Možná si to člověk jen namlouvá, možná je to tím, že to za kopečky zase tolik nezná, ale zdá se mi pro naši krajinu specifické, že v každé druhé vesničce je zámek, na každém druhém kopci hrad, u cest mnoho, přemnoho soch svatých, na návsích a náměstích plno pomníčků…
Takřka všechno tohle splňuje obec Jindřichovice (Heinrichsgrün) na Sokolovsku. Dnes necelé čtyři stovky obyvatel, přitom historie velmi dlouhá a překvapivě pohnutá. Doly a horní právo, vlastní radnice, dva tisíce obyvatel, pivovar. Podrobně na stránkách obce.
Stojí tu také barokní zámek ->.
Nepřehlédnutelnou dominantou je kostel svatého Martina z roku 1803 s poměrně zvláštní, v části osmibokou věží, u něho fara z bývalé myslivny. Vedle kostela stojí hezky upravený monumentální pomník padlým Velké války, v jehož spodní části jsou ze všech stran desky se jmény. A také tu stojí dřevěná socha s tabulkou, obsahující legendu o vzniku obce a původu jejího německého jména.
V centru obce, které tvoří plácek uprostřed několika budovu, je kolem autobusové zastávky několik artefaktů – boží muka, pomník padlým ve druhé světové válce (ten už je bez jmen) a socha sv.Jana Nepomuckého z roku 1773.
Ovšem to, co mne sem přivedlo, to je stavba poněkud neobvyklá a nepříliš známá – v bývalé vodárně lágru pro zajatce 1. světové války je totiž umístěno mauzoleum, v němž jsou umístěny ostatky 7100 Srbů a 189 Rusů, kteří tu zemřeli na nucených pracích. Dojde se k němu ze zmíněného „náměstíčka“ po značce kolem hřbitova – jen se nezapomeňte stavit před výstupem na kopec na obecním úřadě u kostela, tam si totiž údajně můžete půjčit klíče a podívat se tak i dovnitř, což jsme bohužel zjistili až nahoře. A oč vlastně jde lze zjistit zde. Bez mučení přiznávám, že o téhle historii jsem neměl ani tušení a nepamatuji, že bychom se někdy o něčem takovém ve škole učili…
A takhle to na místě vypadalo někdy v roce 1980:
Zámek
Kostel sv. Martina
