Když už Andrej vyzval veřejnost (jaro 2023), aby si od něj odpočala, znělo to tak nějak nadějně a pozitivně. Ale to prázdno, které po něm zůstalo, nedokážou zaplnit ani Alena, ani Karel (i když Karel jsou Karlové nejméně dva, jak dobře víme). Takhle nějak asi funguje stockholmský syndrom…
Ale poradil jsem si!
Když není Babiš, je tu pořád Palermo, což je město, na které si vzpomenu vždycky, když je o padrinovi řeč (díky, pane Kmento!). Takže co, řekl jsem si a vyrazil; nakonec předjaří u Středozemního moře by mohlo být příjemné!
Po dvou a půl hodině jsem přistál na palermském letišti, slunko svítilo, bohužel naposledy za celý můj několikadenní pobyt. Jinak pršelo, foukalo a byla zima jako v ruském filmu s italským dabingem.
V centru Palerma jste autobusem z letiště za necelou hodinku a chvilku trvá, než poberete, co se to vlastně děje. Na první pohled chaos, ruch, blázinec.
Moji dávnou, ale zakořeněnou představu, že Palermo je takové provinční městečko, jsem vypudil z hlavy už při přípravě na cestu, takže jsem věděl, že tu žije bezmála milión lidí, že Palermem a Sicílií vůbec procházely dějiny Středomoří a že každý z dobyvatelů tu něco postavil a něco zboural. Zanechal tu potomky a obohatil historii, ale přece jenom pro nás, Středoevropany, je ten koktejl, který tu máme před sebou touhle dobou (jaro 2023), dost neočekávaný, divoký a nepřehledný.
Nové stojí na troskách starého a to na troskách ještě staršího.
Jestli má Palermo nějaký památkový úřad, tedy úřad, který třeba u nás dbá na to, aby v každé historické budově byl správně každý šroubek, každé futro a každá klika, tak tady má, myslím, co dělat, aby vůbec všechny ty staré baráky spočítal a zakreslil do map. A druhý den může začít znovu, protože změny přicházejí velmi rychle.
Lidé jsou v Palermu barevní. To, na co u nás občas žehráme, je tady každodenní realitou.
Mluví italsky, vy na ně můžete mluvit jakoukoli řečí. Když na vás spustí anglicky, počítejte s tím, že kafe bude o jedno dvě eura dražší, ale pořád vynikající.
A abych se vrátil k tomu oslímu můstku z prvního odstavce: o Andrejovi tu nemají tušení. Ani o Česku. A to bylo velmi osvěžující.
(tento text vyšel v časopisu Reflex)
Pro web cokoli v okolí bych ale přeci jen doplnil pár informací:
Palermo, alespoň jeho centrum je ovládáno silnou, ale hodně zvláštní — roztěkanou energií. Sám nevím, jestli byla pozitivní nebo negativní, ale třeba vůbec se mi nechtělo spát (takhle zjara doma usínám několikrát denně).
Doprava je poněkud chaotická a i když u chodníků narazíte na spoustu aut, která utržila nějaký ten šrám, havárii jsem viděl jenom jednu a její vyšetřování a následky se řešily v klidu a pohodě.
Mimochodem: na ulicích téměř nevidíte nějaká velká osobní auta, tedy SUV. Nikudy ba neprojely a nikde by nezaparkovaly.
Samozřejmě tu jezdí hodně motorek. Jejich technický stav by jim asi neumožnil projít tuzemskou technickou kontrolou, ale chápete … Palermo!
Autodílny jsou v každém bloku alespoň dvě a na nedostatek zakázek si rozhodně nemohou stěžovat.
Přes den je, hlavně kolem stánků, strašněj binec, na druhou stranu pořád někdo něco zametá. Asi se to prostě nedá stihnout.
Nedivím se, že trh Ballaro je vyhlášené široko daleko. Ovoce, zelenina, ryby a všechny možné potvory mořské, ale i maso z pevniny. Drůbež, hovězí, vepřové… Co hrdlo ráčí!
Drogy se nabízejí až po setmění. Dealeři byli decentní a vůbec jsem jim nerozuměl, co mi vlastně chtějí prodat.
Na vyhlášenou palermskou pláž Modello jsem přijel, když ne že by mžilo, ale regulérně chcalo.
Přesto jsem ji prošel a když se díváte jenom směrem na moře, je to velmi příjemný a romantický pohled. Když se díváte na to, co je za silnicí za vámi, vidíte asi miloion bister, lunaparky pro děti a vůbec všechno, co tady vidět nechcete; ale klidné pláže už asi neexistují jinde, než na pohlednicích a ve vlastnictví pracháčů.
Mám pocit, že nejvíc obchodů, které jsem viděl, byly lékárny. Jestli jsou tu všichni nemocní, nebo jenom prostě mají rádi prášky, těžko říct. Druhým nejčastějším obchodem byly Barber Shopy, neboli oficíny a třetím asi prodejny svatebních šatů. Asi že se tu dá žít i s láskou.
A poslední postřeh na závěr. I když centrum Palerma je opravdu plné všelijakých kostelů (a svatých obrázků a zasklených svatých), věží a zvonic, zvony jsem neslyšel ani jednou. Buď jsem se přeslechl anebo prostě nezvoní.