weby pro nejsevernější čechy

Úplně mimo plán – Baťák

Návštěva Strážnice nebyla v plánu vůbec. Jednak jsem měl spoustu jiných odvážných tipů, co navštívit na dovolené na jižní Moravě, a také tu bylo jisté osobní memento z minulosti. Znáte to. Někde se vám něco přihodí, a i když to místo za to nemůže, nějak si to v sobě uložíte a už tam nechodíte. Mě ve Strážnici před mnoha lety u mé stařičké Fiesty upadl výfuk. Bylo to také na dovolené a místo výletu jsme s rodinou seděli v servisu, cucali nanuky a čekali, až nám ti šikovní místní chlapíci zalátají ten výfukový tlumič, který už byl jak řešeto.

Po těch letech nuceného odloučení jsem Strážnici už vůbec nepoznal. Vlastně jsme tu zastavili jen proto, že obědová hodina už odbila a žaludky trochu kručely na poplach… a hotel Strážnice prostě nemůžete minout. Prostě nemůžete. Na místní poměry je to obrovský kvádr s balkony … pěkná vzpomínka na socík … ovšem zrekonstruovaný, plně funkční a velmi solidně tam vaří. Strážnice se začala v mých očích rehabilitovat.

Po dobrém obědě se patří lehká procházka po městě. Ale než jsme mohli dorazit k zámku, skanzenu a dalším lákadlům města, postavil se nám do cesty vchod malého obchůdku, kde prodávali …. lodní lístky. To přijde lidem neznalým místních poměrů dost divné. Takže vstoupíte. Nasloucháte. A pak vám svitne, že Strážnicí vede Baťův plavební kanál, že přístav je nedaleko, že lístků je snad dostatek … a že vám to pluje za necelou hodinku!

V přístavu bylo poklidno. V tom předchozím krámku jsme trochu mylně nabyli pocit, že tu bude rušno, narváno, vyprodáno, ale kdeže. Lodě a loďky se pomalu střídaly podél dlouhého mola, z druhého břehu to jistil velký dřevěný vodník a chybělo snad už jen to, aby se v pruhovaném triku z vod kanálu vynořil Rudolf Hrušínský a prohlásil něco o tomto způsobu léta. Nevynořil se, zato se však objevila naše výletní loď. Byl to takový klimatizovaný autobus a jmenoval se Amos. Uvnitř se nás sešlo na čtyřiceti sedačkách něco kolem patnácti. Selanka. Ujala se nás postarší dáma, která byla zároveň uvaděčka, průvodkyně i plavčice, a během hodinové pomalé plavby tam a zase zpátky nám osvětlila celou historii Baťova kanálu, pověděla, co tu všechno žije a roste a jací jsou někteří majitelé lodiček kujóni a tak podobně. Trochu páté přes deváté, ale příjemná hodinka to byla. Na to, že jsem původně do Strážnice vůbec nechtěl, to byl pěkně vylosovaný bonus.

Tagy