Radnice v Rokycanech

Na Masarykově náměstí v Rokycanech stojí budova zdejší radnice čp. 1.

Wiki:

Radnice je spolu s kostelem Panny Marie Sněžné a mariánským sloupem jednou z dominantních staveb Masarykova náměstí v centru okresního města Rokycany v Plzeňském kraji. Klasicistní stavba, která je sídlem městského úřadu, je zapsaná jako kulturní památka v Ústředním seznamu nemovitých kulturních památek České republiky. Budova radnice je zároveň součástí městské památkové zóny Rokycany, vyhlášené 10. září 1992.

První písemná zmínka o existenci radnice pochází z roku 1530 v souvislosti s opravami radničního sklepa. Původ stavby však byl mnohem starší, již ve středověku v těchto místech stál gotický dům. Již v 16. století se v přízemí radniční budovy nacházel také hostinec.

Během třicetileté války byly Rokycany těžce postiženy, v roce 1639 město vypálila švédská vojska. Budova radnice byla poté obnovena v raně barokním stylu, avšak opět byla v roce 1680 poničena požárem. Barokní radnice byla obnovena v roce 1712, jednalo se o jednopatrovou budovu s menší věžičkou. Po desítkách let odkladů byla v roce 1784 zahájena výstavba nové radnice ve stylu klasicizujícího rokoka. Stavbu prováděl podle vlastních plánů plzeňský stavitel Antonín Barth.

Ještě v témže roce však v Rokycanech opět propukl velký požár, při němž byla zničena velká část města včetně nedostavěné nové radnice. Její stavba zůstala po následující dvě desítky let jen jednopatrovým torzem až do roku 1804. Realizace výstavby nové rokycanské radnice byla tentokrát svěřena Ignáci Aloisu Palliardimu ze slavné pražské rodiny architektů, stavitelů a sochařů italského původu, působících v Čechách v 18. a 19. století. Ignác Alois Palliardi stavbu zvýšil o jedno patro a dílo završil výraznou věží. Nová klasicistní radnice byla dokončena v roce 1808. (Pozn.: Ve starší památkové dokumentaci se uvádí jako datum dokončení stavby rok 1805 a léta 1805 až 1808 jsou zmiňována jako období úprav radniční věže a její báně.)

Dne 13. srpna 1882 byla na budově radnice odhalena pamětní deska rokycanského rodáka Jana Rokycany, husitského teologa a arcibiskupa kališnické církve.

V roce 1850 bylo k budově přistavěno dvorní křídlo, v roce 1892 byla fasáda radnice upravena v novobarokním stylu a v roce 1931 byly upraveny radniční interiéry.

Radnice byla během invaze v roce 1968 zabrána ruskými vojsky. Rusové se několikrát snažili prostor ovládnout, aby ho použili na úřadování, což se jim nikdy nepovedlo.

Další dílčí opravy a úpravy se uskutečnily ve druhé polovině a v 90. letech 20. století.

Budova rokycanské radnice se nachází uprostřed jihozápadní strany Masarykova náměstí. Ve střední části dvoupatrové budovy vystupuje rizalit se třemi okenními osami a s hlavním vchodem v přízemí. Vstupní zaklenutý portál má výrazné kamenné ostění s klenákem nade dveřmi. V prvním patře je nad vstupem do budovy hluboká nika ve tvaru mušle, v níž je umístěn balkón s kuželkovou balustrádou. Po obou stranách rizalitu jsou na průčelí budovy další dva páry okenních os. Nad římsou v horní části rizalitu zdobí průčelí radnice štít s městským znakem. Nad středovou částí budovy se zvedá čtyřboká věž s cibulovitou bání a lucernou. Ve středovém rizalitu je první a druhé patro děleno pilastry, části po stranách rizalitu jsou rozděleny lizénami.

