Radnice v Českých Budějovicích

V jihozápadním rohu náměstí Přemysla Otakara II. v Českých Budějovicích stojí budova radnice.

Na wiki:

Radnice v Českých Budějovicích je budova na jihozápadním rohu náměstí Přemysla Otakara II. Vznikla spojením dvou gotických měšťanských domů v průběhu 15. století. Svou současnou podobu získala barokní přestavbou mezi lety 1727 až 1730. Přestavbu prováděl Pavel Kolečný na základě původního architektonického návrhu od Antona Erharda Martinelliho. Sochařské doplňky vytvořil Josef Dietrich a stropní fresku hlavního sálu provedl Jan Adam Schöpf. Mezi lety 1825 a 1905 v objektu sídlil také městský soud s věznicí. Českobudějovická radnice je od roku 1988 je chráněnou kulturní památkou.

Původní českobudějovická radnice, využívaná do první třetiny 15. století, stála naproti současné budově jižním směrem, na rohu dnešních ulic Radniční a Biskupské na místě dnešního paláce Fénix. Na místě současné radniční budovy stály dva měšťanské domy. Do toho jižněji položeného byla radnice přesunuta někdy mezi lety 1418 až 1433. Dům do té doby vlastnil řezník Ondřej Knoll, městský radní, který několikrát zastával úřad purkmistra. Sousedící dům patřil tou dobou rychtářskému rodu Klariců a po nich rodu Terczebuchů. V roce 1494 ho město se svolením krále Vladislava II. od Terczebuchů vykoupilo a oba domy později spojilo do jednoho objektu radnice. Z těchto původních gotických domů se nejlépe zachovala zadní komora Knollova domu, která je dnes součástí radničního sklepa.

V roce 1505 byly obnovovány radniční zdi a byl upravován zasedací sál. V roce 1529 bylo v radnici zřízeno nové vězení, které nahradilo dřívější vězení v rychtě v Panské ulici. Zároveň byl postaven byt pro radničního sluhu. Dva roky nato byl v přízemí upraven prostor pro vznik vážnice a v patře nad vážnicí byly prolomeny zdi původních domů, čímž vznikla nová prostorná místnost, která byla luxusně vybavena. To proto, že právě zde byla ubytována královna Anna Jagellonská během českého zemského sněmu, který se konal od 19. března do 18. května 1531. Radnice byla v 16. století dále rozšiřována, v roce 1543 přibyla zadní komora pro sklad soli a sklepní prostory pro skladování peněz, cenností a střelného prachu. Pět let nato bylo postaveno nové postranní křídlo, ve kterém byla zbrojnice a kancelářské prostory. Zatímco vznikaly nové přístavby, stav původního jádra radnice se zhoršoval. Obavy ze špatného stavu statiky ilustruje například zmínka z roku 1552, kdy bylo jednomu z měšťanů městskou radou povoleno pořádat svatbu ve velké místnosti v patře pouze za předpokladu, že se bude pouze stolovat a nikoli tancovat.

Za vlády primátora Quirina Mašťovského proto padlo rozhodnutí celou radnici strhnout a postavit novou. Zachováno měly být pouze ty části radnice, které byly postaveny v 16. století. V březnu roku 1555 započaly bourací práce a stavba trvala až do roku 1558. Hlavním stavitelem byl jistý Hons Vlach, který je pravděpodobně totožný s Hansem Spatzem, prvním stavitelem českobudějovické Černé věže. Nová renesanční budova měla v přízemí stejné dispozice jako původní budova s výjimkou nové mohutné nárožní věže s hodinami. Báň věže byla poté pozlacena zlatem z 30 uherských dukátů. Krov nové budovy stavěl mistr Nikolaus Steuber a štít radnice vymaloval malíř Nikl. Nová radnice měla 24 místností, některé byly deštěné a okna dřívější „královniny světnice“ byla opatřena vitrážemi.

Později byla ještě radniční fasáda vyzdobena žlutošedými sgrafity s motivy mořských vln, lístků a květů. Exteriér radnice zůstal v 17. století stejný, interiér byl poškozen požáry města v letech 1641 a 1655.

