- Bývalá synagoga v Kladně
- Bývalá synagoga v Tovární ulici v Hořicích
- Bývalá synagoga v Milevsku
- Bývalá synagoga v Jirkově
V ulici Plk. Stříbrného v Kladně jižně od náměstí Starosty Pavla stojí budova bývalé synagogy.
Wiki:
Bývalá synagoga ve městě Kladno stojí v ulici Plk. Stříbrného jako dům čp. 686. Je chráněna jako kulturní památka a od roku 1939 slouží jako kostel Církve československé husitské.
Židé se na Kladně směli začít usazovat až počátkem 19. století a židovská obec byla založena v roce 1893. Veřejná modlitebna z roku 1864 brzy přestala narůstajícímu počtu židovských obyvatel stačit, a tak bylo v roce 1884 rozhodnuto o stavbě synagogy, jež byla navržena Emanuelem Brandtem z Prahy a otevřena o rok později.
Bohoslužby se zde sloužily do začátku nacistické okupace a od roku 1939 budovu využívá Církev československá husitská, jíž byla předána kvůli ochraně před nacisty. Od roku 1958 církev synagogu vlastní. V suterénu, zamýšleném původně pro zimní modlitebnu a mikve, dnes najdeme farní kanceláře a kolumbárium.
Po druhé světové válce byla činnost židovské obce na krátkou dobu obnovena, ale modlitebna znovu zřízena nebyla, a věřící jezdili do synagog pražských. V letech 1942–1943 existoval na Kladně pracovní tábor pro židovské muže, který byl pobočkou koncentračního tábora Terezín. Tři podobné tábory byly i v okolních vsích (Dubí, Motyčín, Vinařice).
V novorenesanční budově s oltářním výklenkem na východní straně je dochována původní dřevěná ženská galerie a v západním štítě kamenné Desatero, dále varhany, původní výmalba a kopie plastiky Ukřižovaný Františka Bílka, jejíž originál se nachází v pražské katedrále sv. Víta.
Bývalá synagoga ve městě Kladno stojí v ulici Plk. Stříbrného jako dům čp. 686. Je chráněna jako kulturní památka a od roku 1939 slouží jako kostel Církve československé husitské.
Synagoga na Kladně patří k významným památkám židovské historie ve středních Čechách. Byla postavena v roce 1884 podle návrhu architekta Emanuela Brandta v novorenesančním slohu. Její vznik souvisel s rozvojem Kladna jako průmyslového města, do něhož se ve druhé polovině 19. století přistěhovalo mnoho židovských obyvatel.
Synagoga sloužila jako náboženské a společenské centrum místní židovské obce. Konaly se zde bohoslužby, náboženské slavnosti i další komunitní setkání. Svou architekturou patřila mezi významné sakrální stavby města a stala se jedním ze symbolů kladenské židovské komunity.
Během druhé světové války byla činnost synagogy ukončena v důsledku nacistické perzekuce Židů. Na rozdíl od mnoha jiných synagog však budova nebyla zničena. Již v roce 1939 ji převzala Československá církev husitská, která ji přizpůsobila svým potřebám a využívá ji dodnes jako Husův sbor.
Dnes je bývalá synagoga na Kladně chráněnou kulturní památkou. Přestože již neslouží svému původnímu účelu, zůstává významným svědectvím o historii židovské komunity na Kladně a připomínkou jejího kulturního a náboženského života na přelomu 19. a 20. století.
Synagoga se nachází 80 m jižně od hlavního náměstí, v ulici Plukovníka Stříbrného čp. 686.
Synagoga vznikla roku 1884 zřejmě přestavbou původní menší stavby. Postavena byla v eklektickém slohu s převládajícími novorenesančními prvky podle plánů pražského architekta Emanuela Brandta na půdorysu obdélníka s apsidou na východní straně. Bohoslužby se zde konaly do druhé světové války. Od roku 1939 dodnes je využívána Církví československou husitskou. V apsidě na místě svatostánku byla vztyčena plastika Františka Bílka, kopie jeho díla z katedrály sv. Víta, na ženské galerii instalovány varhany a harmonium. Na půdě je dochována část původní výmalby. Suterénní místnosti, projektované jako byt správce, zimní modlitebna a rituální lázeň (která tu však nikdy zřízena nebyla), jsou využity jako kanceláře farního úřadu a kolumbárium.
14/11/2019 – O stavbě synagogy v Kladně bylo rozhodnuto v roce 1884, již 32 let poté, co Židé dostali povolení se sem stěhovat. Podle velikosti stavby lze předpokládat, že Kladno se stalo během průmyslové revoluce atraktivním městem. Stavbu navrhl architekt Emanuel Brandt v novorenesančním stylu. V průběhu dvacátých let minulého století docházelo v důsledku stěhování obyvatelstva do města ke slučování menších židovských obcí s kladenskou. Například z obce v Hostouni se do Kladna dostaly čtyři svitky Tóry. V synagoze probíhaly bohoslužby až do roku 1939, kdy ji po dohodě s židovskou obcí převzala Církev československá husitská, aby se zabránilo její konfiskaci nacisty. I přesto, že se po válce do Kladna vrátil jen malý zlomek místních Židů, se obec obnovila a až do roku 1952 sdílela synagogu s Husovým sborem. V uvedeném roce se místní obec spojila s pražskou a v roce 1958 husité budovu odkoupili. Jedna z původních kladenských Tór se nachází v komunitě v americkém Fairfieldu a další v Londýně. S oběma komunitami je místní Husův sbor v kontaktu.