Pokud jde o interiér radnice, ve vstupní hale v přízemí jsou nosné hranolové pilíře a plackové klenby. Dvoudílné schodiště, vedoucí do prvního patra, se nachází v zadní části budovy směrem do dvora. Pod úrovní schodiště se nachází vstup do sklepních prostor. V 16 metrů dlouhé obřadní síni v prvním patře rokycanské radnice je umístěn obraz Alfonse Muchy „Basilejský koncil se sklání před Janem Rokycanou“, vytvořený v roce 1933.

Městský web:

Budova radnice č. p. 1 dominuje jižní straně Masarykova náměstí. Je kulturní památkou zapsanou v Ústředním seznamu kulturních památek ČR pod rejstříkovým číslem 45393/4-2391 a zároveň se nachází v centru Městské památkové zóny Rokycany.

Na svém místě je doložena již v roce v roce 1590 v účtu za opravu objektu městské šatlavy umístěné na dvoře radnice. V roce 1639 město vypálili Švédové pod vedením generála Banera. Po třicetileté válce se město začalo jen pomalu vzpamatovávat z válečného úpadku. Radnice však byla opravena jako jedna z prvních a byla patrně vystavěna v barokním slohu. Už 20. května roku 1680 ale opět vyhořela a stavba nové radnice se protáhla až do roku 1712, její přesnou podobu však neznáme, nepochybně však získala slohový ráz vrcholného baroka. Administrativním a reprezentativním potřebám bohatnoucího královského města svými rozměry a komfortem přestala radniční budova vyhovovat ve 2. polovině 18. století.

26. června 1770 vypracoval zednický mistr plaského kláštera E. Prussik rozpočet na přestavbu, plán ale nebyl realizován a vedení města tak další roky úřadovalo ve starých prostorách.

Až v roce 1783 se radní rozhodli, a tentokrát definitivně, postavit novou budovu radnice. Plány na novou radnici vypracoval ještě roku 1783 plzeňský stavitel Antonín Barth, který navrhl novou radniční budovu jako patrovou stavbu s věží. Slohově zde využil prvků pozdního baroka a nastupujícího klasicismu. Stavební práce na nové radnici začaly 11. července 1784. Zedníci ale stačili provést jen demolici stávající budovy a jejich dílo bylo přerušeno osudovou ranou – 12. září 1784 vypukl na předměstí požár, který spálil prakticky všechny domy. Dosud relativně poklidně bohatnoucí Rokycany se náhle musely vypořádat s katastrofou nedozírných rozměrů. Výstavba nové radnice okamžitě ustala, neboť město muselo řešit aktuálnější otázky humanitárního rázu.

Stavba radnice se znovu rozeběhla až 23. dubna 1785, ale o dva roky později 18. listopadu 1787, byla nařízením podkomořského úřadu opět zastavena. Peníze odčerpala nákladná oprava děkanského kostela. Poté byla výstavba radnice obnovena až v roce 1803–1808 s tím, že zcela dokončena byla v roce 1810. Původní projekt Antonína Bartha přepracoval Ignác Alois Palliardi, syn známějšího architekta Ignáce Jana Palliardiho (autora pozdně barokní přestavby rokycanského děkanského kostela).

Palliardi pro slohový výraz novostavby zvolil uměřený, ale tvarově čistý klasicismus. Přepracoval věž, přidal druhé patro a pozměnil původní Barthovu pozdně barokní dekorativnost fasády. Nová radnice byla postavena ve velkorysém stylu a poskytla městu dostatek místa pro úřadování až do roku 1842, kdy 6. května poškodila radniční budovu vichřice. Věž musela být rozebrána a znovu postavena. Další oprava věže proběhla roku 1892, kdy se na její špičku dostal plechový český lev, nahradil dosavadního rakouského orla. Mezi roky 1903 a 1906 prošla radnice další opravou. Byla tehdy upravena fasáda hlavní budovy v neobarokním duchu, nad okny se objevily dekorativnější štukové suprafenestry. Tato slohová korekce, která je zachovaná dodnes, byla provedena vkusně a nepůsobí jako pozdější přestavba. Poslední celková obnova fasády včetně věže, která respektuje stav z roku 1906, byla provedena v letech 2014–2015.

