Kostel Narození Panny Marie na náměstí míru v Domažlicích

Uprostřed náměstí míru v Domažlicích na jeho severní straně stojí mezi domy kostel Narození Panny Marie s přilehlou věží.

Wiki:

Kostel Narození Panny Marie v Domažlicích je farní kostel domažlické farnosti. Založen byl ve druhé polovině třináctého století a dochovaná podoba je výsledkem pozdně barokních a mladších úprav. Kostel je chráněn jako kulturní památka.

Podle Jiřího Kuthana byl kostel založen okolo roku 1270, popř. v sedmdesátých letech třináctého století. V raně gotické fázi měl podobu obdélné dvoulodní síně, v níž loď a kněžiště prostorově splynuly. V patnáctém století proběhla přestavba, při níž byla postavena klenba a dispozice změněna na trojlodí. Podle Vladislava Razíma byl kostel trojlodní už v raně gotické fázi a na straně kněžiště měl jednu či dvě hranolové věže, částečně dochované v kostelním zdivu.

Autorem barokních úprav realizovaných v letech 1751–1756 byl Jiří Záhořík, který své plány údajně konzultoval s Kiliánem Ignácem Dientzenhoferem. Novobarokní fasády z let 1902–1903 navrhl architekt Václav Kaura.

Emanuel Poche kostel charakterizoval jako jednolodní, bez vyznačeného oltářního prostoru, a s boční chodbou klenutou čtyřmi poli křížové žebrové klenby. V jednom z polí se nachází kaple svaté Barbory a k severní straně je přiložena kaple Panny Marie zaklenutá plackovou klenbou. K jižní straně kostela přiléhá trojboce uzavřená barokní předsíň s trojicí vchodů. Zakončuje ji atika se sochami archanděla Michaela, svatého Petra a svatého Pavla z roku 1746 od sochaře Františka Ringelhahna. Stěny lodi prolamovala původně hrotitá okna, v baroku snížená záklenkem a zdůrazněna supraportou.

Z raně gotické fáze se dochovaly dva portály. Jednodušší portál na západní straně je zazděný. Druhý portál propojuje předsíň s chrámovou lodí. Jeho ostění je členěné dvojicí pravoúhlých ústupků se vsazenými štíhlými sloupky, které přechází i do profilace záklenku. V nábězích záklenku jsou umístěny štíhlé hlavice zdobené stylizovanými plastickými listy.

Loď je zaklenutá třemi poli plackové klenby, oddělenými zdvojenými pásy. Klenbu zdobí malby výjevů ze života Panny Marie. V západní části se nachází kruchta, podklenutá valenou klenbou, s freskou svaté Cecilie od Františka Julia Luxe. Stejný malíř je autorem iluzivní malované architektury hlavního oltáře a nástěnné malby v kapli svaté Barbory. Součástí oltáře je také socha Madony od mnichovského sochaře F. N. Rietzlera z roku 1876. Retabulum, původně umístěné v kapli svaté Barbory, zhotovil roku 1744 pražský stříbrník A. Karer.

V prostoru hlavního oltáře se nachází dva protějškové boční oltáře ze druhé třetiny osmnáctého století. Zdobí je mřížkové a rokajové ornamenty a sochy svatého Petra a Pavla, svatého Kryštofa a svatého Jakuba. Po pravé straně lodi je umístěn konkávně prohnutý oltář svaté Anny se sochou patronky od Františka Ringelhahna. Jeho protějškem je oltář Piety ze třetí čtvrtiny osmnáctého století.

V kapli svaté Barbory je umístěn gotizující oltář se sochou svatého Václava z devatenáctého století a v kapli Panny Marie Růžencové se nachází raně barokní portálový oltář ze druhé poloviny sedmnáctého století a dřevěná křtitelnice z poloviny osmnáctého století. K dalšímu vybavení kostela patří rokoková kazatelna se sochou Krista Dobrého pastýře od Františka Ringelhahna, varhany ze druhé poloviny osmnáctého století nebo pontifikální křeslo s baldachýnem.

