schodů v Rumburku je opět kompletní. V pátek 13. 9. 2019 byl doplněn o tři restaurované sochy. O jejich existenci se nevědělo do letošního července. Znali jsme je pouze z dobové fotografie pořízené před rokem 1900.
Záchranné práce během léta zajistil restaurátorský tým Jitky Musilové. Sochy se veřejnosti poprvé představily během Loretánských slavností 2019. Již v červnu byly na své místo v ambitu osazeny sochy čtyř římských vojáků, pocházející z 18. století. Záchranu sochařské výzdoby bočních liturgických prostor kaple Svatých schodů v ambitu Lorety Rumburk ve výši 630 000 Kč zajistilo rumburské děkanství v roce 2018 a 2019 za přispění Česko-německého fondu budoucnosti, Města Rumburk, německých dárců a vlastního spolupodílu.
Podařilo se přečíst i hebrejský nápis na pokrývce hlavy jedné ze soch. Znalec hebrejštiny Achab Haidler obratem ozřejmil, že měl znamenat tóra (učení). Ve zkomolené podobě jej na postavě velekněze v 18. století vytvořil někdo, kdo hebrejštinu ne zcela ovládal.
Při osazování soch do výklenků kaple Sv. schodů v Rumburku se v září 2019 nově dodrželo řazení soch, které prozradily historické fotografie pořízené před rokem 1900. Tehdy došlo k sejmutí karikatur židovských obchodníků a dřevěné polopostavy se jako pobuřující uložily do Muzea v Rumburku. Část soch se vrátila zpět do rumburské Lorety roku 1930, kdy se instaloval výjev Ecce homo.
Kaple Sv. schodů v Rumburku z roku 1767-1770 je v současnosti jedinou kaplí v České republice, v níž se dochovala skupina soch posměváčků z Jeruzaléma, která se na Velký pátek dožadovala ukřižování Ježíše a bičovanému Kristu se vysmívala.
Na wiki jen zmínka, že Svaté schody jsou součástí ambitů. Většinou se o nich začalo psát až v okamžiku jejich restaurování.
Ve Šluknovském výběžku najdete město Rumburk a v jeho centru loretánskou kapli. Město proslulo na konce první světové války i tzv. rumburskou vzpourou, která byla potlačena.
Loretánskou kapli Panny Marie tohoto typu najdete v Česku pouze na třech místech. V Praze na Hradčanech, v Kosmonosích a tady v Rumburku. Loretánskou legendu ukazuje návštěvníkům sochařských reliéf. Podle ní stál v Judei dům Panny Marie, Josefa a Ježíše. Ve 12. století měl být přemístěn před nevěřícími nejdříve do Dalmácie a potom ho andělé přenesli do Itálie. Nakonec zůstal v města Loreto. Odtud také dostala kaple své jméno. Pokud věříte, že je tahle legenda pravdivá, pak skutečně existuje v Nazaretu jeskyně, kde prý stál dům, ve kterém měla Panna Marie žít. A jeho zdi chybí. Právě ty mají být v Loretu. Okolo zdí byl pak postaven chrám.
Rumburská loreta byla postavena začátkem 18. století díky přání knížete Antona Floriána z Lichtenštejnu, který sídlil na zdejším rumburském zámku.
„Loretánská kaple se tu neobjevila náhodou. Kníže z Lichtenštejnu byl velvyslancem ve Vatikánu u papežské stolice a jako takový se pohyboval po Apeninském poloostrově a zavítal i do poutního místa Loreto. Tam se mu kult mariánského svatého domku velmi zalíbil a proto se rozhodl, že ho přenese do Rumburku do svého panství.“
Jak dodala naše průvodkyně Klára Mágrová, kníže pocházel z boční větve Lichtenštejnů a nepředpokládal, že by dosáhl většího společenského vzestupu. Proto chtěl v Rumburku vybudovat centrum svého panství, ale všechno dopadlo jinak.
