V Lahošti poblíž silnice 254 (ulice Teplická) v oblasti Na Vypichu stojí bývalá vodárenská věž.
Wiki:
Věž Obřího pramene je vodárenská věž, bývalý barokní vodojem, která se nachází v Lahošti v okrese Teplice v Ústeckém kraji. Vodojem, postavený u lahošťského Obřího pramene v 18. století Valdštejny z duchcovského panství, je jako hodnotná technická památka a doklad lázeňství na Teplicku zapsaný v Ústředním seznamu kulturních památek.
Už v dávných dobách před příchodem prvních obyvatel do míst dnešní Lahoště vyvěral v této lokalitě na pravém břehu potoka Bouřlivce mohutný termální pramen. Původní teplota pramene se pohybovala v rozpětí 25–38 °C a obsah minerálů ve vodě byl obdobný, jako v případě pramenů teplických.
Vydatnost pramene byla velice silná, činila 27 až 42 litrů vody za sekundu. Síly pramene, kterému se začalo přezdívat Obří pramen (německy Riesenquelle), bylo dokonce nejpozději na počátku novověku využito k pohonu vodního mlýna, nazývaného podle pramene Obří mlýn (Riesenmühle). Poloha pramene a mlýna je mj. zachycena na mapě tzv. prvního vojenského mapování z let 1764–1768. Objekt bývalého mlýna se nachází v Lahošti v ulici Na Vypichu čp. 40 a je od vodárenské věže vzdálený zhruba sto metrů vzdušnou čarou směrem na severozápad.
Valdštejnové, majitelé duchcovského panství, nechali v 18. století poblíž Obřího pramene postavit kamennou vodárenskou věž, ze které vedlo dřevěné potrubí do duchcovských lázní. Tyto později zaniklé lázně se nacházely v tzv. Gränzu neboli Grenzu, skupině domů u výjezdu z Duchcova směrem na Teplice poblíž nynější duchcovské železniční zastávky.
K významné změně došlo až v druhé polovině 19. století. Již od června roku 1878 v důsledku rozvíjející se těžby uhlí vydatnost Obřího pramene klesala. Pramen pak zcela zmizel po průvalu na nedalekém dole Döllinger, k němuž došlo 10. února 1879. Od toho dne lahošťská vodárenská věž přestala sloužit svému účelu a na nějaký čas byl zastaven i provoz Obřího mlýna. Práce na úpravě Obřího pramene, který byl vybrán jako pozorovací bod stavu teplických pramenů, byly zahájeny koncem roku 1881. Věž zůstala až do 21. století prázdná a bez využití.
Obří pramen se nachází v hloubce asi 35 metrů na pravém břehu potoka Bouřlivce, v severozápadní části vesnice poblíž hranice katastrálního území Lahoště a sousedního Jeníkova. Teplota termální vody se po průvalu a úpravách výrazně snížila, nyní se pohybuje v rozmezí 15 až 20 °C. Proud vody z pramene teče směrem k Teplicím. Obří pramen a teplické prameny jsou propojené, voda z Obřího pramene musela být vždy průběžně odčerpávaná, aby nedošlo k haváriím a poškození domů například přímo v Teplicích.
Vodárenská věž je patrový podsklepený objekt, vybudovaný na čtvercovém půdorysu o rozměrech přibližně 8 × 8 metrů. Věž, která je postavená z kamenného zdiva, doplněného cihlami, byla původně hladce omítnutá. Barokní stavba je patnáct metrů vysoká se stanovou střechou, krytou pálenými bobrovkami. Fasády jsou mezi přízemím a patrem rozčleněny hlavní fabionovou a kordonovou pásovou římsou. V severovýchodním průčelí jsou nad sebou dveřní otvory do suterénu a přízemí. Některá původní okna jsou zazděná, avšak ve zdivu jsou menší otvory z doby, kdy tyto prostory patrně sloužily jako holubník.
Na jihozápadní straně věže se terén zvedá až do výše jejího přízemí. Původně byl ve věži umístěný trkač, sloužící k čerpání vody, do současnosti se však nic z původního technologického zařízení nedochovalo. Věž stojí v ohrazeném areálu na pozemku č. 52, který je v majetku obce Lahošť.
O věži v popisu mlýna (shodné s textem NPÚ):
Mohutná vodárenská věž pochází z 18. století. Zděná konstrukce věže čtvercového půdorysu je zčásti omítaná. Zastřešení v podobě valbové střechy nese pálenou krytinou. Věž sloužila k shromažďování vody kvalitního minerálního pramene, užívaného v místních lázních.
Na území dnešní Lahoště vyvěral dávno před příchodem prvních obyvatel silný minerální pramen obdobného složení jako v nedalekých Teplicích. Síla a vydatnost pramene byla taková, že nejpozději od raného novověku poháněl vodní mlýn (27–42 litrů za vteřinu). V 18. století nechali majitelé panství, duchcovští Valdštejnové, postavit u pramene kamennou věž, ze které vedlo potrubí do lázní v tzv. Gränzu (dnes zdevastovaná skupina domů na výjezdu z Duchcova na Teplice, před dnešní železniční zastávkou). V obecnou známost pramen vešel paradoxně kvůli katastrofě, která ho prakticky zničila. Od června 1878 jeho vydatnost klesala, až při průvalu na nedalekém dole Döllinger 10. 2. 1879 zcela zmizel. Při následných pracích, které z prameniště učinily sledovací bod stavu teplických pramenů, byl v lednu 1882 nalezen tzv. Duchcovský poklad, soubor přibližně 1600 kusů bronzových artefaktů, který sem uložili jako obětinu dávní Keltové. Vodárenská věž nejpozději od průvalu svému účelu neslouží. S výjimkou přízemí, které funguje jako sklep sousedního domku, je prázdná. Nedávno obdržela novou střešní krytinu. Jižně od ní najdeme moderní zařízení pro udržování hladiny pramenů.
Vodárenská věž stojí ve východní části obce, pojmenované Na Vypichu, na jihozápadní straně silnice na Jeníkov. Jedná se o čtvercový patrový podsklepený, původně hladce omítnutý objekt, postavený z převážně kamenného zdiva, doplněného v menší míře cihlami. Fasády jsou členěny hlavní fabionovou a kordonovou pásovou římsou – mezi přízemím a patrem. V severovýchodním průčelí jsou nad sebou dveřní otvory do suterénu a přízemí. Dolní je obdélný, horní je zakončený do segmentového oblouku. V patře je zazděné okno. V jihovýchodním průčelí je pod hlavní římsou oválné, na šířku orientované okno, pod ním okno zazděné. V zazdění se nachází soustava otvorů – nejspíše sloužících jako součást holubníku, táž soustava je i v přízemí. V suterénu je segmentově zakončený otvor. Na jihozápadní straně je vyvýšený terén, sahající k přízemí věže. To je bez otvorů, v patře je obdélný okenní otvor. V severozápadním průčelí je v patře zazděné okno. V zazdívce je malý průduch, který se opakuje i v přízemí. Věž má stanovou střechu krytou pálenými bobrovkami na husté laťování. Původně byl součástí věže tzv. trkač sloužící k čerpání vody, dnes však v interiéru není dochována žádná technologie.
Jde o hodnotnou technickou památku, byť dnes již bez vnitřní technologie, dokládající dějiny lázeňství na Teplicku. Díky svému umístění a provedení je rovněž výrazným historickým prvkem urbanistické struktury obce.
Český rozhlas o problémech s užitím vodního zdroje ->