V roce 1929–1930 v rámci rekonstrukce dle projektu Milana Babušky, byla v západním křídle prvého poschodí zřízena velká zasedací síň. Po této úpravě radnice se uvažovalo o vhodné výzdobě zasedací síně a tak na podzim roku 1932 požádala Městská spořitelna malíře Alfonse Muchu, aby zhotovil pro zasedací síň obraz s postavou Jana Rokycany. Alfons Mucha zobrazil scénu „Basilejský koncil se sklání před Janem Rokycanou“ a obraz byl do zasedací síně dodán roku 1933. Tento obraz má rozměry 4,3 m x 2,3 m a zdobí ji dodnes.

Potřeba nových prostor pro úředníky radnice byla dále řešena přístavbami nových traktů do dvora. Zatímco navenek, do Masarykova náměstí, zůstává radnice prakticky beze změn, do dvora byly postupně přistaveny další objekty – nejprve levé křídlo v roce 1850, později západní křídlo, v letech 1979–1982 došlo k propojení levého traktu s budovou školy, která od roku 2003 byla upravena rovněž pro potřeby městského úřadu. Nádvoří radnice zdobí od 18. 9. 2008 socha Olbrama Zoubka, vytvořená přímo pro město Rokycany a nesoucí název „Vítejte v Rokycanech“.

13. srpna 1882 byla odhalena na průčelí radnice pamětní deska Mistra Jana Rokycany. Vytvořil ji sochař Josef Strachovský, ústředním prvkem je kruhový medailon s reliéfem Jana Rokycany. Medailon je lemovaný vavřínem. Po stranách se nacházejí nápisy: „Slavnému rodáku vděční krajané“ a „Zasazeno dne 13. srp. Léta Páně 1882.“ Horní část desky má podobu štítu s volutami a postavičkami andělů. Na špici tohoto „štítu“ stojí husitský kalich a po stranách je štít podpírán karyatidami. Dolní část pamětní desky vyplňuje sova – symbol moudrosti a nápis: „Mistr Jan Rokycana“.

Zcela odlišný příběh má za sebou druhá pamětní deska na opačné straně fasády radnice odhalená 8. května roku 1946 na počest americké armády, která rok předtím osvobodila Rokycany. Zhotovil ji místní sochař Václav Koukolíček a pojal ji jako funkcionalisticky jednoduchou desku s česko-anglickým nápisem. V dubnu roku 1951 byla deska na návrh místního výboru KSČ stržena a zničena. Její kopie se na místo vrátila až 6. května 1990 za účasti prezidenta Československa, Václava Havla.

Památkový katalog:

Dvoupatrová zděná budova s věží, cca ve středu jižní fronty náměstí. Urbanisticky důležitá stavba vytvářející spolu s kostelem P. Marie a Mariánským sloupem dominantu náměstí. Hodnotná klasicistní architektura dle návrhu I. A. Palliardiho.

Radnice zmiňována v závěru 16. stol., po třicetileté válce barokně přestavěna, na poč. 18. stol. další barokní přestavba po požáru, další přestavba (novostavba) v 80 l. 20. stol. přerušena velkým požárem města, na poč. 19. stol. (1803-1808) výstavba v klasicistním slohu – projekt Ignác Alois Palliardi, dílčí úpravy v pol. 19. stol., kol. r. 1900 pseudobarokní fasáda, dílčí úpravy a opravy ve 30.l. 20. stol., ve druhé pol. 20. stol. a v 90. l. 20. stol.

