weby pro nejsevernější čechy

Couchsurfing v Turecku? – boží to nápad (II.)

Vánoce. Hodně jídla. Zmatky….. Já? Vybalovala krabice z Anglie a zase zpátky balila věci do krosny na blížící se odlet „za teplem“. Balila jsem velmi úsporně, vždyť to budu mít pořád na zádech.. Pro mě jednou z nejzákladnějších věcí je – kulich. Když jsme jezdili na plachetnici, byla to nutnost, i když máte na sobě právě plavky. Od té doby bez něj nikam nejezdím, a ať jedu kamkoliv, vždycky ho nejméně jednou narazím na hlavu a jsem za něj ráda.

První vánoční svátek byl tu a já s mojí parťačkou jsme už brzy ráno seděly ve vlaku a mířily na letiště. Já se šílenství s řízky vyhnula, nicméně má polovice ne a ještě na letišti jsme zdlábly zásoby, abychom odlehčily batohům. Kontrola v pohodě, sedíme v letadle. Tam nás velmi pobavila instruktáž, která nebyla jako vždycky prezentována letuškami v letadle, ale spustily se obrazovky a video, na které jsme nejdřív koukaly s velkým údivem, který přešel do záchvatu smíchu. (Jestli se chcete taky pobavit, youtube – safety video od společnosti Pegasus). Musím říct, že mě vážně mrzí, že jsme to neviděly na živo.

Přistáváme v Istanbulu! Při odchodu z letiště si mě kontrola prohlížela jak nějaké exotické zvíře. Chápu, že můj pas je pár let starý a já tam nejsem zrovna za modelku, ale ty pohledy na mě, do pasu, na mě, do pasu, zdvihnuté obočí.. Vzhledem k tomu, že asi nevypadám jako typický Čech, na mě ze všech stran začli mluvit všichni turecky a čekali netrpělivě na mou odpověď. Velké překvapení je čekalo, když jim odpověděla má modrooká, blonďatá parťačka, která byla v Turecku na erasmu a turecky nějaký základy zmákne. Korunu tomu nasadil jeden turista, který čekal s námi ve frontě na bus do centra. Zeptal se mé kamarádky, která by mohla být v zimních měsících ředitelkou vápenky, jestli je místní a neví, kam tento spoj jede..

Pak nás konečně čekala ta zábavnější část a to dojet na smluvené místo s naším prvním tureckým hostitelem. Musela jsem se smát nad situací, kdy jsme si nebyly jisté, jestli stojíme na správném místě, na správném náměstí a vůbec jsme netušily, jak ten člověk má vypadat! Protože jsme ale obě dost optimistky a nic moc nás nerozhodí, směle jsme vyhlížely do všech stran a byly jsme si jisté, že dvě tak zmatené holky s báglama nemůže nikdo přehlédnout. A měly jsme pravdu! Za chvíli se s námi vítal Erhan a jely jsme s ním si dát batohy na byt a konečně na první kebab!