Radnice v Rokycanech

Na Masarykově náměstí v Rokycanech stojí budova zdejší radnice čp. 1.

Wiki:

Radnice je spolu s kostelem Panny Marie Sněžné a mariánským sloupem jednou z dominantních staveb Masarykova náměstí v centru okresního města Rokycany v Plzeňském kraji. Klasicistní stavba, která je sídlem městského úřadu, je zapsaná jako kulturní památka v Ústředním seznamu nemovitých kulturních památek České republiky. Budova radnice je zároveň součástí městské památkové zóny Rokycany, vyhlášené 10. září 1992.

První písemná zmínka o existenci radnice pochází z roku 1530 v souvislosti s opravami radničního sklepa. Původ stavby však byl mnohem starší, již ve středověku v těchto místech stál gotický dům. Již v 16. století se v přízemí radniční budovy nacházel také hostinec.

Během třicetileté války byly Rokycany těžce postiženy, v roce 1639 město vypálila švédská vojska. Budova radnice byla poté obnovena v raně barokním stylu, avšak opět byla v roce 1680 poničena požárem. Barokní radnice byla obnovena v roce 1712, jednalo se o jednopatrovou budovu s menší věžičkou. Po desítkách let odkladů byla v roce 1784 zahájena výstavba nové radnice ve stylu klasicizujícího rokoka. Stavbu prováděl podle vlastních plánů plzeňský stavitel Antonín Barth.

Ještě v témže roce však v Rokycanech opět propukl velký požár, při němž byla zničena velká část města včetně nedostavěné nové radnice. Její stavba zůstala po následující dvě desítky let jen jednopatrovým torzem až do roku 1804. Realizace výstavby nové rokycanské radnice byla tentokrát svěřena Ignáci Aloisu Palliardimu ze slavné pražské rodiny architektů, stavitelů a sochařů italského původu, působících v Čechách v 18. a 19. století. Ignác Alois Palliardi stavbu zvýšil o jedno patro a dílo završil výraznou věží. Nová klasicistní radnice byla dokončena v roce 1808. (Pozn.: Ve starší památkové dokumentaci se uvádí jako datum dokončení stavby rok 1805 a léta 1805 až 1808 jsou zmiňována jako období úprav radniční věže a její báně.)

Dne 13. srpna 1882 byla na budově radnice odhalena pamětní deska rokycanského rodáka Jana Rokycany, husitského teologa a arcibiskupa kališnické církve.

V roce 1850 bylo k budově přistavěno dvorní křídlo, v roce 1892 byla fasáda radnice upravena v novobarokním stylu a v roce 1931 byly upraveny radniční interiéry.

Radnice byla během invaze v roce 1968 zabrána ruskými vojsky. Rusové se několikrát snažili prostor ovládnout, aby ho použili na úřadování, což se jim nikdy nepovedlo.

Další dílčí opravy a úpravy se uskutečnily ve druhé polovině a v 90. letech 20. století.

Budova rokycanské radnice se nachází uprostřed jihozápadní strany Masarykova náměstí. Ve střední části dvoupatrové budovy vystupuje rizalit se třemi okenními osami a s hlavním vchodem v přízemí. Vstupní zaklenutý portál má výrazné kamenné ostění s klenákem nade dveřmi. V prvním patře je nad vstupem do budovy hluboká nika ve tvaru mušle, v níž je umístěn balkón s kuželkovou balustrádou. Po obou stranách rizalitu jsou na průčelí budovy další dva páry okenních os. Nad římsou v horní části rizalitu zdobí průčelí radnice štít s městským znakem. Nad středovou částí budovy se zvedá čtyřboká věž s cibulovitou bání a lucernou. Ve středovém rizalitu je první a druhé patro děleno pilastry, části po stranách rizalitu jsou rozděleny lizénami.

Pokud jde o interiér radnice, ve vstupní hale v přízemí jsou nosné hranolové pilíře a plackové klenby. Dvoudílné schodiště, vedoucí do prvního patra, se nachází v zadní části budovy směrem do dvora. Pod úrovní schodiště se nachází vstup do sklepních prostor. V 16 metrů dlouhé obřadní síni v prvním patře rokycanské radnice je umístěn obraz Alfonse Muchy „Basilejský koncil se sklání před Janem Rokycanou“, vytvořený v roce 1933.

Městský web:

Budova radnice č. p. 1 dominuje jižní straně Masarykova náměstí. Je kulturní památkou zapsanou v Ústředním seznamu kulturních památek ČR pod rejstříkovým číslem 45393/4-2391 a zároveň se nachází v centru Městské památkové zóny Rokycany.

Na svém místě je doložena již v roce v roce 1590 v účtu za opravu objektu městské šatlavy umístěné na dvoře radnice. V roce 1639 město vypálili Švédové pod vedením generála Banera. Po třicetileté válce se město začalo jen pomalu vzpamatovávat z válečného úpadku. Radnice však byla opravena jako jedna z prvních a byla patrně vystavěna v barokním slohu. Už 20. května roku 1680 ale opět vyhořela a stavba nové radnice se protáhla až do roku 1712, její přesnou podobu však neznáme, nepochybně však získala slohový ráz vrcholného baroka. Administrativním a reprezentativním potřebám bohatnoucího královského města svými rozměry a komfortem přestala radniční budova vyhovovat ve 2. polovině 18. století.

26. června 1770 vypracoval zednický mistr plaského kláštera E. Prussik rozpočet na přestavbu, plán ale nebyl realizován a vedení města tak další roky úřadovalo ve starých prostorách.

Až v roce 1783 se radní rozhodli, a tentokrát definitivně, postavit novou budovu radnice. Plány na novou radnici vypracoval ještě roku 1783 plzeňský stavitel Antonín Barth, který navrhl novou radniční budovu jako patrovou stavbu s věží. Slohově zde využil prvků pozdního baroka a nastupujícího klasicismu. Stavební práce na nové radnici začaly 11. července 1784. Zedníci ale stačili provést jen demolici stávající budovy a jejich dílo bylo přerušeno osudovou ranou – 12. září 1784 vypukl na předměstí požár, který spálil prakticky všechny domy. Dosud relativně poklidně bohatnoucí Rokycany se náhle musely vypořádat s katastrofou nedozírných rozměrů. Výstavba nové radnice okamžitě ustala, neboť město muselo řešit aktuálnější otázky humanitárního rázu.

Stavba radnice se znovu rozeběhla až 23. dubna 1785, ale o dva roky později 18. listopadu 1787, byla nařízením podkomořského úřadu opět zastavena. Peníze odčerpala nákladná oprava děkanského kostela. Poté byla výstavba radnice obnovena až v roce 1803–1808 s tím, že zcela dokončena byla v roce 1810. Původní projekt Antonína Bartha přepracoval Ignác Alois Palliardi, syn známějšího architekta Ignáce Jana Palliardiho (autora pozdně barokní přestavby rokycanského děkanského kostela).

Palliardi pro slohový výraz novostavby zvolil uměřený, ale tvarově čistý klasicismus. Přepracoval věž, přidal druhé patro a pozměnil původní Barthovu pozdně barokní dekorativnost fasády. Nová radnice byla postavena ve velkorysém stylu a poskytla městu dostatek místa pro úřadování až do roku 1842, kdy 6. května poškodila radniční budovu vichřice. Věž musela být rozebrána a znovu postavena. Další oprava věže proběhla roku 1892, kdy se na její špičku dostal plechový český lev, nahradil dosavadního rakouského orla. Mezi roky 1903 a 1906 prošla radnice další opravou. Byla tehdy upravena fasáda hlavní budovy v neobarokním duchu, nad okny se objevily dekorativnější štukové suprafenestry. Tato slohová korekce, která je zachovaná dodnes, byla provedena vkusně a nepůsobí jako pozdější přestavba. Poslední celková obnova fasády včetně věže, která respektuje stav z roku 1906, byla provedena v letech 2014–2015.

V roce 1929–1930 v rámci rekonstrukce dle projektu Milana Babušky, byla v západním křídle prvého poschodí zřízena velká zasedací síň. Po této úpravě radnice se uvažovalo o vhodné výzdobě zasedací síně a tak na podzim roku 1932 požádala Městská spořitelna malíře Alfonse Muchu, aby zhotovil pro zasedací síň obraz s postavou Jana Rokycany. Alfons Mucha zobrazil scénu „Basilejský koncil se sklání před Janem Rokycanou“ a obraz byl do zasedací síně dodán roku 1933. Tento obraz má rozměry 4,3 m x 2,3 m a zdobí ji dodnes.

Potřeba nových prostor pro úředníky radnice byla dále řešena přístavbami nových traktů do dvora. Zatímco navenek, do Masarykova náměstí, zůstává radnice prakticky beze změn, do dvora byly postupně přistaveny další objekty – nejprve levé křídlo v roce 1850, později západní křídlo, v letech 1979–1982 došlo k propojení levého traktu s budovou školy, která od roku 2003 byla upravena rovněž pro potřeby městského úřadu. Nádvoří radnice zdobí od 18. 9. 2008 socha Olbrama Zoubka, vytvořená přímo pro město Rokycany a nesoucí název „Vítejte v Rokycanech“.

13. srpna 1882 byla odhalena na průčelí radnice pamětní deska Mistra Jana Rokycany. Vytvořil ji sochař Josef Strachovský, ústředním prvkem je kruhový medailon s reliéfem Jana Rokycany. Medailon je lemovaný vavřínem. Po stranách se nacházejí nápisy: „Slavnému rodáku vděční krajané“ a „Zasazeno dne 13. srp. Léta Páně 1882.“ Horní část desky má podobu štítu s volutami a postavičkami andělů. Na špici tohoto „štítu“ stojí husitský kalich a po stranách je štít podpírán karyatidami. Dolní část pamětní desky vyplňuje sova – symbol moudrosti a nápis: „Mistr Jan Rokycana“.

Zcela odlišný příběh má za sebou druhá pamětní deska na opačné straně fasády radnice odhalená 8. května roku 1946 na počest americké armády, která rok předtím osvobodila Rokycany. Zhotovil ji místní sochař Václav Koukolíček a pojal ji jako funkcionalisticky jednoduchou desku s česko-anglickým nápisem. V dubnu roku 1951 byla deska na návrh místního výboru KSČ stržena a zničena. Její kopie se na místo vrátila až 6. května 1990 za účasti prezidenta Československa, Václava Havla.

Památkový katalog:

Dvoupatrová zděná budova s věží, cca ve středu jižní fronty náměstí. Urbanisticky důležitá stavba vytvářející spolu s kostelem P. Marie a Mariánským sloupem dominantu náměstí. Hodnotná klasicistní architektura dle návrhu I. A. Palliardiho.

Radnice zmiňována v závěru 16. stol., po třicetileté válce barokně přestavěna, na poč. 18. stol. další barokní přestavba po požáru, další přestavba (novostavba) v 80 l. 20. stol. přerušena velkým požárem města, na poč. 19. stol. (1803-1808) výstavba v klasicistním slohu – projekt Ignác Alois Palliardi, dílčí úpravy v pol. 19. stol., kol. r. 1900 pseudobarokní fasáda, dílčí úpravy a opravy ve 30.l. 20. stol., ve druhé pol. 20. stol. a v 90. l. 20. stol.

Dvoupatrová budova se zvýšeným středním rizalitem. Uprostřed nad rizalitem čtyřboká věž, ukončená cibulovitou bání s lucernou. Rizalit má 3 okenní osy, po obou stranách rizalitu jsou 2 okenní osy. V přízemí uprostřed fasády je portál s eliptickým segmentem, orámovaný kamenným ostěním do tvaru obdélníka. Po stranách portálu okna s půlkruhovitým uskakujícím zaklenutím. Ostatní okna v přízemímají rovný nadokenní překlad. Fasáda v přízemí v omítce imituje rustiku, provedenou rytými čarami v omítce. Ostatní část přízemí mimo rizalit je dělena v omítce na pásy. Nad přízemím je římsa, 1. patro je zdobené takto: Uprostřed rizalitu hluboká nika ve tvaru mušle, před ní vystupuje dopředu vyhnutý balkon s rokokovými kuželkami. Okna jsou stejná jako v přízemí, s rovnou podokenní římsou. 1. a 2. patro je děleno v části rizalitu pilastry s ionskými hlavicemi, se zavěšeným věncem květin. Části po stranách rizalitu jsou děleny lizenami. Nad okny 1. a 2. patra je štuková pásková ornamentika. Okna 2. patra jsou tvarově stejná jako v 1. patře. Okna po stranách rizalitu nemají nadokenní římsy, jen šambrány a nad středem okna klenáky provedené ve štuku. Nad rizalitem nad hlavicemi je vlys a segmentová ohnutá římsa. Věž probíhá v šíři střední části rizalitu, vymezená 2 středními pilastry. Okna věže se tvarově liší od oken budovy. Nad okny jsou hodiny. Římsa věže je opět segmentově prohnutá v části nad hodinami. Báň je osmiboká, pobitá měděným plechem. Střecha sedlová, krytá dvojitou taškovou krytinou, se 4 malými vikýřky ve tvaru volského oka.

Původní evidenční list památky:

Dům čp. 1 – městská radnice na nám. Rudé armády

Na místě původní renesanšní stavby. Dnešní stavba radnice byla započata r. 1804, podle plánů J. Palliardiho a dokončena 1805. Věžní báň byla upravena r. 1805-08. Opravována r. 1842 a 1892 (renovace věže) a znovu v r. 1931.

Uvnitř je stavba značně přestavěná. Klenby jsou zachovány v traktu při náměstí. Fasáda původní, po stránce stavební stav dobrý.

Dvoupatrová budova se zvýšeným středním rizalitem. Uprostřed nad rizalitem se zvedá čtyřboká věž, ukončená cibulovitou bání s lucernou. Střední rizalit má 3 okenní osy, a po každé straně rizalitu jsou 2 okenní osy. V přízemí uprostřed fasády je portál s eliptickým segmentem, zaklenutý, orámovaný kamenným ostěním do tvaru obdélníka. Po stranách portálu okna s půlkruhovitým uskakujícím zaklenutím. Ostatní okna v přízemímají rovný nadokenní překlad. Fasáda přízemí v omítce imituje rustiku, provedenou rytými čarami v omítce. Ostatní část přízemí mimo rizalit je dělena v omítce na pásy. Nad přízemím je římsa zdobena takto:
– V 1. patře uprostřed rizalitu je hluboká nika, vyhloubena do tvaru mušle, před ní vystupuje dopředu prohnutý balkon s rokokovými kuželkami. Okna jsou téhož jako v přízemí, s rovnou podokenní římsou. Nadokenní římsa ojen rizalitu má tento tvar …, římsa na nikou … a římsy ostatní oken …
– 1. a 2. patro je děleno v části rizalitu pilastry s hlavicemi ionskými, se zavěšeným věncem květin. Části po stranách rizalitu jsou děleny lizenami. Nad okny 1. a 2. patra je štuková pásková ornamentika.
– Okna 2. patra jsou tvarově stejná jako v 1. patře. Římsy nadokenní, v části risalitu mají tento tvar …, okna po bocích risalitu nemají nadokenní římsy, jen šambrány a nad středem okna klenáky provedené ve štuku.
Nad středním risalitem nad hlavicemi je vlys a segmentová ohnutá římsa. Věžka probíhá vzhůru v šíři střední části rizalitu, vymezená 2 středními pilastry. Okna věžky se tvarově liší od oken budovy …. Nad okny jsou hodiny. Římsa věže je opět segmentově prohnutá v části nad hodinami. Báň je osmiboká, pobitá měděným plechem. Střecha je sedlová, krytá dvojitou taškovou krytinou, se 4 malými vikýřky ve tvaru volského oka.

