- Lanová dráha v Mariánských Lázních
- Lanovka Diana v Karlových Varech
V Karlových Varech je plno zajímavých míst, město leží v údolí a z okolních svahů, protkaných mnoha cestami, se otevírají nejrůznější výhledy. K některým není třeba šlapat po svých, ve městě jsou dvě funkční lanovky – jedna z nich vede od Grandhotelu Pupp k rozhledně Diana.
V roce 1909 byl odsouhlasen projekt na výstavbu komplexu lanové dráhy, restaurace a rozhledny. Projekt a stavbu lanovky připravila švýcarská firma a stavbu nákladem 126 484 rakouských korun zajistila v roce 1912 vídeňská firma Leo Arnoldi. Radní následně vybrali projekt karlovarského architekta městského úřadu ing. Antona Breinla z roku 1909, který navrhl postavit loveckou chatu s jedním hlavním a dvěma vedlejšími sály, vše s kapacitou 250 osob a nákladem 110 000 rakouských korun. Zděná rozhledna měla rozpočet 76 000 korun. Se stavbou začal karlovarský stavitel František Fousek 1. října 1912. Obě stavby byly veřejnosti zpřístupněny 27. 5. 1914.
K cestě z města nahoru lze dodnes využít lanovou dráhu ze stanice „Stará louka“ v Mariánské ulici, jen pár metrů od Grandhotelu Pupp. S mezizastávkou Jelení skok vede trasa až přímo pod rozhlednu. Jízda k rozhledně lanovkou trvá cca 3 minuty (pěšky asi půlhodinu). Lanovka do roku 1965 používala otevřené vozy. Po přerušení provozu v roce 1981 byl provoz znovu obnoven roku 1988. Délka trati je 453 metrů, převýšení 167 metrů.
Lanová dráha Diana je poslední (třetí) dokončená pozemní lanová dráha v Karlových Varech. Byla vystavěna v letech 1911 až 1912. V době zprovoznění byla nejdelší lanovou dráhou v Rakousko-Uhersku.
O výstavbě lanové dráze na kopec Výšina přátelství (dnes je spíše používán název Diana) bylo rozhodnuto v roce 1911. Zalesněný kopec byl protkán sítí stezek, které využívali lázenští hosté, problémem ale byla jejich špatná dostupnost z údolí, kde se nacházela většina lázeňských budov. Dráha byla vystavěna v letech 1911–1912 podle projektu švýcarského inženýra H. H. Petera, dodavatelem byla vídeňská stavební společnost Leo Arnoldi a technická zařízení pocházela od firmy Österreichische Siemens Schuckert Werke. K zahájení jejího provozu došlo 5. srpna 1912, několik týdnů po zprovoznění druhé lanovky k hotelu Imperial. Známá rozhledna Diana s restaurací na vrcholu Výšiny přátelství byla dokončena až dva roky po zprovoznění lanovky (27. května 1914), předtím se na kopci žádná zástavba nenacházela. Provoz dráhy byl sezónní, od dubna do října, interval byl přibližně 15 minut. Na rozdíl od obou lanových drah na Imperial, které vystavěla a provozovala soukromá firma, lanovku na Dianu financovalo město Karlovy Vary, v jejímž majetku se dráha také nacházela.
Stav lanové dráhy po druhé světové válce byl špatný, nicméně rekonstrukce se dočkala až v polovině 60. let. Roku 1954 lanovku od města převzal nově založený Dopravní podnik města Karlových Var, přesto se však nikdy nestala součástí karlovarské MHD (na rozdíl od dráhy Imperial). V roce 1960 byl zaveden na dráze celoroční provoz. Modernizace lanovky probíhala za trvalé odstávky z provozu od září 1963 do června 1965. Byly dodány nové vozy, rekonstruována byla trať a dolní stanice. Po obnovení provozu lanová dráha opět jezdila celoročně. V letech 1972–1974 byla rekonstruována elektrická zařízení. Od 1. ledna 1976 provozoval lanovku, stejně jako celou karlovarskou MHD, národní podnik ČSAD Plzeň, dopravní závod Karlovy Vary.