V jihozápadním nároží kostela stojí okrouhlá věž s průměrem 8,2 metru. Její stáří je nejasné: může pocházet z období od třináctého do patnáctého století. Byla stavěna postupně a dochované výšky dosáhla roku 1545. Původně byla od kostela oddělena úzkou uličkou.

Městský web:

Kostel Narození Panny Marie s parcelním číslem 1 má věž s parcelním číslem 2 a stojí v centru města na náměstí.

Jeho typická válcovitá věž, která původně ke kostelu nenáležela, je bývalá hláska. První zmínky o kostele se datují k r. 1385, pozdější zprávy udávají rok založení 1111 (vepsáno na klenebním oblouku nad kruchtou). Z původní gotické stavby zůstaly zachovány křížové klenby boční lodi a profilované portály. Po požáru města roku 1747 byl kostel v letech 1751-56 barokně přestavěn. Klenutí chrámové lodi je zdobeno freskami F. J. Luxe z roku 1756. Mezi skvosty náleží oltář Narození Panny Marie, dílo pražských mistrů. Ve věži je kromě zvonů Zikmund, Poledník, Hodinka umístěn na ochozu zvonek „Advent“ u 15. století, na který se zvoní v předvánočním období.

Obsáhlé info na Noci kostelů:

Původ kostela nutno hledat v začátcích založení města. Zachovaná zmínka o něm je už z roku 1385, avšak líčí jej již jako stavbu chatrnou a sešlou. Pozdější zprávy udávají letopočet založení rok 1110, avšak pramen tohoto data není znám.

Nová stavba sešlého chrámu se vlekla, pravděpodobně z nedostatku prostředků, až do 16. století. Po dobu oprav děkanského kostela byly bohoslužby konány v kostele sv. Jakuba na dolejším předměstí na hřbitově „U Svatých“, dnes již zbořeném, který po celou tuto dobu byl městským farním kostelem. Po této opravě byl sloh kostela změněn na gotický a byl o několik sáhů vyšší, než je v současné době (1 sáh = 160 cm), byl trojlodní a měl kruchtu dolejší a hořejší. Klenutí bylo krásným gotickým dílem na šesti žulových sloupech, ozdobených štukovými hlavicemi. K chrámové prostoře přiléhala dosud zachovalá kaple sv. Barbory, pocházející z počátku 14. století.

Za husitských válek byl děkanský kostel zpustošen a teprve po roce 1620 znovu zřízen pro katolickou bohoslužbu. O požáru kostela v roce 1747 je pořízen zápis v matrice ve IV. svazku následujícího znění: „Léta Páně 1747 dne 26. července za ctihodného kněze Antonína Příhody, toho času děkana v městě Domažlice, na den sv. Anny v ulici pod kostelem okolo hodiny třetí odpoledne vyšel oheň za školou městskou u Petra Ouřady a skrze ten nenadálý oheň shořel velký chrám Páně děkanský s velikou věží se všemi zvony až do gruntu. V popel bylo obráceno též čtyřicet domů, klášter a krov na klášterním kostele“.

Po ohni se stal kostel nemožný pro bohoslužby a proto se až do roku 1756 konaly v kostele svatého Antonína na dolejším předměstí, zbořeného v roce 1911. Pro výstavbu ohněm zničeného kostela, vlastně pro přestavbu, vypracoval plány městský stavitel Jiří Záhořík, který si je nechal přezkoumat slavným stavitelem baroka Ignácem Kiliánem Dienzenhoferem. Těmito plány byla celá chrámová prostora přestavěna v chrám barokní. Ve zbylém zdivu byla gotická okna zazděna a celá chrámová prostora snížena. Celková přestavba byla provedena v letech 1751 až 1756. Slavnostní vysvěcení přestavěného děkanského kostela se uskutečnilo 8. září 1756.

Další dravý živel – oheň – vypukl v den sv. Stanislava dne 7. května 1822, jenž byl jeden z nejhroznějších požárů, který stihl město Domažlice. Požár vypukl ve večerních hodinách v kostelní čtvrti u týnské brány a zničil střechu děkanského kostela a vnitřek kostelní věže, přičemž se tři zvony rozlily a čtvrtý zvon zvaný „Zikmund“ byl značně poškozen, takže musel být přelit. K obnovení bohoslužeb došlo o poutní slavnosti kostela dne 8. září 1822, i když věž nebyla dosud opravena.