Velmi podrobně:

Radniční budova v renesančním a barokním období do r. 1784

Radnice čp. 1/I. Tento symbol městské samosprávy dostal při číslování domů, zavedeném v roce 1771, příznačně číslo popisné jedna. Na dnešním místě je radní dům spolehlivě doložen již od konce 16. století (v roce 1590 se v účtu za opravu objektu městské šatlavy umístěné na dvoře radnice mluví o „vtažení žlebů při šatlavě z strany Trnkový“, přičemž Trnka byl tehdy majitelem domu čp. 133/I, dnes Lidový dům) ale dá se předpokládat, že zde stával už dříve, možná od samotného založení gotického města. Radnice zaujímá centrální polohu, přibližně uprostřed jižní strany náměstí, kde se soustřeďovaly nejbohatší měšťanské domy.

H. Hrachová předpokládá, že vlevo za radnicí se nacházel ještě přízemní objekt obecní šatlavy, přinejmenším s 2 místnostmi a se sklepní kobkou. V roce 1590 vydal purkmistr jistý obnos za „opravky“ věznice, v roce 1593 byl zedník pověřen, aby v šatlavě udělal skruže a zadělal díru. V roce 1596 se píše o „otevření a zase zazdění secessus v šatlavě.“ V roce 1598 zazdil díru v budově věznice jistý Vlach. Objekt byl vybaven latrínou, vlastní šatlava opatřena kamny a okny s okenicemi. Do vězení se vcházelo dvěma dveřmi, později opatřené mřížemi. V roce 1591 zakoupena do šatlavy nová kamna, v roce 1592 osazená 22 kachlíky (roku 1598 48 kachlíky). Někdy v 90. letech 16. století také do dveří pořízeny 4 nové zámky.

Roku 1639 radnice vyhořela při vpádu Švédů do Rokycan. Po třicetileté válce se město začalo jen pomalu vzpamatovávat z válečného úpadku. Radnice byla opravena jako jedna z prvních. 29. ledna 1642 obdrželo město povolení zastavit dvůr Habrová (u dnešní vesnice Dolany) tak, aby za získané peníze mohlo opravit radnici a obnovit městskou huť v Klabavě. Městu prodej vynesl 1500 kop míšeňských. Podle K. Hofmana pak radnice byla skutečně opravena, a to tak dobře, že zpráva zemské revizní komise z let 1667–1668, která jinak shledala město velmi zpustlým, se o radnici ve svém výčtu poškozených budov nezmiňuje.

Nová radnice byla patrně vystavěna v barokním slohu. Už 20. května roku 1680 ale opět vyhořela. Stavba nové radnice se prý protáhla až do roku 1712. Je nepochybné, že radnice získala slohový ráz vrcholného baroka. Její přesnou podobu ale neznáme. Jen rytina Rokycan od F. B. Wernera, pořízená někdy před rokem 1723, ukazuje bohatě tvarovanou barokní věž radnice. Části plechových ozdob z věže barokní radnice jsou uchovány v rokycanském muzeu. Radnice nejspíš byla jen patrovou stavbou. Je také pravděpodobné, že tato barokní stavební fáze je dodnes uchována v rytmu průčelí současné, klasicistní radniční budovy. V letech 1712–1713 (podle K. Hofmana v roce 1680) zasedal v rokycanské radnici zemský apelační soud, který se sem na zimu uchýlil z Prahy před morem. V radnici potom na památku tohoto období byl vytesán nápis: „Grassante SaVa peste Praga, ApeLLatIo RokyCzanam DeVenIt. CVM RokItzanae SeDIt AppeLLatIo TVte. TVnC pestIs Pragae GrandDIa MaLatVLIt“. Při pozdějších přestavbách budovy zanikl.

Svými rozměry a komfortem ovšem přestala radniční budova v 2. polovině 18. století vyhovovat administrativním a reprezentativním potřebám bohatnoucího královského města. 26. června 1770 vypracoval zednický mistr plaského kláštera E. Prussik rozpočet na její přestavbu, s odhadovanými náklady 5192 zlatých 56 krejcarů. Stále se počítalo jen s patrovou budovou. Měla mít následující vnitřní dispozici: v přízemí průjezd, šenkovna, pokoj pro hospodského, šenkovní kuchyně s kvelbem pod schody, vážnice, místa pro lid a aresty. Prussik navrhl zrušit starou vstupní síň. V patře zamýšlel zřídit radní sál, dva pokoje (radní a velký), kancelář, další velký pokoj, archiv, horní předsíň, vězení pro měšťany, další prostory a pavlač do dvora. Přízemí by bylo zaklenuto, první patro jen zčásti. Radnice měla dostat novou střechu (v roce 1772 konkretizováno jako střecha „nach walscher Art“, tedy ve „vlašském“, tj. italském stylu, patrně myšleny různé štíty, ozdobné římsy a atiky) štít, věž, komíny, okna, kamna, kamenný portál i kamenná ostění oken.

Prussikův plán ale nebyl realizován. 10. června 1772 jej sice schválil královský podkomoří, ovšem město se stavbou nezačalo. O deset let později, dne 6. srpna 1782 se obecní rada zabývala přípisem od podkomořského úřadu, který mj. řešil otázku nové radnice. Píše se v něm, že „se pro zachování requisitorum pro hašení ohně kolna od zdi vystavěti má a raddní dům ne zgruntu, nobrž s vyrozuměním in arte peritorum [tedy dle posudku odborníků – pozn. aut.] co by nevyhnutedlně potřebné bylo, se vyspravilo, načež project se odeslati má.“ Ze zprávy vyplývá, že erární úřady preferovaly opravu, s využitím stávajícího zdiva, nikoliv novostavbu radnice. Dne 17. září 1782 řešili radní dotaz od inspektora Ferdinanda Talma, jakou odpověď hodlá dát město vyšším úřadům ohledně „stavení domu raddního.“ Unesli se, že „má se správa dáti, že nevyhnutedlně nová střecha, a sice k uvarování 3 žlabů obrátiti se musí a tudy přední i zadní zeď to nevydrží.“ Magistrát zároveň rozhodl, že úřadům navrhne, aby se oprava radnice prováděla postupně. „Tudíž že se poslušná žádost skládá, by se to stavení pomalu stavěti mohlo, vzláště když ty při hammru vzdělané dluhy od 12 000 zlatých jsou.“ Dne 15. října 1782 se na svém zasedání radní seznámili s dopisem od podkomořského úřadu, „že se vidí, kterak ten obrys [tedy nákres – pozn. aut.] na vystavení domu raddního velmi kvostný (?) jest a taky velký outraty. Tudy má se jiný obrys a übrschlag [tedy rozvrh, rozpočet – pozn. aut.] na outraty tam udělat.“ Radní souhlasili, že vyhotoví nový nákres a doplní se o rozpočet.

Dne 10. září 1782 požádalo město podkomořský úřad o nové povolení k stavbě, ale celá akce se zbrzdila kvůli sporu o podobu radniční věže. Podkomořskému úřadu se nelíbil údajně příliš vysoký rozpočet a navrhoval postavit radnici bez věže, což ale radní odmítli, protože by tak na novou budovu nemohli umístit hodiny. Dne 30. května 1783 se obecní rada seznámila se zprávou od podkomořského úřadu s „přiloženým jiným projectem pro stavení nového raddního domu, že se všechny okrasy a ciráty [tedy ozdoby fasády – pozn. aut.] a stavení věže vynechati mají a v dole klenutíma. Tudy má se s bau mistrem nově certírovati [přezkoumat – pozn. aut.], co by dle toho nového projectu jak dům raddní, tak věž koštovati [tedy stát – pozn. aut.] mohla, což obojí tam správně k dalšímu stvrzení oznámiti má.“ Radní se usnesli, že se má do Rokycan povolat plzeňský baumistr Bart (Antonín Barth) s ním to důkladně projednat.

Vedení města mezitím úřadovalo ve starých prostorách. Nevyhovující stav radnice si vynucoval zavádění dlouhodobých provizorií. Dne 7. ledna 1783 jednala obecní rada o nabídce náhradních prostor od měšťana Matěje Vincenta Wagnera z Askenburgu, vlastníka velkého barokního domu čp. 5/I na Masarykově náměstí (o něm viz níže). Wagner píše: „poněvadž doslejchá, že dům raddní v letošním roce stavěti se míní, tudíž žádá, by se k sl. ouřadu podkomořskému remonstrat [tedy námitka – pozn. aut.] stala, aby ten dům pro vyspoření větších outrat k ruce obce koupen byl na dům raddní.“ Radní ale žádost odmítli, protože „ten dům na radní dům dost prostranný není a v sladovně na starých gruntech dvojí klenutí je vypuklý a na padnutí jest.“ F. Purghart uvádí, že Wagner nabídku učinil 4. ledna 1783. Wagner ovšem docílil toho, že podkomořský úřad 26. a 28. ledna 1783 vyzval město Rokycany, že „se má správa dáti, zdaž se dům bývalý Eislovský na dům raddní potřebovati se mohl“ a zároveň mělo město říct, jaké by si to vyžádalo náklady, předložit projekt, a „taky jak vysoko nynějšího rathausu stavení zase by prodáno býti mohlo.“ Magistrát 24. února 1783 podkomořskému úřadu odpověděl a zopakoval, že Wagnerův dům pro novou radnici nevyhovuje (podrobněji viz níže, v popisu domu čp. 5/I). Dům čp. 5/I, zvaný Eislovský, sice byl výstavný, ale potřebám radnice by skutečně dlouhodobě nepostačoval. Otevřela se tak cesta k výstavbě nové radnice na starém místě.

Výstavba nové radnice v letech 1783–1810

Radní tedy Wagnerovu nabídku odmítli a rozhodli se tentokrát definitivně postavit novou budovu radnice. Zároveň urovnali svůj spor s erárem, když se dohodli na tom, že věž se stavět bude, ale celkové náklady na radnici budou zastropovány.

Plány na novou radnici vypracoval ještě roku 1783 na základě plánu jistého Grubera plzeňský stavitel Antonín Barth (1735–1813). Na rozdíl od projektu E. Prussika už nemělo jít jen o úpravu stávající budovy, ale prakticky o novostavbu. Barth navrhl novou radniční budovu jako patrovou stavbu s věží. Slohově zde využil prvků pozdního baroka a nastupujícího klasicismu. Dne 9. ledna 1784 se magistrát seznámil s projektem „od plzeňskýho baumistra Antonína Barty pro vystavení věže pro hodiny na nový rathaus, jak za potřebný materiale tak řemeslníkům koštovati mohla.“ Radní pak předali věc k posouzení podkomořskému úřadu. Dne 17. února 1784 vzala obecní rada na vědomí psaní od podkomořského úřadu, že „se povoluje raddní dům stavěti, s doložením by se ten project od 4967 zlatých nevyvejšil.“ Barthův projekt přijali radní kladně a ještě roku 1784 tak stavba nové radnice mohla začít. Dne 23. ledna 1784 proto purkmistr oznámil radním, že „v domě raddním již víceji sessy [tedy schůze – pozn. aut.] držeti se nemůžou, a tak v domě p. Korrena se držeti budou. A on taky tři pokoje a kvelb na sůl [nabízí?] a jenom roční činže 60 zlatých a jakož posléz 50 zlatých přijmouti se declaríroval.“ Radní to odsouhlasili. Korrenův dům čp. 131/I (viz níže) stál nedaleko radnice a patřil mezi největší měšťanské usedlosti v Rokycanech.

Rozhodnutí o přesunu místa pro schůzování konšelů souviselo s blížícím se zahájením prací na nové radnici, respektive s bouráním starých zdí. Stavební práce začaly 11. července 1784. Zedníci ale stačili jen provést částečnou demolici stávající budovy (nákladem 162 zlatých 11 krejcarů) a jejich dílo bylo přerušeno osudovou ranou. Dne 12. září 1784 vypukl v domku čp. 20/III na Plzeňském předměstí požár. Ten se dramatickým způsobem rozšířil a spálil prakticky celé město. Dosud relativně poklidně bohatnoucí Rokycany se náhle musely vypořádat s katastrofou nedozírných rozměrů. Výstavba nové radnice okamžitě ustala, neboť město muselo řešit aktuálnější otázky. Šlo o to, že měšťané nyní nocovali v okolních vesnicích nebo v provizorních přístřešcích a s tím, jak se blížila zima, bylo naprosto nutné, aby se obyvatelé postarali o urychlené opravy svých domů. Navíc oheň sežehl i staveniště radnice a zeď směrem k domu čp. 133/I (Lidový dům) se zřítila. Dne 7. ledna 1785 magistrát řeší žádost Michala Hejrovského, „by od starého rathausu sobě něco kamene odvézti mohl“. Obecní rada souhlasí s tím, že si má odvézt „větší quantum“. Hejrovský 15. července 1783 požádal obecní radu o místo pro výstavbu vlastního domu a vyhlédl si zahradu na rohu ulice Míru a Havlíčkova, kde pak skutečně před rokem 1787 dokončil dům čp. 144/I (viz kapitola „ulice Míru“), do jehož zdiva tak patrně byly použity kameny ze zdí staré radnice.

Stavba radnice se znovu rozeběhla až 23. dubna 1785, ale o dva roky později 18. listopadu 1787, byla nařízením podkomořského úřadu opět zastavena. Peníze odčerpala nákladná oprava děkanského kostela. Během těchto dvou let stavba nijak nepokročila. Na místě zbořené staré radnice zůstalo jen přízemní torzo nové budovy. S tím, jak stavební práce ustaly, se toto provizorium stalo na několik let součástí městského panoramatu. V nedostavěném radničním přízemku se prý čepovalo pivo. Roku 1789 vypršela pětiletá smlouva mezi magistrátem a majitelem domu čp. 131/I o provizorním pronájmu objektu pro účely městského úřadování. Majitel měl naštěstí pochopení a povolil magistrátu prodloužení smlouvy. Provizorium se stávalo dlouhodobou záležitostí. Dne 17. července 1789 se zabývalo vedení města návrhem Antonína Tomandla, aby „po vystěhování Kašpara Lohrnegla prázdný příbytek v bývalým rathhauzu k pronajmutí přišel.“ Magistrát to odsouhlasil s tím, že 30. července 1789 se má provést licitace pro případné uchazeče. Od roku 1791 pak obec skutečně torzo radniční budovy pronajímala na byty. V objektu byly dvě světnice, kuchyně, komora, sklep a chlév. Některé kanceláře městské samosprávy se po roce 1797 také nastěhovaly do domu čp. 10/I.

Dne 28. srpna 1789 oslovila magistrát skupina radních, že „naslýchají, kterak s stavením domu raddního dáleji pokračovati se má. Ponivadž ale to stavení skrze nerozumnost a neschopnost plzeňského baumistra Barta nezpůsobně založený a k potřebě magistrátu tenkrát nepostačuje, tehdy žádají, by se dáleji s tím stavením nepokračovalo, nobrž raději dům p. Jana Korrena, kterýž k tomu cíli dostatečný, dobře stavěný a od ohně bezpečný jest, [se] odkoupil, on [tedy Korren – pozn. aut.] strany ceny se vyrozuměl.“ Na to reagoval referent Tomandl, podle kterého „že při nynějších okolostojičnostech ani na další stavení domu raddního, ani na koupi domu p. Jana Korrena pomysliti se nemůže.“ Dokud prý nebude hotova výstavba kostela a školy a dokud se obec nezbaví dluhů, které přesahují 8000 zlatých, není to aktuální téma. Je ale evidentní, že mezi měšťany sílila představa, že torzo nedokončené radnice už se nemá dále plánovat pro dostavbu a preferovanějším řešením by bylo zůstat v Korrenově domě čp. 131/I (viz níže).