Na začátku 18. století přestával stavební stav radnice vyhovovat. V dubnu roku 1727 se městská rada proto definitivně rozhodla pro přestavbu. S návrhem se nejprve obrátili na stavbyvedoucího Pavla Kolečného z Třeboně, který pro město nedávno dostavěl Samsonovu kašnu. Ten městské radě předložil svůj návrh, ale radní se poté obrátili na původem severoitalského architekta Antona Erharda Martinelliho, který byl dvorním stavitelem Adama Františka Schwarzenberga. V této době byl podle Martinelliho návrhů upravován například schwarzenberský zámek v Třeboni. Martinelliho návrh přestavby budějovické radnice byl radikálnější než Kolečného, z nárožně orientované budovy by vznikla budova se souměrným třívěžovým průčelím. Tento návrh byl radou schválen a Pavel Kolečný byl pověřen pouze řízením stavby. Stavba probíhala od roku 1727 do roku 1730 a byla pouze krátce přerušena po požáru na jaře roku 1728. Původní Martinelliho plán se nedochoval a je možné, že provádějící stavitel Pavel Kolečný provedl později vlastní úpravy.

Nová zasedací místnost byla vyzdobena stropní freskou Šalamounova soudu od Johanna Adama Schöpfa, který tou dobou také maloval blízkou kapli Smrtelných úzkostí. I další stropy byly vyzdobené barokními freskami a štukaturami. Zcela se změnila průčelní fasáda, která byla zvýšena attikou, okna v prvním patře byly zvýrazněny suprafenestry a celková silueta radnice byla proměněna třemi věžemi. Báně věží vyhotovil mědikovec Andreas Greillinger a pozlatil je zlatník Anton Viertmüller. Prostřední věž byla poté opatřena hodinami místního hodináře Antona Franze Burkharta a na attiku byly postaveny čtyři sochy alegorií od Josefa Dietricha.

Nová radnice byla slavnostně otevřena 26. srpna roku 1730 u příležitosti obnovení městské rady nejvyšším zemským sudím Františkem Josefem Černínem. Mezi hosty byly přítomni kníže Adam František Schwarzenberg, hrabě Buquoy a také čtyři opati jihočeských klášterů v Třeboni, Zlaté Koruně, Českém Krumlově a Vyšším Brodě.

V roce 1813 byly v druhém patře bočního křídla vystavěny nové kanceláře a původní sedlové střechy hlavní budovy byly nahrazeny střechou rovnou. V roce 1825 byla přistavena zadní část radnice (dům Česká 5/59); bylo zde od doby postavení stavby do roku 1905 sídlo soudu a věznice; někdy poté na dvoře přibyla pavlač. Po předání zpět do rukou městské rady došlo k vnitřním stavebním úpravám a budova radnice byla propojena s vedlejším domem č. 2.

V roce 1983 došlo k poslední výrazné proměně radnice, když byla v rámci rekonstrukce změněna barevnost fasády z dřívější okrově žluté na současnou šedo-modrou.

V letech 1998-2000 byla provedena dostavba radnice, kdy byla propojena se sousední budovou. Uprostřed nádvoří byla vystavěna nová věž s vyhlídkovou plošinou vysoká 36 m, na kterou vede 110 schodů.

Osově souměrné průčelí radnice orientované do náměstí je třemi věžemi a mělkým středovým rizalitem rozděleno do třech pomyslných částí. Věže, které mají připomínat českobudějovický znak, byly původně propojené řetězovým závěsem a na vrcholu střední věže byl místo současného dvouocasého lva dvouhlavý orel. Báně věží stejně jako čtyři chrliče v podobě dračích hlav zdobící atiku vytvořil Andreas Greillinger. Autorem kamenných dekorativních váz po stranách frontonu a čtyř alegorických soch měšťanských ctností stojících na atice je sochař Josef Dietrich. Ve slepých okenních výklencích středového volutového štítu jsou vyobrazeni svatý Florián, ochránce před požárem, a svatý Roch, ochránce před morem. Pět prostředních oken piana nobile je dekorováno suprafenestry se znakem města obklopeným znaky třech zemí Koruny české: Čech, Moravy a Slezska. Zbylé dva reliéfy na krajích vyobrazují Horatia Coclese jakožto symbol statečnosti a Mucia Scaevolu jakožto symbol občanské věrnosti. Po roce 1989 byla v přízemí doprostřed opět umístěna busta presidenta Tomáše G. Masaryka, dílo Jana Vítězslava Duška z roku 1935.

