Městské divadlo Kladno

Ve Dvořákových sadech v prostoru bývalého hřbitova stojí budova Městského divadla Kladno.

Wiki:

Městské divadlo Kladno (zkratka MDK) je profesionální divadlo, jehož zřizovatelem je statutární město Kladno. Působí ve dvou sálech modernistické budovy v Divadelní ulici, která byla postavena v roce 1912 Družstvem pro vystavění domu lidového divadla v královském horním městě Kladně, které peníze na stavbu získávalo pořádáním slavností, akademií a sbírek. Významně přispěly město a okres, v průběhu výstavby také Městská spořitelna v Kladně. Profesionální umělecký soubor působí v městském divadle od roku 1915, v letech 1966–1994 bylo divadlo sloučené s mladoboleslavským pod názvem Divadlo Jaroslava Průchy (později Středočeské divadlo Kladno a Mladá Boleslav). Samostatné městské divadlo funguje od roku 1994. V letech 2012–2016 prošlo rekonstrukcí.

Budova městského divadla stojí na kraji parku zvaného Dvořákovy sady, na místě starého zrušeného hřbitova. Byla zrekonstruována v letech 2012–2016 podle návrhu architekta Davida Vávry. Přibyly také dvě nové scény.

Od roku 2016 je po rekonstrukci na stropě hlediště hvězdná obloha a výmalba je tmavší. Vstupní dveře byly doplněny vitrážemi s kladenskými motivy, u šaten byly zachovány secesně artdecové rohy.

Jeviště Hlavního sálu je vybaveno oponou od Josefa Weniga, kterou divadlu věnovala v roce 1929 Městská spořitelna. V roce 2016 prošla půlroční rekonstrukcí.

Středočeská knihovna:

Jedna z nejstarších středočeských stálých divadelních scén.

O vystavění divadelní budovy v Kladně usilovala v 19. stol. řada ochotnických spolků (Budislav, Tyl, Žďár ad.). V říjnu 1897 v hostinci U Grunclů v Kladně založeno Družstvo pro vystavění domu lidového divadla v královském horním městě Kladně, peníze na stavbu získávalo pořádáním slavností, akademií a sbírek. Významně přispěly město a okres, v průběhu výstavby také Městská spořitelna v Kladně. Ze dvou lokalit pro stavbu divadla, doporučených ředitelem Národního divadla v Praze G. Schmoranzem (Nové náměstí a park v místě zrušeného hřbitova), vybrána druhá varianta – dnes Dvořákovy sady.

Na konci r. 1909 zakoupena nepoužívaná Hajnova aréna na Královských Vinohradech, jejíž vnitřní vybavení bylo pro stavbu využito. Vlastní budova postavena v l. 1910-1912 podle projektu architekta Jaroslava Rösslera a kladenského stavitele Emila Hraběte, který stavbu realizoval.

Budova moderního stylu se světle omítnutou fasádou, výrazným, stupňovitým štítem nad vstupním průčelím, dvěma schodišťovými pavilony po obou stranách vstupu a trojúhelnými štíty bočních křídel. Dlažba foyeru vyzdobena barevnou mozaikou městského znaku od Františka Kareše, oponu (s názvem „Práce, spořivost, věda a umění“) z dílny Josefa Weniga divadlu darovala Městská spořitelna.

V květnu 1912 divadlo slavnostně otevřeno. V prvních dvou dnech (11. a 12. 5.) uvedena hra Znak od kladenského starosty Jaroslava Hrušky (pseud. H. Uden). První tři roky bylo divadlo propůjčováno divadelním společnostem. Od května 1915 zde působil stálý soubor, prvním ředitelem byl divadelní herec a režisér Josef Strouhal. Významnou událostí byla premiéra představení „Gazdina roba“ od Gabriely Preissové 12.9.1915 – toto datum se uvádí jako opravdové oficiální zahájení provozu divadla na Kladně.

Od r. 1932 byla budova divadla pronajímána soukromým divadelním ředitelům. Nejúspěšnější byla od r. 1938 ředitelka Štefa Langrová, která vedle činohry vytvořla i úspěšný operetní soubor. Až do r. 1943 bylo divadlo pod správou Družstva, po jeho rozpuštění patřilo pod město jako Městské divadlo na Kladně. Během své další historie měnilo své názvy i zřizovatele. Vystřídalo se zde mnoho hereckých generací, svoji uměleckou kariéru tu začala řada hereckých osobností, např. Jiřina Petrovická, Zdeněk Štěpánek, Stanislav Neumann, Josef Kemr ad. Dlouhá léta zde také působila Středočeská filharmonie.

