Zahraničí
Zahraničí
Polsko v mé hlavě (7.) Tůně…
Tiché jsou tůně na břehu moře, od něho samotného oddělené jen velkým písečným valem. Je těžké rozsoudit, zda se tak pevnina brání proti útokům mořských bouří, nebo moře opevňuje své hranice. Asi možná obojí. V každém případě tak místy vzniká…
Přečíst celé »Zahraničí
Polsko v mé hlavě (6.) Vystavěno…
Jak se tak při jízdě autem po polských cestách vzdalujete od českých hranic a zakusujete se dál do vnitrozemí, můžete pozorovat, jak se vše pomalu mění. Nejenže se krajina pomalu zplošťuje a kopečky se protahují na táhlé terénní vlny až…
Přečíst celé »Zahraničí
Arrivederci Venezia
Odříkaného největší krajíc, říká se. A opravdu je to tak. Přesně podle tohoto pravidla jsem se já, milovník lesů, rozhleden a dlouhých obzorů, ocitl na pár dnů uprostřed turismem kypících Benátek. Nikoliv těch nad Jizerou, ale opravdu těch italských, „originálních“.…
Přečíst celé »Zahraničí
Saským Švýcarskem nahoru dolů
Slovo má někdy větší moc, než by se zdálo. Nedávno šla řeč o tom, jak je to v pískovcích krásné, jak málo známe území sousedního národního parku Saské Švýcarsko, že je škoda, že o.p.s. České Švýcarsko už nemá projekty na…
Přečíst celé »Zahraničí
V horách Jižního Uralu
Krásný zářijový víkend mne a mé přátele zastihl v uralských horách. Dojet tam z Ekaterinburgu je sice trochu náročné, 450 kilometrů jsme překonali za 7 hodin, proplétajíce se zácpami při výjezdu z města, i zástupy krav, ovcí a prasat v…
Přečíst celé »Zahraničí
Polsko v mé hlavě (5.) Naivní…
To si možná mnohý člověk nad mými články až musí říct: ten chlapík je snad přitroublý idealista nebo co. Vždyť my jsme tam a tam taky byli a bylo to tam děsný, lidi hrozný, samá komerce … a tak podobně.…
Přečíst celé »Zahraničí
Polsko v mé hlavě (4.) Zasoleno…
Úplně jsem zapomněl ochutnat, jestli je voda v Baltu slaná. Tedy…. ona určitě slaná je, ale jak moc? To právě teď nevím. Říká se, že to nestojí za nic a že ve srovnání se Středozemním mořem je to vlastně nic…
Přečíst celé »Zahraničí
Polsko v mé hlavě (3.) Ploutvičky…
Mám slabost pro ryby. Spocívám jakoukoliv rybu, kterou mi kdo předloží, od malinké olejovky až po kus kapitálního tuňáka. Jen velrybu jsem ještě neměl, ale to stejně není ryba, a tak jí nechám plavat.
Přečíst celé »Zahraničí
Na Azov-hoře – Bažovovy pověsti
Jaro na sebe nechává dlouho čekat. Sníh pokrývá severní svahy uralských hor ještě koncem dubna.
Přečíst celé »Zahraničí
Návrat ke starým stezkám Českosaského Švýcarska (březen 1974)
Tehdy jsem zavítal do bludiště Tkalcovských a Soudcovských roklí na německé straně za Pravčickou bránou poprvé. Bylo předjaří, v roklích ležely ještě místy spousty mokrého sněhu, ale na skalních hřebenech Thorwaldských stěn a Jortanshornu už bylo sucho a teplo.
Přečíst celé »