„Jako vychovatel prince Karla byl poté, co se z něho stal císař Karel IV. povolán do jeho služeb a doprovázel ho všude možně po Evropě a na Rumburk už čas neměl.“
Kníže se pak začal věnovat přestavbě Lednicko-valtického areálu, který je dnes památkou UNESCO. A vzal si sebou umělce, který stavěl i loretu. Tím byl Johann Lukas Hildebrandt, který se stal císařským dvorním architektem.
„Hildebrandt odjel přímo do Loreta a tam zaměřil stávající stav původní loretánské kaple. V barokním období se totiž počítalo s tím, že nějaké poutní místo může svou funkci plnit i na jiném místě. Pokud tam byl objekt přenesen, tak měl v sobě zázračnou moc. Z toho důvodu byla věnována taková péče zaměření toho italského objektu, který byl pak postaven tady v Rumurku.“
Reliéfy na loretě ukazují příběh života Panny Marie a hodně se blíží italskému originálu. Co je však překvapivé v Rumburku strojí na balustrádě množství soch, které původně stály na střeše a pocházely od Franze Bienerta. V Itálii však nich takového není. Bylo to však přání knížete Antona Froriána z Lichtenštejnu.
„Jako zadavatel si vymyslel, že jeho loreta bude mít nahoře sochařskou galerii 16 příbuzných Ježíše a Panny Marie. Vydrželo to tady 100 let. Jenomže renesance přenesená do barokních Čech, do drsnějšího severu se tady hned setkala s realitou. Místní pískovec, i když hodnotně zpracovaný skvělým umělcem, tady moc trpěl. Ty sochy začaly odpadávat a aby se nestalo neštěstí, tak byly všechny sneseny.“
Podobně jako sochy dopadla i další italská výzdoba, kterou se snažili přenést na drsnější sever. Loreta už tři sta let odolává zdejším zimám a 300 let se vede boj o její záchranu. Původně byla obehnána otevřeným ambitem, což je křížová chodba, která obklopuje poutní místa. I ta musela být uzavřena dveřmi, jinak by ji zničil sníh. Nyní se restaurují poničené malby v ambitu. Ani interiér samotné lorety není v takovém stavu, jaký by si zasluhoval. To nejcennější je však sama socha černé Matky Boží Loretánské.
„Černá Madona, zázračná socha, milostná socha, která po přímluvě Panny Marie vyléčila zhruba 30 lidí. Madona dostávala různé dary: prsteny, korunky šperky, šaty. Ty se měnily podle liturgického období. Nedochovalo se prakticky nic. Všechno bylo rozkradeno a my jsme našli jen troje šaty a korunku. Černá Madona byla ve své době dotýkána. To znamená, že nově vyrobená socha byla umístěna vedle původní, aby od ní převzala tu zázračnou moc a poté byla slavnostně přenesena sem do Rumburku.“
Jak uvedla naše průvodkyně Klára Mágrová, socha byla při procesích nošena po městě. Dochovala se však jediná maličká fotografie. Poutě se tu konají dodnes a to od roku 1685. Unikátní jsou v loretě i tzv. svaté schody. Těch se v Česku dochovala necelá desítka.
„Je to 28 stupňů. Schodiště, po kterém vystoupal Ježíš do paláce Piláta Pontského pro rozsudek smrti. Cestou byl vysmíván obchodníky, kteří ho ponižovali a my ty obchodníky máme dochované. Jsou to sochy od Eliase Dollhopfa, které sem byly instalované v roce 1770 po dostavbě svatých schodů. Sochy se dochovaly, teď se restaurovaly a letos se dočkáme dokončení. Pamětníci o nich hodně vyprávějí. Jsou to obličeje, které vyjadřují zlost a pohrdání“.
Loreta byly v Rumburku zpřístupněna v roce 1996, navíc je tahle stavba zařazena ve speciálním programu ministerstva kultury.
Když se řekne Rumburk, mnozí si z dějepisu vybaví i spojení rumburská vzpoura, i když možná netuší, o co tehdy šlo. Kousek od parku tu však najdou kasárna, kde se vzpoura roku 1918 odehrála. Začali ji vojáci, kteří přišli z ruské fronty.
