- Kapucínský klášter v Zákupech
- Kapucínský klášter u zámku Mnichovo Hradiště
Na opačném břehu říčky Svitávky v Zákupech naproti zdejšímu zámku je za domy skryt pustnoucí klášterní areál.
Na wiki:
Klášter kapucínů v Zákupech byl první církevní areál existující v městečku Zákupy. Existoval zde od roku 1681. V roce 1950 byl klášter zrušen a řeholníci vyhnáni. Klášterní kostel sv. Františka z Assisi (též svatého Františka Serafínského) je nyní v havarijním stavu. Vlastní kapucínský klášter byl v roce 2019 v soukromých rukou a zbývaly z něj již jen obvodové zdi, ačkoli je areál chráněn jako kulturní památka pod č. 14769/5-3440.
Kromě kapucínů byl v Zákupech od roku 1865 Dům řeholních sester s církevní školou a kostelem kongregace sester Boromejek, který bývá také nazýván klášterem. Dnes je v něm pošta
V roce 1665 získal městečko i zámek Zákupy vévoda Julius František Sasko-Lauenburský a na panství zůstal až do roku 1689. Po jeho smrti zde vládla jeho dcera, toskánská velkovévodkyně, Anna Marie Františka.
Julius František se zúčastnil jedné z bitev u Vídně proti Turkům a po téměř zázračné záchraně se rozhodl odvděčit se Bohu postavením církevní stavby na svém panství. Proto roku 1678 požádal svým dopisem kapitulu provincie o povolení v Zákupech zřídit klášter. Svolení získal příští rok a v dubnu 1681 byl položen základní kámen. Stavělo se přes 2 roky podle projektu vypracovaného P. Brunou z Českých Budějovic, který zemřel ještě před dostavěním. K benedikci kostela, nazývaného později (a dodnes) kostelem sv. Františka Serafínského, došlo v červenci 1683 a slavnostní vysvěcení za účasti pražského arcibiskupa Jana Bedřicha z Valdštejna se konalo 17. září 1684. Náklady na stavbu ve výši 18 815 zlatých uhradil vévoda Julius František
Posledním německým gvardiánem kláštera byl pater Eusebius Rösler, který po druhé světové válce odešel do Německa, kde žil až do své smrti 29. října 2002. Prvním českým gvardiánem se po II. světové válce stal pater Bernardin Alois Sovadina, který zažádal o uvolnění z kapucínského řádu a zemřel v Krnově 2. září 1998. Po něm nastoupil pater Anicetus Franciskus Petružela.
V roce 1950 se zdůvodněním …pro nepřátelské postoje jeho příslušníků proti novému řádu… byl klášter uzavřen. Katalog klášterní knihovny z roku 1734 je dochován ve fondu Moravské zemské knihovny v Brně pod signaturou RKP2-0715.844. Část fondu někdejší knihovny zákupského konventu je v provinční knihovně kapucínů v klášteře v Praze na Hradčanech.
Tři roky poté se poblíž kostela v západní části bývalé kapucínské zahrady začaly stavět první vojenské domy pro příslušníky Československé armády. Po roce 1968 byl areál v péči sovětských vojáků, roce 1990 jej koupilo hradecké družstvo Redos, pak družstvo Dvůr Zákupy a v roce 2004 jej získala Eva Havelková. Pozemky v té době byly nadále vlastnictvím státu.
Klášterní areál přibližně obdélníkového půdorysu leží poblíž říčky Svitavky, dříve byl celý obklopen zdí. Tvořil jej kostel a užitková zahrada. K zadní straně kostela přiléhal vlastní konvent, část spojovací chodby tvořila ambit. Boční kaple byla orientována k severu, na východní straně objektu byla kuchyně. V patře byly cely mnichů. V kryptě architektonicky nezajímavého kostela byli pohřbíváni řeholníci. U přístupové cesty vedoucí z Mírového náměstí do Kapucínské ulice je Klášterní most (též evidován jako kulturní památka) s řadou soch svatých, který vedl asi do roku 1915 přes tok řeky Svitavky, jejíž původní tok byl tehdy zasypán.