Dne 22. prosince 1789 magistrát řešil „dem Palliardi wegen Rathhaus zu schreiben,“ tedy „napsat Palliardimu kvůli radnici.“ Patrně už tehdy se mezi konšely zrodila myšlenka využít zkušeností s rychlou rekonstrukcí děkanského kostela, provedenou Ignácem Janem Palliardim (viz popis historie děkanského chrámu), i pro vyřešení otázky nedokončené stavby radnice. Na realizaci této ideje se ovšem muselo nakonec čekat dalších víc než deset let. Dne 5. října 1801 vydal magistrát zprávu, v níž po jednání o stavebních záležitostech oznamuje, že výstavba radnice bude obnovena na jaře 1802. Předtím si má objekt prohlídnout architekt Palliardi a přes zimu by mělo být staveniště připraveno na znovuzahájení prací.

Dne 25. ledna 1803 se magistrát seznámil se zprávou podkomořského úřadu ohledně „Ausweis des zum Bau des hiesigen Rathshauses erforderlichen holzes,“ tedy „výkazu potřebného dříví pro stavbu zdejšího radního domu.“ Magistrát věc předal hospodářskému úřadu, aby „das fällen dieses Bauholzes baldmöglichst besorgen zu lassen,“ neboli aby „nechal zařídit co nejčasnější pokácení tohoto stavebního dříví.“

Původní projekt Antonína Bartha přepracoval Ignác Alois Palliardi (1765–1806), syn známějšího architekta Ignáce Jana Palliardiho (autora pozdně barokní přestavby rokycanského děkanského kostela). Občas uváděn v počeštěné podobě Hynek Paliardi. Dne 5. července 1803 se před magistrát dostal přípis krajského úřadu „um Nachtrag zum hierseitigen Berichte der vom prager Baumeister Palliardi dem Johann Tschermak ausgestellten Kundschaft,“ neboli „dodatek ke zdejší zprávě předložených zákazníků od pražského stavebního mistra Palliardiho Janu Čermákovi.“ Město se usneslo, že se má od Čermáka zpráva vyžádat a odeslat na krajský úřad. Patrně šlo o přípravu zadání stavebních prací či rozpočtu. Až 10. srpna roku 1803 vypracovalo město finální rozpočet na dostavbu radnice. Dne 30. srpna 1803 se magistrát zabýval nótou od stavebního ředitelství na podkomořském úřadu ve věci stavby nové radnice. Magistrát stanovil, že „soll die Mitteilung des Bauplanes gewärtiget. Die Einteilung der Behältnisse geprüft und sonach die Äußerung erstattet werden,“ neboli „má se očekávat sdělení stavebních plánů, prověřit rozdělení nádob [?] a následně dojde k vyjádření.“ Dne 6. září 1803 se před členy magistrátu dostala zpráva od podkomořského úřadu ohledně stavební a rozpočtových plánů na novou radnici. Magistrát uložil věc hospodářskému úřadu „zur Gutachten samt der diessfälligen von Seite eines Landesunterkammeramts wegen Anbringung des zweyten Stockes anher mitgeteilten Baudirekzionsnote Rückstellung auf 8 Täge zuzustellen,“ tedy „dobrozdání, včetně nyní ze strany podkomořského úřadu nótou stavebního ředitelství sděleného přidání druhého patra, doručit do 8 dnů.“ Zemské stavební ředitelství (Baudirekzion), které Palliardiho projekt připomínkovalo, nyní navrhlo, aby se místo nádvorního traktu radnice zvýšila o druhé patro. To se také stalo. Šlo o zásadní rozhodnutí, které předznamenalo výslednou podobu budovy. Dne 27. září 1803 se magistrát zaobíral právní zprávou ohledně „unter ein Stockwerk vornehmen wollenden Rathausbaues,“ česky „plánovaného přidání patra na stavbu radnice.“ Magistrát reagoval, že „solche an ein Wohllöbl. k. Landesunterkammeramt mit dem fernere Ansuchen gutachtlich einzubegleiten: womit der daselbst befind. auf 2 Stockwerke des Rathauses etworfene Bauplan zur baldmöglichsten Beischhaffung der Baumaterialien anher übermitteilt werden möchte,“ tedy v překladu: „má se na vážený zemský podkomořský úřad odpovědět s dodatečnou odbornou žádostí, aby tam se nacházející předložený stavební plán na dvě patra radnice, co nejdříve byl sem předán, pro opatření stavebního materiálu.“

Schválený rozpočet stavitele Palliardiho původně předpokládal utratit 28 468 zlatých a 25 10/12 krejcarů. Byl seškrtán na 24 485 zlatých 59 1/3 krejcarů. Tesařské práce prováděl pražský tesař Michael Brust, sochařské práce Josef Malínský (rozpočet 636 zlatých: dvě sochy, městský znak, dvě poprsí a hlavice korintských sloupů ke věži). Kámen se na stavbu dovážel z Mirošova, vápno ze Zdic a Lochovic. Klempířské práce provedl František Novopacký, spotřeboval na to 14 svazků bílého plechu. Antonín Kafka zhotovil ozdobný ciferník hodin, plechového orla na špičce věže, městský znak, český znak a čtyři hlavy Turků (patrně umístěny jako ozdobné korouhve na střeše). Požadoval za to honorář 435 zlatých, po sporech s městem ale dostal jen 200 zlatých a dodatečně ještě 100 zlatých. Hodinový stroj byl použit již z předchozí radniční budovy, opravil jej František Wollmann a do budovy zasadil tesař František Vraštil, který se pak staral i o jejich natahování.

Majitel domu čp. 103/I na Malém náměstí Alois Storch 17. listopadu 1803 požádal město, aby si směl odvést rum (zbořené zdivo) ze staré radnice, který by použil na zasypání hradebního příkopu u svého domu (hradby za domy na severní straně Malého náměstí tehdy procházely posunem). Hospodářský úřad města se vyjádřil příznivě a doporučil prodat Storchovi materiál za 40 zlatých. Už předtím 25. října 1803 magistrát schválil i majiteli čp. 104/I na Malém náměstí Šebestiánu Tomandlovi „die Verführung des Schutters von alten Rathhause in sein neugebautes Haus auf gemeindschaftl. Unkosten,“ neboli „odvoz šutru ze staré radnice do jeho nově postaveného domu na náklad obce.“ Polovinu nákladů na odvoz mělo hradit město, druhou Tomandl. Části kamenů a cihel ze staré rokycanské radnice tak dodnes mohou ležet pod dvory za čp. 103/I a čp. 104/I.

Dle nedatovaného plánu (cca z roku 1803) měla vypadat vnitřní dispozice budovy následovně: v přízemí vpravo vpředu pokoj návladního, vzadu šichtovní úřad a kvelb na železo, vlevo vpředu obroční a sirotčí úřad, kvelb obročního a byt domovníka. V prvním patře sál, od vchodu do sálu vlevo vpředu radní pokoj, podací protokol, předpokoj pro strany a daňový úřad, od vchodu do sálu vpravo registratura, depositní úřad, vedení pozemkových knih. Ve druhém patře se měly uprostřed vpředu nacházet dva komisní pokoje, vzadu tři pracovní pokoje pro radní, vpravo vpředu expediční kancelář a vzadu sklad nábytku.

V letech 1803–1808 skutečně nová radnice vyrostla. Stavbu několikrát přerušily spory o platy zedníků. V roce 1804 probíhaly ještě spíše přípravné práce, do největšího tempa se výstavba dostala v roce 1808. Roku 1810 je nová radnice již zcela dokončena. Stavební práce řídil zednický mistr Ondřej Černý. Na novou radnici obec vynaložila v letech 1802–1810 celkem 20 844 zlatých a 38,6 krejcarů. Dne 6. prosince 1808 se na magistrát obrátil Jan Rieger. „Žádá o povolení při své komoře v zdejším domě raddní okno s železnou mříží zhotoviti nechati.“ Radní se usnesli věc předat hospodářskému úřadu. Zpráva nasvědčuje, že hrubá stavba nové radnice už stála a probíhalo vybavování interiérů.

Alois Palliardi pro slohový výraz novostavby zvolil uměřený, ale tvarově čistý klasicismus. Přepracoval věž, přidal již zmíněné druhé patro a pozměnil původní Barthovu pozdně barokní dekorativnost fasády. Nová radnice byla postavena ve velkorysém stylu a poskytla městu dostatek místa pro úřadování. Podle J. Kováře to bylo pro další architektonický vzhled Rokycan významné, protože kdyby byla radnice přestala postačovat, nepochybně by na jejím místě okolo roku 1900 vyrostla nějaká méně citlivá pseudoslohová budova tak jako v mnoha jiných českých městech té doby.

Stavební vývoj radnice v letech 1810–1918

Dne 7. srpna 1812 se radní na schůzi magistrátu usnesli: „Es ist zum drittelmal dem Anwaldschaft der Auftrag zu machen die Thüre zum obere Rathhaus boden unverzüglich von Eisen wegen Feuersicherheit herstellen zu lassen,“ tedy „zatřetí budiž hospodářskému úřadu uloženo, aby dveře k horní radniční půdě bez odkladu z železa, z ohledu na bezpečnost proti požáru, zříditi dalo.“ Na následující schůzi 14. srpna 1812 pak magistrát tento požadavek oficiálně předložil hospodářskému úřadu. Jak lze vidět, i několik let po dokončení budovy, probíhalo ladění některých stavebních a technických záležitostí.

Dne 1. srpna 1820 obecní radě předložil zámečnický mistr Václav Hrdlička odhad nákladů na „Errichtung neues mit Blech beschlagenen Fensterladens im Rathhausthurm,“ tudíž „zřízení nové, plechem obité okenice ve věži radnice.“ Radní návrh schválili a určili k rychlému provedení. Z formulace není zřejmé, o jaký stavební prvek a kde umístěný se mělo jednat. Z roku 1827 se dochoval protokol, sepsaný pro účely požárního pojištění, s detailním popisem budovy. Přízemí mělo cihlové klenby, první a druhé patro jen zčásti, střecha byla kryta taškami, věž železným plechem, po stranách se nacházely požární (tzn. zděné) štíty. V zadní části budovy se uvádí byt vězeňského sluhy z kamene postavený, v přízemí klenutý, se střechou pobitou šindelem. Za tímto bytem ještě „Wohlhaus“ (?), rovněž kamenná stavba krytá šindelem.

Radnice ale i potom procházela dalšími úpravami. Podstatné je, že vždy byla schopna se přizpůsobit měnícím se potřebám, ať už to je instalace ústředního topení nebo rozvodů počítačových sítí, a město nemuselo nikdy v následujících dvou stoletích uvažovat o výstavbě nové budovy městské samosprávy. První velká přestavba radnice proběhla v letech 1840–1842. Krajský inženýr Seck vypracoval pro účely oprav detailní plány budovy. Původně povolený náklad 15 468 zlatých 44 krejcarů byl značně překročen na 25 087 zlatých 30 krejcarů Dne 6. května roku 1842 navíc poškodila radniční budovu vichřice. Věž se musela rozebrat a znovu postavit. (Další oprava věže proběhla roku 1892, kdy se na její špičku dostal plechový český lev, nahradil dosavadního rakouského orla). Znak českého lva byl zhotoven z mědi klempířským mistrem Janem Páníkem, platinou ho pokovil a jeho korunu pozlatil natěrač J. Bastl.

Potřeba nových prostor pro úřadování radnice byla řešena přístavbami nových traktů do dvora. Zatímco navenek, do náměstí zůstává radnice prakticky beze změn, do dvora postupně vyrašily dlouhé šlahouny kancelářských prostor. Původně bylo dvorní křídlo jen vpravo (západní), Na levé straně byl do dvora přistavěn pouze objekt vězení, patrně na místě starší šatlavy předpokládané v této lokalitě H. Hrachovou a doložené již v 16. století. Ve vzdálenosti 10 sáhů se ještě nacházela stará sladovna (patrně z původní budovy), využívaná roku 1843 zčásti jako kvelb na železo, zčásti jako kůlna na dříví. Byla to kamenná budova se střechou krytou taškami. Její rozměry činil 16 sáhů 1 stopa x 5 sáhů 3 stopy (30,7 x 10,4 m). Roku 1849 už je popisovaná jako ve špatném technickém stavu. Na jižním konci pozemku, který sahal až ke Knihově ulici, stála zadní brána a u ní dominikální chalupa určená za obydlí pro zahradníka. Prý v „použitelném stavu“. Na jejím místě později vyrostla budova obecní školy (Základní škola Za Radnicí, viz kapitola „Knihova ulice“). V letech 1844–1846 (podle F. Purgharta roku 1850) na dvoře za radnicí vyrostla nákladem 2929 zlatých 30 krejcarů přístavba levého (východního) křídla s prostory pro kancelisty a vězením. Práce prováděl stavitel Matyáš Seck. O něco později prošlo rozšířením i západní křídlo. V roce 1850 a 1855 probíhaly na radnici další, blíže nespecifikované opravy.

V roce 1892 prodělala radnice další opravu. Podle I. Ebelové a M. Ebela byla tehdy upravena fasáda hlavní budovy v neobarokním duchu. Z analýzy fotografií ale vyplývá, že tato úprava proběhla až mezi roky 1903 a 1906. Klasicistní průčelí radnice bylo tehdy zlehka upraveno v novobarokním slohu. Nad okny se objevily dekorativnější štukové suprafenestry. Tato slohová korekce proběhla vkusně a dnes ani nepůsobí jako pozdější přestavba. Oprava z roku 1892 se týkala výlučně věže, jak ukázaly fotografie a další dokumenty, nalezené ve schránce ve věžní báni roku 2014 při rekonstrukci věže (viz níže).

Roku 1912 vznikl na dvoře radnice veřejný záchod, přístupný skrz průjezd. Záchodky sloužily do 1. ledna 1969, kdy je nahradilo nové veřejné WC, umístěné za domem čp. 127/I . Tyto staré záchodky na dvoře radnice byly v poslední době před uzavřením ve velmi špatném stavu. Na to, že jsou ostudou v očích návštěvníků Rokycan, si v červnu 1968 stěžoval na plénu MěstNV pan Oliverius. Podotkl zároveň, že každou sudou sobotu záchody zůstávají uzavřené.

Stavební vývoj radnice v letech 1918–1945

V roce 1923 se městská rada usnesla, že by se měla zasedací síň v radnici opět upravit pro pořádání schůzí obecního zastupitelstva. Schůze se totiž musely konat v jiných budovách (okresní dům čp. 64/III na nynějším náměstí 5. května, viz kapitola „okružní třída“). Rekonstrukce síně měla zahrnovat nová kamna, elektrické osvětlení a sedadla. Zastupitelé se ale k návrhu postavili vlažně. Podle Rudolfa Šlesingera by se měla úprava zasedací síně odložit do výstavby státní úřední budovy, kdy bude jasnější, jestli by zasedací síň měla zřizovat v 1. nebo 2. patře radnice. Bohuslav Horák zároveň připomenul, že bude nutno v radniční budově pamatovat i na umístění prostor muzea. Zastupitelstvo pak oba doplňující návrhy schválilo, čímž byla rekonstrukce odložena.

