weby pro nejsevernější čechy

Hrad Krupka

This entry is part 1 of 50 in the series Hrady a tvrze

Na skalnatém ostrohu přímo nad městem Krupka se nacházejí v nadmořské výšce 350 metrů rozsáhlé pozůstatky stejnojmenného kdysi královského hradu, který sloužil k ochraně prosperujících cínových dolů a obchodní stezky do Saska.

Příkop s mostem, brána, parkán, hradby, zbytky obytných budov a věže. Po zpustnutí hradu tu byl v letech 1695-1697 vystavěn horní úřad a z parkánů se staly záhony pro růže, pro něž si hrad vysloužil druhý název – Rosenburg / Roznberk. Dnes nádherné vyhlídkové místo a restaurace s penzionem.

Přístup je víc než jednoduchý – z Husitské ulice (cosi jako zdejší náměstí) skoro naproti kostelu Nanebevzetí Panny Marie nahoru ulicí Horskou, pod mostem. Za ním doprava a přes onen most už jen pár kroků na bývalé nádvoří.

S využitím literatury a internetových zdrojů:

Dobroslava Menclová: České hrady, Odeon, 1972

Kolektiv: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku III. Severní Čechy, Svoboda Praha, 1984

Jaroslav Kocourek: Český atlas – Severní Čechy, obrazový vlastivědný průvodce, freytag & berndt Praha, 2002

Tomáš Durdík: Edice Oko – České hrady, Albatros, 1984

Tomáš Durdík: Encyklopedie českých hradů, Libri Praha, 1998

Otokar Votoček, Jaroslav Macek: Průvodce po hradech a zámcích na Ústecku, Severočeské krajské nakladatelství, 1962

Rudolf Anděl, Jan Kabíček: Hrady a zámky Severočeského kraje, Severočeské krajské nakladatelství, 1962

Hrad byl založen někdy na počátku 14. století v souvislosti s již zmiňovanou těžbou cínu, pravděpodobně již králem Václavem II. Listiny z roku 1305 mluví jen o místě nebo hoře – horní obci zvané Krupá, kde se kope cín. Je pravděpodobné, že hrad i město tehdy ještě neexistovaly, neboť lokalita by nebyla určována tak neurčitým výrazem. V uvedené listině se Zvěst z Trmic potvrzuje jako oprávněný majitel Krupky, kterou předtím daroval král Václav II. omylem klášteru zbraslavskému.

V písemných pramenech je poprvé zmiňován až roku 1330, kdy ho od krále Jana Lucemburského získal (10. 12. 1330) míšeňský šlechtic Těma (Thimoteus) z Koldic, držitel mnoha statků v Lužici. Ten byl významnou postavou dvora Jana Lucemburského a doprovázel krále i při jeho dobrodružných cestách Evropou. Roku 1319 válčil proti královým odpůrcům v Lužici a Slezsku, 1323 se účastnil jednání v záležitostech rakouských, 1328 táhl s králem Janem do Prus, 1332 byl mezi předními rádci krále při jednání s císařem v Norimberku. Z další minulosti hradu jsou známy jen útržky – roku 1361 se objevuje zmínka o purkrabím Paganovi z Psiesnicz.

Stejnojmenný syn (Těma II. z Koldic, zemřel 1383) pokračoval v otcových šlépějích na dvoře Karla IV., doprovázel např. císaře rok před panovníkovou smrtí na cestě do Paříže. Byl mistrem císařské komory, fojtem markrabství Horní Lužice, hejtmanem vratislavským, zemským hejtmanem slezským a držitelem četných majetků v Sasku.

Jeho syn Těma III., pozdější míšeňský biskup, zřídil r. 1400 v hradní kapli Krupky oltář sv. Jiří a českých patronů. Koldicové byli věrnými straníky českých králů, a to i po zvolení německého protikrále Ruprechta Falckého v r. 1400 proti králi Václavovi IV. Ztratili proto své statky v Německu a král Václav jim dal náhradou bílinské panství.