Na části někdejší klášterní zahrady je zahrádkářská kolonie a dvojdomky, ke kterým byla proražena do stále existující klášterní zdi přístupová cesta z jihu (tj. dovnitř bývalé klášterní zahrady). Tato část se nachází ve východní části bývalé klášterní zahrady a je od zbývající části zahrady oddělena ploty. Domky byly vybudovány původně pro vojáky, dnes jsou v soukromém vlastnictví. Kostel je uzavřen, je v havarijním stavu, střecha je v roce 2019 z větší části funkční, jsou patrné dílčí záchranné práce, avšak celkový stav střechy je špatný. Chybí střecha dřevěné věžičky, takže do zadní části kostela zatéká. Okna kostela jsou vytlučená, vnitřní vybavení je zdemolováno nebo chybí. Sochy i svrchní těleso bývalého mostku na před kostelem na příjezdu ke klášteru, který vedl přes bývalé koryto řeky Svitavky, byly opraveny v roce 2016 díky dotaci z Ministerstva kultury.
V roce 2012 svolalo vedení města schůzku s příslušnými památkovými úřady kvůli možnému řešení opravy památkově chráněného areálu. Dle záznamu v katastru nemovitostí k 31. červenci 2019 byly pozemky, na nichž klášter stojí, v majetku českého státu, spravovaným Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, zatímco budovy měly soukromého vlastníka, který na jejich opravu údajně nemá peníze. V roce 2019 byl krov kláštera zřícený a nefunkční, uvnitř nádvoří i budov rostly stromy, obvodové zdi se rozpadaly.
Raně barokní areál kapucínského kláštera s kostelem sv. Františka Serafínského byl vybudovaný východně od zámeckého areálu v letech 1681–1684. Areál tvoří 1. kapucínský klášter, 2. kostel Rasv. Františka,3. zahrada, 4. ohradní zeď, 5. brána, 6. alej.
Kapucínský klášter byl postaven na popud a nákladem tehdejšího majitele zákupského panství vévody Julia Františka Sasko-Lauenburského. Podobu klášteru stavěnému mezi lety 1681-1684, vtisknul stavitel Bruno Budějovický, člen kapucínského řádu.
Již počátkem roku 1680 přišli tři kapucíni do Zákup a zabydleli provizorní hospic u zámku. Stavební práce na klášteře zbrzdilo epidemie „moru“ a započalo s nimi až v roce 1681. V témže roce byl položen základní kámen ke kostelu na místě vybraném představiteli řádu. Stavební práce pokračovaly v rychlém tempu a v roce 1682 byly kladeny základy ke klášteru. V roce 1683 kostel již sloužil ke mším a v roce 1684 byl dokončen i klášter a byl zde ustanoven úplný konvent.
Areál se nachází v severovýchodní části obce, východně od zámku, s nímž tvoří důležitou kompoziční osu a spoluuplatňuje se v panoramatu obce. Celý areál je ohrazen kamennou ohradní zdí, má obdélný půdorys. Na západní straně se nachází hlavní příjezdová cesta k areálu, je akcentována lipovou alejí, komunikace je umístěna osově k hlavnímu vstupu do kostela Ran sv. Františka. Kostel se nachází na západní straně areálu, je jednololodní s pravoúhlým presbytářem. Střechy jsou sedlové. Na presbytář navazuje čtyřkřídlá klášterní budova s rajskou zahradou uprostřed – zděná, patrová stavba, stroze architektonizovaná. Podél jižního průčelí kostela prochází krytá přístupová chodba od hlavního vstupu do areálu ke klášteru. Jižně a východně od budovy kláštera se nachází klášterní zahrada. Do východní poloviny zahrady byly nevhodně vestavěny tři přízemní dvojdomky a podél západní strany (vnitřní) strany východní části ohradní zdi řada garáží a kolen – vznikla tak samostatná ulice.
Areál kláštera představuje cennou a zajímavou ukázku barokní stavby nesoucí záměrně prosté formy charakteristické pro kapucínský řád. Klášter zároveň vytváří městskou dominantu a je nedílnou součástí komponované barokní struktury města a zámku. struktury města a zámku.
Vlastní konvent, dokončený v roce 1684, představuje čtyřkřídlí patrový komplex, který je osově připojený od východu ke kostelu. Prostý styl charakteristický pro kapucínský řád navíc podtrhují pozdější úpravy fasád.
Klášter byl postaven mezi lety 1682-1684 podle návrhu kapucinského stavitele Bruna Budějovického, uváděného také jako Bruno z Budějovic.