Rukopis architekta Antona Erharda Martinelliho můžeme vidět ve zvýraznění klenáků nad okny v přízemí nebo na využití lizénových rámů, které bylo typické pro tehdy populární Plattenstil. To, že třem věžím neodpovídají tři vstupy do podloubí v přízemí bylo dáno především nutností respektovat původní dvojí gotické zaklenutí podloubí, které bylo pevným základem statiky stavby. Vznikl tak efekt plného pilíře v centrální ose průčelí.

Historik umění Jakub Bachtík hodnotí celkový výsledek barokní přestavby jako mající „zvláštní, pitoreskní ráz, kdy průčelí působí prokomponovaně a nesourodě zároveň“. Českobudějovickou radnici vidí jako spojení dvou typů: typu radnice s jednou věží v průčelí (později v českém prostředí poměrně běžného) a typu radnice se středovým nástavcem a pouze bočními věžemi, který proslavila o sto let dříve aušpurská radnice od Eliase Holla.

Mezi nejpozoruhodnější díla interiéru českobudějovické radnice patří rozsáhlá stropní freska s výjevem Šalamounova soudu zdobící hlavní radní sál v patře. Mezi lety 1729 a 1730 ji vytvořil Jan Adam Schöpf, žák Kosmy Damiána Asama. Dále lze jmenovat bronzový reliéf městského znaku nad schodištěm z roku 1890 od českobudějovického sochaře Richarda Kristina, který se později stal ředitelem městského muzea, nebo rozsáhlý goblén s vedutou města, který vytvořila Marie Teinitzerová-Hoppeová podle návrhu Cyrila Boudy. Uvnitř radnice jsou dále umístěny originály soch čtyř ctností, originál sochy Samsona a na nádvoří originály chrličů z kašny.

Od října roku 1995 je na prostřední věži umístěna počítačem řízená zvonkohra, kterou tvoří 16 zvonků o váze 8–60 kg. Zaznít na ní může až osmdesát hudebních motivů, jež se mění dle části dne nebo ročního období, vždy však nejprve zaznívá píseň K Budějicům cesta. Zhotovena byla pasovskou firmou Rudolfa Pernera, potomka tradičního zvonařského rodu Pernerů, který působil v Českých Budějovicích od roku 1772 do konce druhé světové války.

V radnici a přilehlých budovách sídlí magistrát města. Budova má dva hlavní vchody, z nichž jeden slouží především jako průchod do obřadního sálu využívaného ke svatebním obřadům a oficiálním setkáním, a druhým se vstupuje na nádvoří a do prostor magistrátu a místního turistického informačního centra.

Magistrát města každoročně pořádá ve spojení s radnicí řadu akcí pro veřejnost včetně komentovaných prohlídek budovy nebo koncertů, radničních trhů a divadelních představení na radničním nádvoří.

Na střeše radnice jsou umístěny úly. Získaný med je používán jako reprezentační dárek pro oficiální návštěvy.

Památkový katalog:

Barokní nárožní jednopatrová budova s nízkým polopatrem a atikou, ze které vyrůstají tři věže s cibulovými báněmi. V průčelí jsou nad okny v prvním patře umístěny kartuše se znaky korunních zemí, na atice pak sochy ctností.

Původně renesanční radnice z doby po polovině 16. století vznikla přestavbou dvou gotických domů. Barokně rozšířená A. E. Martinellim r. 1730 a upravovaná v 1. polovině 19. století a ve 20. století a na přelopmu 20. a 21. století. Malba v sále od Jana Ad. Schöpfa, plastiky od Jos. Dietricha.

Budova má hlavní křídlo orientované do náměstí, jižní boční křídlo do Radniční ulice a zadní západní křídlo, ke kterému byla při poslední adaptaci doplněna novodobá věž. V prostoru dnešního nádvoří se dříve nacházela další zástavba, již odstraněna. V roce 1825 byla pro potřeby radnice postavena zadní budova orientovaná do České ulice, tato je chráněna jako samostatná KP pod rč. ÚSKP 20712/3-5379.

