Anotace říká mimo jiné: Spontánně motivované nápisy a kresby jsou v sakrálním prostoru dosud opomíjenými a málo reflektovanými prameny, které navíc bývají v rámci rutinních oprav zdiva, historických omítek, mobiliáře a dřevěných prvků odstraňovány bez jejich hlubší analýzy v kontextu dějin konkrétní stavby, což může být přesně to, co dodává jednotlivým místům další rozměr, jakýsi druhý plán, který může dokreslit jednotlivé fáze historie místa, protože tato graffity vznikala v průběhu času.
(Ostatně někteří z nás měli možnost vidět tahle dílka třeba v chodbách českého Senátu.)
Kromě toho, že Lucie Bartůňková upřela pozornost k tomuto tématu odbornou prací, což samo o sobě může inspirovat další badatele, kteří se budou tématu věnovat — co si budeme povídat, tohle by studenty bavit mohlo — je dobře, že nastoluje také metodiku, podle které by se mělo dále pracovat, a zároveň zavádí terminologii, která usnadní historická graffity klasifikovat, škálovat a nějak třídit.
Jak píšu na začátku, jedná se o dizertační práci, a ačkoli je doplněna i fotografiemi, jejich formát je až hanebně ilustrační. Ovšem když si je přefotíte v lepším světle, než autor tohoto textu, budete mít možnost si je prohlédnout třeba na monitoru počítače, což vás samotné může přepnout do jakéhosi badatelského módu. Nicht wahr?
Co vlastně na obrázcích tohoto typu uvidíme? Podpisy řemeslníků, kresby staveb, ve kterých se nacházejí, modlitby a vzkazy pánubohu i lidstvu. Zajímavé je, že lze předpokládat, že autory některých nápisů byli řemeslníci, kteří však pouze napodobovali jiné nápisy, aniž by sami byli gramotní, a vlastně je pouze překreslovali.
Vzpomínám si, že jsem kdysi v jednom zaměstnání přepisoval dopisy ve francouzštině, a vzpomínám si také, že gramotní francouzštináři nad mým výkonem jen lomili rukama.
Při čtení téhle práce jsem myslel i na to, že jsou-li tyto dávné nápisy a kresby po staletích předmětem zkoumání, čeká budoucí historiky práce mnohem náročnější, neboť touha zvěčnit svůj vzkaz na všech možných zdech a sloupech přibývá geometrickou řadou.
Každopádně předpokládám, že až se téma, kterému se věnuje tato kniha, stane jaksi populárnější a dostupnější, čeká nás sada publikací, které si v případě, že si dají záležet na fotodokumentaci, čtenáři velmi rychle oblíbí.
(knihu vydala Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy, psáno pro kulturní magazín kurvafix.cz)