Důkladná oprava kostela se uskutečnila v roce 1892 dle návrhu arch. V. Kaury a vnějšku byla dána nynější podoba, která je v rozporu s dřívějším charakterem budovy, neboť zastírá původní gotickou podstatu. Pod gotickou kaplí sv. Barbory, zachované ze staré stavby kostela, se nalézá hrobka v podobě kříže, kde jsou pohřbeni členové domažlického senátu. Hrobka byla zřízena krátce před požárem v roce 1747. V hrobce byl pohřben jako první Bedřich Příhoda, zakladatel této hrobky a jako poslední jeho bratr – domažlický děkan P. Antonín Příhoda, který byl do hrobky přenesen v roce 1911 z kostela sv. Antonína před jeho zbořením. V této gotické kapli je na severní straně menší barokní okno, v jehož středu je Kristova hlava.

Mezi chrámový skvost náleží oltář Narození Panny Marie, jenž se po ohni kostela v roce 1747 stává hlavním. Jeho podstatou je bývalý oltář z kaple sv. Barbory. Tento oltář je v podstatě mistrnou prací pražského stříbrníka Antonína Karera, pořízený roku 1744 ve výši 16 000 zlatých, vlastním nákladem domažlického děkana P. Antonína Příhody. Části oltáře jsou z tepaného měděného, místy zlaceného, plechu. Ve svém středu vyúsťuje do výše tabernakulovým výklenkem, ve kterém je umístěna soška sv. Barbory a po stranách sv. Norberta a sv. Vojtěcha od domažlického sochaře Františka Ringelhahna. Na oltáři nachází se několik schránek s ostatky svatých.

Na přilehlé stěně za oltářem jsou malované postavy světců Jana Křtitele a Josefa, ukazující do výše na postavu Madony, jejíž socha byla zhotovena roku 1876 mnichovským sochařem Františkem Rietzlerem. Po stranách hlavního oltáře jsou umístěny sochy „Srdce Páně“ z roku 1935 a „Srdce Panny Marie“ z roku 1936, jež zhotovil akademický sochař Čeněk Vosmík v době, kdy byl domažlickým arciděkanem P. Václav Antony.

Boční oltáře jsou rovněž barokní; na evangelijní straně znázorňuje Narození Páně s postranními světci sv. Petra a Pavla a na epištolní straně představuje narození sv. Jana Křtitele se soškami svatých Jakuba a Krištofa. Po levé straně lodi kostela je boční oltář Bolestné Matky Boží s barokní sochou piety z 18. století. Proti němu je umístěn boční oltář sv. Anny se sousoším zhotoveným domažlickým sochařem Františkem Ringelhahnem a představuje sv. Annu, vyučující svou dceru Pannu Marii. Gotická kaple sv. Barbory slouží nyní jako zimní kaple s novým oltářním stolem pořízeným podle směrnic II. vatikánského koncilu. K této kapli na severní straně přiléhá boční kaple Panny Marie Růžencové.

Barokní kazatelna pochází též z 18. století a na její stříšce je umístěna socha Božského spasitele – Dobrého pastýře, zhotovená rovněž v dílně sochaře Františka Ringelhahna. Před hlavním oltářem je umístěn obětní stůl od roku 1981, kde jsou konány bohoslužby čelem k lidu, jak stanoví usnesení II. vatikánského koncilu. Klenutí chrámové lodi je zdobeno bohatými freskami plzeňského malíře Julia Luxe z roku 1756, jejichž námětem je kult mariánský, uplatňovaný i ve freskách na stěně kostela a znázorňující obětování, zasnoubení a navštívení Panny Marie.

Na klenbě kostela ve směru od hlavního oltáře jsou tyto malby: 1. Narození Panny Marie c v rozích pole čtyři evangelisté se svými znaky. 2. Oslava Matky Boží podle slov z loretánských litanií a v rozích alegorie čtyř dílů starého světa. 3. Neposkvrněné početí Panny Marie a v rozích jsou zobrazeni čtyři svatí církevní otcové. 4. V poli před chórem je zobrazen útěk do Egypta. 5. Nad chórem patronka hudebníků sv. Cecilie hrající na varhany. 6. Pod kůrem je nástropní obraz „dva andělé drží znak města Domažlic“, pořízený v roce 1902 Emanuelem Boháčem.

Na lícním oblouku před chórem je nápis tohoto znění: „Chrám založen r. 1110. Nově klenut r. 1756. Obnoven roku 1865.“ Okna v kostelní lodi jsou malovaná, znázorňující za hlavním oltářem sv. Petra a sv. Jana Nepomuckého. Na jižní straně jsou malby na oknech sv. Vojtěcha, sv. Václava, sedící sv. Anna učící P. Marii a sv. Prokopa. V barevném okně za kůrem a na západní stranu je sv. Ludmila. Okna byla darována věřícími domažlické farnosti koncem 19. století.

O varhanách je první zmínka roku 1572, poté značně zchátraly a v 18. století pořízeny nové. Jelikož později již nevyhovovaly, byly postaveny nové v roce 1923 firmou Melzer z Kutné Hory, v době ředitele kůru hudebního pedagoga Václava Flégla.

Před gotickým vchodem do kostela z jižní strany od radnice byla zřízena předsíň se třemi vchody a nad nimi stojí barokní sochy znázorňující uprostřed archanděla Michaela, po stranách sv. Petra a Pavla. Byly zhotoveny r. 1756 domažlickým sochařem Františkem Ringelhahnem. Nad portálem hlavního vchodu do kostela ze západní strany je mezi alegorickými sochami nápis: „Ecce tabernaculum Dei cum hominibus“.

V letech 1983 až 1984 byla střecha arciděkanského kostela pokryta měděným plechem a provedena vnější fasáda kostela. Též se uskutečnila oprava soch nad jižním vchodem do kostela, včetně pozlacení atributů. K uzavření došlo v letech 1986 až 1988 v důsledku provádění oprav elektrické instalace a nástropních maleb, které byly značně narušeny zatékáním vody do klenby.

Dominantou města je kulatá vychýlená starodávná věž, která měla dříve velkou kopuli s šesti malými kopulovými vížkami a cennými starověkými hodinami. Toto vše bylo zničeno při požáru roku 1747 a poté přestavěno do dnešní podoby. Kromě zvonů je na této věži na ochozu umístěn zvonek nazývaný „Advent“ z 15. století s nápisem třikrát opakovaným „Mit Gott – Hilf Gott“. Do roku 1747 visel zvonek na dolní bráně a měl název „Mlatný“, jelikož se jím zvonilo, když se mělo v pivovaře prodávat mláto. Po velkém ohni města v roce 1747 byl přenesen na věž, kde setrval jako jediný ze všech zvonů požární pohromu v roce 1822. Zvoní se na něj v předvánoční období od první adventní neděle do štědrého dne – každý den v šest hodin večer. Proto má název „Advent“.

Památkový katalog:

Původní kostel z konce 13. století byl přestavěn v 15. století. Do dnešní podoby upraven pozdně barokně. V interiérech převážně plackové klenby s freskovou výzdobou. Při kostele gotická válcová věž.

Pův. gotická stavba z posl. čtvrtiny 13. stol.; v průběhu 15. stol. náhrada novostavbou; úpravy v 16. stol. V r. 1746 postavena jižní předsíň; 1751-1756 barokní přestavba. Opravy po požáru (1822). V r. 1892 a 1893 pseudobarokní úpravy fasád. Pozdější opravy a úpravy. V l. 2017-2022 restaurátorská obnova freskové výzdoby interiéru kostela (Jiří Suchan, David Hrabálek).