„Bylo jim slíbeno, že dostanou peníze, dovolenou, najíst a místo toho dostali rozkaz, že se mají vrátit zpět na frontu. Jim se to nelíbilo. Říká se tomu rumburská vzpoura. V květnu 1918 se vzbouřili vojáci z místní posádky, napadli svoje nadřízené a rozhodli se, že půjdou ku Praze. Že se ozbrojí, vyvolají povstání, skončí válka a bude mír. Byli dostiženi už v Novém Boru, protože zapomněli odstřihnout telegraf. Zpráva, že tu došlo ke vzpouře se roznesla, byla připravena protijednotka. Vojáci byli pochytáni a došlo k velkému soudu. Stovky z nich strávili dobu do konce války v Malé pevnosti v Terezíně, tam byli vězněni. Tři byli v Rumburku popraveni, ti vůdci a další byli popraveni v Novém Boru, takže to skončilo velmi krvavě.“
V Rumburku je i zajímavý kontrast. Najdete tu vesnickou památkovou rezervaci – ulici, kde je 18 podstávkových domků, dodnes obývaných, ale i řadu továrnických vil. Dnes tu průmysl téměř nenajdete, ale dřív tu jenom kvetl. Například zde vyrostla roku 1720 barokní textilní manufaktura.
„Na sever Čech přišel anglický průmyslník a zjistil, že se tu vyrábí úžasné plátno. Založil si tu manufakturu. Řemeslníci mu dodávali plátno, on ho tu barvil a zušlechťoval. 90 procent plátna šlo do Anglie a do zámoří. On tu působil pár let, protože relativně brzy, během 10 let zemřel. Ale nadělal tu neuvěřitelné množství peněz, to byly milionové částky. Proto sem hned přiběhla kontrola z Vídně a zjistilo se, že daně platí. Oni si ho moc považovali, protože dával obživu místním lidem a koruna z toho taky získávala peníze.“
Jak dodala Klára Mágrová, v Rumburku pobýval svého času i Franz Kafka. Jezdil sem jako zaměstnanec pojišťovny a pak tu byl na dovolené v sanatoriu. Dokonce vymyslel plán, jak ho přebudovat na léčebnu pro vojáky. Měl za to dostat rakouské vyznamenání, ale než k tomu došlo, skončila válka. Rumburk proto připravuje výstavu Cesty Franze K. Bude mapovat místa, kam Franz Kafka jezdil a představí ho trochu z jiného úhlu.
Portál ProPamátky 19. 8. 2011:
Restaurátoři opravují vzácné malby v objektu Svatých schodů v areálu loretánské kaple Panny Marie v Rumburku. Opravy za 910 tisíc korun dokončí v září. Obnova celého objektu se uzavře v roce 2012, poté bude poutní místo znovu vysvěceno.
Restaurátoři v loretánské kapli pracují už od roku 2008, skončit by měli na začátku září. „Návštěvníci mohou restaurátory pozorovat přímo při práci v barokním objektu Svatých schodů z 18. století, který je součástí křížové chodby,“ uvedla Klára Mágrová z Římskokatolické farnosti Rumburk. Obnovy se podle ní dočkají nástropní a nástěnné malby i dřevěná balustráda. Na původní místo se pak vrátí i zachráněná sochařská výzdoba.
Do obnovy celého objektu barokní loretánské kaple už farnost investovala 22 milionů korun. Na rekonstrukci přispělo město Rumburk, Ústecký kraj a Ministerstvo kultury. Od roku 2008 opravila farnost v objektu Svatých schodů fasádu, restauruje výmalbu a sochy.
Svaté schody symbolizují schodiště v domě Piláta Pontského, římského místodržitele v Judsku, po kterém vystoupal Ježíš pro rozsudek smrti. Původní mramorové schody byly do Evropy přivezeny během křížových výprav a jsou dnes uctívány v Římě v bazilice v Lateráně.