Generální oprava radnice ale nakonec proběhla jen o pár let později. Její projekt vypracoval ing. arch. Milan Babuška. V létě 1926 se začalo jednat o úpravě radniční budovy. Jednu dobu se uvažovalo o tom ponechat zde jen městské muzeum a archiv a všechny úřady přesunout do domů čp. 151/I (na západní straně náměstí) a čp. 158/I (vedle něj, v ulici Míru), které by se zvýšily o 2. patro. Tento návrh ovšem nenalezl podporu, protože by byl nákladný a historická budova radnice by ztratila svůj účel. Na jaře 1927 městská rada povolala jako odborného poradce arch. prof. dr. Milana Babušku, kterého doporučil Spolek architektů a inženýrů v Praze. Město původně chtělo dokonce coby poradce získat prof. ing. dr. Josefa Fantu (autora Wilsonova nádraží v Praze), ale to se nepodařilo. Vedení města konstatovalo, že radnice je znehodnocena pozdějšími přístavky a má neúčelné vnitřní řešení. A právě to byla hlavní kritéria chystané rekonstrukce. V červnu 1927 městská rada rozhodla, že k možnému využití celé radniční budovy pro účely městského úřadu se vysloví ještě vedoucí úředníci. Pak se měla svolat schůze městské rady za přítomnosti architekta Babušky a ing. J. Mouchy, na které se definitivně rozhodne. Dne 10. srpna 1927 radní doplnili, že po konzultaci s architektem Babuškou se na schůzi o budoucím využití radnice pozve i dr. Bohuslav Horák, kvůli dořešení umístění archivu. Dne 17. srpna 1927 radní povolili M. Mikové zřídit stánek u radnice, ale jen do doby, než budou přízemní místnosti v radnici adaptovány pro obecní úřady.

Stále ještě nepanovala shoda na to, v jakém rozsahu a zda vůbec radniční budovu opravovat. 24. srpna 1927 vzali radní na vědomí přibližný rozpočet a ideový náčrtek adaptace radnice. Usnesli se pak pro přílišný náklad a naléhavější investice (nová škola) prozatím upustit od komplexní přestavby dle návrhů architekta Babušky. Radnice se měla zatím jen vyčistit. O otázce se mělo rozhodnout na zvláštní schůzi městské rady 22. září 1927. Na ní se pak skutečně jednalo o provedení pouze nejnutnějších oprav, přičemž zastupitelstvu se doporučil kompromis, podle kterého se projekt architekta Babušky měl aplikovat jen na přestavbu přízemních místnosti, schodiště a záchodů. Dále se měla zřídit zasedací síň v 1. patře pravého dvorního křídla. Radní vzali na vědomí návrh Josefa Zápotočného zřídit nad zasedací síní i 2. patro, ale o něm se mělo rozhodnout až po vypracování plánů. V říjnu 1927 ještě rada schválila, že do rozpočtu obce na rok 1927 se vloží 1700 Kč na nákup okapové roury pro přístřešek radnice na straně přivrácené k domu čp. 133/I a na opravu omítky. V polovině října 1927 vzali radní na vědomí, že architekt Babuška započal práce na definitivním projektu. Koncem listopadu 1927 rada doporučila zastupitelstvu schválit projekt i rozpočet a provést rekonstrukci radniční budovy co nejrychleji. V listopadu 1927 během opožděného projednávání rozpočtu na rok 1927 kritizoval Rudolf Kadláček zařazení položky 600 000 Kč na úpravu radnice do rozpočtu. Podle Kadláčka by radnice mohla zůstat, jak je. Na to reagoval starosta, podle něhož se adaptace budovy už projednává s architektem Babuškou a bude samozřejmě nejprve přeložena ke schválení zastupitelstvu. Jak ale starosta zdůraznil, je bezpodmínečně nutné aspoň nějaké opravy provést, minimálně opravit komíny a přestavit místnosti v přízemí.

V prosinci 1927 schválilo obecní zastupitelstvo zálohové půjčky na investice, provedené za rok 1927, před přijetím řádného obecního rozpočtu. Mimo jiné šlo o 1700 Kč na opravu omítky radnice (schváleno 3. října 1927 městskou radou). Jednalo se o opravu omítky na přístavku do dvora poblíž probíhající stavby biografu. V prosinci 1927 rovněž odsouhlasilo zastupitelstvo výpůjčku 5 339 908 Kč z lesního rezervního fondu na mimořádný rozpočet pro rok 1927. Mezi investicemi do něj zařazenými, které se teprve měly začít realizovat, se uvádí i rekonstrukce radnice za 600 000 Kč (celou částku měla pokrýt výše uvedená půjčka). Josef Zápotočný ale vyslovil názor, že 600 000 Kč na opravu radnice nestačí, bude se to muset navýšit na 700 000 Kč. Bohuslav Horák se zároveň přimlouval za to, aby se na radnici po opravě umístil i městský archiv a se proto zvýšil náklad na rekonstrukci budovy. Václav Vorel prohlásil, že místnosti vybrané pro městský archiv na radnici jsou dosud vlhké a bude tam nutno učinit zvláštní opatření.

Dlouhou debatu vedli představitelé města i o systému vytápění budovy. Městská rada vzala v prosinci 1927 na vědomí rozpočet na ústřední topení v radnici a schválila ho. Architektu Babuškovi se mělo oznámit, že obec chce ústřední topení zavést i do obecné chlapecké školy. I na schůzi zastupitelstva o pár dní předtím Václav Charvát doporučoval, aby se případné ústřední topení v radnici napojilo i do obecní chlapecké školy (pozdější ZŠ Za Radnicí v dnešní Knihově ulici) a aby se rozpočet na opravu radnice zvýšil. Tento návrh podpořil i Václav Vorel, který požadoval zvýšit rozpočtované náklady o 100 000 Kč. Jan Hořice za komunisty pak prohlásil, že pro radnici by se měly zvážit dvě varianty vytápění: ústřední topení nebo topení plynem. Nakonec zastupitelé podpořili zvýšení rozpočtu na opravu radnice o 100 000 Kč a dalších 100 000 Kč vyčlenit na topení do obecné chlapecké školy.

Na této schůzi v prosinci 1927 tak zastupitelstvo fakticky posvětilo a v hrubých obrysech definovalo projekt rekonstrukce radnice, jejíž akutnost zvýšil fakt, že koncem června 1927 se z radnice vystěhoval okresní soud, takže se tu uvolnily po dlouhé době místnosti, které se ovšem nyní musely, před nastěhováním městských úředníků, stejně opravovat. Shrňme tedy vývoj během roku 1927. Milan Babuška nejprve vyhotovil náčrt, pak podrobnější projekt, který řešil nevyhovující schodiště, přeložení a úpravu záchodu, výměnu komínů v celé budově a hlavně úplnou přestavbu západního nádvorního křídla, kde se v 2. patře nacházela stará zasedací síň. První projekt Milana Babušky byl při předběžném odhadu shledán příliš nákladným, městská rada se tudíž usnesla ponechat jen absolutně nezbytné opravy a maximální náklady omezila na 600 000 Kč. Radní se shodovali, že nezbytnou bude přestavba schodiště, záchodů, komínů, přízemí levého křídla a úplná přestavba pravého křídla.

V prosinci 1927 se uvádí, že Milan Babuška předložil novou verzi projektu, která oproti stávajícímu stavu navrhovala následující: V přízemí měl být hlavní vchod z náměstí upraven ve vestibulu, na pravé straně se vybourají zazděné pasy a prostor by se upravil tak, jako už tomu bylo na levé straně. V místnosti, kde tehdy sídlil archiv, se plánovalo zřídit policejní strážnici, z ní by byly vedly probouráním zdi nové dveře do místnosti nadstrážníka (do té doby byt pro zřízence pana Černého). Z části bytu pana Černého by se zřídily tři vězeňské cely a klozet. Do kanceláře nadstrážníka se projektovalo zřídit zvláštní vchod z vestibulu a k celám se měl zřídit vchod ze dvora. Po levé straně vestibulu měl být popisný úřad, ze kterého by ústil zvláštní vchod do chodby k hlavnímu schodišti. Dosavadní schodiště se navrhovalo zbořit a nahradit novým, z přízemí do 1. patra mělo být čtyřramenné. Ve dvorním křídle, v bývalém bytě vězeňského měly vyrůst tři záchody, z ostatních místností bývalého bytu vězeňského by vznikl byt domovníka (kuchyně, pokoj, spíž, záchod) s hlavním vchodem z bývalého vězeňského dvora.

V 1. patře radničního domu měly přední tři místnosti do náměstí (dosud archiv okresního soudu, podatelna a kancelář přednosty) zůstat nezměněny. Bývalá soudní čekárna, chodba a archiv by se spojily v jednu místnost, která měla sloužit jako zasedací síň zastupitelstva. Staré schodiště se i v tomto patře mělo zbořit a nahradit novým dvouramenným. Před vchodem do zasedací místnosti měl být vybouráním zdi u bývalé čekárny zřízen vestibul. Ve dvorním křídle se proponovalo částečné vybourání hlavní zdi a zřídily by se tam tři splachovací záchody. Další bývalé soudní místnosti měly zůstat beze změn. Ve 2. patře se projektovalo zachovat hořejší místnosti otočené do náměstí beze změn, přičemž i schodiště tu mělo být nové dvouramenné (schody na půdu jednoramenné). Ve dvorním křídle se měly z dosavadní kanceláře starosty zřídit tři splachovací klozety. Z kanceláře tajemníka Rybáře skladiště, jedna místnost pro technickou kancelář, dvě místnosti technické kanceláře, kancelář tajemníka, kancelář písařky a dvě kanceláře lesního úřadu. Kvůli tomu by bylo nutno vybourat na chodbě zeď. V celé budově, tedy v přízemí, 1. a 2. patře a na půdě se měly vybourat staré prolézací komíny a nahradit novými úzkými. Nad hlavním traktem a dvorním křídlem by zůstala nezměněná střecha, nad nově zřízenými záchody se měla postavit sedlová střecha, nad novou částí (tedy zasedací síní v 2. patře nad účtárnou) se proponovala rovná železobetonová střecha. Projekt v budoucnosti pamatoval na zřízení ústředního topení, které se mohlo umístit do sklepa. Celkové náklady byly vypočteny na 655 075 Kč, přičemž městská rada hodlala vypsat konkurz na stavební práce, který by ukázal jejich reálnou cenu.

3. ledna 1928 se konala stavební komise na přestavbu radnice. Dne 4. ledna 1928 městská rada schválila podmínky veřejné soutěže na přestavbu radnice, s termínem do 11. února 1928. V květnu 1928 se radní usnesli umístit v budově radnice popisný a policejní úřad. O přemístění ostatních úřadů se mělo rozhodnout později, až radní shlédnou místnosti. Architekt Babuška se měl mezitím požádat o vyhotovení rozpočtu na rekonstrukci radnice i domů čp. 151/I a čp. 158/I.

V únoru 1928 prohlásila obecní stavební komise, že je nutno veřejně reagovat na pověsti, že adaptace radnice nebude provedena. Tak úplně bezdůvodné tyto zvěsti asi nebyly. V květnu 1928 radní konstatují, že rekonstrukce radnice se odkládá kvůli příkazu zemského správního výboru zastavit projednávání nových investic do schválení obecního rozpočtu na rok 1928. Koncem května 1928 rada schválila prozatímní přestěhování archivu, policejního a popisného úřadu v radnici. Podle výkazu investic město od 1. ledna do 30. dubna 1928 vydalo v kapitole „úhrada mimořádných plateb a prací“ za adaptaci radnice jen 232,22 Kč. Na 19. května 1928 byla svolána obhlídka radnice za účelem rozhodnutí o rekonstrukci budovy. V červenci 1928 se rekonstrukce radnice uvádí jako jedna z investic, které se provádějí (i když třeba jen zčásti). Šlo ale nejspíš nadále jen o přípravné práce. V červenci 1928 jedná zastupitelstvo o výsledku intervence, kterou zástupci města vykovali u zemského správního výboru a kde bylo město postaveno před nutnost redukce investic. Městská rada 23. června 1928 provedla návrh škrtů. V jejich rámci byla oprava radniční budovy z rozpočtu vyjmuta a odsunuta na následující rok. V září 1928 se městská rada pod dojmem tlaku na úspory usnesla, že se přezkoumá cena projektu přestavby radnice od architekta Babušky. V říjnu 1928 na schůzi rady prošel návrh městské technické kanceláře na provedení pouze omezeného balíku nejnutnějších úprav radnice za účelem umístění městské technické kanceláře. Kromě toho se měla opravit podlaha místnosti bývalého soudního archivu v 1. patře. S úpravou místností (malování, nová kamna, elektrické světlo, omítky, podlahy) se mělo začít ihned, kromě úprav místnosti pro popisný úřad v přízemí. Práce se měly hradit z rozpočtu na rok 1928. Ostatní úpravy (zejména místnosti pro popisný úřad a přemístění záchodů do východního nádvorního křídla) se odložily až do schválení zastupitelstvem a zemským správním výborem. Velkorysé plány prošly další redukcí. Z generální opravy radnice se stávala spíše drobnější investice a město zároveň úporně hledalo jakékoliv finanční zdroje. Na jedné z další schůzí během října 1928 radní schválili, že úprava kanceláří v 1. patře radnice (s nákladem do 10 000 Kč) se uhradí z nevyčerpané položky z rozpočtu na rok 1928 na opravu malé vížky děkanského kostela. Na své schůzi 25. října 1928 s tím souhlasila i obecní finanční komise. V listopadu 1928 jednalo o tomto návrhu na limitovanou úpravu kanceláří na radnici za 10 000 Kč i zastupitelstvo. Vzhledem k tomu, že celková rekonstrukce dle Babuškova projektu se zatím neměla realizovat, rozhodla rada spustit provizorní stěhování městských úřadů do budovy radnice, k čemuž ale právě bylo nutno provést provizorní úpravy za 10 000 Kč. Potřebná suma měla být uhrazena z peněz, určených původně na opravu sanktusové věžičky na děkanském kostele, k jejímuž provedení v roce 1928 nedošlo. Zastupitelstvo tyto skromné opravy radnice schválilo. V září 1928 pověřila městská rada starostu, aby urychleně projednal umístění městské technické kanceláře v budově radnice. V září 1928 taky radní schválili zavedení elektrického osvětlení a instalaci nových kamen do místnosti účtárny a popisného úřadu na radnici.