Koldicům hrad s krátkými přestávkami patřil až do roku 1504. Během husitských válek stáli Koldicové na katolické straně a hrad byl několikrát dobýván. Roku 1426 byla v jeho blízkosti pobita skupina asi 300 urozených pánů z Míšně a především z Lužice, kterou po bitvě u Ústí nad Labem husité pronásledovali a zde dostihli. V té době vlastnil Krupku Albrecht z Koldic a tehdy se hrad asi husitům ubránil. V lednu 1429 uzavřel Albrecht spolek s vévodou Fridrichem Saským a landskrabětem Fridrichem Duryňským proti husitům a k ochraně svého hradu.
Je však pravděpodobné, že hrad byl dobyt během spanilé jízdy husitských vojsk do Saska během roku 1429. Tehdy táhla přes městečko Krupku velká husitská vojska (snad až 30 000 bojovníků) do Míšně a Lužice. Určitě ho ale dobyl hejtman Jakoubek z Vřesovic roku 1433 (hrad obsadil 29. dubna). Hrad zřejmě nebyl rozbořen, protože se na něm v období let 1436–1437 jednalo o míru.

Koldicové vládli na hradě (s malou přestávkou v letech 1487 až 1494) do roku 1504. Po Hanušovi (zemřel 1470) byl posledním Koldicem Těma V., který dal město Krupku po velkém požáru z roku 1479 znovu vystavět. Listina z roku 1487 vypočítává příslušenství hradu, k němuž patřily město Krupka, vesnice Fojtovice, Habartice, Větrov, Krásný Les, Knínice, Velké Chvojno, Slavošov, Varvažov, Úžín, Žandov, Podlesím, Vyklice, Liboňov, Chválov, Dolní Zálezly, Kirchlice (zanikla), Vrchoslav, Běhánky, Mstišov, práva v části Trmic, Hrbovic a Chabařovic. K městu Krupce patřila Horní Krupka, Dubí, Cínovec a Komáří Vížka (dnes Komáří Hůrka, část města Krupky). Pro dluhy a zvláště pro marnotratnost posledního držitele však Koldicové o panství přišli. Těma V. udělil roku 1502 městu práva a svobody, aby je odškodil na nedobytné pohledávky a hrad použil pro odškodnění věřitelů – prodal ho roku 1486. Následoval spletitý řetěz změn v majetkoprávních vztazích při držení hradu.

Po Koldicích se na Krupce vystřídala řada majitelů: Arnošt ze Šumburka (1487–1494), Jindřich ze Starschedlu (od roku 1490), Jindřich ze Šlejnic (od roku 1504), nejvyšší kancléř Albrecht Libštejnský z Kolovrat (zemřel v roce 1510 na hradě a byl pohřben v dnešním bohosudovském kostele, který založil), nejvyšší mincmistr Bernard z Valdštejna (zemřel 1517, jako odborník se zajímal o problémy těžby cínu na svém panství a dostal se přitom do sporů s těžařstvy), Jáchym z Maltzanu (1523–1528) – zámožný meklenburský šlechtic a diplomat evropského formátu, exponující se pro Bavorsko a Francii. Po dvouleté královské správě v letech 1528 až 1530 za krále Ferdinanda I. koupil panství Zdeněk Lev z Rožmitálu (1530–1535). Po jeho smrti držel hrad a město jeho syn Adam (1535–1537), který panství prodal Václavu z Vartenberka roku 1537.

Václav se na straně stavů zúčastnil stavovského povstání v letech 1546–1547, za což byl v srpnu 1547 roku odsouzen králem Ferdinand I. ke ztrátě části majetku. Krupka se tak stala královským panstvím, které však král brzy zastavil Volfovi z Vřesovic, majiteli teplického a doubravského panství, za deset tisíc tolarů. Zástavní listina však pochází až z roku 1551. Po Volfově smrti panství krátce patřilo jeho dětem, ale v roce 1577 ho královská komora vyplatila a spravovala ho prostřednictvím hejtmanů. Postupně došlo k rozprodeji panství. V roce 1580 byly odděleny Trmice, Dubice, Hrbovice, Chabařovice, Žandov, Varvažov, Liboňov, Velké Chvojno, Úžín, Slavošov, Vyklice, Dolní Zálezly, Podlešín, Chválov, Nakléřov (dnes součást Krásného Lesa), Petrovice, Krásný Les, Knínice a Novosedlice. Panství tvořilo město Krupka s 9 vesnicemi (Horní Krupka, Fojtovice, Habartice, Větrov, Růžová, Mstišov, Běhánky, Dubí a Cínovec).

Šestnácté století bylo sice dobou renesance, která se projevovala především ve změněném životním stylu šlechty i v jiné hradní architektuře, nemáme však podklady pro to, že by renesanční touha po pohodlném životě nějak ovlivnila vzhled a uspořádání krupského hradu. Panství bylo v hospodářské tísni rozprodáváno, majitelé se střídali a často ani na hradě nebydleli. Hrad již nebyl pro ně rodovým sídlem, ale spolu s panstvím spíše předmětem obchodní spekulace.

