- Bývalá synagoga v Tovární ulici v Hořicích
- Bývalá synagoga v Milevsku
- Bývalá synagoga v Jirkově
V Tovární ulici v Hořicích stojí budova bývalé synagogy.
Wiki:
Bývalá synagoga se nachází v Tovární ulici severně od náměstí Jiřího z Poděbrad v Hořicích v okrese Jičín v Královéhradeckém kraji.
Barokní budova nahradila původní dřevěnou stavbu z let 1726–1729, zbořenou po roce 1765. Zděná budova byla postavena v roce 1767, v roce 1788 je zmínka o dřevěné střeše, která byla roku 1860 nahrazena taškovou. V roce 1859 totiž podlehla požáru, který zachvátil ulici i s masnými krámy a domy. Oprava byla provedena v novorománském slohu a budova byla také rozšířena. V 80. letech 19. století byla vystavěna nová ženská galerie, ještě jedna významná renovace se uskutečnila v roce 1902, kdy byla pořízena nová sedadla a okna a budova byla vymalována.
Vchodem ze severní strany se sestupuje do interiéru pod úroveň dnešní silnice. Vnitřní vybavení se nezachovalo, vidět je však zbudovaná galerie. Na severní straně střechy je dochováno původní desatero, pod ním je umístěna pamětní deska připomínající místní židovskou komunitu vyvražděnou v letech 1939-1945 nacisty.
Pozn: Pamětní deska je umístěna na fasádě vlevo od vstupního přístavku.
K bohoslužbám se synagoga využívala do poloviny 30. let 20. století, od roku 1956 ji používá jako modlitebnu Československá církev husitská. Od roku 1993 je chráněnou kulturní památkou České republiky.
Židé se v Hořicích poprvé připomínají v 1. pol. 16. století a v následujících staletích dochází k rozšíření jejich komunity. Největšího rozkvětu dosahuje obec v polovině 19. století, kdy ve městě žilo až 400 židů, obec měla svou synagogu, školu, hřbitov, rabína i pohřební bratrstvo. Dokladem kdysi početného židovského osídlení je barokní synagoga ze 70. let 18. století (první dřevěná synagoga vzniká o půl století dříve) v Tovární uličce, která dnes slouží jako modlitebna Církve československé husitské. Starý židovský hřbitov s cennými historickými náhrobky, založený pravděpodobně již ve 2. pol. 17. století, se rozkládá v severní části města. Nový židovský hřbitov, založený r. 1897 v sousedství nového hřbitova na Gothardě, byl v 60. letech minulého století zlikvidován a zbyla jen původní židovská smuteční obřadní síň (Vilém Štastný, 1900), sloužící dnes civilním pohřbům. Za pozornost stojí původní rezidenční vily židovských fabrikantů (Hirschova, Feuersteinova, Goldschmidtova), honosící se pozoruhodnou architekturou. Jejich současný stav však není dobrý.
Synagoga není volně přístupná, v případě skupinky několika osob o prohlídku kontaktujte Městské muzeum. Nachází se v Tovární uličce nad náměstím (vlevo od prodejny Lidl).
Na radnici se uskutečnila schůzka představitelů města s pracovnicí muzea Oldřiškou Tomíčkovou a farářkou Církve československé husitské Eliškou Zapletalovou.
Došlo k dohodě, že budou společně usilovat o rekonstrukci modlitebny v bývalé židovské synagoze v Tovární uličce.
Objekt, který je od padesátých let v majetku Církve československé husitské, je jednou z nejstarších hořických památek. V minulých letech byly už určité opravy provedeny, je potřeba je dokončit a upravit okolí i stavbu tak, aby lépe vyhovovala potřebám různých kulturních aktivit. Jsou zde plánovány kromě pravidelných bohoslužeb i programy, které budou z větší části zaměřené na židovskou kulturu, přednášky, besedy, koncerty a další. „Pokud se vše podaří uskutečnit, zpřístupníme v letních měsících objekt ve spolupráci se studenty středních škol pro turisty,“ sdělila Oldřiška Tomíčková.
Měla by zde vzniknout stálá miniexpozice se zaměřením k historii místní židovské obce. K synagoze patří i pozemek, na němž dříve stála stará židovská škola, která byla zbořena v padesátých letech. Zde uvažují o zřízení meditační zahrady.
Zpřístupnění synagogy v roce 2026:
Další info:
Roku 1725 vydala obec souhlas ke stavbě synagogy. Krátce na to byla v těsném sousedství Židovské ulice zbudována nevelká, avšak velmi potřebná synagoga za peníze vypůjčené z panské pokladny. Základní kámen k podezdívce synagogy byl položen r. 1726 a stavba byla dokončena kolem roku 1730. Jednalo se o nevelkou dřevěnou budovu krytou šindelem, která však již záhy přestala dostačovat potřebám rozrůstající se komunity. Některé obřady musely být vykonávány venku pod širým nebem, což budilo nevoli u křesťanských sousedů, a proto již r. 1764 požádala židovská obec o povolení k přestavbě a rozšíření synagogy. V r. 1767 byla na tomtéž místě zahájena stavba nové, větší a tentokrát zděné synagogy. V r. 1859 synagoga spolu s vedlejšími masnými krámy vyhořela. Po požáru byla budova obnovena, zvýšena a opatřena taškovou krytinou. Byl rovněž opraven přilehlý dům, kde se nacházela stará židovská škola a byt rabína (v Hořicích byla tato funkce plněna až do roku 1919). Nejznámějším a nejoblíbenějším rabínem byl Dr. Adolf Ehrentheil, který v Hořicích působil 33 let a těšil se velké úctě. Posledním hořickým rabínem byl Adolf Mellion.