V prosinci 1928 starosta oznámil radě, že při opravách se v západním dvorním křídle radnice zjistilo, že trámové stropy jsou ztrouchnivělé a budou komisionelně prohlédnuty. Před schůzí v lednu 1929 si pak členové městské rady prohlédli závady na stropech 1. a 2. patra radnice a rozhodli, že se musí ihned kompletně opravit strop západní předsíně v 1. patře, před projektovanou síní starosty a městské rady, dále stropy všech místností v 1. patře, otočených do náměstí, a stropy bývalého soudního archivu v západním dvorním křídle. Trámy v těchto místnostech byly skutečně shledány ztrouchnivělé, v západním dvorním křídle se navíc vyskytla houba. Město ale určilo, že oprava stropů v západním dvorním křídle se provede až po upřesnění, zda se bude realizovat celková rekonstrukce západního křídla dle projektu M. Babušky. Na další lednové schůzi v roce 1929 radní schválili na nutné práce při úpravě úřadovny v 1. patře radnice 15 000 Kč z lesního rezervního fondu. Na své schůzi 23. ledna 1929 radní vzali na vědomí, že firma Žour začala bourat zpuchřelé stropy v západním dvorním křídle radnice. Na návrh R. Šlesingera se usnesli, že plyn a elektrické vedení mají v 1. patře radnice vést zdmi, místo stávajícího vrchního vedení. V březnu 1929 obecní finanční komise souhlasila s použitím 15 000 Kč z mniškového fondu na nutné opravy v radnici. Další nezbytné investice si vyžadoval havarijní stav záchodů. V březnu 1929 radní pověřili městskou technickou kancelář vyčíslit náklady na opravu záchodů a výstavbu nové žumpy ve východním křídle radnice. Šlo o reakci na stížnost majitele sousedního domu čp. 2/I Čeňka Břízy na závady na záchodech v radnici, které se projevovaly na jeho domě. V dubnu 1929 rada uznala za oprávněnou výplatu 20 607,46 Kč coby honoráře pro Milana Babušku za projekt přestavby radnice. Neuznala ale jím požadované úroky z prodlení. Ještě v dubnu 1929 to odsouhlasila i obecní finanční komise, která rozhodla, že honorář se uhradí z mniškového fondu.

V červnu 1929 rada zmocnila městskou technickou kancelář k úpravě kancelářských místností v zadním traktu radnice ve 2. patře, dle projektu M. Babušky. Městská technická kancelář měla objednat větší okna tak, aby úpravy mohly být provedeny do 25. července 1929. Dne 20. června 1929 projednala městská rada návrh změny dispozice kanceláří v radnici. V kanceláři tajemníka Rybáře se měly zřídit na podlaze parkety, které by se pak podle potřeby postupně pokládaly i jinde. Radní se taktéž usnesli, že v mimořádném rozpočtu na rok 1929 se provedou záchody s vodovodem dle plánu M. Babušky, upraveného městskou technickou kanceláří, a od odborné firmy se opatří projekt na ústřední topení v radnici. Koncem července 1929 vyslovila rada souhlas s úpravou místnosti pro popisný úřad, s pořízením parket v místnosti městské technické kanceláře a s vybudováním vodovodu. Pokud na to budou finance.

Dle údajů ze srpna 1929 povolila okresní správní komise 29. prosince 1927 výpůjčku ve výši 700 000 Kč z mniškového fondu na opravu radnice. Na opravě se pracovalo, byť pomalu. Městská rada v srpnu 1929 vydala souhlas s vybudováním nových záchodů v radnici dle adaptačního projektu M. Babušky a na podnět Č. Břízy. V září 1929 se na dotaz J. Brady o výstavbě záchodů v radnici sděluje, že projekt má zpracovat městská technická kancelář. Ještě v červenci 1929 hovoří na zastupitelstvu sociální demokrat Josef Selement, který kritizuje, že opravy radnice se dělají po kouscích, místo aby se najednou realizoval Babuškův projekt. Prý by to vyšlo levněji. Dne 2. srpna 1929 podali Josef Hofman a Josef Liška námitky proti obecnímu rozpočtu na rok 1929. Vadila jim částka 10 690 Kč na vytápění policejní strážnice na radnici. Suma je prý příliš vysoká. Důchodenský úřad pak vyjasnil, že v položce je zahrnuta i částka za opravu, která byla omylem připsána do této kapitoly. 8. srpna 1929 o tom jednala rada a schválila opravu rozpočtu. Stěžovatelé poté námitky stáhli. Josef Selement mě pravdu v tom, že vývoj v letech 1928 a 1929 zabrzdil proponovanou generální opravu radniční budovy a místo toho se práce rozmělnily do několika drobných investic.

V roce 1929 se ale věci okolo celkové rekonstrukce sídla městské samosprávy daly opět do pohybu. 19. září 1929 městská rada schválila protokol o stavebním řízení s tím, že úpravy bytu pro domovníka se mají provést podle návrhu městské technické kanceláře, jinak se respektoval projekt Milana Babušky. Starosta zároveň informoval, že přestavba záchodů v radnici se určitě dokončí ještě během roku 1929. Podstatnější ale bylo, že práce dle projektu Milana Babušky započaly na podzim 1929 a nyní už šlo o poměrně výraznou investici. Dne 16. října 1929 vzali radní na vědomí, že začala přestavba dvorního křídla na záchody, kterou prováděla firma Š. Wolfa. V roce 1929 skutečně proběhla přestavba východního křídla, kde vznikly splachovací WC, dle údajů z května 1930 se práce dokončují. Městská rada mezitím 7. května 1930 rozhodla ihned pokračovat v adaptaci budovy radnice podle Babuškova projektu a dokončit opravu ještě během roku 1930. Mělo se tak zbořit západní nádvorní křídlo a vyrůst nové, širší. V přízemí se měly zřídit tři vězeňské cely a úřad nadstrážníka, v 1. patře zasedací síň zastupitelstva. V budově Milan Babuška projektoval nové schodiště a úpravu vestibulů ve všech patrech.

V březnu 1930 rada uložila městské technické kanceláři podat přesný návrh programu adaptačních prací v radnici. Dne 16. dubna 1930 pak radní odsouhlasili návrh městské technické kanceláře na postupné provedení a dokončení adaptace radnice ještě v roce 1930. Dne 7. května 1930 rada vzala na vědomí zprávu městské technické kanceláře a usnesla zadat celou přestavbu radnice dle projektu M. Babušky z volné ruky stavební firmě Š. Wolfa. S pracemi se mělo začít co nejdřív. Podle radních šlo o mimořádně složitou zakázku a nešlo by se vyhnout dodatečným nákladům, proto nevypsali výběrové řízení.

Zároveň radní v květnu 1930 rozhodli, že od firmy Štětka se opatří projekt a rozpočet na ústřední topení v radnici. V červnu 1930 se rada usnesla objednat žulové schody do radniční budovy u firmy Skružný z Plzně za 20 793,62 Kč. V červenci 1930 rada určila, že městská technická kancelář má prověřit, zda nebude lepší vytápět novou zasedací síň v radnici plynovými kamny. V srpnu 1930 se rada usnesla zřídit při obecní věznici přístavbu skladiště pro elektrotechnické potřeby. Radní také rozšířit zasedací síň v radnici o 3 metry a zvýšit ji. Na jaře 1930 bylo skutečně zbořeno nádvorní křídlo na levé straně radnice a místo něj bylo do objektu vloženo nové široké schodiště. Během oprav byl dosavadní úzký radniční průjezd rozšířen vybouráním bočních zdí na prostornější vestibul, v němž vynikají pozdně barokní klenby se čtyřmi sloupky, čímž byl objektu navrácen originální stav z počátku 19. století. V létě 1930 bylo zbořeno i pravé nádvorní křídlo a vyrostlo znovu v rozšířené podobě, s kancelářemi s vyšším standardem. Vzniklo nové široké schodiště a v prvním patře radnice prostornější zasedací síň pro obecní zastupitelstvo, o rozměrech 16 x 6,6 m. Tuto poslední etapu rekonstrukce odsouhlasilo zastupitelstvo 8. srpna 1930, když vydalo povolení k přestavbě radnice. V rozpravě řešili zastupitelé některé dílčí korekce projektu. Rudolf Šlesinger upozornil, že zasedací síň v radnici bude po přestavbě stále malá a doporučil ji zvětšit na délku. Rudolf Hejrovský se přimlouval za zboření kůlen a jejich přemístění do radničního dvora u školy. Starosta Josef Zápotočný odpověděl, že u stavitele Štěpána Wolfa už je podán návrh na rozšíření zasedací síně a kůlny se skutečně přestěhují na bývalý vězeňský dvůr. V lednu 1931 rozhodla obecní správní komise, že položení a dodávka dubových parket pro zasedací síň zastupitelstva se zadá firmě Pražská dřevařská společnost za 70 Kč/metr čtvereční. V březnu 1931 se obecní správní komisi seznámila se zprávou o výsledku ofertního řízení na dodávku nábytku do zasedací síně zastupitelstva. Rozhodnutí o zadání zakázky odložila až do doby po zadání nábytku do budovy muzea.

I po skončení hlavních zednických prací následovaly další investice, zejména v interiérech. Koncem května 1931 městská rada zadala dodávku nábytku pro zasedací síň zastupitelstva A. Pikolonovi za 10 870 Kč. Koncem června 1931 radní také zadali dodávku 36 židlí pro městský úřad firmě K. Bastl za 2340 Kč. Dne 30. července 1931 městská rada rozhodla, že práce na úpravě místností pro lesní úřad provede L. Brejcha. V polovině srpna 1931 byla dodávka kokosových koberců pro zasedací síň zastupitelstva zadána firmě J. Jirsák dle jeho oferty. V září 1931 radní určili, že pro zasedací síň se objednají kamna Musgraves za 5508 Kč. Dne 1. října 1930 přidělila rada zakázku na vymalování chodeb a vestibulů firmě E. Mašek za oferovanou cenu. V polovině června 1931 uložili radní, na návrh R. Šlesingera městské technické kanceláři dodat návrh rozpočtu na skleněnou stěnu pro uzavření haly v 1. patře radnice, která by pak sloužila jako čekárna, a uzavření haly v 2. patře radnice zděnou přepážkou, kde by vznikla kancelář. Koncem července 1931 ještě rada na podnět R. Šlesingera vyzvala městskou technickou kancelář předložit do příští schůze rady rozpočet na úpravu předsíní v 1. a 2. patře radnice. Souběžně s poslední fází rekonstrukce interiéru se rozeběhly i přípravy opravy vnějšího vzhledu budovy. Koncem května 1931 radní zadali opravu fasády radnice L. Brejchovi za 14 800 Kč. Počátkem července 1931 zadala městská rada nátěr oken, mříží a dveří na fasádě radnice firmě A. Pikolon za 981 Kč. V listopadu 1931 byly radou poukázány k výplatě účty, mimo jiné pro L. Brejchu 13 827,02 Kč za opravu fasády radnice. V lednu 1932 městská rada dodatečně do obecního rozpočtu na rok 1932 začlenila 20 000 Kč na zbylé parketářské práce v radnici a 10 000 Kč na zřízení stěn mezi schodištěm a vestibuly v obou patrech budovy. Dne 26. února 1932 se obecního zastupitelstvo usneslo zvětšit v zasedací místnosti prostor pro veřejnost. Bylo to ale prověřováno a v červnu 1932 konstatováno, že to nelze provést, protože by se musel zrušit zvláštní vchod pro členy zastupitelstva.

Přestavba radnice skončila roku 1931. Celkové náklady dosáhly 705 818 Kč. Na vnější podobě radnice při pohledu z náměstí se fakticky nic nezměnilo, ale technické a dispoziční proměny v interiérech byly značné. I díky nim pak radnice postačovala potřebám městské samosprávy po celý zbytek 20. století.

Roku 1930 byla na radnici instalována požární siréna. Po zrušení postu věžného (na věži děkanského kostela) bylo nutno nově řešit varování před požáry. V červenci 1929 vyslovila městská rada souhlas s tím, aby obec nesla do výše 500 Kč náklady na zřízení pokusné požární sirény na radnici. Dne 8. listopadu 1929 se na schůzi rady uvádí, že požární siréna na radnici bude instalována příští týden. Jenže v polovině listopadu 1929 se radní usnesli přerušit jednání s firmou Elektro-Langer v otázce sirény a pověřili hasičský sbor opatřit na zkoušku sirénu od firmy Siemens. Požární siréna byla uvedena do provozu 21. února 1930. V červnu 1930 jedná zastupitelstvo o uzavření půjčky 13 000 Kč na koupi a instalaci požární sirény. Siréna byla umístěna na střechu radnice. Obsluhovala se z městské policejní strážnice. Siréna od firmy Siemens měla slyšitelnost až 2 až 3 kilometry. Náklad na vlastní sirénu činil 10 600 Kč, instalace a zabezpečení krovu měla vyjít na 1600 + 600 Kč. Celkové náklady se tedy vyčíslovaly na 12 800 Kč. Už 21. února 1930 souhlasila městská rada s výpůjčkou potřebné sumy z lesního rezervního fondu. Počátkem března 1930 odsouhlasila návrh městské rady na uzavření půjčky z lesního rezervního fondu ve výši 13 000 Kč za sirénu i obecní finanční komise. Pak to schválilo i zastupitelstvo. Dotyčná schůze zastupitelstva z 13. června 1930 byla ale kvůli politickým sporům zpochybněna, takže se musel tento bod znovu projednat na červencové schůzi. Jenže musel být stažen z programu pro nízký počet přítomných zastupitelů.

V březnu 1930 městská rada rozhodla, že s opravou nátěru věžních hodin na radnici se vyčká na eventuální opravu celé fasády radnice. Podobný verdikt vydala rada koncem srpna 1930, kdy prohlašuje, že znovuzřízení ciferníku věžních hodin na radnici se bude řešit současně s opravou fasády radnice v roce 1931. V srpnu 1931 na schůzi zastupitelstva žádá Albert Kodytek, aby se číselník hodin na radnici v noci osvětloval žárovkou. Na to reaguje starosta Josef Zápotočný, že se uvažuje zřídit pod balkonem radnice světelné hodiny. Až 19. prosince 1935 pak byly zprovozněny na radnici světelné hodiny.

Na schůzi zastupitelstva v únoru 1940 František Lorenz upozornil na nebezpečnou dlažbu v průchodu radnice, kde prý už dvě osoby uklouzly. Starosta města Hejrovský reaguje, že už se o tom jednalo, ale náklady na opatření nové dlažby z dřevěných špalíčků by byly vysoké a obec na to nemá. V červnu 1941 na jednání zastupitelstva žádal Alois Hrubý, aby se opravila zeď v zadním traktu radniční budovy a budovy obecné školy chlapecké. V roce 1941 taky město řešilo uzavření půjčky 50 000 K z penzijního fondu obecních úředníků na adaptace v budově radnice. Investice byla součástí rozpočtu pro rok 1941. Dle údajů z prosince 1941 už v radnici byly provedeny úpravy. Šlo o zřízení nové kanceláře, nových oken a výmalbu chodeb. 16. října 1941 to městská rada doporučila ke schválení a v prosinci 1941 obecní zastupitelstvo souhlasilo vzít si na to výše uvedenou půjčku. Za druhé světové války, v roce 1941, bylo před vchodem do radnice zřízeno zhruba 4 metry vysoké dřevěné bednění jako ochrana před nálety.

Stavební vývoj radnice v letech 1945–1989

Po 2. světové válce se radnice opravovala (patrně roku 1946 nebo 1947). Dne 18. ledna 1949 předala obec národnímu podniku Instalační závody Plzeň podrobné plány radnice i školy Za Radnicí, protože plánovala v obou budovách zřídit ústřední topení. Náklady se odhadovaly na 500 000 Kčs. Byly ale realizovány až o téměř 20 let později. Od roku 1950 se využívala zasedací síň radnice jako svatební síň. V březnu 1955 byla doplněna o stylový nábytek, dodaný místním muzeem. V roce 1973 použilo město 99 000 Kčs na úpravu svatební obřadní síně (původní plán předpokládal investici ve výši pouhých 25 000 Kčs). Dokončení adaptace bylo plánováno na rok 1974.