„V Rumburku byl objekt Svatých schodů dokončen roku 1770. Kovové křížky na Svatých schodech označují místa s uloženými relikviemi osmnácti světců. Po stranách schodiště byly umístěny dřevěné sochy vysmívajících se židovských obchodníků a římských vojáků od malíře a sochaře Eliase Dollhopha z Horního Slavkova,“ uvedl páter Jozef Kujan ze salesiánské komunity, která spravuje římskokatolické farnosti v Rumburku, Jiříkově a okolí.
Výsledek restaurátorských prací návštěvníci poprvé uvidí v sobotu 17. září při tradičních Loretánských slavnostech. Každý rok navštíví areál lorety více než 7 tisíc lidí. Kaple je barokní kopií italského renesančního originálu, vysvěcena byla v roce 1707. Spolu s ambitem, objektem Svatých schodů a kostelem sv. Vavřince byla součástí někdejšího areálu kapucínského kláštera.
Klenby Svatých schodů rumburské Lorety se po letech změnily ze zčernalých na blankytně modré. Tým pražských restaurátorů pod vedením Jitky Musilové začal nyní původní krásu navracet i zdem.
„Samotnou mne překvapilo, jak se to u Svatých schodů proti loňskému roku rozsvítilo a vše hraje odstíny modré. Že vše původně bylo téměř úplně zčernalé od plamenů svící nám návštěvníci při slavnostním představení restaurátorské práce snad ani neuvěří,“ říká koordinátorka projektů v Loretě Klára Mágrová.
Hotové malby, jejichž obnova letos bude stát 830 tisíc korun, lidé uvidí 17. září při tradičních Loretánských slavnostech.
Pozorovat restaurátory při práci mohou celý srpen. „Dekorativní rokoková výzdoba Svatých schodů je nejstarší část maleb v Loretě. Pochází z roku 1770 a neznámý autor na stropě bočních schodišť ztvárnil dekorativní ornamenty s rostlinnými motivy,“ popisuje Mágrová.
Obnovy se dočká i dřevěná balustráda, zábradlí na Svatých schodech. Zpět na speciální podstavce se vrátí vzácné sochy, které byly již restaurovány a poslední jsou právě v dílnách odborníků.
Po stranách schodiště byly umístěny dřevěné sochy vysmívajících se židovských obchodníků a římských vojáků od malíře a sochaře Eliase Dollhopha z Horního Slavkova. „Na své místo se vrátí například socha Panny Marie nebo svatého Jana,“ přiblížila Mágrová.
„V Rumburku byl objekt Svatých schodů dokončen roku 1770. Stupňů Svatých schodů je osmadvacet a k oltáři v kapli Kalvárie se po nich vystupuje po kolenou,“ popisuje Mágrová.
Vedle schodů jsou kovové křížky, které označují místa s uloženými relikviemi osmnácti světců. Malé kůstky jsou uložené ve speciálních schránkách pod stříškami zalitými olovem.
„Křížků si lidé většinou ani nevšimnou, protože jsou ještě zašlé. Ty se budou renovovat až příští rok,“ popsala Mágrová. Posledním krokem bude samotné vyčištění celých Svatých schodů.
Záchrana barokního skvostu od roku 1996 stála již 22 milionů korun, jen letos to bylo 910 tisíc. Přispívá na ni ministerstvo kultury, kraj, město Rumburk a Římskokatolická farnost – děkanství Rumburk. Kompletně budou dokončeny v roce 2012, kdy bude poutní místo opět vysvěceno.
Restaurátoři pro letošek skončili s pracemi na rekonstrukci Lorety v Rumburku. Výsledek si bude moci veřejnost poprvé oficiálně prohlédnout v sobotu 17. září během Loretánských slavností.
Hotovo – oznámili před týdnem zástupcům Římskokatolické farnosti v Rumburku restaurátoři Marek Scheib, Adam Souček, Lucie Matějková a Kamila Hamáková. Do původní krásy v průběhu srpna restaurátoři vraceli malby v ambitu Lorety v Rumburku.
Restaurátorské práce probíhají v objektu Svatých schodů od roku 2008. Kompletně budou dokončeny v roce 2012, kdy dojde k znovuvysvěcení poutního místa.