Budova dodnes slouží svému účelu. V l. 2012-2015 proběhla její rozsáhlá rekonstrukce a přestavba podle projektu ak. arch. D. Vávry. Zahrnovala celkovou modernizaci budovy, rozšíření o kavárnu s multifunkčním sálem a alternativní scénu.

1911 – dokončena stavba
11.05.1912 – slavnostní otevření divadla
12.09.1915 – první představení stálého souboru Divadla v královském horním městě Kladně
1943 – Městské divadlo na Kladně
1949-1963: Městské oblastní divadlo v Kladně
1964-1966: Divadlo Jaroslava Průchy
1966-1989: Divadlo Jaroslava Průchy Kladno-Mladá Boleslav
1990-1994: Středočeské divadlo Kladno a Mladá Boleslav
1994-2009: Stredočeské divadlo Kladno
od 2010: Městské divadlo Kladno
2012-2016 – rekonstrukce divadla
16.04.2016 – slavnostní otevření divadla

Citace:
Jaroslav Rössler-. Styl. 1912, roč. IV, s. 8,9,42.
POCHE, Emanuel; et al. Umělecké památky Čech. 1. vyd. Sv. 2. Praha: Academia, 1978, s. 50.
SEHNALOVÁ, Mojslava. Stálý soubor Divadla v královském horním městě Kladně 1915, Středočeské divadlo Kladno 2000: almanach k 85. výročí založení profesionálního stálého českého divadla v Kladně. Praha: KORŠACH, 2000. Z historie stálého českého divadla v Kladně, s. 31-61.
SEHNALOVÁ, Mojslava. Příspěvek k historii stavby divadelní budovy v Kladně. Slánský obzor. 2002, roč. 10, s. 68-75.
ČERNÝ, Otakar. Divadlo na Kladně. Kladno: Statutární město Kladno, 2018. ISBN 978-80-88082-12-5.

iDNES:

11. dubna 2015 – Archeologický průzkum odhalil v okolí kladenského divadla přes sto padesát hrobů z 19. století. Po celou historii divadla, které nyní prochází opravou, tak diváci nevědomky seděli pár desítek centimetrů nad kostrami. A bude tomu tak i nadále. Nikdo navíc neví, kolik jich je přímo pod ním.
Archeologové našli křížky, osobní předměty a především stovky kostí z 19. století.

„Vybrali jsme asi dvě desítky hrobů v zadní části hlediště, nikde jsme nenašli žádné známky snah o pietní exhumaci z doby, kdy se divadlo stavělo. Pracovali jsme v přístavku, jámě na vzduchotechniku a dalších místech. Zákon říká, že průzkum má probíhat v rozsahu stavby. My tedy vybíráme pouze ty hroby, které jsou ohroženy. U hlubších jam necháváme ostatky na místě a u víceúrovňových hrobů vybíráme jen vrchní vrstvu kostí,“ upozornila vedoucí týmu archeologů Michaela Selmi Wallisová.

Je to překvapení. Všichni měli za to, že hroby bývalého hřbitova před stavbou divadla vyzvedli a kosti přemístili. Přitom se stavělo na tělech malých dětí, rakvích chudáků i bohatých. Většina z nich tu zůstane nadále. Kosti pohřbené pod hledištěm totiž archeologové nemohou vyzvednout ani dnes.

Nekropoli z 19. století objevili v roce 2013 vlastně náhodou.

„Zástupci stavby nás zavolali na jaře roku 2013, kdy byla při výkopech kanalizace v divadle nalezena lidská lebka. Povolali zároveň i policii. Ředitel České společnosti archeologické Radek Balý vyhodnotil situaci tak, že se jedná pouze o přemístěnou lebku z hrobu na původním hřbitově, který v místech dnešního parku fungoval mezi léty 1831 až 1898,“ popsala začátky průzkumu souvisejícího s rekonstrukcí divadla Wallisová.

Archeologický tým postupně odhaloval ve výkopech jak venku, tak uvnitř divadla jeden hrob vedle druhého. V hrobech je většinou několik lidí.