Příslušníci židovské náboženské obce v Hořicích podnikali v mnoha oborech – např. vlastnili obchody s textilním zbožím nebo tiskárnu na kartony. V letech 1939 – 45 se stali místní Židé obětí rasové perzekuce. Došlo k uzavření synagogy a cenné věci byly odvezeny do Židovského muzea v Praze, v jehož sbírkách se dnes nachází 10 stříbrných liturgických předmětů z původního inventáře.
Po 2. světové válce se Židé v Hořicích již ke společné modlitbě nesešli, a tak chátrající objekt zakoupila v roce 1952 Církev československá husitská, která jej zrekonstruovala pro potřeby svých bohoslužeb. Při tomto zásahu byly odstraněny veškeré prvky původní židovské výzdoby a zbořena prastará židovská škola. Z původní výzdoby se zachovaly jen pískovcové desky s Desaterem a část původní dlažby. Nový sbor byl nazván jménem Jana Žižky z Trocnova a slavnostně otevřen 10. června 1956. Přilehlý pozemek po staré škole byl přeměněn v zahradu. Husitská církev užívá objekt ke svým bohoslužbám dodnes.
Synagoga v Tovární ulici čp. 4, severně od náměstí, byla postavena v letech 1726–1729 jako dřevěná, v letech 1765–1767 byla postavena nová, zděná. Po požáru roku 1859 byla opravena v novorománském slohu. V 80. letech 19. století byla zřízena nová ženská galerie, poslední větší renovace proběhla roku 1902. Bohoslužby se zde konaly v polovině 30. let 20. století. Po druhé světové válce byla sedm let opuštěná, od roku 1952 dodnes je využívána Církví československou husitskou.
Přízemní budova tzv. Druhé synagogy, postavené roku 1767. Do dnešní podoby byla přestavěna po požáru roku 1859. Doklad zaniklé významné venkovské židovské komunity i ghetta v Hořicích.
Stavba je umístěna v prostoru bývalého židovského gheta v Hořicích, ze kterého zůstala již jen ulička v půdoryse města. Stavba je obdélného půdorysu, delší stranou přiléhající k uličce směrem na její severní stranu. Stavba má sedlovou střechu, oplechovanou pozink v červenohnědém nátěru. Severní strana objektu má tři osy. Čelně zleva dvě okna na výšku, vysoká s kamenným ostěním a páskem vysazeným při okraji. Nahoře je segment s rovnými úseky po stranách a ušima. Parapetní římsa je profilovaná. Třetí osa čelně zleva ke vstupu je přístavek se sedlovou stříškou. Římsa pod stříškou přístavku je kamenná. Těsně za a nad přístavkem vchodu je zapuštěné segmentové okno. Na sever pod kamennou korunní římsou s profilem desky a podvalku je obloučkový vlys pod vystouplými pilovitými pásky ven odstupňovanými. Dveře dvoukřídlé se segmentem nahoře, jehož půle je součástí každého křídla. Profilované kazetové jsou tři na každém křídle. profilovaná klapačka pod segmenty a v horní části dveří profilované římsičky. Klika nová, zcela obyčejná, méně vhodná. Dveře původní ze druhé poloviny 19. století. Čelně vlevo na zdi přístavku vstupu je bílá mramorová obdélná pamětní deska s nápisem vhloubeným a červeně barevným. Typem písma odpovídajícím vročení nápisů. Text: „Tato budova sloužila dříve Bohoslužebným účelům Židovské náboženské obce v Hořicích, jejichž příslušníci padli za oběť Fašistické rasové perzekuci v letech 1939 – 1945. Budova slouží obřadům církve ČSL od roku 1956“. Těsně za a nad přístavkem vchodu je zapuštěné segmentové okno. Na sever pod kamennou korunní římsou s profilem desky a podvalku je obloučkový vlys po délce delší strany budovy. Obloučky vlysu mají směrem dolů čtyřhranné vyžlabení kónické konzoly, dole s koulí. Z východní strany v přízemí jsou dvě vysoká zaslepená okna s kamenným ostěním a profilovanou římsou parapetu. Stejné provedení stejných oken jako na severní stranu. Mezi okny zaslepenými je výše ve středu kruhové okno s kovanou mříží dekorativní židovské hvězdy. Zcela nahoře ve štítu je malé segmentové okénko s oplechovaným, parapetem. Okapy plechové, po obou delších stranách budovy, (pozink). Podezdívka budovy je kamenná, desková z pískovce, asi 5 cm předstupuje a 40 cm je vysoká. Mění svou výšku podle sklonu terénu. Ze strany západní, uprostřed zdi pod štítem je okno spíše na výšku s profilovaným kamenným ostěním. Vnitřní hrana ostění okna je oříznutá výžlabkem dovnitř a má při vnějším okraji profilovaný, ven vystupující pásek. Okno je pravoúhlé, nahoře po stranách s ušima a tenká deska jako parapetní římsa. V okně pevná, kovaná mříž.
Od počátku roku 2010 oprava (odvlhčovací systém, vnitřní úprava stěn a kleneb, výměna krovu, střešní krytina, klempířské práce, obnova schodiště vč. galerie, obnova fasád vč. kamenných prvků, okna, dveře, mříže).