Barokní budova českobudějovické radnice je ve své nynější podobě autenticky dochovanou historickou budovou samosprávy královského města, která byla v průběhu historie doplňována v souvislosti s rostoucími požadavky na personál a rozšiřováním agendy úřadu. Nynější budova je souborem původně tří starších v jádru gotických domů. Na tomto místě je radnice doložena již roku 1433, tehdy však zabírala pouze rohový dům na levé straně současné hmoty při pohledu z náměstí. Dochovaná podoba vychází z barokní přestavby z let 1727-1730 od schwarzenberského stavitele Antona Erharda Martinelliho, který měl za cíl sjednotit výtvarnou podobu tří starších domů do jednoho stylového celku, dispozičně propojit zmíněné objekty a vytvořit reprezentativní sídlo, které vyjadřuje sílu a význam města a v přeneseném smyslu i celého království. Barokní přestavba se odehrála v čase nové hospodářské konjunktury, která přišla po dlouhých třiceti letech války a následných skromnějších desetiletích. Tato doba byla navíc poznamenána dvěma ničivými požáry (1641 a 1655), které postihly i radnici. Martinelli navrhl barokní fasádu prolomenou v přízemí dvěma vysokými portály podloubí, které jsou lemovány kamennými portály. Plocha průčelí je rytmicky členěna lisenami a obdélnými okny. V patře se nachází vyšší piano nobile o jedenácti okenních osách s členitými suprafenestrami se znaky města, jednotlivých zemí českého království a alegorickými reliéfy ctností. Městský znak vychází z historické podoby z roku 1630, nad městským znakem je umístěn reliéf s dvouocasým lvem Čech, při pohledu z náměstí se vlevo nachází znak s moravskou orlicí, vpravo se nachází znak se slezskou orlicí. Vedle orlic se nachází dvojice výjevů od pasovského štukatéra Bernarda Thama, vlevo se nalézá scéna obětování se pro blaho obce v podobě Marca Curtia na koni, který se v plné polní vrhá přes hradby Říma do plamenů bezedné jámy. Na druhé straně vpravo lze vidět vyobrazení Gaia Mucia Scaevoly, který dobrovolně vkládá svoji pravici do plamenů, aby dokázal svou odhodlanost bránit římskou obec za každou cenu. Nad českým lvem se nachází zlacený nápis, který popisuje radnici jako dům spravedlnosti obnovený za vlády slavného Karla VI. Martinelli završuje průčelí radnice trojicí věží odkazující na městský znak, na ústřední větší věži se mimo jiné nachází dvě rozměrné ochranitelské fresky od Karla Bonanella. Levá z nich zobrazuje sv. Rocha z Montpellieru, ochránce před nemocemi a morovými epidemiemi, vpravo se nachází postava sv. Floriána z Lorchu, ochránce před požáry, suchy a válkami. Mezi zmíněnými věžemi jsou vztyčeny čtyři alegorické sochy vyjadřující ctnosti, dvě na každé straně radniční atiky. Při pohledu z náměstí lze pozorovat zleva doprava postavy Spravedlnosti, Statečnosti, Moudrosti a Opatrnosti. Sochy jsou dílem slavného českobudějovického barokního sochaře Josepha Dietricha, který kromě dalších děl vytvořil plastiky na nedaleké Samsonově kašně.

1994-97 rozsáhlá rekonstrukce objektu podle Čestmíra Luhana a Jana Pravdy – změna barevnosti fasád, lávky v atriu
1995 do hlavní věže instalována zvonkohra od firmy Rudolf Perner z Pasova – celkem 40 melodií
1999-2001 dostavba a rekonstrukce, arch. ateliér Jiran a Kohout (výstavní síň a infocentrum), ocenění Presta za nejlepší stavbu jižních Čech
1999-2000 2001 1. cena v kategorii rekonstrukcí Grand prix Obce českých architektů

Monumentální mimořádně hodnotná barokní stavba, vytvářející výtvarnou dominantu prostoru náměstí. Památkově cenné jsou dochované konstrukce a materiály i dispozice. Radnice je součástí městské památkové rezervace. Areál radnice čp. 1 v Českých Budějovicích odpovídá pojetí kulturní památky podle § 2 zák. č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči.