V době českého stavovského povstání z l. 1618 – 1620 se Krupští již podruhé vykoupili od vrchnosti – poprvé za císaře Rudolfa II. – a drželi pravděpodobně i hrad. Po Bílé hoře se vlády nad Krupkou ujal opět Adam ze Šternberka, který se vrátil z vyhnanství, kam odešel jako odpůrce stavů. Hrad byl od roku 1621 neobydlen.

Teprve roku 1615 hrad od krále Matyáše přes marné protesty Krupských získal nejvyšší purkrabí Adam ze Šternberka na Bechyni. Krupští vedli proti Šternberkům spor po celé 17. století, v době Adamovi nepřítomnosti v zemi (byl ve vyhnanství jako odpůrce českých stavů) dokonce panství koupili.

Po Adamově návratu byla koupě označena za neprávoplatnou (měšťané stáli na straně vzbouřených českých stavů). Od roku 1621 zůstal hrad neobydlený a pravděpodobně ho využívala různá vojska během třicetileté války v domnění, že v horním městě je ještě co uloupit. Po válce zůstal pustý a měnil se ve zříceninu; hradní zahradu používalo město. V letech 1695 až 1697 nechali Šternberkové ve zřícenině postavit s využitím materiálu z trosek u prostřední bašty úřední dům zvaný Horský zámek, hrad samotný ale chátral. V úředním domě sídlila správa krupského statku a vrchnostenský horní úřad. Nic se nezměnilo ani poté, kdy panství koupil za 30 000 rýnských zlatých v roce 1710 hrabě František Karel Clary-Aldringen, jehož rod jej držel do roku 1918.

Hrad se postupně rozpadal. Roku 1807 se zřítila část paláce. J. W. Goethe, který hrad navštívil v době svého tehdejšího pobytu v teplických lázních, uvádí, že zřícení věže bylo způsobeno tím, že sloužila dlouhý čas jako zdroj kamene a kvádrů. Z toho materiálu se stavěla terasa na hradě, altán, panská myslivna a zpevňovala se zeď terasy opěrnými pilíři. Na paměť Goethova pobytu byl poblíž jižní okrouhlé hradní věže postaven pomník.

Po roce 1825 zpřístupnila vrchnost hrad měšťanům. V době romantismu v 19. století byl pro zříceninu vymyšlen název Růžový hrad, nemá však historický podklad. Část trosek paláce se zřítila v 60. letech 20. století, protože zdivo bylo již ve velmi špatném stavu. V posledních letech prošel hrad obnovou.

Z hradu Krupky jsou dodnes zachovány obě hradní brány se zdmi poblíž západní vnější hradby do výše parapetu, části bašt a silná jižní štítová zeď, část jižní okrouhlé věže, zbytky budovy při západní zdi a sklepení pod troskami horního hradu. Některé další zdi dolního hradu byly do výše parapetu dozděny a opraveny. Bývalá úřední budova na hradě byla v 19. století přeměněna na hostinec a pro jeho hosty byla také upravena zmíněná terasa jižně od hostince. V budově byla do 90. let 20. stol. turistická ubytovna tělovýchovné jednoty.

Původní královský hrad měl přibližně obdélný půdorys a patřil k hradům s obvodovou zástavbou. Byl vybudován na vysokém ostrohu protáhlém ve směru severojižním, který spadal na západní a východní straně do dvou údolí. Rokliny vznikly činností potoků, které se pak jižně od hradu spojují. Městečko Krupka začínalo v údolí východně pod hradem a jím se vinulo na sever do hor.

Přístup k hradu byl pravděpodobně po ostrohu ze severní strany a v místě, kde byl ostroh nižší, byl ještě uměle snížen příkopem. V severní části takto oddělené plochy, přímo nad příkopem, byl na výše položeném útvaru postaven před r. 1330 původní hrad. Měl přibližně obdélníkový půdorys asi 20 m široký a 50 až 60 m dlouhý a opět situovaný severojižně.

