weby pro nejsevernější čechy

Národní přírodní rezervace SOOS

Když jsem se nedávno zmínil o tom, že Motýlí dům v Žírovicích jsem před lety objevil víceméně náhodou, je čas vysvětlit, že tomu bylo na cestě mezi Františkovými Lázněmi a SOOSem.

Cože, vy nevíte, co toto podivné slovo označuje? Nic vám neříkají pojmy jako mofety, rozsivky, křemelina, slatina? V tom případě jste asi nikdy nezavítali na Chebsko a neslyšeli o zajímavé národní přírodní rezervaci. Podle jednoho zdroje slovo prý Soos znamená v egerlandském, tedy chebském německém nářečí, „močál“ a vyslovuje se „suóss“, podle jiného jde o zkomoleninu německého „Moos“, což znamená „mech“. Vyberte si. Skutečností je, že se jedná o u nás největší a nejznámější lokalitu s dozvuky posopečné činnosti a vývěry zemních plynů.

Popravdě, pokud sem zamíříte, buďte skromní. Za ty prachy nečekejte Island, Yellowstone nebo alespoň Ázerbajdžán. Těžko také při zběžném procházení objevíte popisovanou slanomilnou a rašeliništní květenu či zvířenu. Hodně je toho také před návštěvníky skryto mimo (třeba Lužní pramen na opačném konci oblasti). A záleží na počasí, které vystihnete – je-li dlouho sucho a teplo, těžko něco pořádného uvidíte, „krátery“ vyschnou. A pokud je zase mokro moc, neuvidíte pukající křemelinu, o výkvětech solí nemluvě.

Ale popořádku – toto zvláštní území, ležící v bezodtoké oblasti na místě tektonických zlomů, se stalo rezervací v roce 1964. To hlavní, co tu je, jsou rašeliniště a slatina, původně o mocnosti až 6 metrů. Dlouhá léta se tu těžila rašelina na topení, křemelina pro hospodářské účely, slatina pro lázeňství, ba dokonce jíly. Bujnou hospodářskou činnost dokladuje i místní úzkokolejka, součást Muzejní dráhy Kateřina.

Jo, ta křemelina – jižní část oblasti kdysi tvořilo jezero, napájené minerálními prameny. Díky nim se zvyšovala ve vodě koncentrace nejrůznějších solí, což vyhovovalo mikroskopickým řasám, rozsivkám, které mají křemičitou schránku. Schránky mrtvých řas se tu usazovaly a usazovaly, až tu nakonec zůstala jen několik metrů silná a silně vypouklá (nabobtnalá)  vrstva pórovité zeminy – křemeliny. Když je dostatečné sucho, praská obdobně jako bahno a na vhodných místech na ní obsažené soli (Glauberova sůl) krystalizují, prý občas až tak, že to budí dojem čerstvě zasněžené krajiny. A za vhodných podmínek se tu oxidací tvoří kyselina sírová.

Parkoviště je tu sice hodně velké, ale v sezóně si občas nešrktnete, přece jen jde o vyhlášenou turistickou atrakci. A až projdete celou trasu po dřevěném chodníčku nad terénem a pokocháte se bubláním, syčením a cákáním, nezapomeňte se zastavit ve stanici pro poraněná zvířata u vchodu a ve dvou muzejních expozicích – u daňčí obory ve zděném domku je expozice přírody Chebska, v dřevěném „altánu“ pak expozice dějin Země – Jurský park. Samozřejmě tu nechybí nějaké to občerstvení a stánky se suvenýry.

Byl jsem tu už několikrát, a tak přece jen mohu pozorovat jisté změny. Takhle třeba v osmdesátých letech vypadal (fotka z tehdejšího prospektu) altán nad Císařským pramenem (to je ten, který je dnes ohraničen „dřevěnými“ patníky).

A takhle nějak vypadá ideální výkvět solí:

A takhle nějak to na místě vypadalo v osmdesátých letech 20. století:

Tagy