Archeologové zatím odhalili přes 150 hrobů a to není zdaleka vše. Konec výzkumu je zatím nejasný, vědci na stavbě dohlíží i po nedávném skončení hlavních prací.

Třicet procent z nálezů pod kladenským divadlem tvoří dětské kostry. Dříve byla díky nákazám, infekcím a úrazům úmrtnost dětí mnohem vyšší. I letmým pohledem na kostry je vidět, že výživový stav nebyl nejlepší.

Další velkou skupinou pohřbených jsou ženy mezi dvaceti a třiceti lety, které umíraly během porodů.

„U některých rakví jsme našli ozdobné cvočky, byly vystlány látkou. Tento typ bohatších rakví jsme objevili v hledišti, v okolí divadla nikoliv. Někteří pochovaní mají sepnuté ruce ovázané růžencem. Na víkách některých rakví se nacházel kříž s Kristem z tlačeného tenkého plechu. Zajímavostí je nález muže v hornické uniformě, zůstaly po ní i knoflíky,“ popsala nálezy Wallisová.

Přestože se pod hledištěm nekopalo, existuje dostatek důkazů pro předpoklad, že i pod sedadly jsou desítky, možná stovky koster.

„V půdě za hledištěm jsme odkryli části hrobů, které pokračují dále pod samotné hlediště. Vzhledem k tomu, že se tu kopat nebude, budou diváci skutečně i v následujících desetiletích opět chodit nad hroby, kde zůstávají rakve s mrtvými,“ podotkla Wallisová.

Podle zkušeností archeologů dříve k vyzdvižení ostatků a jejich pohřbení jinde spíše nedocházelo, přestože historické dokumenty hovořily o něčem jiném.

„Prováděla jsem například výzkum středověkého židovského hřbitova v Praze, kde existovaly záznamy z 18. století, že se tu exhumovalo. Sama jsem ale důkazy o tom ani tam nenašla,“ potvrdila archeoložka.

První ostatky vyzvednuté během generální rekonstrukce kladenského divadla v rakvích putovaly na základní antropologický průzkum do Národního muzea, který právě vrcholí. „Dozvíme se spoustu informací o populaci 19. století v Kladně,“ podotkla archeoložka Wallisová.

Po výzkumu budou ostatky uloženy do depozitáře v Dolních Počernicích. O posledních kostrách se nyní rozhoduje. Kosti, které tým doktorky Wallisové v Kladně nalezl rozházené v horních vrstvách hrobních zásypů, archeologové pečlivě vybrali. Některé už přepohřbili, další na stávající kladenský hřbitov teprve poputují.

„Antropologicky zkoumáme jen kostry primárně uložené v rakvi, u přemístěných kostí, které se nacházejí v zásypu hrobu, to nemá smysl. Hrobníci při ukládání nového nebožtíka do staršího hrobu starší kosti vyházeli ven a při zasýpání hrobů zase dost nepietně naházeli nazpátek,“ dodala Wallisová.

Milovníci divadla jsou zprávou o nevyzvednutých hrobech pod kulturním stánkem přirozeně šokováni, ne tak kladenští historici.

„Hovořil jsem o tom s kolegy a shodli jsme se, že v době, kdy se hřbitov rušil, se přenesly jen některé hroby. Určitě ty významné, například Jana Váni, matky Antonína Dvořáka, dále ostatky horníků z důlních neštěstí na dolech Engrt a Amálie. A zřejmě pak záleželo na samotných lidech, jejichž rodinám ty hroby patřily, jestli se nějak zasadili o to, aby se jejich hroby vyzvedly,“ reagoval na odhalený fakt Zdeněk Kuchyňka, historik a ředitel Sládečkova vlastivědného muzea Kladno.

„Mohlo se stát, že některé hroby už ani nebyly na povrchu patrné, nebo nebyl znám majitel. Pokud jde o tento starý hřbitov, přiznám se, že záznamy o něm jsou velmi sporé. Myslím si, že dnes se už nedá přesně zjistit, proč k přenesení všech ostatků nedošlo,“ konstatoval Zdeněk Kuchyňka.