Vzhledem ke špatnému stavu dráhy byl její provoz zastaven v roce 1980 (obdobně jako u tunelové lanovky Imperial) a její osud byl nejasný. V roce 1984 byla zahájena její kompletní rekonstrukce, kterou provedla polská společnost Budimex. Byly použity stejné vozy a technologie jako u dráhy Imperial, jedinou odlišností byl černý nápis „DIANA“ na obou čelech obou nově dodaných vozů a také skutečnost, že měly dveře po obou stranách karoserie. Rovněž došlo k rekonstrukci horní stanice. Provoz lanovky na Dianu byl obnoven 20. prosince 1988.
V letech 1992 a 1993 provozoval městskou dopravu včetně obou lanovek nově vzniklý závod ČSAD Plzeň, dopravní závod MHD Karlovy Vary, od roku 1993 pak nový městský dopravní podnik ČSAD MHD Karlovy Vary, který od roku 2001 nese název Dopravní podnik Karlovy Vary, a. s.
Šikmá délka (skutečná) lanovky je 453 m, vodorovná délka 418 m, výškový rozdíl činí 167 metrů, doba jízdy je 395 s (přibližně 6,5 minuty), rozchod kolejí je 1000 mm. Dráha je jednokolejná, uprostřed s výhybnou s Abtovými výhybkami. Vede zčásti v úrovni terénu, zčásti v zářezu, v části po náspu. Dráha má tři stanice – dolní Stará louka (v minulosti nesla též název Hotel Pupp) blízko Grandhotelu Pupp (389 m n. m.), prostřední Jelení skok (473 m n. m.) v prostoru výhybny a horní Diana (původně Výšina přátelství, 556 m n. m.). Zajímavostí je, že střední stanice se nachází přesně uprostřed dráhy, oba vozy zde tedy zastavují současně (ve výhybně). Dráhu křižují tři podchody a tři přechodové můstky. Stanice mají nástupiště z obou stran, vozy mají dveře též z obou stran. Strojovna dráhy se nachází v horní stanici. Původně disponovala elektromotorem o výkonu 61 kW, v roce 1974 byla vybavena novým strojem o výkonu 75 kW a po rekonstrukci v 80. letech zde fungoval elektromotor s výkonem 51 kW. Výměna stejnosměrného motoru za nový asynchronní motor o výkonu 55 kW s měničem frekvence o výkonu 75 kW proběhla v listopadu 2013.
Původní vozy (v provozu do roku 1963) byly celodřevěné, s dvěma otevřenými a dvěma uzavřenými oddíly a celkovou kapacitou 36 sedících cestujících. Výrobcem byla firma Siemens. Provozní rychlost byla 2 m/s.
Při rekonstrukci v první polovině 60. let byly dodány nové vozy z Tatry Smíchov. Jednalo se pouze o nové vozové skříně, které byly na dráze usazeny na podvozky původních vozů. Nové vagóny byly celokovové, se čtyřmi uzavřenými oddíly pro celkem 40 sedících cestujících. Po výměně elektromotoru v roce 1974 byla snížena provozní rychlost na 1,75 m/s.
V letech 1984–1988 došlo k radikální modernizaci trati (zvýšení rychlosti na 2,04 m/s) a opětovné výměně vozů. Nové vozy dodal polský výrobce tramvají Konstal Chorzów, mají kapacitu 50 sedících cestujících. Vagóny z Tatry Smíchov byly po čase sešrotovány i přesto, že zahraniční subjekty měly zájem o jejich zachování pro muzejní účely.
Na lanovce neplatí tarif systému městské hromadné dopravy, ale speciální tarif, ačkoliv jejím provozovatelem je městský dopravce. Jsou ale uznávány celodenní jízdenky MHD. V provozu je lanovka celoročně (mimo provoz je pouze v lednu) v 15minutovém intervalu.
Projekt lanové dráhy je dílem Ing. H. H. Petera z Curychu. Poprvé byla veřejnosti zpřístupněna 5. 8. 1912, kdy byla uvedena do provozu. Výstavbu lanové dráhy provedla vídeňská stavební společnost Leo Arnoldi za pomoci místních řemeslníků a firem. První generální oprava lanovky proběhla v letech 1963-1965, kdy vozy lanové dráhy dostaly nové kovové skříně z výroby Vagonky Tatra Smíchov. Rekonstrukci elektrického zařízení byla provedena pak v letech 1972-73.
Lanová dráha Diana má spodní nástupní stanici „Stará louka“, mezistanici „Jelení skok“ a výstupní řídící stanici „Diana“ Je tradičním a velmi oblíbeným dopravním prostředkem Karlových Varů na Výšině přátelství. Hojně je využívána především turistickými návštěvníky města. Ze spodní stanice vás vyveze na vrchol, kde můžete navštívit rozhlednu Diana a lesní restauraci-kavárnu Diana.