První ž. rodina se směla v K. usadit až na počátku 19. stol. a ještě r. 1849 zde žily jen 3 ž. rodiny. Po r. 1850 počet ž. obyvatel rychle vzrůstal: ž. podnikatelé a obchodníci se významně podíleli na zakládání zdejších těžebních a průmyslových podniků. R. 1880 tu bylo už 310 osob ž. vyhnání (2 % obyvatel), r. 1900 maximum 388 osob (2 %), r. 1930 už jen 210 osob (1 %). – První veřejná modlitebna zřízena r. 1864. Náb. spolek byl úředně povolen r. 1884 a asi r. 1893 se změnil na samostatnou ŽNO. Po 2. svět. válce byla činnost ŽNO načas obnovena a později změněna na synagogální sbor, modlitebna však po r. 1945 zřízena nebyla (věřící dojížděli do pražských synagog).
V letech 1942-43 byl v K. pracovní tábor pro ž. muže, pobočka konc. tábora Terezín. Podobné dočasné prac. tábory byly v r. 1942 také v připojených obcích Dubí (3 km SV), Motyčín (3 km SSZ, část připojeného města Švermov) a ve vsi Vinařice (4 km SSZ).
V K. se narodil slovenský novinář a publicista Juraj Alner (1937).
Synagoga v ul. Plukovníka Stříbrného, 50 m J od hlavního náměstí (nám. Starosty Pavla). Postavena r. 1884 v eklektickém slohu s převládajícími novorenesančními prvky. Bohoslužby do r. 1938: tehdy ŽNO syn. předala Církvi čs. husitské (aby ji tím uchránila od příp. zničení nacisty). Od r. 1939 budova využita jako sbor této církve, od r. 1958 v jejím vlastnictví. Dochována pův. dřevěná ženská galerie, v Z štítě budovy kamenné Desatero.
Hřbitov 1 km SSV od synagogy, ve Slánské ul. (vedoucí do čtvrti Švermov), vedle komunálního hřb. Založen r. 1889, dosud se zde pohřbívá. Obřadní síň z r. 1938 (arch. Gerstl a Mühldorf) sloužila v letech 1939-41 (po předání synagogy křesť. církvi) jako modlitebna.
O synagoze také v knize Ireny Veverkové Cesta bez návratu I – kladenská židovská obec v letech 1853 až 1942:
Někdy kolem roku 1858 byla v Kladně zřízena židovská modlitebna. V této době patřili kladenští židé k náboženské obci Velká Dobrá, kde byla synagoga. K roku 1864 je připomínán kladenský modlitební spolek, který si dne 28. února 1866 zakoupil nedaleko náměstí parcelu (číslo 133), aby si mohl zřídit modlitebnu. Věřících přibývalo a v roce 1884 na žádost obce vypracoval pražský architekt Emanuel Brandt plány na stavbu synagogy, které byly předloženy ke schválení dne 9. dubna 1884. Při schvalovacím řízení povolil hejtman v synagoze dvě stovky sedadel.
O rok později dne 15. dubna 1885 zažádal stavitel Gustav Brandt o kolaudaci stavby. Synagoga sloužila duchovnímu životu až do roku 1939. Tady byly uloženy tóry, které jsou nejvzácnějším židovským kulturním předmětem – zápisem pěti knih Mojžíšových.
V archivních materiálech máme doloženy opravy z roku 1904. Tehdy bylo zřízeno nové schodiště, v roce 1924 opravoval kladenský stavitel Václav Náprstek krov, o čtyři roky později došlo k úpravě přilehlého dvora, v roce 1934 se ještě opravovala fasáda.
Synagoga si dodnes uchovala svoji původní podobu.- Architekt Emanuel Brandt navrhl budovu v neorenesančním stylu obdélníkového půdorysu se segmentově vystupující apsidou. Západní průčelí domu ozdobil černými mramorovými deskami se zlatým textem Starozákonního desatera. Horní část průčelí byla zakončena židovskou hvězdou.
Ve fondu židovského muzea máme dochován soupis vnitřního zařízení synagogy. Z inventáře se například dozvídáme, že v synagoze byla vedle lavic evidována sedadla v osobním vlastnictví pro dámy a pány, která si mohli věřící zakoupit, a lavice k pronájmu. … Z dalšího vybavení jsou uváděny sedmiramenné litinové stojany na svícny, šestiramenný lustr na petrolej, či stojany na svíčky. Ve zmiňovaném soupise nechybí ani koberce, z nichž jeden darovali manželé Moric a Pavlína Freilerovi. Dárce máme i u modrého flanelového pláštíku na tóru, darovala ho Růžena Schwarzová, manželka rabína. Stříbrným věčným světlem pak obdarovala synagogu Eva Katzová. Méně využívané bylo v synagoze harmonium, o jehož pronájmu se několikrát jednalo na schůzi rady židovské obce.