Archeologický výzkum v divadle vrcholí, celá rekonstrukce divadla pak skončí v létě letošního roku. Podle vedení města se činoherní soubor vrátí na příští sezonu již do nově opravené budovy. Všichni doufají, že odhalený nelichotivý fakt nebude mít negativní vliv na návštěvnost.

Památkový katalog:

Secesní stavba postavená v letech 1910 – 1911 podle projektu Kotěrova žáka Jaroslava Rösslera. V letech 1918-20 bylo divadlo kladenským stavitelem Hrabětem výrazně rozšířeno o druhé patro v zadní části budovy.

Samostatná členitá patrová stavba téměř obdélného půdorysu, jejíž východní a severní průčelí se obrací do Dvořákových sadů. Dům je zděný, s bílou omítkou a secesní štukovou dekorací s motivy čtverců, květinami a maskaronami. Součástí řešení stavby byla též hlavní i postranní schodiště při hlavním západním průčelí se stylově shodnými lucernami a navazující vydlážděný prostor s motivy vějířků a kruhů (v těsné blízkosti stavby) a čtvercovým rastrem (vedoucí až k ulici Josefa Hory). Hlavní průčelí divadla má na každé straně předstupující hranolové těleso o jedné ose, se shodným tvarem, štukovou dekorací i výškou. Nižší hmota uprostřed se třemi vstupy je zakončená terasou se zdobným kovaným zábradlím. Na terasu vedou rovněž tři vstupy. Plocha uprostřed stupňovitého štítu je zdobena reliéfní štukovou dekorací s alegoriemi hudby a divadla a městským znakem. Vrchol štítu zdobí válcovité směrem vzhůru se rozšiřující vázy. Na jižní straně hlavního průčelí je vložen základní kámen s vyrytým letopočtem 18.9.1910 a v jeho sousedství menší kamenná deska s vyrytou datací rekonstrukce 31.8.2000. Okna i dveře jsou původní. Členitá střecha (sedlová i valbová) krytá plechovou krytinou. Předmětem ochrany je dům čp. 1702.

Vysoce hodnotná secesní stavba významného architekta Jaroslava Rösslera, Kotěrova žáka. Při stavbě divadla bylo využito vnitřního zařízení tehdy zrušené Heineovy arény z pražských Vinohrad, což se odrazilo na vzhledu i na vnitřním řešení budovy s „lidovým pojetím“.

Doplňkový list kulturní památky:

Divadlo stojí samostatně. Svojí jižní fasádou směřuje do ulice Divadelní. Hlavní vstupní průčelí má před sebou široký dlážděný prostor,který navazuje na ulici Jos. Hory.Ze severu a východu je divadlo obklopeno zelení Dvořákových sadů.

Půdorysně má budova tvar zhruba obdélníka. V přední části po stranách hlavního vstupu vystupují hroty jakýchsi věží, ve kterých je schodiště pro veřejnost. Mezi nimi budova stupňovitě klesá směrem ke vstupu.

Z jižní a severní fasády vystupují vždy dva rezality. Ve středu dispozice vystupuje nejvyšší hmota provaziště. K němu je z východu přiřazena kvádrová hmota se sedlovou střechou kotelny.

Celá budova je omítaná šedou vícevrstvou omítkou.

Je zděná s ocelovými krovy, místy betonová.

Dispozičně js budova rozdělena na část pro veřejnost ve přední části divadla a na část pro účinkující v zadní části. Podél dalších stran budovy jdou u obvodu chodby v přední části pro veřejnost širší, v zadní části se zužují směrem do středu dispozice. Z těchto chodeb jsou do středu budovy přístupné hlediště a jeviště. Po stranách v zadní části jsou šatny, kanceláře.

Schodiště jsou umístěna zhruba v rozích budovy. V předních částí pro veřejnost ve věžích podél vstupu, v zadní části chodby směrem do středu dispozice.

Suterén:
Do suterénu se vchází vstupem pro účinkující, který je na jihovýchodním rohu budovy. Za novými jednokřídlými prosklenými dveřmi je malá vstupní hala s dvoukřídlými novými dveřmi na pravé straně. Dveře ústí na východní fasádě asi dva metry nad terénem. Proti vstupním dveřím je část haly oddělena dřevěnou stěnou za kterou je vrátnice.