„Do soboty 17. září, kdy se letošní restaurátorské práce při Loretánských slavnostech 2011 poprvé oficiálně představí veřejnosti, proběhne ještě velký úklid a dokončí se drobné truhlářské práce,“ sdělila Deníku Klára Mágrová z Římskokatolické farnosti Rumburku.
Letošní restaurátorské práce v Loretě v Rumburku se podle Kláry Mágrové týkaly hlavně maleb bočního schodiště Svatých schodů. Na restaurování cenné dekorativní rokokové výzdoby se v roce 2011 podílel restaurátorský tým vedený Jitkou Musilovou z Prahy.
„Zachráněny byly nejstarší malby v Loretě v Rumburku. Pochází z roku 1770. Neznámý autor na stropě bočních schodišť v objektu Svatých schodů ztvárnil dekorativní ornamenty s rostlinnými motivy a stěny rozčlenil iluzivní architekturou. Dále byla restaurována dřevěná balustráda – schodiště – na níž byly objeveny pozůstatky původní barevnosti. Současně se obnovily přilehlé nástěnné malby v prostoru hlavního schodiště. Na zábradlí s výraznou červeno-zelenou barokní barevností byly navráceny dřevěné sochy židovských obchodníků a římských vojáků. Ty již v roce 2008 obnovila restaurátorská společnost Brandl z Prahy,“ zrekapitulovala Klára Mágrová.
„V Rumburku byl objekt Svatých schodů dokončen roku 1770. Stupňů Svatých schodů je osmadvacet a k oltáři v kapli Kalvárie se po nich vystupuje po kolenou. Kovové křížky na Svatých schodech označují místa s uloženými relikviemi osmnácti světců. Po stranách schodiště byly umístěny dřevěné sochy vysmívajících se židovských obchodníků a římských vojáků od malíře a sochaře Eliase Dollhopha z Horního Slavkova,“ doplňuje páter Jozef Kujan SDB ze salesiánské komunity, která spravuje římskokatolické farnosti v Rumburku, Jiříkově a okolí.
O celkovou záchranu barokního skvostu severních Čech usiluje vlastník objektu, Římskokatolická farnost-děkanství Rumburk, od roku 1996. Obnova zatím přišla na 22 milionů Kč a ve výši 910 000 Kč v roce 2011 ji podpořil také Ústecký kraj. Kromě Ústeckého kraje obnovu Lorety podpořily Ministerstvo kultury ČR, Město Rumburk a Římskokatolická farnost – děkanství Rumburk.
Český rozhlas Sever 15. říjen 2011 ->
Obsáhle o Svatých schodech v Magisterské diplomové práci Bc. Terezy Říhové z roku 2019:
Klášter kapucínů spolu s kostelem sv. Vavřince byl postaven v rámci plnění testamentu hraběte Františka Eusebia z Pöttingu (1627–1678) z 25. října roku 1667 jako poděkování Bohu za zámožnost. Po jeho smrti bylo panství odkázáno jeho bratranci Johannu Sebastianovi, který se stavbou začal, ale po dvou letech, roku 1671, spolu s tímto závazkem panství prodal a hlavním stavebníkem areálu se tak stal v letech 1683–1690 Anton Florian z Liechtensteina. Ten při koupi přislíbil, že do čtyř let vystaví kapucínský klášter pro 12 řeholníků. Stavba probíhala pod vedením řádového stavitele pátera Bruna, ale ten zemřel 6. ledna roku 1683, takže se dalším stavitelem stal páter Georgius Monacensius z Mnichova. Hlavní rozdíl v plánech obou kapucínů je ten, že první z nich situoval konvent za závěr kostela a druhý z nich už do dnešních míst. Z iniciativy knížete Liechtensteina byla také vybudována loretánská kaple v letech 1704–1707, dle plánů Johanna Lucase von Hildebrandta tak, aby co nejvíce odpovídala své předloze v Loretu, které Anton Florian navštívil roku 1691. Tím se z areálu stalo mariánské poutní místo a pro poutníky byl stavěn, za Josefa Václava z Liechtensteinu synovce Antona Floriána, ambit, který byl plánován od začátku stavby, ale realizován až roku 1742. Původní návrh ambitu měl vzniknout opět dle plánů Hildebrandta z roku 1710, avšak z finančních důvodů byla stavba odložena a projekt realizován později ve zjednodušené a méně elegantní podobě. Celá stavba byla dokončena i s kaplemi roku 1755, tedy až na kapli Svatých schodů. Ta byla vybudována mezi lety 1767–1770 v jižním křídle ambitu, po naléhání pátera Bernardina, který se pro svoji vizi snažil získat knížete Liechtensteina. Autor stavebních návrhů není znám. Roku 1771 přibyly do ambitu po stranách kaple svatých schodů dva menší prostory, které jsou dekorovány tematikou Posmívání se Kristu a Boží hrob.
