weby pro nejsevernější čechy

Zámek Zákupy

Pokud již bylo řečeno b) a c), je třeba doplnit i ono pomyslné a) – už byla řeč o sklepeních zámku Zákupy a o mimořádně výstavě o zapomenutých zámcích. Je tedy třeba věnovat se samotnému státnímu zámku Zákupy.

Není to od nás z výběžku moc daleko, dá se sem dorazit vlakem i autobusem, pokud pojedete autem, míst k zaparkování je tu habakuk, ba dokonce i přímo v těsném sousedství zámku. Pokud se vám nechce studovat sáhodlouhé popisy a studovat historii, přeskočte následující text a koukněte jen na obrázky. A pak vyražte, ještě je tu otevřeno (a výše zmíněná výstava je k vidění do konce listopadu). Hlavně si správně vyberte – „krátký“ okruh je běžná trasa, „velký“ okruh zahrnuje i běžně nezpřístupněné místnosti se zmíněnou výstavou. A na nádvoří se vedle pánských toalet nezapomeňte přes sklo dveří podívat do bývalé kuchyně.

Následující smršť historie a fakt je kompilátem z několika webů a knih, od prastarých průvodců přes Umělecké památkyČech po brožurku vydanou ONV Česká Lípa, od oficiálního webu po různé fanouškovské stránky. Se zpětnou identifikací pořízených fotografií posloužil nejen oficiální web zámku, ale i publikace NPÚ Interiéry hradů a zámků v Libereckém kraji. Z čehož se oslím můstkem dostávám k faktu, že zdejší pokladna je velmi solidně vybavena jak nejrůznějšími suvenýry, tak všelijakou odbornou a regionální literaturou. A co mě hodně potěšilo, smí se tu za příplatek fotit a může se tu platit kartou!

Státní zámek Zákupy (německy Schloss Reichstadt) je renesanční zámek z 16. století ve městě Zákupy 8 km východně od města Česká Lípa u říčky Svitávka. Byl postaven na místě gotické tvrze, vyhořel 1573, zpustošen byl roku 1621 stavovskými vojsky a o pár let pro změnu Švédy, roku 1683 byl přestavěn barokně za vedení sochaře a stavitele Jeremiáše Süssnera na náklady Julia Františka knížete Sasko-Lauenburského. Úpravy ve stylu druhého rokoka pro odstoupivšího císaře Ferdninada V. proběhly v letech 1850-53 za vedení pražského architekta J. Bělského. K vidění jsou tu především historické interiéry 20 místností císařské rodiny vyzdobené malbami Josefa Navrátila, vybavené cenným zařízením a sbírkami.

Mezi výjimečné zajímavosti patří osobní výtah formy Ringhofer z roku 1870, původní papírové tapety, nebo třeba kaple sv. Františka z Assisi, v níž měl svatbu František Ferdinand d’Este. Její nástěnná výzdoba kaple je od Viléma Kandlera z le 1850-51 s mariánskými a christologickými motivy. Hlavní oltář a a oltář P. Marie provedl P. Bonnani dle návrhu Viléma Kandlera, rámování a sochy čtyř andělé provedl Václav Levý. Malby na okenních tabulích jsou z roku 1854 od J. Z. Quasta. Štukatury od J. Effenbergera.

Součástí zámeckého areálu jsou četné hospodářské objekty, hradní příkop s medvědem a voliérou, anglický a francouzský park. Krásný krajinářský anglický park je volně přístupný a oproti okolnímu městu je uzavřen kamennými hradbami, doplněnými dvěma branami. Byl založen v devatenáctém století a z tehdejší doby se dochoval jen švýcarský domek, torzo neogotických skleníků z roku 1851 a rybníček. Rybníček má tři ostrůvky a dříve se po něm majitelé projížděli na lodičce. Rekonstrukce parku proběhla v roce 1998, udržované cesty dosahují délky necelých tří kilometrů.