Spodní stanici lanové dráhy najdete v uličce Mariánská hned vedle slavného Grandhotelu Pupp. Odtud vás každých 15 minut vyveze kolejová lanovka přímo do čarokrásného prostředí pod rozhlednou Diana.
Za zhruba 5 minut jízdy skrz lázeňský les zdoláte převýšení 167 metrů a již v průběhu cesty se vám budou otevírat atraktivní výhledy na pomalu se vzdalující město pod vámi.
Od horní stanice jsou rozhledna, restaurace, motýlí dům a další atrakce Výletního areálu Diana vzdáleny jen několik desítek metrů.
Jízdné můžete hradit hotově (pouze v CZK) nebo kreditní kartou.
Lanová dráha Diana vozí karlovarské hosty z centra města na Výšinu přátelství již více než 100 let. Lanovka vyjíždí každých 15 minut a její maximální kapacita činí 40 osob. Jízda lázeňskými lesy – se zastávkou v mezistanici Jelení skok – trvá přibližně 5 minut a během cesty Vám poskytne neobvyklé výhledy na Karlovy Vary. Na vrcholu nezapomeňte navštívit také stejnojmennou rozhlednu. Spodní stanici „Stará louka“ najdete v Mariánské uličce, u Mírového náměstí, jen pár metrů od Grandhotelu Pupp.
Za vznik jedné z nejnavštěvovanějších památek Karlových Varů a stejně tak oblíbené lanové dráhy, která vede až k její patě, vděčíme nožíři Wencelu Drummovi. Ten si už v 19. století oblíbil Výšinu přátelství nad Karlovými Vary natolik, že si chtěl výhled do okolí užít s větším komfortem. A tak tu se svým příbuzným, děkanem a historikem Augustem Leopoldem Stöhrem, vybudovali prostou lavičku a nechali vykácet stromy, které překážely ve výhledu. Improvizovaná vyhlídka se záhy stala oblíbeným cílem nejen místních obyvatel, ale i lázeňských hostů.
Cesta na vrchol kopce ale nebyla snadná a většina po výhledu prahnoucích návštěvníků ji musela absolvovat ve voze taženém koněm nebo oslem. Městská rada proto v roce 1909 rozhodla o výstavbě lanovky, která měla na již velmi oblíbenou vyhlídku ulehčit cestu. Slavnostní otevření lanové dráhy se uskutečnilo v roce 1912. Byla postavena podle projektu H. H. Petera z Curychu a stala se nejdelší svého druhu v tehdejším Rakousko-Uhersku. Délka jednokolejné dráhy byla a dodnes zůstává úctyhodných 453 metrů. Převýšení činí celých 167 metrů.
V té době lidé jezdili za výhledem na lázeňské město téměř na holý kopec. Karlovarští radní si však byli velmi dobře vědomi atraktivity tohoto místa, a proto se se stavbou dnes již ikonické rozhledny Diana a výletní kavárny dlouho neotáleli. Už o dva roky později, v roce 1914, si výletníci kromě lavičky mohli užívat i výhled z ochozu nové rozhledny umístěného 25 metrů nad terénem. Aby se mohli rozhlédnout do daleké krajiny, museli překonat 150 schodů. Dnes se na nejvyšší vyhlídku lze dostat i bezbariérově pomocí výtahu.
Původní dřevěné vagóny byly nahrazeny v 60. letech 20. století plechovými vozy. Spodní nástupní stanice nese název Stará louka, mezistanice Jelení skok a výstupní řídící stanice se jmenuje stejně jako rozhledna Diana. Lanovka a rozhledna rozhodně patří k místům, které by v itineráři správného lázeňáka ani turisty neměl chybět. Původně byly lanovka i rozhledna otevřeny jen v lázeňské sezóně od května do září. Nyní je však můžete navštívit celoročně.
