weby pro nejsevernější čechy

Na jižní hranici – zámek Dačice

Při průzkumu toho kousku Jižních Čech, které se tísní mezi Vysočinou a Rakouskem, padla volba na rozbití základního tábora na městečko Dačice. Nebylo to proto, že je tam zámek, nebylo to proto, že to místo je kolébkou kostkového cukru. To všechno vyplynulo až tak nějak později. Hlavním důvodem byla jen ta poloha toho místa, odkud je to všude do okolí šikovně blízko.

Azyl jsme nalezli v hotelu Dyje, na břehu Moravské Dyje … ostatně … v Dačicích se jmenuje Dyje skoro všechno … obchoďák, spolky … a tak. A když v těch Dačicích vystoupáte od říčky šikmým náměstím až na vrchol, dojdete k místnímu zámku. Ta stavba na kraji velkého parku působí pohodově (ostatně tak nám přišlo celé městečko ve srovnání s naším zběsilým severem). Ta stavba je modrá. I když… Ona má přesně takovou tu barvu, o které by dokázali muž a žena vést polemiku dlouhé hodiny. V ten trochu podmračený den nakonec padl kompromis – tyrkysová. (ale stejně…)

Je to možná shoda náhod, nebo tím, že zámek leží v části země, o kterou zase tolik nešlo, … prostě, tak jak příjemná je to stavba, tak pohodová je i její historie, jak vyplynulo z prohlídky. Taková pěkná ukázka toho, jak spolu panstvo a lid dokázalo dobře vycházet, takže by tu bulvár v každém století ostrouhal.

Samotná zámecká prohlídka ovšem zdaleka neobsáhne celý komplex budov. Takže se do jednoho z jejich křídel v klidu vejde i místní muzeum. No a tam, mimo jiných zajímavých expozic (třeba o italských uprchlících v Čechách za I. Sv. války), je především všechno podstatné o té slavné kostce cukru, která tady spatřila světlo světa. Kromě toho, jak se taková věc dělá, je tu samozřejmě i výstava všeho toho cukru porcovaného na různé způsoby, takže můžete zavzpomínat na kavárenské cukry svého mládí a podobně. A pak můžete vyjít ven a začít bloudit tím rozsáhlým parkem, který má k opravdovému lázeňskému duchu jen malinký kousek.

Tagy