Do zámku se vstupuje branou hospodářského dvora. Před hospodářskou budovou jsou raně barokní stupňovité terasy, vyzdobené balustrádami a nikami s karyatidami (nymfeum) podle návrhu Jeremiáše Süssnera z let 1680-90 (dnes ve zuboženém stavu). Barokní francouzská zahrada je umístěna na ploše necelého hektaru a zřizovala se již od sedmdesátých let 17. století. K důležité úpravě došlo na začátku osmnáctého století, kdy se Anna Marie Františka pustila do přeměny zahrady v italském duchu. Byly zde vybudovány dvě terasy, kde nechybělo odpočívadlo na jižní stranu – ke slunci. Terasovité stupně spojilo schodiště, mezi nikami se nachází polopostavy žen a mužů. Původní kamenné prvky měly červené, modré, šedé, bílé nebo okrové zabarvení. Terasy jsou jediné, které se z původní zahrady dochovaly. V dřívějších časech byste tady nalezli například čtyři grotty – umělé jeskyně, sochy, skleníky, vázy, loubí, altán, kuželník a fontány. Prý se zde pěstovaly i fíkovníky. Ze severní strany k zahradě přiléhaly ovocné sady, obora a bažantnice.

Dvůr pochází z 2. poloviny 17. století, je trojkřídlý s jedním patrem a hranolovou věží v postranním křídle. Z nádvoří vede most přes příkop do vlastního zámku, který je čtyřkřídlý a dvoupatrový. Do obdélníkového nádvoří se otevírají přízemní arkády, sklenuté valenou klenbou s lunetami.

Zámek je ve správě Národního památkového ústavu a přístupný veřejnosti. Je chráněn jako kulturní památka České republiky a je součástí v dubnu 2003 vytvořené Městské památkové zóny.

První záznamy o zdejším kraji pochází z přelomu 13. a 14. století. Je zřejmé, že na místě zámku stávala dříve dřevěná gotická tvrz vladycké rodiny Pancířů ze Smojna. V roce 1296 je citován Fridman ze Smojna ve smlouvě s Hynkem z Dubé. V roce 1311 jej král Jan Lucemburský pasoval na rytíře a v roce 1313 byl jmenován Fridman ze Zákup u jedné smlouvy Jindřicha z Lipé. Rodina vladyků ze Smojna ovládala tehdy i okolí tvrze. V roce 1365 se majiteli tvrze i panství stali na desítky let páni z Vartenberka. O sto let později, někdy v letech 1463 – 1492 se panství ujal rod Berků z Dubé, který už tehdy vládl na Milštejně i v Lipé (vodní hrad v dnešní České Lípě). Petr Berka je uváděn jako jejich majitel roku 1493.

První z rodu byl v Zákupech (tehdy německy Richinstadt) v roce 1492 zesnulý Jan Berka, po něm jeho synové. Od roku 1518 pak rozsáhlé Zákupské panství získal nejvyšší sudí, posléze nejvyšší hofmistr Království českého, jakož i zemský fojt v Lužici Zdislav Berka z Dubé. Definitivně vykoupil podíly svých příbuzných roku 1532. Stavbu zámku v renesančním stylu započal až v roce 1541 (což byl rok povýšení Zákup na město) a ukončil ji v roce 1552. Rok poté sám zemřel při morové epidemii a protože byl bezdětný, zámku se ujal jeho příbuzný Zbyněk Berka.

V roce 1573 zámek vyhořel a během požáru v něm přišlo o život mnoho lidí. Zámek byl do pěti let Berky obnoven a zároveň i rozšířen o mohutné východní křídlo. V roce 1578 zámecký pán Zbyněk Berka zemřel a panství i zámek převzal na 30 let další z Berků, Václav. Po jeho smrti roku 1608 se majetku měli ujmout jeho čtyři nezletilí synové, jenže kvůli Václavovým dluhům byl zámek roku 1612 prodán Janu Novohradskému z Kolovrat. Novohradským zámek náležel do roku 1632. V době jejich panování byl v lednu 1621 zámek poprvé vypleněn vojskem. V roce 1632 zámek převzal přiženivší se vévoda Julius Jindřich Sasko-Lauenburský, jeden z císařských kondotiérů, který si vzal vdovu Anna Magdaléna z Lobkovic. Ten přišel do Čech teprve roku 1617 a získal zde brzy značný majetek, jednak jako odměnu za vojenské služby (Ostrov nad Ohří), jednak sňatkem (Zákupy). Hned po převzetí zámku roku 1658 se musel vypořádat se selskou vzpourou. V období třicetileté války se opakovaly násilnosti vojsk ze Saska i Švédska a zámek byl opakovaně vyrabován. Na sklonku svého života začal Julius Jindřich připravovat přestavbu zámku, ale přikročil k ní až jeho syn Julius František.