Původní evidenční list památky:

Nárožní jednopatrová budova s nízkým polopatrem o 11 x 12 osách, s nízkou, atikou krytou střechou, kterou prorůstají tři věže s cibulovými báněmi (tašky, plech). Do náměstí obrácené průčelí člení v přízemí bosování, do něhož jsou vložena okna a dva symetrické portály, lemované pilastry, nesoucími rovnou římsu. Patro, oddělené kordonovou římsou, člení ploché rámování ve střed a křídla; okna v kamenných rámech doplňují rovné římsy a v parapetech vykrajované závěsy. Pět oken střední části je doplněno v nadpraží štukovými zvlněnými římsami, jež se střídají s nástavci s vloženými kartušemi se znaky korunních zemí a města, které doplňují u ostatních kartuše s obrazy Mucia Scaevoly a Marka Curtia, sahající do úrovně polopatra. Střední okno doplňuje pamětní nápis s chronogramem *173L*. V části křídel je polopatro odděleno průběžnou římsou; má čtvercová okna ve štukových rámech. Průčelí ukončuje průběžný vlys s vloženými kovovými chrliči, hlavní římsa a nízké, pilastry členěná atika, členěná geometrickými výplněmi, na ní na obou nárožích sedí nízká boční věžice, členěná rámováním a opatřená půlkruhovými okny.

Ve středu je v šíři střední části umístěn pilastry členěný štít s volutovými křidly, ukončený trojúhelným tympanonem se 2 vázami a opatřený 3 okny se zvlněnými římsami. Štítem prorůstá jednopatrová věž, členěná pilastry, doplněná hodinami. Po obou stranách štítu jsou socha Spravedlnosti, Síly, Opatrnosti a Chytrosti.

Boční průčelí v šíři 6 os členěno stejně, v části dvorního traktu je fasáda snížena o atiku. Dvorní průčelí radnice je hladké, ukončené cimbuřím, se dvěma kamennými symetrickými portály do dvora. Jižní boční trakt je rovněž nečleněný, s jednoduchými okny a pavlačí na krakorcích v l. p.

Fasáda přízemí kryje podloubí, sklenuté 6 křížovými klenbami, vyrůstajícími ze štukových konsol. Z podloubí vedou 2 symetrické vstupy: levý (jižní) do vstupní haly, sklenuté plochými křížovými klenbami, oddělenými pasy a spočívajícími na 4 kamenných pilířích. Po její levé straně nástup na schodiště, uzavřené mříží a opatřené kamennou kuželkovou balustrádou; v l. p. ústí do menší předsíně s plochým stropem se štukovým zrcadlem, odkud se vstupuje do velké předsíně před hlavním sálem, kryté dnes moderním skleněným stropem. Sál, přístupný původními dvěřmi, má neckovou klenbu, spočívající na masivní římse; na její ploše scéna soudu krále Davida na pozadí ilusivní architektury s pohledem do otevřeného nebe. Pravý vchod do přízemí vede do klenutého průjezdu, prostory v přízemí mají valené lunetové klenby. Severní boční křídlo má pruské klenby, patro spojené s hlavní budovou je plochostropé.

Původně renesanční radnice z doby po pol. 16.století. Barokně rozšířená A. E. Martinellira r. 1730 a upravovaná v l. pol. 19.stol. a ve 20. stol. Malba v sále od Jana Ad. Schöpfa, plastiky od Jos. Dietricha. Mříž na schodišti z l. pol. 18. stol., chrliče, barokní dveře do sálu.

Místopisný web:

Původně byla umístěna na nároží Biskupské ulice a Radniční ulice. Doba výstavby ani její tehdejší podoba není známa, protože později zcela zanikla. První spolehlivá zpráva o ní je v archivních pramenech z roku 1390. Z útržkovitých informací lze předpokládat, že stavba výrazně nevybočovala z běžné podoby soudobého měšťanského domu. Např. až 1410 platilo město za vyzdění klenby nad komorou, ve které byl uložen městský archiv.

Mezi 1417—1433 byla radnice přemístěna na náměstí Přemysla Otakara II. do Knollova domu, ke kterému byl 1494 připojen také Terczebuchovský dům. Oba domy byly stavebně propojeny 1514 a několikrát upravovány, např. 1531 při příležitosti pobytu královny Anny Jagellonské (1503—1547).

Charakter zástavby a osídlení plochy, kterou nová radnice zabrala, částečně objasnil teprve archeologický výzkum realizovaný 1996—1997. Poprvé byly parcely domů č. 1 a 2 osídleny ve starší době bronzové (asi 2000—1500 př. Kr.) a opět v mladší době bronzové (1300—1000 př. Kr.). V následujících obdobích doklady o osídlení plochy chybí, a to až do pozdní doby laténské (1. století př. Kr.), ze které pocházejí částečně zahloubené sídlištní objekty. O trvalejším charakteru osídlení v pozdní době římské (přelom 4. a 5. století) svědčí objev půdorysu obdélné chaty.