Budova splňovala veškeré požadavky pro náboženské potřeby obce. V přízemní části, která byla z pozice ulice suterénem, navrhl architekt prostory pro židovskou školu. V meziválečném období byl v suterénu byt sluhy a byt pro chudé členy obce, podací síň a zimní modlitebna.
Představitelé židovské obce se v roce 1889 obrátili na městskou radu se žádostí o pomoc ochránit budovu synagogy proti poddolování. Starosta města bez zaváhání zařadil budovu synagogu na oficiální seznam veřejných městských budov, které je nutno ochránit proti důlní činnosti.
Zajímavá, ale málo známá je kauza kolem kladenské synagogy těsně před vypuknutím II. světové války, která se týká církevních obřadů Československé církve. Ta měla do roku 1938 modlitebnu v budově kladenské YMCY, kde byla pro tyto účely přizpůsobena jedna z tamních kluboven. Obrat nastal v roce 1938, kdy v budově byli narychlo ubytováni běženci z pohraničí, a tak se musela každá místnost využít. Pravděpodobně proto vznikla žádost popsaná na jedné ze schůzí židovské obce: „Rada starších církve čsl. podává výboru naší obce na základě předběžného jednání žádost, aby mohla používat naší synagogy ke svým bohoslužbám. Ježto bylo dotazem u p. rabína zjištěno, že takovéto jednání není rozhodně v rozporu s náboženskými předpisy a rovněž p. kostelní starosta se o věci příznivě vyjádřil, byla žádost zásadně a ochotně vyřízena kladně. Jednohlasně usneseno přijmouti nabídku a propůjčovati synagogu avšak úplně bezplatně. K vyřízení žádosti ustanoveni pp. Hermann, Salus a ing. Böhm, s přibráním jako právního poradce JUDr. Fränkla E.
Kladenská židovská obec používala k bohoslužbám svoji synagogu do června 1939, tedy do vyhlášení stanného práva v Kladně. Podle zjištěných faktů lze tvrdit, že jeho vyhlášením končí duchovní život kladenské židovské obce. Rabín odešel v červenci téhož roku do důchodu.
Rukopis zprávy pro kladenské gestapo popisuje stav budovy v době, kdy se jednalo o celoplošném uzavírání synagog na území protektorátu, mimo jiné uvádí, že zapůjčenou synagogu si Čsl. církev svým nákladem upravila pro sebe. Nad hlavním vchodem byl umístěn nápis M. J. Husa „Prosím vás, abyste se milovali“. Po pravé straně byla umístěna deska s česko-německým nápisem „Modlitebna církve československé v Kladně. Bohoslužby konají se v neděli a ve svátek v 9 hodin“. Rukopis dále uvádí, že ve štítě, kde byly původně desky s desaterem, je odznak církve (červený kalich a kříž). Uvnitř byly veškeré židovské znaky také odstraněny. Závěr celé zprávy tvoří věta „Synagogu není třeba uzavírat, protože už synagogou není“.
Je naprosto jasné, že se pisatel snažil tuto stavbu uchránit před záborem, zpráva záměrně nepopisuje stav budovy zcela přesně. Desky ve štítě budovy s hebrejským desaterem totiž nebyly odstraněny, ale pouze zakryty bednění, které při jednom z větrných poryvů v 60. letech 20. století spadlo a díky tomu můžeme krásu stavby obdivovat dodnes v takřka nezměněné podobě. Ve štítě chybí jen židovská hvězda.
Zmiňovaná zpráva popisuje důkladně i ostatní prostory. V suterénu, který jediný byl do roku 1942 k dispozici židům, byla vedle služebního bytu pro sluhu židovské obce (v té době Maxe Reinische) až do února 1942 kancelář, ve které se administrativně připravovaly oba kladenské transporty.
Podle všech faktů můžeme připustit, že církev československá husitská v Kladně pomohla uchránit synagogu před záborem, popřípadě likvidací.
Novorenesanční stavba postavená r. 1884 od pražského stavitele E. Brandta na místě původního židovského domu.
Orientovaná stavba bývalé židovské synagogy je obdélného půdorysu s polokruhovým ukončením – apsidou na východní straně. Stavba je zděná, omítnutá bílou omítkou (u hlavního průčelí je omítka zdobena pásovou rustikou). K hlavnímu západnímu průčelí vede široké schodiště. Hlavní průčelí je trojosé se třemi vstupy, z nichž nejvýraznější je uprostřed. Všechny tři portály jsou ukončeny trojúhelnými frontony. Exteriér je členěn pilastry, okenními otvory s profilovanými šambránami završenými půlkruhovým obloukem a výraznou profilovanou korunní římsou. Členitý štít hlavního průčelí vrcholí černými mramorovými deskami se zlatými nápisy starozákonního Desatera.
Doplňkový evidenční list památky:
