Kaple Svatých schodů v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Krupce

V Krupce ve východní frontě Husitské ulice,  suplující „náměstí“, v blízkosti odbočky k místnímu hradu, stojí (zatím?) běžně nepřístupný městský kostel Nanebevzetí Panny Marie, v němž se nachází jedna z mála kaplí s replikou Svatých schodů na našem území.

Nejsem žádná chodící encyklopedie, historik či znalec regionu a přilehlého vesmíru, jak si někteří myslí. Jen mám trochu nachozeno, leccos jsem viděl a když něco slyším posté, občas si to zapamatuji. Možná proto jsem trochu vedle, když někdo vleze do rumburské Lorety s pohrdavým „tady je něco k vidění?“ a pak při prohlídce mine Svaté schody, aniž by jim věnoval pozornost. A přitom jde o nebývalý a jedinečný skvost – bylo jich na našem území pár a dochovalo se ještě méně. Jedněmi z nich jsou právě ty v Krupce.

A právě na jejich příkladu lze docenit to, jak vypadají ty, které máme přímo pod nosem… Ty krupské jsou totiž v nedobrém stavu, jako ostatně celý kostel. Sice se blýská na lepší časy, areál prochází rekonstrukcí, ale kdo neví, před čím stojí, asi těžko pozná.

Asi by bylo pro neznalé třeba osvítit, co to vlastně ty Svaté schody jsou:

Takováto schodiště jsou vzácnými památkami – jsou kopií původních mramorových schodů o 28 stupních, po kterých dle legend kráčel v Jeruzalémě Ježíš Kristus k Pilátu Pontskému. Originál  byl během křížových výprav převezen do Evropy. Dnes je uctíván v Bazilice sv. Jana v Lateráně (San Giovanni in Laterno) v Římě. Dle tohoto vzoru byly pak stavěny kopie. Podmínkou však bylo, že každý schod musel ukrývat ostatky svatých, či jinou významnou relikvii, jejichž pravost musel potvrdit papež. 

Ke kostelu samému jen stručně – pochází nejspíš ze 2. poloviny 13. století, prvně je zmiňován roku 1331 jako farní. Byl mnohokrát poničen požáry.Vypálen a pobořen při husitském dobývání města roku 1429, znovu vyhořel roku 1479. Tehdy zahájena stavba nového kostela, z původního zbyl jen presbytář (nyní kaple šikmo ke stávajícímu závěru). Dostavěn roku 1488. Další poškození při ústupu saských vojsk roku 1633, poté opravy v letech 1672–88. Nové oltáře byly dokončeny roku 1684, kazatelna roku 1688. Tzv. Svaté schodiště proti hlavnímu vstupu se souborem plastik „Ecce homo“ vznikly roku 1735. Na triumfálním oblouku Madona z období kolem roku 1440. Pod původní stropní klenbou se nachází hlavní oltář s obrazem Nanebevzetí Panny Marie, který namaloval roku 1835 tehdejší starosta Krupky Josef Lehmann. Kostelní varhany jsou dílem Johanna Daniela Ranfta z roku 1735. Roku 1911 dokončena regotisační úprava, jejímž viditelným výsledkem je zejména nový vstupní portál. Po roce 1945 kostel zpustl, první oprava proběhla počátkem 70. let 20. století, další opravy probíhají nyní. Na renovaci soch souboru Ecce homo byla uspořádána veřejná sbírka. Plánuje se zpřístupnění kostela a jeho začlenění do prohlídkového okruhu, který zahrne i venkovní dřevěnou zvonici.

Krom internetu se dá pár podrobností najít v literatuře (Umělecké památky Čech K/O – svazek druhý, Academia – nakladatelství Československá akademie věd 1978, Krupka – cesta časem, vydalo město Krupka 2015):

V boční stěně lodi proti vstupu široké trojdílní barokní schodiště. Ve stěně provedena iluzivní barokní fasáda s plastickými postavami v bočních patrových oknech a s figurální skupinou Ecce homo na balkónu. V boční stěně u Svatých schodů výklenek upravený jako žalář s vězněm z roku 1733.

Obsáhle se schodům a jejich výzdobě věnuje Magisterská diplomová práce Bc. Terezy Říhové:

Svaté schody se nachází i ve Krupce, konkrétně v městském farním kostele Nanebevzetí Panny Marie. Kaple spolu se sochami je datována do roku 1733 nebo 1735. Vizuálně se z předchozích případů nejvíce přibližuje karlovské, i když s daleko menší monumentalitou a kvalitou výzdoby, spíše organizací prostoru. Taktéž se nachází naproti vstupu do kostela, samotná kaple je rámována v lodi kostela architekturou odkazující na Pilátův palác a je oddělena od prostoru chámové lodi dřevěným zábradlím s balustrádou.

