Otázky, jenom otázky No. 3 (Loreta Rumburk)

Původně to byl jen takový bláznivý pocit nad několika obrázky. Napoprvé jsem se věnoval samotné stavbě, podruhé podrobněji vegetaci v areálu. Ovšem pokaždé, když jsem měl ty motivy před očima, nacházel jsem další a další „nesrovnalosti“.

Do třetice opakování – nejsem zdejší, jsem jen a jen náplava bez znalostí zdejšího prostředí. Nejsem odborník či historik – vím jen to, co případně už někdo jiný někde vypsal, sám se v archivech hrabat neumím. Jsem jen nikam nepatřící chodec s otevřenýma očima a nastraženýma ušima.

Začnu odzadu, ze svých zdrojů. Když jsem v Jablonci nad Nisou v antikvariátu před mnohými lety náhodou trefil na dvě zajímavé pohlednice, touhle jsem, pokud se dobře pamatuji, trochu vyrazil dech KM:

Údajně se mělo za to, že střecha sakristie klášterního kostela svatého Vavřince byla kryta šindelem a k oplechování došlo někdy v 50. letech 20. století. Jenže tahle „Echte Fotografie“ od Verlag R. Mauermann, Papierhandlung, Rumburg nese razítko z konce 30. let – a plech na ní je.

Pokud jsem minule psal, že pamětníci vzpomínají na túje před vstupem, pak jsou tací, kteří si pamatují, že kolem Santa Casy nebýval trávník, ale plocha vysypaná kačírkem (dnes je to patrné jen na několika málo místech):

Co se týká Santa Casy, o její střeše jsem psal hned napoprvé. Ovšem neměnil se jen její tvar a půdorys – pozorné oko zaznamená, že se v průběhu věků změnila i věžička ve středu jejího hřebene:

Ani sochy na balustrádě nejsou stálé. Jedno foto pro jistotu opakovaně:

Jasně je tu vidět, že zeď byla zcela jiná a jinak. Na dalších fotkách už má balustráda dnešní tvar, byť sochy tak nějak skáčou sem tam (a pokud dobře vidím, leckteré z nich bývaly ozdobeny svatozáří)…

Na mnohých záběrech je ale vidět jedna skutečnost – lidé vedle zdi mají hlavu buď dokonce pod, či těsně na úrovni vrchní římsy. Dnes je to někde na úrovni ramen. Nejspíš důsledek neustálého zvedání terénu komunikací…

Když už jsme venku – až na poněkolikáté jsem si všiml tady drobného detailu. Vlevo od vstupu do klášterního kostela svatého Vavřince stojí volně v prostoru vysoký kříž. Dnes tu žádný nenajdete, pozorné oko objeví jen základnu přímo u zdi. Protože já ještě pamatuji, jak stával mnohem nižší kříž přímo u fasády – dnes je složený v kostele, protože mu uhnil spodek a odpadl.

A ještě zpět dovnitř, na nádvoří.

Dnes na tomto místě jen kamenná „terasa“, o níž jsem netušil, že byla základnou pro takový budník. Pokud chápu dobře text, něco tam bylo až do onoho roku 2005 – já si nic takového nepamatuji, nevím, že bych tam kdy něco viděl.

Co se terénu týče – jde nejspíš jen o kresbu, kdo ví, nakolik jí věřit.

Poněkud podivná perspektiva – postavy v levém spodním rohu velikostí neodpovídají. Důležitější je ale podoba vydláždění. Na žádném jiném obrázku jsem neviděl vnější řadu dlaždic kolem Santa Casy, která tady nekopíruje půdorys směrem k oltáři, ale míří ke vstupní budově. A vnitřní řada je mnohem užší, než v současnosti.

A ještě jeden „špek“, když aktuálně už několik let probíhá restaurování vnějšího pláště Svaté chýše. Takhle vypadala na přelomu 19. a 20. století:

Krom „neexistence“ štuku ještě jeden detail – dlažba kolem je vysoko nad okolním terénem, dnes takřka na jeho úrovni.

No a na závěr – občas dorazí někdo, kdo zná jiné přístupné loretánské kaple, nebo někdo uvažuje nad probíhajícím restaurováním vnějšku a ptá se na interiér. Ten by si samozřejmě zasloužil také restaurování, jenže jak, podle čeho? Vnitřek má být chudý, holý, jen cihlové zdivo. Proč ale tady jsou cihly malované na omítce, místo aby byly ponechány v surovém stavu? Bylo to tak vždy? Jediné historické foto interiéru, které znám:

Neumím to z fotky poznat, ale myslím, že už tehdy byly cihly malované. Hlavně ale byla stejně provedená i klenba, která je dnes nabílená. Dřevěná zástěna před oltářem zmizela. Oltářní stůl zcela jiný. Vpravo místo sochy svatého Josefa krucifix, naproti vedle svící visí obraz, který tu dnes není.

A ještě detaily:

Snad je ten rozdíl patrný – pod rozvilinami v horní části chybí víc než polovina andílčích hlaviček, někdo je asi moc potřeboval.

Ještě nekončíme, pokračování příště, ještě něco zbývá.

Čerpáno z nejrůznějších titulů:

Rumburská Loreta čili marnost nad marnost a nic než … ? – Nataša Steinová, Nadace Loreta Rumburk 2000
Rumburk v historických fotografiích – Zdeněk Kříček, Jaroslav Hocký, Miroslav Brož 2008
Rumburk včera a dnes – Jiří Stejskal, Město Rumburk 2010
Pohledy do minulosti / Staré pohlednice očima turistů – Klub českých turistů Krásná Lípa 2007
Loretánská kaple s ambitem v Rumburku / Průvodce po stavební historii a uměleckém významu – Klára Mágrová, Jiří Stejskal, Římskokatolická farnost-děkanství Rumburk 2017
Rumburská zastavení – Ester Sadivová, Olga Vodáková, Josef Rybánský, Město Rumburk 2012
Kapucínský klášter a loretánská kaple v Rumburku – Klára Mágrová, Město Rumburk 2011
Loretánská kaple v Rumburku – Klára Mágrová, Jiří Stejskal, Římskokatolická farnost-děkanství Rumburk 2011