Krátce po založení města vznikly na středověkých parcelách zahloubené objekty. Z běžných nálezů datovaných do 13. století se vymykají zbytky luxusních keramických nádob zdobených červeným malováním, které byly do města přivezeny ze severních Čech. Poprvé byl ve městě zjištěn výskyt skleněných nádob z konce 13. století. Ze 14. a 15. století pocházejí četné doklady řemeslné činnosti a velká kolekce ukázek soudobé hmotné kultury, čítající kolem 50 keramických nádob, zlomků skleněných číší tzv. českého typu a dřevěných předmětů pocházejících zejm. ze studní, někdy změněných v odpadní jámy. Celková gotická podoba radnice není známa.

Příznivá situace, do které se město dostalo po ukončení šmalkaldské války, doprovázená císařskou přízní, umožnila radikální přestavbu středověkého objektu. Stavbu renesanční radnice zahájil 1555 italský stavitel Hans Spatz, v literatuře někdy nesprávně spojovaný s Giovannim Spatiem, činným při stavbě pražského Královského letohrádku. Budova radnice byla dokončena 1558 nákladem 2 353 kop grošů, stavitel obdržel za svoji práci od městské rady 850 kop a bílého koně. Podle zachované ikonografie lze renesanční radnici rekonstruovat jako jednopatrovou stavbu s podloubím, hranolovou nárožní věží s hodinami, ukončenou renesančními obloučkovými štítky (atikou) s řadou korouhviček; věž kryla masivní renesanční báň. Stavebně historický průzkum potvrdil výzdobu fasád sgrafitem.

V letech 1641 a 1655 byla radnice poškozena požáry a již 1720 se uvažovalo o její komplexní přestavbě. První náčrt odevzdal počátkem 1727 schwarzenberský polír Pavel Kolečný z Třeboně, podle svého původu ze Senice v Horních Uhrách zvaný též Kelecsenyi, který pro město stavěl Samsonovu kašnu. Radní jeho návrh odmítli a obrátili se na Antona Erharda Martinelliho (asi 1684—1747), ve Vídni žijícího Itala, který byl 1722—1732 dvorním stavitelem Adama Františka knížete ze Schwarzenbergu (1680—1732). Stavba barokní radnice byla zahájena 1727 a dokončena v červenci 1730. Za projekt bylo Martinellimu údajně vyplaceno 6 tolarů. Dílo s výraznými posuny od Martinelliho návrhu (zejména ve výzdobě průčelí) realizoval Pavel Kolečný z Třeboně. V přízemním traktu do náměstí Přemysla Otakara II. jsou využity starší gotické a renesanční prostory s lunetovými klenbami. Na místě zbořené věže vznikla trojlodní vstupní hala sklenutá na pilíře, ze které vede schodiště zdobené balustrádou do 1. patra s velkou radní a soudní síní, zdobenou freskou s námětem Šalamounova soudu. Vytvořil ji 1729—1730 Jan Adam Schöpf (1702—1772). Teatrální kompozice a živá barevnost vypovídá o bavorských vlivech tohoto žáka a následovníka Kosmy Damiána Asama (1686—1739). Reprezentační prostory se štukovými a malovanými stropy jsou orientovány do náměstí, směrem do dvora navazují přes širokou chodbu menší klenuté prostory. Trojtraktová dispozice je doplněna o jednotraktové příčné křídlo.