V létě roku 1956 zahájil Okresní stavební podnik opravu střechy radniční budovy. Zároveň opravoval i fasádu. Akce byla prováděna nákladem 25 195,76 Kčs. V roce 1958 se plánují na radnici drobné opravy s odhadovaným rozpočtem 20 000 Kčs. Na rok 1959 MNV plánuje utratit za pokračování oprav 20 000 Kčs. Mělo jít o opravu oken, střechy a okapů. ONV ale neposkytl dost peněz, a proto tlačil na snížení rozpočtu. Dne 2. října 1959 byly zprovozněny po opravě hodiny na radniční věži. O provedení rekonstrukce hodin se zasadila zejména rada MNV. Další oprava radničních hodin proběhla roku 1968. Z 10 000 Kčs přidělených na tento účel z fondu rezerv a rozvoje MěstNV bylo za 1. pololetí 1968 proinvestováno 8000 Kčs. Za celý rok 1968 proinvestováno 8144 Kčs. Na rok 1969 bylo navrženo na tuto akci přidělit z fondu rozvoje a rezerv MěstNV dalších 16 000 Kčs.

V srpnu 1964 plénum MěstNV navrhlo provést opravu fasády radniční budovy. Na podzim 1965 o tom jednala rada MěstNV a ONV. Okresní národní výbor údajně přislíbil zařadit akci do plánu. V srpnu 1966 již byl projekt přestavby objektu zajištěn. Opravy měly začít roku 1967. V roce 1967 generální oprava radnice probíhá, včetně zavádění ústředního topení. Objekt byl napojen na kotelnu v Knihově ulici, vedle domu čp. 14/I. Původně se přitom zvažovala výstavba samostatné kotelny, která by sloužila jak městskému úřadu, tak tehdejší škole Za Radnicí. 4. srpna 1966 rada MěstNV uložila komisi výstavby vypracovat návrh pro ONV na výstavbu takové kotelny. O zbudování centrální teplárny pro střed města nebo aspoň kotelny pro školu Za Radnicí, Lidový dům, kino i objekt radnice se mluví výhledově ještě v listopadu 1967. Dne 22. listopadu 1967 zadala rada MěstNV zpracování projektu takové teplárny.

Viditelnější součástí rekonstrukce byl v téže době prováděný nový nátěr fasády radnice. Dne 1. března 1967 se postupem prací na opravě radnice zabývala rada národního výboru. V srpnu 1967 práce stále pokračují. Na rok 1968 měl Okresní stavební podnik na opravy radnice vyčleněno 204 000 Kčs. Městský národní výbor na tuto investici na rok 1968 přidělil z rezervního fondu 220 000 Kčs. Práce ale měly skončit ještě během roku 1968. 10. ledna 1968 schválila rada MěstNV dodatek k hospodářské smlouvě na opravu objektu radnice. V září 1968 se uvádí, že generální oprava radnice skončí bezprostředně poté, co skončí rekonstrukce nedalekého objektu školy Za Radnicí (viz kapitola „Knihova ulice“), který byl kolaudován v srpnu 1968. Oprava budovy radnice měla být dokončena v 3. čtvrtletí 1968. Z původních 220 000 Kčs připravených na rok 1968 bylo prostavěno jen 187 696,21 Kčs.

V roce 1966 byla upravena svatební síň (instalace provizorního vytápění do doby, než bude zavedeno ústřední topení). Podle K. Hofmana ale jistá oprava radnice probíhala ještě roku 1964, přičemž ústřední topení podle něj bylo instalováno až v letech 1971–1972. Odtud tuto informaci přebírá i T. Havrda do průvodního textu k územnímu plánu Rokycan z roku 2000. Faktem se, že koncem 60. let město stále jen chystalo instalaci ústředního topení v budově. Měla být vyprojektována přípojka a provedena. Podle návrhu prováděcího plánu MěstNV na rok 1970 (z prosince 1969) se předpokládala hodnota akce 50 000 Kčs (společně s přípojkou do objektu tehdejší Základní školy Za Radnicí).

V roce 1967 se ještě na nádvoří radnice připomíná udržovaná studna. Nádvoří prošlo koncem 60. let 20. století proměnou, hlavně kvůli opravě sousední školy. V červnu 1969 ale ještě prý bylo nádvoří neuklizené. Na plénu MěstNV to kritizuje pan Vávra. Nepořádek měl způsobit Okresní stavební podnik. Dle údaje ze září 1969 město opakovaně urguje nápravu.

Přelom 70. a 80. let přinesl další významnější stavební proměnu radnice, byť skrytou při pohledu z náměstí. V letech 1979–1982 byl rozšířen zadní trakt radnice o nový úsek o rozměrech 10 x 10 m, čímž se definitivně propojila budova školy Za Radnicí čp. 140/I s vlastní radniční budovou. Projekt zhotovil architekt Jar. Lukeš. V roce 1977 se nepodařilo, jak plánováno, prostavět 280 000 Kčs na úpravě budovy MěstNV. Důvodem byl nedostatek dodavatelské kapacity. Dne 12. června 1979 schválila rada MěstNV dodatečné zařazení přístavby budovy národního výboru do plánu Akce Z na rok 1979. Během 1. pololetí 1979 na této akci bylo proinvestováno 18 600 Kčs za projekt přístavby (v plánu se původně s tímto výdajem nepočítalo). Vlastní stavební práce měly dle informace z prosince 1979 začít až následujícího roku. Na rok 1980 se zde očekávalo vytvoření díla v hodnotě 100 000 Kčs. Náklady na rok 1980 byly plánovány na 50 000 Kčs, s předpokládaným termínem dokončení v roce 1981. V květnu 1980 už se uvádí, že přístavba národního výboru probíhá. Dle zpráv ze září 1980 stavba pokračuje úspěšně. Hodnota díla měla dosáhnout 737 000 Kčs, s náklady 485 000 Kčs (vše hrazeno ze zdrojů města). Plánované náklady na rok 1980 činily 357 000 Kčs, ale k září 1980 byly čerpány jen do výše 121 300 Kčs a plánovaná hodnota 550 000 Kčs do výše 200 000 Kčs. Předpokládané dokončení mělo nastat ve 4. čtvrtletí 1981. V prosinci 1980 je tato akce řazena mezi úspěšné investice. Hodnota díla kalkulována na 730 000 Kčs. Dle předběžných údajů k prosinci 1980 tu byl splněn plán nákladů pro rok 1980 310 000 Kčs a plánovaná hodnota díla na rok 1980 (550 000 Kčs) ve skutečnosti dosáhla 600 000 Kčs. Za 1. pololetí 1981 bylo na přístavbě radnice proinvestováno 39 900 Kčs (plán na celý rok 172 000 Kčs). V prosinci 1981 už se hovoří, že přístavba byla dokončena. Hodnota díla za rok 1981 činila 187 000 Kčs, náklady 100 000 Kčs (původně plánovány ve výši 162 000 Kčs). Celkem tu bylo odpracováno 3435 brigádnických hodin (z toho 153 zdarma). V jiném dokumentu se udávají za rok 1981 náklady 92 000 Kčs.

Pro rok 1984 město vyčlenilo ve Fondu rozvoje a rezerv 800 000 Kčs na opravu budovy národního výboru (a dalších 24 000 Kčs na úpravy v obřadní síni). V roce 1984 pak skutečně probíhá oprava fasády radnice. V listopadu 1984 je už budova zcela zakryta lešením. K 30. červnu 1984 se tu prostavělo 64 000 Kčs. K 30. červnu 1985 už 372 000 Kčs (původní plán na rok 1985 nepředpokládal v tomto období žádné investice). V roce 1985 měl MěstNV v rozpočtu k dispozici dotaci 400 000 Kčs na opravu radnice. V bilanci volebního období 1981–1986 se zmiňuje, že na opravu radnice šlo celkem 750 000 Kčs. V prosinci 1985 již je na fotografiích vidět, že lešení bylo sejmuto a radnice má opravenou fasádu. Původní omšelé odstíny okrové nahradily světlejší žluté. Co se týče obřadní síně, ta se dočkala jistých oprav už roku 1982 (pokládka mramorové dlažby v předsálí, nové obložení zadní stěny, zhotovení přepážky pro varhaníka), další vylepšení se plánovala.

Během komunistické vlády byla radnice trvale ověšena totalitními transparenty. Bývaly umisťovány horizontálně na fasádu mezi první a druhé patro středového rizalitu, tedy nad balkon. Tak například v polovině 70. let to byl žlutý nápis na rudém podkladu: „Splněním volebního programu vstříc XV. sjezdu a 55. výročí založení KSČ!“

Stavební vývoj radnice po roce 1989

V návrhu rozpočtu MěstNV (dle údajů z února 1990) se počítalo pro rok 1990 s navýšením rozpočtu o cca 100 000 Kčs na zajištění oprav střechy a části budovy MěstNV. V roce 1992 došlo k výměně hodinového stroje na věži, přičemž původní zařízení bylo nakonzervováno a vystaveno ve vitríně v předsálí radnice. V červenci 1994 byla v půdních prostorech radnice, pod střešní krytinou, náhodně nalezena nevybuchlá munice. Šlo o 158 kusů nevybuchlého materiálu. Pyrotechnik ji identifikoval jako nejspíš z 2. světové války.

V roce 1994 poskytl stát v rámci památkové péče Rokycanům 400 000 Kč. Z toho se mělo 200 000 Kč použít na chystané další opravy budovy radnice. Šlo opět zejména o opravu fasády. 4. října 1994 bylo sejmuto lešení z průčelí radnice (s výjimkou přízemí). V listopadu-prosinci 1994 proběhla oprava obřadní síně. Dále došlo k instalaci regulace a měření tepla a opravě záchodů. Rekonstrukcí prošly stropy a obvodové zdi. Část dřevěných stropů ve vyšších patrech byla nahrazena konstrukcí Hurdis, zesíleny byly některé úseky cihlových kleneb a v chodbě prvního patra došlo ke kompletní výměně části klenby. Celkem vyšla tato první fáze na 1 416 000 Kč. Skončila 31. července 1995. Projekt rekonstrukce stropů a zdí vypracoval ing. Pavel Eichenbaum z firmy Torion. V následujících měsících pak opravy pokračovaly na zadní fasádě směrem do dvora. V roce 1996 byla také za 37 000 Kč renovována socha, původně umístěná na nádvoří radnice, která byla nyní přenesena do vstupní haly radnice. V říjnu roku 1996 prošel odborným restaurováním portál vchodu do radniční budovy. Provedl to Jaroslav Šindelář z Plzně. V listopadu 1997 odsouhlasilo zastupitelstvo úpravu rozpočtu, mimo jiné kvůli nákladům na opravu a údržbu krovu objektu radnice.

V roce 1996 město odkoupilo dvorní křídlo sousedního domu čp. 2/I (bývalý hotel Český dvůr) s původními hotelovými pokoji a propojilo je s budovou radnice. V lednu 1998 revokovala městská rada své dřívější rozhodnutí ve věci výběrového řízení na rekonstrukci zadního traktu budovy čp. 2/I. Od 1. března 1999 se do tohoto přístavku nastěhovaly úřadovny. Jde o patrový objekt, přístupný zvláštním vchodem z dvora radnice, uvnitř vybavený výtahem. Dne 29. června 1999 zastupitelstvo snížilo v obecním rozpočtu sníženy výdaje na rekonstrukci objektu Český dvůr o 390 000 Kč. Ušetřené prostředky se měly použít na rekonstrukci kanalizace v tehdejší základní škole Za Radnicí v Knihově ulici. V roce 2004 expanze radnice postoupila a z domu čp. 2/I zabrala i bývalou vinárnu Triana v zadním traktu v přízemí. Už v dubnu 2002 zastupitelé přesunuli 60 000 Kč, určených původně na opravu čp. 80/I, na projekt rekonstrukce zasedací síně Triana v čp. 2/I pro účely města. Dne 1. března 2004 se konalo výběrové řízení na přestavbu vinárny. Rekonstrukce začala v dubnu 2004 a byla dohotovena v červenci 2004. Práce prováděla firma Šabata. 5. srpna 2004 proběhla kolaudace a 26. srpna 2004 zde poprvé zasedala městská komise. Bývalá vinárna sloužila od nynějška jako konferenční a jednací sál, vybavený moderní audiovizuální technikou (mikrofony, reproduktory zabudované do sníženého stropu, počítače), ventilací a požárními čidly. Sál poskytoval dostatek prostoru celému zastupitelstvu a obecním komisím. Náklady na adaptaci Triany dosáhly 2 500 000 Kč. Uvnitř byly zachovány čtyři původní litinové sloupy stopní konstrukce. Vchod do sálu je veden z nádvoří radnice. Vedle vchodu do Triany byla umístěna na zdi skulptura trilobita. V září 2004 odsouhlasila rada změnu rozpočtu a na dovybavení zasedacího sálu nábytkem přesunula z jiných položek 212 000 Kč. Dle závěrečného účtu obecního hospodaření město během roku 2004 utratilo za akci „přestavba Triana“ 2 302 350 Kč (původně se plánovalo 2 323 000 Kč).

Další stavební úpravy radnice přišly počátkem 21. století v souvislosti s adaptací bývalé ZŠ Za Radnicí na součást městského úřadu. 3. září 2004 začalo v rámci rozšířeného objektu velké stěhování jednotlivých odborů. Změny nastaly zejména na koncích chodeb zadního křídla v prvním a druhém patře, kudy průrazem vedlo spojení do objektu bývalé školy. V druhém patře takto byla rozbořena původní kancelář odboru rozvoje města a v prvním patře archiv stavebního úřadu. V přízemí zase vznikl v původních tmavých kancelářích stavebního úřadu archiv. Bourání propojovacích chodeb začalo v polovině září 2004. Celá přestavba skončila v listopadu 2004, současně s generální opravou bývalé školy. Při budově bývalé školy také vznikl výtah, který umožňuje i zdravotně postiženým přístup do všech pater městského úřadu.

V roce 2005 utratila obec 77 350 Kč za zpracování projektové dokumentace na střechu městského úřadu. Zhotovení projektu bylo zadáno ing. Škopovi. V červenci 2006 schválilo zastupitelstvo úpravu rozpočtu, do nějž začlenilo dotaci 2 000 000 Kč na opravu střechy radnice. Při další úpravě rozpočtu 3. října 2006 mělo zastupitelstvo převést 85 000 Kč, ušetřených při opravě střechy, na rekonstrukci pokladny a podatelny v budově městského úřadu. Dne 28. března 2006 vypsalo město výběrové řízení na stavební práce související s opravou střechy. Výsledky tendru vyhlásilo 24. dubna 2006. Zakázku získala firma Ryta, s. r. o. Rokycany za 2 148 780 Kč, s termínem dokončení do 27. září 2006. Firma nakonec práce dokončila už 25. srpna 2006, s náklady 2 025 854 Kč.

V roce 2006 se po provedeném mykologickém průzkumu sklepů radnice zjistilo, že sklepní prostory jsou napadeny dřevomorkou. Odbor rozvoje města uvedl, že po oteplení nastal v těchto prostorech intenzivní růst houby. Město proto přizvalo odbornici ing. Hřebenářovou, která navrhla provedení sondy do dřevěné podlahy archivu kanceláří stavebního odboru v přízemí radnice. Sonda prokázala, že i podlaha již je zasažena houbou, proto začaly urychlené sanační práce. Archiv stavebního odboru se musel vystěhovat, došlo k odstranění podlahy i pod ní se nacházejícího zásypu. Objevila se lepenková izolace, položená na původní cihlové podlaze přízemních místností. Statik navrhl odstranit i tuto cihlovou podlahu až na klenbu sklepů, aby bylo možné detailní posouzení stavu jejich konstrukce. Po obnažení klenby statik rozhodl, že konstrukci zpevní betonová skořepina a armovací síť. Poté se měla provést chemická injektáž zdiva proti zemní vlhkosti. Zároveň se aplikoval postřik proti houbám ve všech napadených místech a došlo k sejmutí omítek. Ze sklepa se mělo vystěhovat veškeré dřevěné zařízení. Ve sklípcích pod schodištěm mělo odstranění dřevěných zárubní proběhnout až po statickém zabezpečení navrženém statikem ing. Eichenbaumem. Po ukončení sanace se doporučovalo provádět opakované kontroly.

