Zámek Jindřichovice

V kdysi významné obci Jindřichovice (první písemná zmínka 1273, těžba stříbra a cínu) v okrese Sokolov stojí barokní zámek na místě bývalé šlikovské tvrze.

O jeho historii se toho zas tak moc neví, všechny zdroje v podstatě opakují dokola pár stručných vět.

Zámek stojí na severovýchodním okraji obce. Jeho předchůdcem byla tvrz, kterou si po roce 1522 postavil Viktorin Šlik. Za vlády Šliků získali Jindřichovice roku 1537 statut královského horního města. Příslušníkům rodu patřila tvrz až do roku 1627, kdy ji Jáchym Šlik prodal s celým panstvím Ottovi Nosticovi, po kterém ji o tři roky později zdědil jeho synovec hrabě Jan Hartvík z Nostic, pozdější říšský hrabě z Rhinecku, který byl od roku 1652 až do své smrti roku 1683 nejvyšším kancléřem Království českého. Za něho byla v roce 1672 stará zchátralá tvrz, o jejíž podobě se nedochovaly žádné zprávy, přestavěna na raně barokní zámek. Z doby přestavby pravděpodobně pochází poblíž vchodu zazděný plastický reliéf s motivem sv. Jiří. Zámek obklopovalo hospodářské zázemí a také 360 ha obory.

Nosticům zámek patřil až do roku 1945. Ervín Nostic nechal zámek ve druhé polovině 19. století upravit v novogotickém stylu a poslední majitel, Bedřich Nostic, se oženil s Žofií z Hohenbergu, dcerou Františka Ferdinanda d’Este.

Dodnes zámek stojí nejspíš jen kvůli tomu, že tu našel útočiště sokolovský okresní archiv (prý tu bývalo jeden čas i zemědělské družstvo). Bohužel ze strany od silnice na něj není příliš vidět, kolem plotu stojí vzrostlé stromy, bránící celkovému pohledu (a přes plot do zahrady se mi tedy zrovna dvakrát skákat nechtělo). A abyste si nemysleli, že tahle obec k nám ve výběžku nemá vůbec žádný vztah – stavěli ho zmínění Nosticové. A pokud to nevíte, jméno tohoto rodu je odvozeno z jejich původního sídla, Nostice u Budyšína v Horní Lužici.

Dvoupatrová zámecká budova má obdélný půdorys s okrouhlými věžemi v rozích, na které navazují dvě mladší jednopatrová postranní křídla. Typově připomíná zámek v nedalekém Sokolově. Fasádu zdobí novogotické prvky jako jsou římsy nebo čtvercová profilovaná ostění oken. Východní a západní průčelí zakončují novogotické ústupkové štíty. Vnější průčelí je na jedné straně opatřeno v obou patrech podlouhlými balkony a je tu hlavní vchod se schodištěm. Z barokních prvků se dochovaly pouze zbytky přízemních arkád obrácených do dvora a bývalá kaple vlevo od vnitřního vchodu. Z nejstarší renesanční tvrze pochází reliéf v načervenalém mramoru zasazený do zdi vpravo od vchodu z nádvoří (viz text výše). Ač je barokní půdorys a základní hmota zámku zachována, vnějšek je plně výsledkem historizujících úprav. V interiéru se dochovaly pouze novogotické křížové klenby a ornamentální dekorace na schodišti. Východní a jižní stranu dvora obklopují dvě přízemní hospodářská křídla, která uzavírají zámecký dvůr. Na severní straně zámku se nachází udržovaný park. Zámek je chráněn jako kulturní památka ČR.

Kolektiv: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku Iv – Západní Čechy, Svoboda Praha 1985

Jaroslav Kocourek: Český atlas – Západní Čechy – obrazový vlastivědný průvodce, freytag & berndt 2003

A takhle to na místě vypadalo někdy v roce 1980:

Zámek