Když se zámku ujal roku 1665 bohatý syn zesnulého vévody Jindřicha, Julius František, vévoda Sasko-Lauenburský, rozhodl se zámek přestavět v barokním stylu na své reprezentační sídlo. Byla postupně dokončena čtyři mohutná křídla, přistavěno druhé patro s honosnými sály a komnatami určenými k bydlení, vybudován hospodářský dvůr, budovy na předzámčí, vytvořena zahrada s terasami, přistavěny konírny a voliéra. K přestavbám si pozval architekty Oktavia Broggia a Giovanniho Domenica Orsiho. Stavba sice zůstala zvenčí strohá, interiér však byly zařízeny přepychově.

Když zemřel roku 1689 vévoda Julius František, panství i zámku se ujala na 52 let jeho starší dcera Anna Marie Františka, velkovévodkyně z Toskány. Mladší dcera Františka Sybilla Augusta zdědila zméněný Ostrov na Karlovarsku.

Bohatá šlechtična si při zámku vydržovala 120 dvořanů a sluhů, a postarala se nejen o zámek, ale další stavby ve městě. Vytvořila tzv. Toskánské panství, kde druhým rezidenčním sídlem byl zámek v Ploskovicích. Dokončila barokní přestavby areálu započaté svým otcem. U zámku bylo zřízeno závodiště pro koně, rybník, bažantnice a obora.

Anna Marie Františka byla dvakrát vdaná. Jejím prvním manželem byl syn rýnského falckraběte Filip Vilém z Neuburka. Svatba se konala roku 1690, z manželství se narodily dvě dcery, ale dospělosti se dožila pouze jedna, Marie Anna Karolina. Filip Vilém zemřel v roce 1693. Roku 1697 se Anna Marie Františka provdala na naléhání císaře Leopolda I. a jeho choti císařovny Eleonory Magdaleny Falcko-Neuburské za posledního mužského příslušníka rodu Medici Giovanniho Gastona III, velkovévodu toskánského. Ten nepřivykl severskému podnebí a venkovskému životu a nespokojen se vrátil do Itálie.

Když v roce 1741 Anna Marie Františka zemřela, Zákupy zdědila Anna Marie Karolina, provdaná za vévodu Ferdinanda Bavorského, a po její smrti její syn Klement František. Ten zemřel bezdětný roku 1770 a panství připadlo Karlu Augustovi bavorskému, falckraběti rýnskému a vévodovi zweibrückenskému. Tehdy začaly Zákupy upadat, rozprodávalo se zařízení zámku, byla zrušena obora i bažantnice. Měnila se jména držitelů, samotný zámek se neměnil, byl však občas vyrabován (např. 1744 pruskými vojsky nebo 1775 vzbouřenými sedláky). V roce 1788 bylo panství prodáno J. J. Leitenbergovi, který nebyl šlechticem a zřídil v předzámčí kartounku.

Roku 1805 zanedbané, ovšem značně rozsáhlé panství v době napoleonských válek převzal arcivévoda Ferdinand z toskánské větve Habsburků a po něm jej získal císař. V roce 1815 byl zákupským titulárním vévodou jmenován syn Napoleona Bonaparta, Napoleon II., zvaný Orlík. Po pádu Napoleona bylo potřeba vhodným způsobem zajistit jeho postavení (byl synem z Napoelonova manželství s Marií Luisou, sestrou Ferdinanda V.). V důsledku předčasné smrti se však správy zámku a vévodství Zákupského (1818 – 1832) nestačil ujmout a tak se zámek stal roku 1846 osobním císařským majetkem.

Po roce 1850 sloužil zámek v Zákupech jako letní sídlo císaře Ferdinanda I. Dobrotivého (jako uherský a český král byl titulován Ferdinand V.). Bydlel jinak v Praze na Hradčanech a často pobýval na zámku v Ploskovicích. Zámek se tak dočkal úprav hodných pobytu císařské rodiny, a to i přesto, že se Ferdinand 2. prosince 1848 pod nátlakem vzdal trůnu a po zrušení nevolnictví již nebyl zámek střediskem panství.