Kaple je součástí jižního křídla ambitu, má obdélném půdorys, pohledově členěný schodištěm na tři osy a je osvětlována třemi kulatými okny. Schodiště jsou od sebe oddělena plnou zdí, přičemž na kultovním schodišti jsou v těchto zdech niky, vždy dvě na každé straně, které slouží pro osazení sochařské výzdoby. Pod schodištěm se nachází volný prostor202 a také barokní odvodňovací chodba z let 1735–1743.
Samotné schody jsou ze smrkového dřeva a jsou osazeny 53 kovovými křížky, pod kterými se nachází relikvie 18 světců a mučedníků. Pozoruhodné zde je, že se liší jejich rozmístění oproti tomu, jak jej známe jiných míst, kdy na druhém, jedenáctém a dvacátém osmém stupni je počet relikvií znásoben, aby tak byla akcentována místa, kam dopadala Kristova krev, nebo se v každém schodu nachází shodně po dvou či jedné relikvii. V pěti schodech od paty schodiště se nenachází relikvie žádná, na šestém schodu je jedna a pak jsou rozmístěny po dvou až po třech v jednom schodu.
Nejatraktivnější součástí výzdoby je soubor dřevěných polychromovaných skulptur v životní velikosti, zobrazených od pasu nahoru. Tyto sochy jsou vsazeny v nikách hlavního, posvátného schodiště. V první nice po pravé straně při výstupu schodů, se nacházejí čtyři sochy ztvárňující Židy, při Kristově cestě k Pilátovi. V druhé nice po pravé straně se nachází scéna Ecce Homo. Ústřední postavou v této nice je Kristus, jenž je rameny vytočený z niky, obrací se směrem k divákovi a stojí mírně nakloněn dopředu, což umocňuje dojem z jeho svázaných rukou. Doprovází jej dva muži, kteří mu nasazují rudý plášť. Původně byla součástí niky ještě jedna socha, která byla nalezena až tento rok, ale je zachycena na starší pohlednici vedle jednoho z vojáků, natočená směrem ke Kristu. Tato nika je provázána s protější, tedy tou na levé straně při vstupu a blíže ke kapli Kalvárie, se kterou tvoří jednu scénu a komunikuje s ní. Nacházejí se v ní tři postavy, přičemž tu uprostřed můžeme označit jako Piláta, po jeho pravici stojí římský voják a po levici je socha muže v turbanu. Poslední nika na schodišti je, co se týče typů postav, asi nejzajímavější. Nacházejí se v ní čtyři sochy, od paty schodiště směrem vzhůru muž s červenobílým turbanem na hlavě, vedle něj muž v hnědému klobouku s krempou, která trčí ven z niky, vedle něj stojí další, asi nejhůře zachovaný z celého souboru, jelikož jeho polychromie je značně degradovaná a odpadává. A poslední sochou z niky je muž, který z ní vykukuje. Autor soch není doložen, avšak někteří se domnívají, že by se mohlo jednat o Eliase Dollhopfera (1703–1773) z Horního Slavkova. Toto autorství bylo zpochybněno Natálií Belisovou, která tvrdí, že je zvláštní, aby se malíř (autor křížové cesty pro ambit, ale byl školen i ve fresce) věnoval sochařství. Atmosféra prostoru byla dotvářena dřevěnými malovanými výplněmi v lunetách za sochami a osvětlením v podobě olejových lamp, jejichž svit napomáhal výslednému, patrně značně sugestivnímu, dojmu z postav. Sochy byly v kapli umístěny do roku 1900, kdy již přestaly vyhovovat dobovému vkusu kapucínů a dle slov pátera se pro jeho dobu nehodily a budily ve věřících pouze smích.