Městská rada v Karlových Varech, povzbuzena komerčním úspěchem lanovky k hotelu Imperiál se po několik let taktéž zaobírala myšlenkou na stavbu podobné dráhy. Po mnoha názorových změnách byla vybrána cesta na výšinu Diana, kde plán počítal i se stavbou rozhledny. K započetí stavby došlo v roce 1911 a v srpnu 1912, tedy jen několik týdnů po otevření druhé lanovky k hotelu Imperiál došlo k otevření této dráhy. Lanovka na výšinu Diana byla stavěna ve velmi obtížných podmínkách a svou délkou 437 metrů byla nejdelší lanovkou v celém tehdejším Rakousku-Uhersku. Parametry byly opět totožné s elektrickými drahami Westbury, pouze bylo na celé dráze použito odlišné vedení kladek lana – to bylo pochopitelně vyvolané silným zakřivením trasy lanovky. První sezóna nebyla úspěšná – nebylo ovšem divu, na výšině Diana nebyl žádný lákavý objekt, tehdy se tam odtud dalo vyjít jen na procházky po okolí. To se ovšem výrazně změnilo dokončením rozhledny 27.května 1914, kdy se počet návštěvníků výrazně zvýšil. Od zahájení provozu až do roku 1960 jezdila dráha jen v letních měsícich. Následujícího roku vyjela poprvé i v zimním období, ale to již majitel (od roku 1956 taktéž DP Karlovy Vary) uvažoval o rekonstrukci. Ta proběhla v letech 1963 až 1965 a byla prováděna stejným způsobem jako rekonstrukce „tunelové“ lanovky -tj. bylo vyměněno strojní zařízení a na podvozky vozů byla dosazena nová celokovová nástavba. I další osudy této lanovky byly shodné s „tunelovou“. Provoz byl ukončen poslední den roku 1980 a hledal se podnik, který by převzal rekonstrukci. Od roku 1984 se i tady exponoval polský podnik Budimex. Rovněž tu došlo k radikální modernizaci, horní stanice pak byla postavena zcela nově. Vozy byly opět v roce 1987 dodány chorzowskou továrnou. Slavnostní zahájení provozu se událo 20.prosince 1988 a od té doby jezdí lanovka bez zásadnějších potíží dodnes. Odlišností od „tunelové“ lanovky je pouze rekreační tarif, neboť tato lanovka není zapojena do systému městské dopravy – ostatně při její poloze ani není divu, v okolí horní stanice nejsou žádné obytné části. Rozhledna v horní stanici ale sdílela tento osud jen částečně, byla sice uzavřena stejně z lanovkou, ale její obnova pokračovala podstatně pomaleji, takže se otevření dočkala až v roce 1991.
Typ lanovky : osobní pozemní lanová dráha kyvadlového systému s pevným uchycením 50-místných vozů (PL-50)
Rozchod : 1000 mm
Umístění pohonu : horní stanice
Přepravní kapacita : 365 osob/hod
Šikmá délka : 453 m
Vodorovná délka : 417 m
Dolní stanice : 389 m n. m. Hotel Pupp
Mezistanice : 473 m n. m. Jelení skok
Horní stanice : 556 m n. m. Diana
Převýšení : 167 m
Výkon hlavního pohonu : 51 kW
Průměr dopravního lana : 28 mm
Maximální dopravní rychlost : 2,04 m/s
Čas jízdy : 6,6 min 396 s
Kapacita vozu : 49 + 1 osob
Počet vozů : 2
Výrobce : Mostostal Zabrze vozy Konstal Chorzów
Zařízení je v provozu od roku : 1988
Technické parametry původní lanovky :
Typ lanovky : osobní pozemní lanová dráha kyvadlového systému s pevným uchycením 40-místných vozů (PL-40)
Rozchod : 1000 mm
Umístění pohonu : horní stanice
Šikmá délka : 453 m
Vodorovná délka : 417 m
Dolní stanice : 389 m n. m. Hotel Pupp
Mezistanice : 473 m n. m. Jelení skok
Horní stanice : 556 m n. m. Diana
Převýšení : 167 m
Výkon hlavního pohonu : 75 kW před rekonstrukcí 61 kW
Maximální dopravní rychlost : 1,75 m/s – před rekonstrukcí 2,0 m/s
Čas jízdy : 5 min 300 s
Kapacita vozu : 40 osob – před rekonstrukcí 36 osob
Počet vozů : 2
Výrobce : Von Roll
Zařízení bylo v provozu od roku : 1912 do roku 1980
Rekonstrukce byla v roce : 1963-65 – generální oprava trati a dolní stanice, nové vozy z Vagónky Tatra Smíchov / 1972-74 – rekonstrukce el. zařízení, nový motor MEZ Frenštát