V letech 1850 až 1853 byl výrazně přestavován ve stylu druhého rokoka architektem Janem Bělským a dvorním dekoratérem a čalouníkem Josefem Veselým za spolupráce malířů Josefa Navrátila a Viléma Kandlera, sochaře Václava Levého a štukatéra J. Effenbergera. V sálech byly vymalovány nově stropy a instalovány četné vyřezávané doplňky v komnatách. Poprvé se Ferdinand na zámku ubytoval v květnu roku 1851 a pak sem jezdil každoročně (s výjimkou roku 1866). Doprovázela jej často jeho manželka, česká královna Marie Anna Savojská. Během letních pobytů excísaře jej zde navštívila v letech 1853 až 1869 řada členů vládnoucího rodu, jeho příbuzných. Naposledy tu byl excísař v říjnu roku 1874, to již byl hodně nemocný.

Po jeho smrti 1875 v Praze zámek převzal císař František Josef I., ale ten zde pobýval jen zřídka. V roce 1876 na zámku proběhlo státnické setkání císaře Františka Josefa I. s carem Alexandrem II., při němž byla projednána neutralita Rakouska-Uherska v rusko-turecké válce. Několikrát na zámku pobýval také korunní princ Rudolf se svou chotí princeznou Štěpánkou Belgickou během svého působení u pražské posádky.

Dne 1. července roku 1900 se zde následník rakousko-uherského trůnu František Ferdinand d’Este oženil s hraběnkou Žofií Chotkovou. Místo sňatku nebylo vybráno náhodně, jelikož Zákupy na přelomu 19./20. století využívala jako letní sídlo ženichova nevlastní matka arcivévodkyně Marie Terezie z Braganzy, jež této svatbě z lásky skutečně přála.

O čtyři roky později zde byla poslední návštěva z císařské rodiny, arcivévodkyně Alžběta Marie Rakouská se svým manželem Otou z Windisch-Graetze.

Během 1. světové války byla na zámku zřízena záložní nemocnice. Po válce přešel zámek se třemi nádvořími a 188 místnostmi do státního vlastnictví. V přízemí byly vytvořeny kanceláře státních lesů a statků, v prostorách zámku byl umístěn státní zemědělský archiv, některé druhy nábytku byly odvezeny do Prahy. Prohlídky areálu byly možné jen na objednání. V předzámčí byla zřízena česká škola a také české loutkové divadlo a hrálo se i na balustrádách zámeckého parku.

V roce 1934 se z iniciativy muzejního spolku v České Lípě podařilo na zámku pronajmout několik místností pro expozici českého menšinového Muzea Českolipska. Pro veřejnost bylo slavnostně otevřeno 24. května 1936. Byly podnikány záměry zde zřídit museum či alespoň koutek věnovaný Napoleonovi. Záměry se kvůli válce nepodařilo naplnit. Po Mnichovu z iniciativy Josefa Maštálka, předsedy Muzejního spolku a za pomoci českých vojáků byly české muzejní materiály přestěhovány mimo Sudety na zámek v Bělé pod Bezdězem. Během války zde byli ubytováni různí uprchlíci.

Pro veřejnost byl zámek zpřístupněn roku 1951 a převzat orgány státní památkové péče. Od roku 1977 byl zámek rekonstruován a znovu zpřístupněn byl v roce 1985.

Architektonicky je zajímavý objekt hospodářských budov, které jsou nyní z větší části prázdné a vesměs nevyužívané. Vláda areál hospodářských budov zařadila v únoru 2010 do soupisu Národních kulturních památek, v soupisu je tedy jak zámek, tak přilehlé budovy. Hospodářské budovy s cennými průčelími u anglické zahrady jsou v havarijním stavu, zčásti pobořené. V bývalé konírně vznikl v srpnu 2014 malý požár, který byl včas uhašen.

Fotoprocházka zámkem (za případné nepřesnosti, nejasnosti a úlety v popiscích se předem omlouvám, je toho k vidění opravdu víc než dost a nejsem schopen si všechno zapamatovat):

Tagy