Dvoupatrová budova se zvýšeným středním rizalitem. Uprostřed nad rizalitem čtyřboká věž, ukončená cibulovitou bání s lucernou. Rizalit má 3 okenní osy, po obou stranách rizalitu jsou 2 okenní osy. V přízemí uprostřed fasády je portál s eliptickým segmentem, orámovaný kamenným ostěním do tvaru obdélníka. Po stranách portálu okna s půlkruhovitým uskakujícím zaklenutím. Ostatní okna v přízemímají rovný nadokenní překlad. Fasáda v přízemí v omítce imituje rustiku, provedenou rytými čarami v omítce. Ostatní část přízemí mimo rizalit je dělena v omítce na pásy. Nad přízemím je římsa, 1. patro je zdobené takto: Uprostřed rizalitu hluboká nika ve tvaru mušle, před ní vystupuje dopředu vyhnutý balkon s rokokovými kuželkami. Okna jsou stejná jako v přízemí, s rovnou podokenní římsou. 1. a 2. patro je děleno v části rizalitu pilastry s ionskými hlavicemi, se zavěšeným věncem květin. Části po stranách rizalitu jsou děleny lizenami. Nad okny 1. a 2. patra je štuková pásková ornamentika. Okna 2. patra jsou tvarově stejná jako v 1. patře. Okna po stranách rizalitu nemají nadokenní římsy, jen šambrány a nad středem okna klenáky provedené ve štuku. Nad rizalitem nad hlavicemi je vlys a segmentová ohnutá římsa. Věž probíhá v šíři střední části rizalitu, vymezená 2 středními pilastry. Okna věže se tvarově liší od oken budovy. Nad okny jsou hodiny. Římsa věže je opět segmentově prohnutá v části nad hodinami. Báň je osmiboká, pobitá měděným plechem. Střecha sedlová, krytá dvojitou taškovou krytinou, se 4 malými vikýřky ve tvaru volského oka.

Původní evidenční list památky:

Dům čp. 1 – městská radnice na nám. Rudé armády

Na místě původní renesanšní stavby. Dnešní stavba radnice byla započata r. 1804, podle plánů J. Palliardiho a dokončena 1805. Věžní báň byla upravena r. 1805-08. Opravována r. 1842 a 1892 (renovace věže) a znovu v r. 1931.

Uvnitř je stavba značně přestavěná. Klenby jsou zachovány v traktu při náměstí. Fasáda původní, po stránce stavební stav dobrý.

Dvoupatrová budova se zvýšeným středním rizalitem. Uprostřed nad rizalitem se zvedá čtyřboká věž, ukončená cibulovitou bání s lucernou. Střední rizalit má 3 okenní osy, a po každé straně rizalitu jsou 2 okenní osy. V přízemí uprostřed fasády je portál s eliptickým segmentem, zaklenutý, orámovaný kamenným ostěním do tvaru obdélníka. Po stranách portálu okna s půlkruhovitým uskakujícím zaklenutím. Ostatní okna v přízemímají rovný nadokenní překlad. Fasáda přízemí v omítce imituje rustiku, provedenou rytými čarami v omítce. Ostatní část přízemí mimo rizalit je dělena v omítce na pásy. Nad přízemím je římsa zdobena takto:
– V 1. patře uprostřed rizalitu je hluboká nika, vyhloubena do tvaru mušle, před ní vystupuje dopředu prohnutý balkon s rokokovými kuželkami. Okna jsou téhož jako v přízemí, s rovnou podokenní římsou. Nadokenní římsa ojen rizalitu má tento tvar …, římsa na nikou … a římsy ostatní oken …
– 1. a 2. patro je děleno v části rizalitu pilastry s hlavicemi ionskými, se zavěšeným věncem květin. Části po stranách rizalitu jsou děleny lizenami. Nad okny 1. a 2. patra je štuková pásková ornamentika.
– Okna 2. patra jsou tvarově stejná jako v 1. patře. Římsy nadokenní, v části risalitu mají tento tvar …, okna po bocích risalitu nemají nadokenní římsy, jen šambrány a nad středem okna klenáky provedené ve štuku.
Nad středním risalitem nad hlavicemi je vlys a segmentová ohnutá římsa. Věžka probíhá vzhůru v šíři střední části rizalitu, vymezená 2 středními pilastry. Okna věžky se tvarově liší od oken budovy …. Nad okny jsou hodiny. Římsa věže je opět segmentově prohnutá v části nad hodinami. Báň je osmiboká, pobitá měděným plechem. Střecha je sedlová, krytá dvojitou taškovou krytinou, se 4 malými vikýřky ve tvaru volského oka.