Sanace podlah a sklepa přinesla i některé cenné poznatky o nejstarší stavební historii radniční budovy. Došlo tu ve sklepě k objevu zazděného otvoru ve zdi do dvora, patrně šlo o původní okno. Bylo nyní navrženo k využití pro odvětrávání sklepních místností. Zároveň byl ve sklepě odhalen kouřovod. Odbor rozvoje města uvažoval nějaký čas rovněž o jeho využití k odvětrávání. Po obhlídce kominíkem Prokšem se zjistilo, že jde asi o bývalou pec. Vzhledem k špatnému stavu navrhl její zasypání. 24. dubna 2006 vzali postup sanace sklepů na vědomí radní. Kvůli mimořádným nákladům na odvlhčení radniční budovy jednala 28. srpna 2006 rada o úpravě obecního rozpočtu. Z rezervy odboru rozvoje města přesunula 140 000 Kč na tuto akci. Práce na odvlhčení budovy byly zadány bez výběrového řízení firmě VAKOS za 367 743 Kč, s termínem dokončení do 30. června 2006. Práce nakonec skončily o 2 dny dříve, cena byla dodržena.

13. března 2006 získala ve výběrovém řízení firma S & H, s. r. o. z Prahy zakázku na rekonstrukci kanceláře pro výdej pasů v městském úřadu za 122 774 Kč, s termínem dokončení do 14. dubna 2006. Termín byl dodržen, skutečné náklady činily 123 672 Kč. V roce 2006 rovněž probíhala v budově radnice rekonstrukce pokladny a podatelny. Výběrové řízení na pokladnu bylo vypsáno 9. srpna 2006 a zakázku získala 28. srpna 2006 firma VAKOS z Rokycan za 700 807 Kč, s termínem dokončení do 22. prosince 2006. Ještě předtím, 27. února 2006, bylo vypsáno výběrové řízení i na hovornu sociálního odboru městského úřadu. 28. března 2006 i tuto zakázku získala firma VAKOS, za cenu 117 309 Kč a s termínem do 12. května 2006. Termín i cenu firma dodržela. V srpnu 2006 souhlasila rada s navýšením rozpočtu na rekonstrukci pokladny a podatelny o 450 000 Kč. Dne 3. října 2006 jednalo zastupitelstvo o přesunu 85 000 Kč, ušetřených při opravě střechy budovy radnice, na opravu poklady a podatelny. Na tomtéž jednání zastupitelstvo rovněž v rámci úprav rozpočtu přesunulo 54 000 Kč z rezervy oboru rozvoje města na zavedení klimatizace do dvou kanceláří v budově městského úřadu. Dalších 350 000 Kč, ušetřených správním odborem, přesunuli zastupitelé na úpravy obřadní síně na radnici. V září 2006 skončila 1. fáze rekonstrukce obřadní síně. Byl zhotoven nový oddávací pult, část obložení a oddělovací stěna. Do konce roku 2006 se počítalo s 2. fází, v které se měla provést úprava předsálí. Dne 9. října 2006 zakázku na obložení obřadní síně získala firma RP Special Přikryl s nabídkovou cenou 333 350 Kč a termínem ukončení prací do 22. prosince 2006. V přehledu investic města Rokycany na rok 2007 se uvádí, že na rekonstrukci podatelny půjdou 2 500 000 Kč, s termínem realizace v 1. pololetí 2007. V rozpočtu na rok 2007 město na opravu podatelny skutečně vyčlenilo 2 500 000 Kč, z čehož nakonec utratilo 2 109 380 Kč. Zakázku na stavební úpravy kanceláře podatelny ve výběrovém řízení získala 21. února 2007 firma T-Bau 2000, s. r. o. z Rokycan za 1 623 485 Kč. Reálně si nakonec účtovala jen 1 210 669 Kč. Podle výběrového řízení měly práce skončit do 29. června 2007, nakonec skončily 24. srpna 2007. V jiných dvou výběrových řízeních získaly zakázku na stavební úpravy v podatelně na elektroinstalaci firma Pavel Fryauf z Rokycan za 157 410 Kč a na počítačovou síť po podatelnu firma Enilab, s. r. o. z Rokycan. Obě zakázky měly termín dokončení do 2. července 2007. Cena byla v obou případech dodržena, ale práce skončily až 24. srpna 2007. Kromě toho se v seznamu výběrových řízení vypisovaných městem za rok 2007 uvádí i zakázka na injektáž v podatelně za 178 429 Kč, která se ale označuje jako nerealizovaná.

V dalších měsících se při pokračujících pracích na opravě sklepů a podlahy v podatelně radnice objevila další rezidua stavební historie radniční budovy. Nejprve to byla unikátní valounková cesta, podle prvotních odhadů datovaná do 18. století. Jinde se datace zpřesňovala na 2. polovinu 18. století. To podporoval i nález vrstvy popela, dávané do souvislosti s požárem města roku 1784. Původně se seskupení kamenů jevilo jen jako vrchol klenby sklepů, ale následně provedené sondy to vyvrátily. Šlo ve skutečnosti o dlažbu původní kamenné cesty o šířce 130–150 cm, nejspíš určené i pro vozy. (Jinde uváděna šířka 150–180 cm.) Jednotlivé valouny měřily v průměru 20 centimetrů. Předběžné ohledání naznačovalo, že šlo o dlážděný průjezd či uličku, později zastřešenou a pojatou do budovy radnice. Jinými slovy, na místě nynější podatelny byl původní průjezd radnice, který byl do své nynější polohy ve středu průčelí posunut až při přestavbě radnice na přelomu 18. a 19. století. Cesta tak procházela skrz dům, který byl předchůdcem nynější radniční budovy. Koncem března 2007 byly odkryty přes 4 metry této cesty. Sondy prokázaly, že cesta pokračuje skrz celý trakt dozadu. Dlažba se dochovala v intaktním stavu, bez vysprávek. Starosta města Jan Baloun uvažoval o možné úpravě nálezu po dokončení rekonstrukce objektu. Například se mohla část podlahy opatřit průhledným povrchem nebo s kukátkem, které by aspoň část plochy starobylé dlažby odhalilo i pro veřejnost. Archeologové navrhli konzervaci celého nálezu pomocí vlhkého písku, který udrží teplotu i vlhkost, ale možné zasklení a nasvícení odmítli, protože by mohlo způsobit znehodnocení cesty. Ani částečné otevření nálezu skrz podlahu neprošlo, protože by narušilo provoz v podatelně. Archeologové zároveň odmítli možnost pokračovat ve výkopech hlouběji, protože by tím byla tato cesta narušena. Nakonec bylo rozhodnuto nález zdokumentovat a vytvořit o něm expozici v předsálí radnice, popřípadě i model chodníku. V květnu 2007 již jsou známy poměrně přesné výsledky archeologického výzkumu historické dlažby. Její datace byla stanovena do období let 1784–1806, protože vrstva popela z velkého požáru města z roku 1784 se nacházela pod ní a roku 1806 již na místě průjezdu stála budova radnice v nynější podobě. Cesta tak svému účelu sloužila jen asi 15 let.

Stavební firma T-Bau 2000 tu navíc narazila na klenutí a pod ním, pod tenkou slupkou novodobého betonu a navážky, i zazděné schodiště do sklepa. V březnu 2007 probíhají konzultace s památkáři ohledně dalšího postupu. Prvotní ohledání archeologa naznačovalo dataci schodiště do 18. století, nebo do mladší doby. Kromě toho se ve vrstvách navážky v podatelně a sousední spisovně nalezly různé střepy, nejstarší z nich pozdně středověké! Nacházely se pod požárovou vrstvou. Dále se objevily úlomky barokních kachlů a novější keramiky a skla. Zmiňován byl i nález zbytku gotického portálu a fragment lidské kosti.

Mezitím se v lednu 2007 po rekonstrukci opětovně otevřena pokladna v přízemí radniční budovy, zatímco pokračovala rekonstrukce sousedních prostor podatelny. Město kromě toho za rok 2007 utratilo ze svého rozpočtu 10 710 Kč za přístřešek na kola v městském úřadu. Oprava podlah finančního odboru se zmiňuje v seznamu výběrových řízení pro rok 2008 v hodnotě nad 100 000 Kč, vypisovaných městem. Zakázku obdržela firma Podlahy Zeus, s. r. o. z Nové Vsi za 130 266 Kč bez DPH, plus za cenu likvidace starých podlah ve výši 5 Kč/kg. Celková cena zakázky nakonec činila 203 241 Kč bez DPH. Po odkrytí podlah se musela vzhledem k nerovnostem použít jiná technologie, než se plánovalo. K původní smlouvě byly uzavřeny dva dodatky, což zvýšilo finální cenu. Práce měly proběhnout od dubna do října 2008. Ve skutečnosti skončily už 28. května 2008. V úpravě rozpočtu města, přijaté zastupitelstvem 10. března 2008, se přerozdělovalo i 650 000 Kč, původně určených na nákup automobilu. Rozhodnutím rady byla tato částka přesunuta jinam, mj. na dokončení dlažby ve 2. patře budovy městského úřadu (40 000 Kč) a na stavební úpravy kanceláře matriky (110 000 Kč). Stavební úpravy kanceláře matriky se uvádí v seznamu výběrových řízení vypisovaných v roce 2008 odborem rozvoje města. Zakázku získala 19. března 2008 bez výběrového řízení firma S+H, stavební a obchodní firma, s. r. o. z Prahy za 146 512 Kč, s termínem dokončení do 30. dubna 2008. Práce byly hotovy k 28. dubnu 2008 a cena zakázky dodržena. Město 10. ledna 2008 ohlásilo záměr provést během roku 2008 jako malou zakázku odvlhčení prostor kanceláří a zázemí městské policie s chemickou injektáží. Případní zájemci se měli ozvat do 22. února 2008.

V roce 2008 byla umístěna na nádvoří radnice socha od Olbrama Zoubka. 17. prosince 2007 zastupitelstvo souhlasilo s tím, aby ji obec zakoupila od sochaře Zoubka. Dne 21. dubna 2008 schválili zastupitelé rozdělení přebytku hospodaření obce za rok 2007 ve výši 62 696 076,69 Kč, přičemž částku 653 342,59 Kč určili na nákup sochy. Slavnostní odhalení proběhlo 18. září 2008. Socha byla nazvána Vítejte v Rokycanech a vznikla speciálně pro město Rokycany. Má podobu ženské postavy se splývajícími šaty, v mírně nadživotní velikosti. V roce 2013 prošla restaurováním kamenná váza na nádvoří radnice.

V roce 2009 proběhla 1. etapa rekonstrukce věžních hodin na radnici. Stroj se totiž při horku nebo silných mrazech zpožďoval či zcela zastavoval. Město nechalo hodiny vyměnit za elektrické zařízení, které automaticky odbíjí čas a dokáže samo nastavit i změnu zimního a letního času. Náklady na výměnu stroje dosáhly 74 185 Kč. Roku 2011 následovala 2. etapa opravy, v jejímž rámci prošel zrestaurováním ciferník a ručičky hodin. Práce začaly 10. května 2011, kdy byly za pomoci horolezců ciferník a ručičky demontovány a přepraveny do dílny Roberta Ritschela z Prahy. Náklady se vyčíslovaly na 106 620 Kč za restaurování a na 113 820 Kč pokud by stav hodin vyžadoval pořízení kopie. Město očekávalo dotaci ve výši 50 procent. Oprava měla trvat minimálně po dobu tří měsíců, během kterých měly hodiny na radniční věži chybět. Nakonec se na věž ciferník a ručičky vrátily 9. září 2011. Nové ciferníky zhotovil Robert Ritschel a jeho syn David Ritschel ze silně zinkovaného plechu, opatřili je vícero nátěry a zakonzervovali. Pozlacení číslic a ciferníků provedli pomocí plátků čtyřiadvacetikarátového zlata. Vzhledem jsou identické oproti původním hodinám.

Roku 2013 byla ve druhém poschodí historické budovy radnice instalována posuvná plošina pro vozíčkáře. Už předtím byla takováto plošina, překonávající schody, umístěna na chodbě, spojující starou a novou část komplexu městského úřadu. Plošina umožnila invalidům přístup do prostor finančního odboru ve 2. patře historické budovy.

V roce 2013 statik zjistil, že radniční věž je v havarijním stavu. Vychylovala se a bortilo se její založení. V roce 2014 proto proběhla velká oprava radnice. Na obnovu oken, restaurování severní fasády včetně kamenných prvků a na opravu báně věže radnice získalo město z Programu regenerace městské památkové zóny dotaci 350 000 Kč. Radnice získala nový nátěr fasády, přičemž na žádost památkářů se použila vápenná omítka, čímž se náklady na fasádu zvýšily o 23 000 Kč. Došlo i k obnově oken, ale především k výměně celé věže. Původní báň radniční věže byla totiž staticky narušená a nakláněla se. Dne 8. června 2014 speciální jeřáb sejmul báň za velikého zájmu veřejnosti a posadil ji na plochu náměstí, kde pak byla podrobena posouzení specializovanou firmou. Ukázalo se, že bude nutné vyměnit nejen krytinu věže, ale i dřevěný pozednicový věnec, poškozený dřevokaznými houbami a hmyzem, a nahradit novým věncem z železobetonu. Kromě toho došlo k výměně veškerých tesařských a klempířských prvků báně. Menší než se čekalo, byla naopak nutnost oprav měděné střešní krytiny v partiích věže, přiléhajících k demontované báni.

17. června 2014 byla na nádvoří radnice vyňata kovová schránka z lucerny sejmuté radniční věže a otevřena. V tubusu se nacházely dokumenty z roku 1808, kdy byla věž radnice postavena. Šlo o dva listy papíru v českém a latinském jazyce, s informacemi o pobytech apelačního soudu v Rokycanech v roce 1680 a 1713, dále seznam radních z roku 1805, modlitby a nedatovaná účtenka za stavební materiál. Další skupina artefaktů pocházela z roku 1842, kdy se věž opravovala. Jednalo se o čtyři stříbrné a šest měděných mincí z let 1781–1841, papír se zápisem o opravě věže, zprávu o dobových cenách obilí a seznam lidí ve vedení města a místní církve. Další památky pocházely z 25. června 1892, kdy byla schránka ze špičky věže opět vyňata, respektive z 23. července 1892, kdy sem byly uloženy nové písemnosti. Šlo o šestistránkový popis Rokycan od městského tajemníka Antonína Brejchy, přepsaný učitelem Josefem Hněvkovským, včetně hlavních dobových událostí ve městě, seznamu spolků, představitelů samosprávy a význačných úředníků, obecního rozpočtu i cen základních potravin. Dále tu byly i dvě fotografie z roku 1892, zachycující rekonstrukci radniční věže a mariánského sloupu, také legitimace s fotografií starosty Jana Anichobera pro vstup na Všeobecnou zemskou výstavu v Praze z roku 1891 a obálka s fotografií radního Jordana Rozuma. V roce 1892 bylo kromě toho do tubusu přidáno i pět spisků: Poznámky k regulačním plánům města Rokycan z roku 1892 od Bedřicha Peka, obecní rozpočet pro rok 1892; výroční zpráva Průmyslové školy pokračovací z let 1886–1892, výroční zprávu rokycanské obecní spořitelny pro rok 1891 a brožura Antonína Tytla, nazvaná „Rokycany, královské svobodné město, Místopisné vypsání“. V krabičce byly uloženy i dobové mince. K původním osmi z roku 1842 bylo roku 1892 přiloženo deset nových a jedna bankovka. Všechny nalezené památky byly předány do Státního okresního archivu v Rokycanech, ale bylo rozhodnuto, že budou po opravě do věže vráceny. Pro tento účel byly zhotoveny dva tubusy, označené roky 1892 a 2014. Do tubusu pro rok 2014 byly uloženy některé dobové dokumenty. 18. července 2014 byly oba tubusy uzavřeny.