Je horizontálně členěná na dvě úrovně, přičemž v přízemí se nacházejí tři vstupní otvory, kopírující rozvržení schodiště s tím, že kultovní schodiště je akcentováno širším vstupem a předsunutými kanelovanými sloupy, na kterých je vyzdvižen v patře balkon. Tam se také nachází dvě okna a vstup na balkon. Tyto vstupy na schodiště či okna v patře odpovídají vertikálnímu trojosému členění. V oknech jsou zasazeny postavy Židů, stejně, jako tomu mohlo být na Karlově. V každém okně se nacházejí čtyři postavy, které z něj výrazně vyhlížejí a gestikulují ven, směrem k balkonu, na kterém se nachází scéna Ecce Homo, která se skládá ze tří postav Krista, Piláta a vojáka.

Pokud bychom sochy porovnávaly co do zručnosti jejich autora s těmi pražskými, tak kvalita se výrazně liší. Zde by se mohlo jednat spíše o lokálního umělce, pracujícího dle předlohy. Sochy postrádají ladnost, nejvíce je to vidět na práci v obličejích, které jsou vytvořeny více hrubě. Avšak jejich „nižší umělecká kvalita“ rozhodně nenarušuje jejich funkci v prostoru a vyznění, které mají divákovi předávat skrze svoji někdy až pitoresknost a teatrálnost. Prostor schodiště je zdoben spíše skromně. Schodiště jsou od sebe oddělena stěnami, v nichž jsou na každé straně dva obdélné průhledy, což nám může evokovat stejnou kapli na Karlově nebo v Rumburku. Stěny a stropy bočních schodišť nejsou dekorované, na hlavním schodišti se na stropě nacházejí štuková zrcadla a štukové pasy klenby s florálními svorníky. V prostředním zrcadle se nachází nástěnná malba (avšak ta je pravděpodobně mladšího data) s anděly nesoucími kříž a hrajícími na trubky. V kapli Kalvárie na vrcholu schodiště je osazena pouze hranolová mensa flankovaná sloupy a pilastry s korintskými hlavicemi a nad nimi prolamovanou římsou. Další dekorace na oltáři je nepůvodní. Avšak součástí mobiliáře Svatých schodů jsou ještě sochy sv. Veroniky s rouškou a Krista u kůlu.

Ke kapli ještě přiléhají dva prostory menších kaplí, které jsou zdůrazněny architektonicky ztvárněnými baldachýny, což dobře dokládá i historická pohlednice. Jedná se o kapli Očistce na epištolní straně, kde je za mříží umístěno sousoší duší v plamenech očistce. Jedná se o třináct polopostav dospělých i dětí, které jsou zasazeny do plamenů v různých pozicích. Převážně se jedná o gesta modlitby se sepjatýma rukama před tělem nebo na prsou a očima obrácenýma nahoru, dále otevřená ústa naznačující výkřiky a ruce vzpažené vzhůru. Vše bylo v kapli doplněno o nástěnné malby s ohněm a kouřem. Druhou, protějškovou kaplí, tou na evangelní straně, je Kristův žalář. Socha Krista sedí s hlavou v dlani, s tělem od krve a čeká na své odvedení na popravu. Sedí v neumělé nice, která je zasazena do prostoru kaple uzavřené mříží, tudíž divák vidí přes mříže prázdný tmavý prostor a na konci něj v nice sedícího a odevzdaně čekajícího Krista. Takovéto zobrazení Kristova žaláře není nic neobvyklého, ale je zde jeden pozoruhodný detail. V době, kdy jsem byla v kostele, sochy zde nebyly žádné, protože se restaurovaly a restauroval se i strop, takže kostel byl kompletně v rekonstrukci, čemuž odpovídalo i jeho uspořádání. Z fotografií jsem později zjistila, že nad kaplí do výklenku patří ještě jedna socha. Je to oválná nika, nad kterou visí malý zvoneček. A socha muže, která do ní patřila, je vykloněná ven a tahá za provaz od zvonu. Tento výjev se dá uchopit jako aluze na přísloví „už mu zvoní hrana“, kdy se již ví, že Krista čekásmrt na kříži a bude se jeho smrt oznamovat prostřednictvím umíráčku.

Nebýt dohledané magisterské práce, jde o informační vakuum proti těm „našim“ schodům. A ještě větší kontrast, když se člověk podívá na realitu, která „tak trochu“ nesouhlasí s historickým popisem.