Doleva jde z haly podél celé budovy chodba. Podlaha haly i chodby je pokryta PVC. Z chodby několik metrů od vstupní haly vybíhá doprava dvouramenné, oboustraně vetknuté schodiště s jednou mezipodestou. Schody jsou pokryty PVC. Jsou pravotočité okolo vřetenové zdi. Hlavní podesta chybí a tvoří ji vlastně chodba.Po levé straně se z chodby vchází do kanceláří. Asi v polovině délky budovy je chodba předělena dřevěnými dvoukřídlými dveřmi a dále je rozšířená. Po levé straně jsou stále vstupy do místností. V jihozápadním rohu jdou do chodby trojkřídlé dřevěné dveře. Na západním konci budovy se chodba půlkruhově stáčí okolo prostoru hlediště a jde zpět po severní straně budovy.

Ve středu mezi chodbami jsou vstupy do prostoru pod hledištěm orchestřiště a pod jeviště. Pod hlediště se vchází železnými okovanými dveřmi s nápisem:
„R Skála KlADNO č.1543“. Za dveřmi jsou dva vyrovnávací schody a dále prostor s betonovou podlahou. Rovněž chodba má v přední části divadla betonovou podlahu. Strop prostoru pod hledištěm tvoří dřevěná konstrukce hlediště.

Chodba má v přední části strop klenutý valenou segmentovou klenbou vyztuženou klenebnými pasy. Zadní část chodby je klenutá valenou segmentovou klenbou bez výztužných pasů. K druhému schodišti pro účinkující se prochází v současnosti průchodem pod jevištěm.

Do přízemí diváci vstupují po předsazeném kamenném schodišti. Prochází trojicí dvoukřídlých dřevěných prosklených dveří do prostoru pokladní haly. Půdorysně má tvar výseče mezikruží. Proti vstupním dveřím jsou tři vyrovnávací stupně kamenné na celou šířku haly o půdorysu kruhových segmentů. Nad nimi jsou dvoje široké dvoukřídlé lítací výplňové dveře, prosklené malými tabulkami na krajích zabrušovaného skla do foayeru. Po stranách haly jsou dvě pokladny o půdorysu čtverce s jedním skoseným rohem. Pokladny mají zděný parapet s plastickou omítkou. Nad nimi jde červeně natřená konstrukce.

V rozích jsou bohatě profilované sloupky, ktere jsou ve spodní části propojeny dřevěným ukončením parapetu a v horní části výrazně vystouplou dřevěnou římsou. Takto vymezené plochy jsou prosklené. Sklo je v dolní části členěno na 12 malých tabulek /3×4/. Prostřední dvě tabulky jsou dále rozděleny vepsaným čtvercem stojícím na rohu. Podlaha haly je teracová. Uprostřed_podlahy je znak rozdělený horizontálně na poloviny. V levé je polovina orlice, v pravé lev otočený
směrem k orlici, pod znakem je nápis: F.Kareš. Strop je rovný.

Foayer se stáčí okolo prostoru hlediště do tvaru podkovy.

Za vstupními dveřmi jsou po obou stranách vstupu do schodišť pro návštěvníky. Dveře jsou dvoukřídlé stejné jako mezi foayerem a pokladní halou. Schodiště je dvoukřídlé, kamenné se střední vřetenovou zdí. Hlavní podesta v přízemí je půlkulatá ostatní jsou obdélníkové. Nad mezipodestou je prostor schodiště osvětlen velkým dřevěným dvojitým oknem členěným na devět křídel. Každé křídlo je ještě dále členěno kosočtverci. Ty jsou zaskleny čirým sklem, zbývající trojúhelníky jsou ze žlutého skla. Za schodišti za vstupy do schodiště jsou na fasádě tři menší jednokřídlá okna, členěná na 12 tabulek.

Dále jsou po stranách toalety a za nimi se chodba rozšiřuje až k obvodovým zdem, ze kterých je osvětlena dvoukřídlými okny. Tento rozšířený prostor je oddělen od zbytku foayeru dvěma sloupy, ve stropě spojenými vystouplým průvlakem a v dolní části dřevěným pultem šatny. Na konci jdou z foayeru další dvoukřídlé dveře do chodby ukončené stejnými dvoukřídlými dveřmi na terén.