Představený kláštera páter Hilarius čtyři z nich prodal, aby mohl financovat renovaci kaple Jezulete. Roku 1928 bylo dvanáct soch předáno do muzea v Rumburku a páter Thaddäus Walter si ponechal pouze sochy z výjevu Ecce Homo, které znovu osadil na schody roku 1930. Kdy se sochy vrátily zpět na svá místa, se přesně neví, ale jisté je, že se sem nevrátily všechny. Některé, jak je psáno výše, byly prodány a předpokládalo se, že další byly nejspíše zničeny či ztraceny. Avšak Kláře Mágrové z rumburské Lorety se podařilo objevit další tři sochy ze Svatých schodů v depozitáři, čímž se zvedl jejich současný počet čtrnácti na sedmnáct soch v nikách na schodišti a existuje domněnka, že soch zde mohlo být v každé nice pět, tudíž celkem dvacet.
Nástěnné i nástropní malby pocházejí z doby dokončování kaple, tedy z roku 1770, avšak byly upraveny roku 1843 a poté několikrát restaurovány. Stěny všech schodišť jsou členěny iluzivní architekturou, která se opakuje i okolo oltáře. Do iluzivních nik s mušlí jsou na bočních schodištích u jejich vrcholu „vsazeny“ postavy evangelistů, na levé straně Marek a Lukáš, na pravé Matouš a Jan. Co se týče maleb nástropních, tak na bočních schodištích jsou pouze dekorativní malbou vyvedená prázdná pole rámovaná ornamentem. Na hlavním schodišti v celé ploše stropu se nachází výjev Triumf Kříže, kdy kříž je nesen andělem a obklopen andílky s Arma Christi a na pasu, který rámuje toto klenební pole, směrem ke kapli Kalvárie jsou znázorněny tři postavy. Jedná se o Zmrtvýchvstalého Krista v červeném plášti, obklopeného aureolou a anděly. Po stranách je archanděl Michael s ohnivým mečem a váhami a Gabriel se svitkem s latinským nápisem „In Cruce Redemtio“. Tyto postavy zde slouží jako propojení scén na klenbách, tudíž Ukřižování a Posledního soudu.
V kapli Kalvárie na vrcholu schodiště je na hlavním poli nad oltářem zachycen právě Příslib posledního soudu a níže pod ním je iluzivní baldachýn, rámující oltář. Po stranách se ještě nacházejí výjevy ze Starého zákona, konkrétně Noemova oběť a Boj archanděla Michaela se zlem. Kaple Kalvárie se tedy nachází na vrcholu schodiště a její dominantou je oltář. Ten je předsazen před iluzivní niku, která je podtržena ještě nástěnnou malbou architektury a také drobou architekturou oltáře. Mensa oltáře je ve své přední části otevřená a je do ní vsazen sochařsky ztvárněný výjev očistce. Jedná se o tři duše v očistci oklopené plameny, dvě zachycené do pasu a u jedné pouze hlava. Levá (při pohledu na oltář) duše vzpíná ruce v modlitbě a směřuje svůj pohled vzhůru, ke kříži. Ústa má otevřená, jsou jí vidět i zuby, čelo má zkrabacené vráskami a z celého jejího výrazu lze číst bolest a úpěnlivou prosbu. Prostřední, ze které vidíme pouze hlavu, zírá do plamenů svýma smutnýma očima, ale v jejím obličeji se žádné emoce neodehrávají. A poslední duše má opět ruce sepjaté v modlitbě, avšak svůj pohled směřuje zasmušile dolů, ústa má pevně sevřená. Celá scéna je oddělena od diváka mříží, ale je dobře rozpoznatelná a viditelná při výstupu hlavního schodiště po kolenou.