Dominantou hradu byla velká obytná věž (palác – donjon) čtvercového půdorysu v severozápadním rohu hradeb o stěně přes 10 m dlouhé. Palác spojující v sobě obytný i obranný charakter mohl mít asi tři podlaží, jeho podoba se však nedochovala. Přístup byl zřejmě přímo z nádvoří. Věž byla v líci obvodové zdi podobně jako další budovy spolu s hradní kaplí v jižní části. Přímo pod severozápadním rohem paláce byl zřejmě příkop překlenutý padacím mostem a za ním stála asi původní brána. Odtud cesta pokračovala podél západní hradby a končila vchodem do hradu kdesi na jeho jižní straně. Z obdélné věže ve východní hradební zdi, která střežila cestu, jež procházela pod městečkem, zbylo jen přízemí s gotickým hrotitým portálkem.
Na konci 15. století (v pohusitském období) došlo k radikální dostavbě hradu (zřejmě 1471-1482). Bylo vybudováno velkolepé opevnění, které podstatně rozšířilo dosavadní stavbu (délka objektu dosáhla asi 140 m) a které bylo přizpůsobeno tehdy již dosti účinné dělostřelbě. Okolní vysoké stráně se staly hradu nebezpečnými a jižní, původně nevyužitá strana, byla velkolepě opevněna, což obrátilo původní dispozici. Celý původní hrad byl obehnán parkánovou hradbou a kritická místa zesílena. Jedná se o zcela na našem území ojedinělou stavbu, inspirovanou vzory v Porýní.

Na místě původní brány u příkopu vznikl pod původním donjonem systém dvou bran za sebou. Byly vzdáleny od sebe asi 15 m a spojeny po stranách hradbami. První brána v silné zdi byla opatřena hřebenem a padacím mostkem, hned za ní se nacházel malý dvorek, asi 12 m dlouhý a 10 m široký. Pravá hradba vybíhala hned za branou ven do půloblouku a tvořila dovnitř otevřenou baštu s čtyřmetrovými zdmi. Bašta i hradba na pravé, vnější straně, měly střílny umožňující i flankování. Pokud by nepřítel pronikl přes první bránu, bylo ho možno napadnout z okolních zdí.

Cesta do hradu dále pokračovala přímo k jihu a byla na pravé straně ohraničena vnější zdí, na levé o něco slabší vnitřní, takže vznikla ulička asi 4 m široká a 50 m dlouhá, zleva krytá pro případ proniknutí nepřítele palbou shora, z původního horního hradu. Nový obranný systém umožňoval snadnou obranu, jelikož do prostoru mezi oběma branami, ale i do uličky samotné se nevešlo najednou mnoho nepřátel a příchod bylo možné úspěšně hájit.

Jižní, nová část hradu (cca 40 m šíře a 70 m délky), měla pravý, západní bok krytý hradbou, z níž vybíhala nejprve za ústím příchodové uličky čtyřboká budova (patrně pro početnější hradní posádku) a dále dvě půlkruhové bašty. Na jihu chránila hrad mohutná štítová zeď téměř 7 m silná, ven vypuklá a proražená jednou dělovou střílnou (obdoba je k vidění na Ralsku). Uvnitř hradu (volně za zdí) stála masivní válcová věž o průměru asi 10 m, která v dochované části (cca 6,5 m výšky) neobsahuje žádné vnitřní prostory. Pravděpodobně sloužila jako další postavení pro dělo, které odtud mohlo kontrolovat přístupovou cestu do města Krupky.

Nová část hradu neměla žádné bašty na východní straně obrácené k městu a je i možné, že opevnění nebylo vlastně dostavěno. Nový hrad umožňoval použít děl k obraně a bránil příchodu nepřítele z roviny, od jihu, tedy z nitra Čech. Hrad byl vzhledem k mohutné štítové zdi postaven na tehdejší dobu dosti neobvyklým a technicky pokročilým způsobem a byl zdí z jihu velmi dobře kryt.

Z písemných pramenů neznáme dobu, stavebníka ani příčiny nové výstavby. Je možno se dohadovat, že stavebníkem byl poslední Koldic Těma V., který se snad i proto tolik zadlužil. Je však rovněž možné, že jím byl buď Arnošt ze Šumburka v období letech 1487 až 1494, který Krupku koupil roce 1486, ale už roce 1489 zemřel, nebo Jindřich ze Starschedlu, který hrad získal roku 1490, případně pak některý z držitelů po roce 1504. Jelikož opevnění bylo namířeno jasně proti nepříteli z Čech, mohl v pozadí stavební akce stát saský kníže a stavebníkem by pak byl některý stoupenec saských zájmů. Je známo, že roku 1504 místo Jindřicha ze Šlejnic, který tehdy hrad získal, prováděl platby saský kníže.

Series NavigationHrad Ronov >>
Tagy