Klášter se nachází východně od zámku v severovýchodní části obce. Jde o čtyřkřídlou stavbu kolem rajského dvora s nárožním rizalitem v severovýchodním průčelí. Kolem jižního průčelí kostela probíhá úzká krytá chodba – vstup do kláštera – se stropem ve tvaru komolého jehlanu. Klášter je zděný z pískovcových bloků, patrový, střechy byly sedlové, naposledy kryté plechovými šablonami, dnes dochovány v torzu. Krov byl (v torzu je) hambalkový, s ležatou stolicí s vaznými trámy v každé vazbě. Spoje byly plátované. Okenní otvory jsou obdélné na výšku, se segmentovými odlehčovacími záklenky. Zřejmě v žádném z nich (stav objektu nedovoluje detailní průzkum) se nedochovalo okno. Rovněž nelze určit, jak byla architektonizována fasáda, omítky jsou dochovány rovněž v torzu. Jednoltivá průčelí měla (mají) následující počet okenních os – jižní průčelí jižního křídla sedm, východní průčelí východního křídla deset, severní průčelí severního křídla osm (?), severní průčelí jižního křídla pět (?), jižní průčelí severního křídla čtyři, východní průčelí západního křídla pět, západní průčelí východního křídla pět, přičemž v průčelí jsou ještě dva další druhotně zazděné otvory. V přízemí západního průčelí východního křídla a východního průčelí západního křídla se do prostoru rajského dvora otvírají arkády, v obou průčelích mají čtyři velká plným obloukem ukončená pole a v obou rozích po jednom menším – vstupním. Dochované dveřní otvory jsou obdélné, rámované pískovcovým ostěním s lištou po obvodu. Dispozice objektu byla v obou podlažích podélně dvoutraktová, s úzkou chodbou (v přízemí ambitem) podél rajského dvora. Přízemí bylo zřejmě z větší části (s výjimkou chodeb) sklenuto (valené klenby s výsečemi ?), patro bylo plochostropé, původně s trámovým stropem s překládaným záklopem. V jižním křídle se nacházel refektár, ve východním křídle byla kuchyně s vysunutým prostorem topeniště. Lavatorium bylo na východní straně jižního křídla. V patře byly cely, v severním křídle zřejmě i pro nemocné.
kostel sv. Františka Serafínského
Zahrada se nachází v areálu kláštera s kostelem, obklopuje ho ze tří stran – z jihu, severu a východu. Zahrada je ohrazena kamennou zdí. Jižně od kostela je travnatá (zaplevelená) plocha s několika vzrostlými dřevinami. Na severní straně převažují vzrostlé stromy – v západní polovině listnaté, ve východní jehličnany. Celá východní polovina zahrady byla druhotně (2. polovina 20.století) zaplevelena třemi přízemními dvojdomky, kolem nich jsou soukromé zahrádky a při vnitřní straně východního dílu zdi jsou garáže, vznikla tak nová – Gagarinova (!) ulice.
Zeď ohraničuje obdélný areál kláštera. Zeď je vysoká v rozmezí cca 2 – 4m, je zděná ze smíšeného zdiva s převažujícím podílem hrubě opracovaných pískovcových bloků. Nároží jsou armovaná. Korunu zdiva kryjí mohutné pískovcové desky se zkosenými horními plochami na obou stranách zdi. Pískovcové desky chybí zejména v severozápadní části a v jihozápadním nároží. V jižní části západní poloviny zdi jsou z vnější strany druhotně přisazeny opěráky z jemně opracovaných pískovcových kvádrů. Zeď byla původně omítnutá, část omítek je dosud dochovaná zejména na jižní straně zdi.
Brána se nachází zhruba v polovině jižní strany ohradní zdi. Je zděná, obdélná, koruna je šikmá směrem do zahrady, krytá zkorodovaným plechem. Ve dvorní části jsou pílíře, na kterých je položený dřevěný překlad. Mezi pilíři a pod překladem je vjezdový otvor, ukončený plným obloukem nasazeným na cihelné “hlavice” stojin, dnes z větší části osekané. Ve spodní části stojin jsou kamenné odrazníky – nákolníky. Vrata jsou obdélná dvoukřídlá, rámové konstrukce, svisle bedněné. Kruhová úseč v horní části oblouku je rovněž bedněná.