1/ kostel
2/ pamětní kříž
Kostel stojí ve střední části náměstí, zapojený do severní fronty domů a západním průčelím obrácený do příčné ulice. Východní strana kostela oddělena od boční fasády sousedního měšťanského domu jen úzkou cestou vydlážděnou kostkami (stejným způsobem upravený prostor po severní straně kostela). Do jihozápadního nároží vetknuta vysoká válcová věž. Před severní fasádu boční přístavby lodi vystupuje obdélná kaple. Po jižní straně věže stojí litinový pamětní kříž; usazený na vysokém čtyřbokém žulovém pilířku.

Původní evidenční list památky:

Z původního kostela zbylo původní zdivo a čelní oblouk nad klenbou a velký jižní a menší západní portál. Jednolodní stavba o třech shodných klenebních polích, s nižší druhou kaplí sv. Barbory a sakristií po celé délce severní strany a obdélnou předsíní s trojbokým průčelím na jižní straně. V jihozáp. nároží vysoká válcová věž s ochozem v posledním patře. Na severní straně před kaplí sv. Barbory malá kaple Růžencové P. Marie. Vnitřek je jediný prostor o 3 polích, sklenutý plackami, oddělenými podvojnými pásy, sbíhajícími se na pilíře s pilastry. Východní pole je kněžištěm, odlišeným pouze zvýšenou podlahou. Na záp. straně kruchta na dvou pilířích, od ní vybíhají balkony k oratořím v prvním klenebním poli. Fresky s obrazy z mariánské legendy. Kaple sv. Barbory sklenutá čtyřmi poli křížové klenby s konsolami a svorníky na stěnách fresky. Pod kaplí krypta v podobě kříže. Kaple P. Marie Růžencové čtvercová, sklenuta plackou. Sakristie a síňka sklenuta valeně, nad nimi chrámový depositář, předsíň na jižní straně – před barokním portálem v bohatě profil. ostění sklenuta, na atice tři sochy. Hlavní oltář ilusivní, malovaná architektura.

O restaurování:

Původně gotický kostel Narození Panny Marie na domažlickém náměstí Míru obsahuje cennou malířskou výzdobu od F. X. Luxe z období barokní přestavby. V letech 2017–2022 byly nástěnné malby restaurovány.

Domažlický farní kostel Narození Panny Marie před polovinou 18. století vyhořel a v letech 1751–1756 byl přestavěn v barokním stylu podle plánů stavitele Jiřího Záhoříka. Chrám se změnil na jednolodní s postranní chodbou a dvěma kaplemi. Loď je sklenuta třemi barokními klenbami (tzv. plackami), které jsou odděleny zdvojenými pásy dosedajícími na masívní okosené pilíře. Do období přestavby spadá vznik figurálních nástěnných maleb s mariánskou tematikou, které provedl malíř František Julius Lux (asi 1702–1764). Z jeho ruky pochází i iluzivní malba hlavního oltáře a malířská výzdoba stěn v kapli sv. Barbory. Interiér kostela zdobí i tři nástěnné obrazy s náměty „Uvedení Marie do chrámu“, „Zasnoubení Panny Marie“ a „Navštívení Panny Marie“. Lux byl výraznou uměleckou osobností západních Čech, kde vytvořil desítky výtvarných děl. Malby v domažlickém kostele patří k jeho vrcholné tvorbě na sklonku života.

Od roku 2017 byla postupně restaurována výzdoba na třech hlavních klenebních polích a nástěnné malby v lodi. V souvislosti s prováděním těchto prací musely být nejprve řešeny výrazné statické poruchy klenby. Nástěnné i nástropní malby jsou vytvořeny technikou freskové podmalby s malbou vápenným seccem a v průběhu 20. století byly kompletně přemalovány. Po provedení rozšířených průzkumů bylo zjištěno, že pod těmito druhotnými zásahy se nachází dobře dochovaná originální Luxova malba a že tyto hrubé přemalby nerespektovaly autorský rukopis ani barevnost originálu. Mohlo být tedy přistoupeno k jejich snímání a dílo tak nyní může vyznít ve své autentické podobě.

Restaurátoři jsou nominováni za výborné provedení restaurování a odpovědný přístup zahrnující také studium dalších Luxových realizací. Díky nim je nyní možné obdivovat v kostele autentickou Luxovu práci.