Mezitím po několik týdnů probíhaly opravy sejmuté radniční věže přímo na ploše Masarykova náměstí. Společně s věžní bání došlo i k demontáži zvonů, které taky podstoupily restaurování. 21. srpna 2014 byla rekonstruovaná věžní báň opět osazena na radniční budovu. Původní měděnkou pokrytou báň na několik let vystřídal zcela nový měděný plech v hnědé barvě. Rekonstrukce radnice skončila 8. září 2014 (původní termín byl 15. srpna) a celkové náklady dosáhly 2 275 226 Kč.

V dubnu 2018 rada města přidělila zakázku na instalaci klimatizace v jižním křídle budovy městského úřadu (bývalá ZŠ Za Radnicí) firmě TZB-Plus, s. r. o. z Okrouhla za 823 033, 01 Kč bez DPH. V rozpočtu města na rok 2020 figurovalo 8 200 000 Kč na zřízení vzduchotechniky a odvlhčení objektu radnice. V obecním rozpočtu pro rok 2020 bylo na vzduchotechniku v radnici vynaloženo celkem 4 944 000 Kč. V roce 2020 proběhla na střeše radnice instalace antény pro nový systém obecního rozhlasu, do kterého na území města spadalo víc než 220 hlásičů. Právě na radnici byla umístěna centrála a vysílací pracoviště. Odborná firma, včetně specialisty na výškové práce, musela kvůli instalaci antény rozebrat část střešní krytiny radnice. Na schůzi v dubnu 2021 schválili radní přidělení zakázky na sanace a hydroizolaci zdiva v přízemí budovy radnice firmě Dev Company z Ostravy za 1 622 435,97 Kč bez DPH.

Architektonicko-umělecký popis radnice

Rokycanská radnice čp. 1/I je pro své kvality státem chráněnou památkou. Je to dvoupatrová, sedmiosá stavba s věží. Uprostřed vystupuje tříosý rizalit, členící průčelí na tři díly. Fasáda rizalitu je zdobnější. Přízemí radnice je slohově zajímavé, protože zde nejméně zapůsobila novobarokní přestavba z počátku 20. století a tato část stavby tak působí čistým klasicistním dojmem. Přízemí horizontálně člení pásová rustika. V rizalitu je přízemek prolomen vstupním portálem s jednoduchým klasicistním ostěním. V portálu se nacházejí dobová vrata z dubového dřeva, s klasicistními motivy, především s takzvanými festony. Mezi přízemím a prvním patrem probíhá fasádou tzv. „čabrakový motiv“, který byl v Rokycanech populární v 18. a 19. století (je například vidět na fasádě domu čp. 96-97/I na východní straně náměstí). Jeho tvar se inspiruje čabrakou, tedy součástí koňského postroje. V polovině února 2008 hlavní vchodové dveře do radnice chybí a na jejich místě je umístěna provizorní náhražka z překližky. Pak se sem vrátily.

Nad portálem se v patře rizalitu nachází velká balkónová nika s rokokově hravým kamenným zábradlím s balustrádou. Podle V. Černé vykazuje toto zábradlí podobné prvky jako zábradlí v děkanském kostele a jde tak o jakýsi rodový design Palliardiů. Rizalit dále vertikálně člení pilastry s římsko-jónskými hlavicemi. Okna v rizalitu jsou zakončena zalamovaným obloukem. Při novobarokní úpravě fasády byly nad okna přidány historizující suprafenestry, skládající se z barokně prolamované římsy a složitého štukového dekoru. Tento dekor ale nepůsobí eklekticky nabubřelým dojmem a vcelku logicky rozvíjí klasicistní architekturu radnice. Rizalit v druhém patře ukončuje profilovaná korunní římsa, která uprostřed vybíhá v půlkruh. V takto vzniklém poli se nachází polychromovaný reliéf s městským znakem. Boční díly průčelí se od rizalitu odlišují jednoduššími obdélníkovými okny a lizénami namísto pilastrů.

Skutečným poznávacím znakem rokycanské radnice je její věž. Ta začíná nad korunní římsou rizalitu jakousi volutovou podstavou. Vlastní věž je z plechu a má dvě patra. V prvním se nachází barokní kasulové okno, v druhém hodiny. Původní hodinový stroj byl roku 1992 vyjmut a vystaven v předsíni obřadní síně, zatímco na věž nainstalovány zcela nové hodiny. Střecha věže má barokní tvar měděné báně s lucernou a českým lvem na špici. Lev sem byl umístěn roku 1892 na místo korozí sešlého rakouského orla. Lva vyrobil z plechu klempířský mistr Jan Páník a pokovil malíř J. Bastl. Lev měl demonstrovat sebevědomého ducha českého nacionalismu, reprezentovaného mladočeským vedením obecní samosprávy. Střecha radnice je sedlová s volskými oky, pokrytá plechem. Původní početné komíny byly už bohužel odstraněny.

Vnitřní dispozice radniční budovy je poměrně složitá a odpovídá postupnému narůstání objektu v 19. a 20. století. Cenné jsou interiéry v průjezdu. Ten sloužil až do roku 1912 jako veřejný průjezd z náměstí do Knihovy ulice. Toho roku byl ovšem před radnicí položen mozaikový chodník a povozům byl průjezd radnicí zakázán. Roku 1936 byl chodník opraven. Počátkem roku 1995 musel být chodník před radnicí narychlo rozkopán kvůli poruše na telekomunikačním kabelu. Výkop pak byl rychle zasypán. Mozaikový chodník ale někdy na přelomu století zanikl. Pěší průchod skrz budovu radnice sloužil až do roku 1971. Už 19. června 1968 ale projednávala otázku jeho zrušení rada MěstNV. Na podzim 1974 rozhodla rada MěstNV ponechat průchod trvale uzavřený pro veřejnost.

Mobiliář radnice je vesměs moderní, užitkový. V zasedací síni se ovšem nalézá velké plátno „Mistr Jan Rokycana na koncilu basilejském“ od známého českého malíře Alfonse Muchy, které si od něj městská rada objednala na podzim 1932 a který byl do síně umístěn roku 1933. Původně měl obrazovou výzdobu pro síň obstarat jiný umělec. Koncem srpna 1931 ale rada oznamuje, že nabídka E. Maška na zhotovení obrazu do zasedací síně zastupitelstva se odkládá. V květnu 1932 radní vzali na vědomí přípis A. Muchy ohledně obrazu do zasedací síně zastupitelstva s tím, že se malíř požádá, aby sdělil přibližně svůj honorář. V polovině září 1932 městská rada rozhodla, že městská spořitelna se vyzve, aby poskytla příspěvek na pořízení nástěnného obrazu do zasedací síně obecního zastupitelstva. Dne 17. listopadu 1932 vzala rada na vědomí zprávu Městské spořitelny v Rokycanech, že dá Alfonsi Muchovi do zasedací síně radnice vyhotovit historický obraz Mistra Jana Rokycany. V červnu 1933 bylo městskou radou schváleno, aby A. Mucha prezentoval svůj obraz na výstavě v Hradci Králové. Počátkem září 1933 rada na vědomí vzala, že městská spořitelna dala obraz Mistr Jan Rokycany před koncilem basilejským od A. Muchy pojistit. V říjnu 1933 se už zmiňuje, že zasedací síň už je ozdobena obrazem od A. Muchy, za což bylo poděkováno spořitelně. Původně Mucha uvažoval o tématu „Rokycana zachraňuje Prahu před hněvem Jana Žižky“, ale po konzultacích s historiky rozhodl ztvárnit raději ověřenou Rokycanovu účast na Basilejském koncilu. Obraz má rozměry 4,3 x 2,3 m, jeho pořízení hradila městská spořitelna (50 000 Kč). V září až říjnu 1948 prováděla akademická malířka a konzervátorka Jaroslava Syllabová-Muchová opravu obrazu.

Roku 1900 se v radnici ještě uvádí další starobylé položky mobiliáře, a to tři stará stříbrná městská pečetidla ze 17. století a váček s koženou vazbou taktéž z poloviny 17. století. První pečetidlo mělo průměr 5,5 cm a opis: „SIGILLVM * CIVITATIS * ROKYCANAE * MAIVS”. Uprostřed městský znak a letopočet 1609. Další pečetidlo mělo průměr 3,8 cm, opis: „SIGILLVM MINVS CIVITATIS ROKYCZANAE“ a opět městský znak ve středu. I ono bylo datováno do roku 1609. Třetí pečetidlo bylo vybaveno opisem: „SIGIL . IVDI : CIVITA : ROKIZANENSIS“, ve střední části kartuše s erbem, v dolní polovině s šachovanou hradbou, v horní ruka. Nad kartuší písmena T M, po stranách vyryt letopočet 1653, na rubu pečetidla podpis TOMAS LINEL. Váček na pečetidla byl vyroben z červeného atlasu, o rozměrech 21 x 20 cm. Na něm vyšit zlatou a stříbrnou nití městský znak ve věnci (foto z r. 1900). Kromě toho je na radnici ještě okolo roku 1900 doložena ozdobná vazba na městská privilegia, z bílé kůže, vyzdobená zlacenými ornamenty. Uprostřed vazby se nacházel zemský znak, po krajích dvojnásobný rám z rostlinných ornamentů. Vazba byla 32 cm vysoká a 26 cm široká. Vznikla patrně v 2. polovině 17. století.

Součástí interiéru radního domu je tradičně galerie portrétů rokycanských starostů. V březnu 1933 rozhodlo prezídium městské rady, že zhotovení portrétu A. Hořice olejovými barvami na plátně za 1500 Kč, oprava portrétu F. Pokorného a vyčištění ostatních portrétů za 500 Kč se zadá O. Šafaříkovi z Plzně. V září 1933 městská rada oznamuje, že zakázka byla zadána J. Šafaříkovi z Plzně za 2000 Kč. V roce 1949 byly na návrh závodní skupiny ROH při MNV obrazy nekomunistických starostů „jakožto representantů buržoasie“ odstraněny. Od srpna roku 1995 se tato galerie na radnici vrátila. Jsou tu nyní podobizny rokycanských starostů z let 1850–1945 a tradice portrétování tak byla obnovena.

Pamětní desky Jana Rokycany a americké armády

V přízemí jsou na obou stranách budovy umístěny pamětní desky. Napravo od rizalitu je to pamětní deska husitského kněze Jana Rokycany. Byla tu odhalena 13. srpna roku 1882. Vytvořil ji sochař Josef Strachovský (1850–1913), a to bez nároku na honorář – šlo o „vlasteneckou povinnost“. Podle jeho předlohy ji pak odlili v klabavských železárnách pod vedením slévače Josefa Soukupa. Jde o novorenesanční dílo s ústředním prvkem kruhového medailonu s reliéfem Jana Rokycany. Medailon je lemovaný vavřínem. Po stranách se nacházejí nápisy: „Slavnému rodáku vděční krajané“ a „Zasazeno dne 13. srp. Léta Páně 1882.“ Horní část desky má podobu štítu s volutami a postavičkami andělů. Na špici tohoto „štítu“ stojí husitský kalich a po stranách je štít podpírán karyatidami. Dolní část pamětní desky vyplňuje sova jako symbol moudrosti a nápis: „Mistr Jan Rokycana.“ Zcela dole visí z desky dvojdílný baldachýn. Strachovského dílo je dobrou ukázkou novorenesančního konvenčního sochařství, které dnes sice může působit naivně svou vlasteneckou ikonografií, ale zaujme prací s detailem. O připomenutí rodáka se zasloužil Komitét pro zřízení pamětní desky Janu Rokycanovi, založený roku 1881.

Zcela odlišný příběh má za sebou druhá pamětní deska americké armády na opačné straně fasády radnice. Do roku 1946 visela na této straně radnice pouze informační turistická cedule s mapou Rokycanska. Pamětní deska zde slavnostně odhalena 8. května roku 1946 na počest americké armády, která rok předtím osvobodila Rokycany. Zhotovil ji místní sochař Václav Koukolíček a pojal ji jako funkcionalisticky jednoduchou desku s česko-anglickým nápisem. Náklady na desku dosáhly 21 460 Kčs. Její pořízení iniciovali zejména rokycanští národní socialisté, jejichž mládežnická organizace 13. dubna 1946 podala žádost o umístění desky na radnici. MNV souhlasil. Už tehdy se stala předmětem politických sporů. Nešlo ještě o přímé zpochybňování potřeby desky jako takové, jako spíše o snahu jednotlivých stran zapojit desku do své politické agitace. Sociální demokraté tak kritizují národní socialisty apod. Krátce po odhalení se musela deska opravit, protože v anglickém textu byla odhalena chyba (místo „2nd Div.“ zapsáno nesprávně „2th Div.“). 

15. dubna roku 1951 (podle obecní kroniky ale 24. dubna 1951) byla deska na návrh místního výboru KSČ stržena a zničena. V dobových pramenech je čin odůvodňován tím, že šlo o žádost pracujících z místních průmyslových závodů, kteří „se nebudou shromažďovati k oslavám na náměstí, neboť tato deska připomíná a reprezentuje národ, který usiluje o vyvolání nové světové války.“ Komunistické vedení radnice se rozhodlo přepsat historii. V téže době na Masarykově náměstí (právě přejmenovaném na náměstí Rudé armády) vyrostla socha sovětského vojáka. Po následujících 40 let měl být podíl Američanů na osvobození západních Čech systematicky zamlčován. Spravedlivé ocenění podílu americké armády na osvobození Československa se v roce 1968 stalo jedním z požadavků rokycanských stoupenců Pražského jara. 22. května 1968 projednala rada MěstNV dopis učitelů rokycanských škol o znovuodhalení desky americké armádě. 19. června 1968 pak rada MěstNV posoudila výpis z obecní kroniky ohledně zničené pamětní desky, který si nechala udělat. Liberalizace roku 1968 však byla příliš krátká a po sovětské okupaci už iniciativy tohoto typu neměly šanci. Ještě v dubnu 1969 se na plénu MěstNV dotazuje Ladislav Hofman, kdy „bude na radnici zřízena deska lidí, kteří osvobodili Rokycany?“ Nastupující normalizační režim ale podobné úvahy ukončil.

Deska se na své místo až vrátila 6. května 1990 za účasti nového prezidenta Československa, Václava Havla. V návrhu rozpočtu MěstNV (dle údajů z února 1990) se počítá pro rok 1990 s investicí ve výši 30 000 Kčs na zhotovení desky, přičemž národní výbor dopředu uznává, že náklady budou pravděpodobně vyšší. Nakonec během 1. pololetí 1990 byla deska skutečně pořízena, nákladem 25 000 Kčs.