Alej se nachází na přímé komunikační ose z prostoru dnešního Mírového náměstí. Začíná od mostku přes dnes zřejmě zatrubněné nebo zasypané rameno říčky Svitávky a pokračuje východním směrem přímo proti západnímu průčelí kostela Ran sv. Františka. Po obou stranách komunikace jsou nebo by měly být vzrostlé lípy, v současnosti jsou pouze u mostku, dvě na každé straně a po jednom stromu na obou stranách je na konci aleje u nástupu ke kostelu. V ostatních částech je výsadba podél komunikace nová, stromy dosud nedorostly potřebné výšky.
Původní evidenční list památky:
Kapucínský klášter, vlastník Krajská vojenská ubytovací a stavení správa Litoměřice. Čtyřboká, patrová stavba kolem pravoúhlého dvora. Zde na dvou protilehlých křídlech po čtyřech jednoduchých arkádách s rovným stropem, které s dalšími dvěma křídly spojeny přístavky. Místnosti plochostropé, pouze refektář klenut valeně s lunetami. Z kláštera přístup do kostela, který je připojen kolmo k východní stěně. Sedlová střecha se střídavou krytinou.
Tahanice kolem památkové ochrany:
Z informační tabule, umístěné nedaleko:
Objekt před spadnutím, zánikem. Klasická ukázka, jak může být památková péče bezzubá.
7. 6. 2010 – Budova bývalého Kapucínského kláštera v Zákupech stále chátrá. Nikdo o památku nestojí. Nepomáhá ani fakt, že přidružený kostel svatého Františka Serafínského je zasvěcený jeho pěti ranám, což je minimálně ve střední Evropě unikát.
„Objekt s pozemky byl v roce 1957 převeden do vlastnictví státu prostřednictvím Náboženské matice, kdy jej převzalo ministerstvo obrany. Usídlila se tu sovětská vojska. V roce 1990 jej koupilo výrobní družstvo Redos Hradec Králové, to jej převedlo do vlastnictví družstva Dvůr Zákupy. A v roce 2004 se stala majitelkou Eva Havelková,“ upřesňuje novodobou story kláštera Helena Brožovská, ředitelka Územního pracoviště Ústí nad Labem z ÚZSVM.
Havelková vydražila objekt za sto tisíc korun s tím, že ho zrekonstruuje, „Investovala jsem ze svého tři sta padesát tisíc, od ministerstva kultury jsem obdržela dvě stě tisíc a tři sta tisíc přispěl Liberecký kraj,“ prozradila. „Peníze padly na základní vyklizení, zabezpečení a provizorní zastřešení.“ Veškeré prostředky byly k dispozici pouze v roce 2005.
„Ministerstvo kultury neposkytuje prostředky na práce, které je nutno v klášteře provést, jako dovyklizení objektu, snesení krovů a provizorní zastřešení kláštera,“ dodala Havelková. Zastřešení objektu by odhadem vyšlo na dva a půl milionu korun a podle majitelky, do velkých projektů EU se ze své pozice zapojit nemůže.
Budova je sice majetkem Evy Havelkové, pozemky jsou ovšem ve vlastnictví státu, který vzhledem k doposud nevyřešeným restitucím s církví nemá právo s nimi manipulovat.
„V současné době lze těžko předpokládat, zda a kdy k vyřešení těchto otázek dojde. ÚZSVM nemůže odprodat majitelce objektů pozemky, které tvoří s objekty funkční celek,“ upřesňuje Helena Brožovská.
Přestože se jedná o nemovitou kulturní památku zapsanou v seznamu nejohroženějších památek ČR, peníze chybí. A na Havelkovou se valí platby státu. Patnáct tisíc za pronájem pozemku, necelých čtrnáct tisíc jako daň z nemovitosti.
„Požádala jsem o výpůjčku pozemku, ale ÚZSVM odmítl. Zpětně mi doměřili nájem za předchozí období, přestože minulý majitel nájem nehradil.“
I když v počátku úmysl stavbu rekonstruovat byl více než ušlechtilý, nyní, vzhledem k ročním nákladům, zvažuje majitelka prodej. Ministerstvo kultury nebo Zákupy by asi měly větší možnost využít grantů a získat peníze z Evropské unie. Jak to s Kapucínským klášterem a kostelem svatého Františka Serafínského bude v budoucnu, nikdo neví. Možná opět přijdeme o jednu z mnoha památek a evropský unikát.