Zásadně se proměnila zejm. fasáda objektu. Podloubí bylo zazděno až na dva symetricky řešené, bohatě profilované portály. Výškově akcentované piano nobile o jedenácti okenních osách zdobí bohaté suprafenestry se znaky města a dědičných zemí Českého království a alegorickými figurami, které jsou dílem pasovského štukatéra Bernarda Thama. Vlevo Marcus Curtius vrhající se s koněm do propasti na římském fóru, aby zachránil svou obec před zkázou, vpravo Gaius Mucius Scaevola vkládající dobrovolně svou pravici do ohně. Pětiosý, mělce vystupující ústřední rizalit je ukončen tabulovým volutovým štítem s malbami svatého Floriána a svatého Rocha od Karla Bonanella (1640—1717). Malebnou siluetu stavby dotvářejí 3 věže s cibulovými báněmi, připomínající městský znak, původně spojené řetězovým závěsem. Dominantní hodinovou věž původně završoval tepaný dvouhlavý orel. Atiku zdobí fantaskní chrliče (dnes kopie); dílo místního mědikovce Ondřeje Grelingera, a alegorické sochy Spravedlnosti, Moudrosti, Statečnosti a Opatrnosti (Věrnosti), které dodal místní sochař J. Dietrich. Jejich originály jsou umístěny před kanceláří primátora v ústřední hale budovy, na antice jsou od 80. let 20. století umístěné kopie.

Architektonická koncepce radnice je ohlasem reprezentativních manýristických vzorů, jak je představuje např. trojvěžová malostranská radnice. Motiv atikového štítu navazuje na renesanční jihočeské vzory v Českém Krumlově či Veselí nad Lužnicí. Slohová poloha přesně odpovídá elegantní a komorní poloze raného rokoka, tak jak se v prostředí vídeňských paláců uplatňovala v tvorbě žáků a pokračovatelů Josefa Emanuela Fischera z Erlachu (1693—1742). Malebnost siluety, eklektická bohatost dekorace a přitom klasicistně uměřená osnova nezasažená radikálním pohybovým barokem zřetelně dokládají, že jižní Čechy v této době těžily spíše z rakouského než pražského prostředí.

Během 18. a zejm. v následujících stoletích došlo k celé řadě dočasných úprav, mj. v souvislosti s reorganizací soudnictví, které znejasnily a zkomplikovaly vnitřní provoz objektu. V roce 1825 byl přestavěn zadní trakt pro potřeby krajského soudu včetně vězeňských cel a vybudovány pavlače na krakorcích. Stavitel Josef Bednařík adaptoval 1850 2. patro. Sousední objekt č. 2, zájezdní hostinec U Tří korun, byl 1878 nahrazen novostavbou podle projektu Thomase Schwarze a 1905 byl konečně spojen s radnicí, v témž roce se uskutečnila demolice dvorního křídla. Po řadě oprav z let 1938, 1946, 1955—1957, 1983 proběhla rozsáhlá rekonstrukce celého objektu podle návrhu Čestmíra Luhana (* 1955) a Jana Pravdy (* 1953). Při ní došlo k zásadní změně barevnosti z okrové na šedou. Na základě velmi reprezentativně obeslané veřejné architektonické soutěže realizoval nakonec dostavbu nového radničního křídla pražský architektonický ateliér Jiran a Kohout. Zdeněk Jiran (* 1959) a Michal Kohout (* 1964) zde soudobými architektonickými prostředky dokázali vytvořit prostředí, které rezonuje s historickým prostředím dvorního traktu a splňuje provozní požadavky radnice v podmínkách moderní doby. Dostavba umožnila využívat historické prostory radnice pro provoz výstavní síně a informačního centra a otevřít tak její prostory veřejnosti. V roce 1995 umocnila atmosféru radnice nově instalovaná zvonkohra. Projekt radnice realizovaný 1999—2001 získal ocenění Presta jako nejlepší stavba jižních Čech v letech 1999—2000 a 2001 získal čestné uznání v kategorii rekonstrukcí v rámci prestižní ceny Grand prix Obce českých architektů.

V interiéru radnice se nalézá řada pozoruhodných uměleckých děl sochařských, malířských i z oblasti užitého umění. Významný je zejm. plastický znak města od R. Kristinuse z 1890 umístěný na schodišti a rozměrný goblén s vedutou města v radniční síni, který je dílem Marie Hoppe Teinitzerové (1879—1960) podle návrhu Cyrila Boudy (1901—1984). Na průčelí radnice byla po roce 1989 znovu osazena zmenšená busta T. G. Masaryka, dílo Jana Vítězslava Duška (1891—1966) z 1935. Na nádvoří socha A. Zátky od Bohumila Kafky (1878—1942). Do vstupní síně budovy s barokním schodištěm byly umístěné originály plastik ze Samsonovy kašny. V roce 2022 se uskutečnila komplexní restaurátorská obnova východní a jižní fasády.