Nad mensou je do iluzivní architektury jemně zapuštěný tabernákl a nad ním jsou vztyčeny tři kříže. Na nich je ukřižovaný Kristus spolu s Dismasem a Gesmasem. Scéna je ozařována kulatým oknem za ní. Po stranách tabernáklu jsou situovány sochy Panny Marie a sv. Jana Evangelisty pod křížem. Celé zobrazení Kalvárie je zde v porovnání s ostatní výzdobou značně poddimenzované a proporcionálně nejednotné. Postavy z Ukřižování jsou méně detailně i méně zručně zpracované a oproti očistci pod nimi působí velmi utlačeně a upozaděně.
Svaté schody spolu s Posmíváním se Kristu a Božím hrobem byly zakomponovány do již stávající lunetové křížové cesty v ambitu od E. Dollhopfera z roku 1764. Ta byla později roku 1893 nahrazena opět lunetovou křížovou cestou od Josefa Maschkeho, která je zavěšena v ambitu doposud. Tyto dvě menší kaple jsou opět doplněny sochami ze stejného období, jako sochy na schodech. V kapli Kristova Vězení/vysmívání se Kristu (v ambitu po pravé straně od kaple svatých schodů) se nachází pět soch, z nichž tři jsou znázorněny jako Židé různými způsoby pokořující Krista. Tyto sochy nelze blíže rozebrat či specifikovat, jelikož jejich stav není příliš dobrý a restaurováním zatím neprošly. Kristus sedí, ruce má spoutané před tělem a je mírně nahrbený dopředu. Otáčí hlavu směrem k posměvačům a v jeho výrazu můžeme číst klid i smutek. Před kaplí se nacházejí dva římští vojáci na stráži. Po pravé straně od vstupu do kaple stojí voják oblečen do černého kyrysu, pod kterým má bílou košili s ohrnutými rukávy a zelenou tuniku. Přes sebe má přehozený dlouhý splývavý červený plášť a je obut do vysokých černých bot pod kolena. Na hlavě se mu leskne nasazená černozlatá přilba, pohled obrací na diváka procházejícího ambitem a jeho obličeji dominuje dlouhý černý knír s bradkou. V jedné ruce drží kopí a druhou rukou kyne směrem k vězení, čímž zve kolemjdoucího k pohledu na Krista. Jeho kolega na druhé straně dveří vypadá podobně. Na hlavě také černozlatá přilba, kyrys, tentokrát stříbrný a pod ním stejná zelená tunika. Přes sebe má přehozený opět červený plášť až na zem a je obut do vysokých černých bot. Jeho postoj je již dynamičtější a pravým ramenem se natáčí směrem k vězení a ruku zatíná v pěst. V druhé ruce taktéž drží kopí.
Druhá kaple, tedy kaple Božího hrobu v ambitu po levé straně od kaple Svatých schodů, skrývá pouze jednu sochu, a to ležícího Krista. Před touto kaplí opět stojí dva římští vojáci. Po pravé straně od vstupu je voják oděn do stříbrného kyrysu přepásaného zlatým pásem a pod ním má červenou tuniku nad kolena. Na hlavě má posazenou zlatočernou přilbu, přes sebe přehozený dlouhý modrý plášť a je obut do vysokých žlutohnědých bot po kolena. Je natočen dopředu na pravým ramenem a ve stejné ruce drží kopí, druhou ruku má v pohybu, zřejmě si opravuje padající plášť. Druhý voják je oblečen obdobně, jen v jiných barvách. Na hlavě má jako ostatní vojáci stejnou černozlatou helmu a pohledem pozoruje přicházejícího diváka z ambitu. Stojí v uvolněné póze s váhou na levé noze, přes kterou má přehozenou pravou. Pravou ruku nataženou rukou se opírá o své kopí a druhou ruku má za zády.
Obrázků za ty roky velké spousty, už je to přece jen nějaká historie. O některých jsem ani neměl tušení, že jsem je kdy pořídil. Zatím nejsou všechny, archivy jsou hluboké a určitě ještě něco vyplave (třeba objev „ztracených“ soch a jejich instalace).
