Neděle v Drážďanech je úžasná věc. Tedy pokud se vydaří jako tahle v babím létě. Tedy pokud se snažíte se vyhýbat těm nejnašlapanějším akcím co se davů a prodejních masáží týká. Na to je neděle v Sasku vážně skvělá, zvláště když trefíte takovou, na kterou není připravená nějaká zvláštní akce.
Už dopolední příjezd do Saska byl povzbudivý, neboť jsme cestou tam potkávali nekonečné kolony německých víkenďáků, kteří se valili do Bad Schandau, Schmilky, Hřenska a dál … Köenigstein byl v tom směru zcela ucpaný … převažující značky PIR a DD naznačovaly, že Sasíci z nedalekých měst si jedou užít slunnou neděli do lesů a českých otevřených obchodů. Ano ano, je třeba připomenout, že v neděli je v Německu obvykle zavřeno v obchodech … takže ani auta z Čech tu skoro nevidět.
Za Pirnou provoz prudce slábne, na předměstí Drážďan už jedou jen jednotlivci. V podzemním parkovišti si člověk přijde jako v apokalyptickém filmu – v obvykle natřískaném stání jsme tu na celé ploše čtyři. Na Prager strasse vystupujeme bočním východem, jakoby místňáci z domovních dveří. Na ulici je řídko, vchody do nákupních center zavřené, nevšední krása.
Míříme do starého centra, na Altmarkt, kde probíhá taková soft fáze podzimních trhů. Je tu milo, nenatřískáno, ale ani prázdno, nikde fronty, bratwurst za čtyři éčka, pivo i za tři. Živá hudba všechno ladí do pohody. Část zákazníků tu tvoří žlutí fanoušci Dynama Dresden, kteří tu u stánků s burčákem ladí formu na podporu svého milovaného týmu. Prošmejdíme všechny kováře, řezbáře a cetkaře, mineme zaručeně český trdelník (probůh!) a zahneme směrem ke Zwingeru.
Dnes nás nelákají obrazy starých mistrů a ale to obří kolo, které se usadilo hned vedle známého barokního areálu. Vzhledem k tomu, jak malý je tu v neděli dopoledne provoz, necháme se zlákat a vyvézt se do výšin. Do malé plastové kabinky nám hoši (co spolu hovoří dialektem jasně naznačující Istanbul, či něco kolem) přidělí tři místní penzisty a vzhůru do oblak. Přijde to bratru na 7,50 € za osobu. Za to vás pomalu čtyřikrát zatočí nad městem, nahlédnete na Zwinger shora, zjistíte, že to Němci s těmi zahradami na střechách asi myslí vážně, pohlédnete do rovinaté dálavy… myslel jsem, že to bude trochu fádní, ale ukázalo se to jako nejpohodlnější rozhledna.
Po tom výškovém zážitku jsme se vydali k řece Labi, co jí tu říkají Elbe, ale pořád je to ona. Starodávný most Augustusbrücke je sice pořád ještě v opravě, ale průchozí, takže se procházkou dostanete na druhý břeh, do toho kavárenského Neustadtu. V kavárně Venezia si poručíte kávu, abyste po chvíli zjistili, že místní číšník je zřejmě opravdu Ital, neboť ve své němčině neustále a ochotně do italštiny přepadával. Poloprázdné stolky se pomalu plní, je po poledni. Čas vrátit se do starého města, zkontrolovat ty skvělé jídelní stánky na Altmarktu, a pak pomalu k podzemní garáži. U vstupu do ní člověk ocení, že si oproti svému zvyku nechat parkovací lístek v autě, vzal tuten s sebou. Bez jeho čárového kódu se člověk do garáží v neděli dostává jen obtížně…
Cestou domů do Čech člověk na volné silnici potkává nekonečné štrúdly aut, vracejících se saských víkenďáků domů. Nepopírám. Ten pohled vás naplní tichým vítězstvím.
Tip na výlety v Krušných horách