Na východ je z této chodby vstup do chodby v části pro účinkující, která je pokračováním foayeru. Do středu jsou z foayeru vstupy dvoukřídlými dřevěnými
dveřmi prosklenými úzkým modrým sklem s červeným pruhem ve středu do hlediště. To je jednoduché, zastropené stlačenou klenbou. Ve středu stropu je zavěšen
masívní křišťálový lustr.

Dále je prostor hlediště rozdělen balkonem po celém obvodu hlediště. V přední části je balkon rozčleněn na šikmo natočené části jednotlivých lóží. Zábradlí je plné, bílé štukově profilované. Ve středu zábradlí části lóží je hnědý pruh. V ostatní části balkonu jdou ze středu zábradlí křišťálové lampy. Podlaha je šikmá dřevěná + PVC. Stěny jsou hladké ve spodní části obložené akulitem. Jeviště je dřevěné, vybíhá segmentově do prostoru hlediště. Po obou stranách má dřevěné schody do hlediště. Nad jevištěm je prostor provaziště zastropený ocelovými vazníky nýtovanými z válcových profilů nad vazníky. Nad vazníky jdou k nim kolmo ocelové I profily. Přes ně jde z vrchu prkenná konstrukce střeš. pláště. Dále je lepenka a pozinkovaný plech.

Okolo jeviště jdou dále dozadu z obou stran chodby z nich k průčelí vybíhají šatny osvětlené dvoukřídlými okny a dále sprchy a WC. Na konci je chodba osvětlena jednokřídlým vysokým dvojitým oknem na východní fasádě. Do středu dispozice z chodby vybíhají schody.

1. patro – Diváci do něj vystoupí po schodištích po obou stranách od vstupů. Dostanou se opět do foayeru, který je dispozičně stejný jako v přízemí. Pouze v místě pokladní haly je terasa přístupná dvěma dvoukřídlými, prosklenými dřevěnými dveřmi. V místech kde jsou v přízemí šatny je v patře na levé straně volný prostor se sezením. Na konci foayeru je na levé straně bufet. Směrem do středu vedou vstupy na balkon a do lóží. Podlaha balkonu je dřevěná stupňovitá, pokrytá PVC. Prostor účinkujících je rovněž stejný jako v přízemí. Po stranách chodeb jsou kanceláře, šatny, maskérna, vlásenkárna. Směrem do středu je u východního průčelí po několika betonových stupních vstup do zkušebny osvětlené z východu. Má plochý strop, kobercovou zvuk pohlcující podlahu a na stěnách akustické obklady. Na západ od zkušebny jsou z chodeb vstupy na osvětlovací železné lávky provaziště.

Půda nad hledištěm je přístupná ze střechy nad chodbami foyeru po stranách hlediště malými železnými dvířky. Krov je ocelový, nýtovaný z válcovaných profilů. Na trojúhelníkových vaznicích s nahoru půlkruhově ohnutou spodní pásnicí, jsou ocelové vaznice a na nich dřevěné krokve s prkenným pobíjením ze střešní strany. Na pobíjení je lepenka a plechová krytina. Podlahu půdy tvoří rubová strana klenby hledíště, která je nahrubo omítlá betonem.

Střecha končí atikou, přes kterou je střešní plech přetažen a vytváří zaatikový žlab. Boční nižší střechy nad chodbami foayeru obcházející zepředu a ze stran hlediště jsou pultově, plechové bez podstřešního prostoru. Odvodnění je žlaby na fasádách. Z těchto střech je rovněž přístup malými, železnými dvířky do prostoru půd schodišťových věží po stranách hlavního vstupu. Podlaha půd je tvořena ocelovými I profily, které vystupují z betonové desky. Krov je vzhledem k malým prostorům jednoduchý trámový. Střecha je opět plechová.

Hlavní západní průčelí je rozděleno na štít hmoty hlediště, ze kterého vystupuje nižší hmota horního foyeru a v přízemí dále hmota pokladní haly.

Po stranách jsou věže schodišt jen o málo vyšší než hmota hlediště. Věže mají na západě veliké devítikřídlé dřevěné dvojité okno. Okenní křídla jsou dále rozčleněna vepsanými kosočtverci zasklenými čirým sklem. Okolní trojúhelníky jsou zaskleny žlutým sklem. Okenní ostění se stupňovitě rozšiřuje. Pod oknem končí rovněž dvěma stupni vystouplý sokl. Nad oknem je pětiúhelný fronton s vystupující lidskou tváří ve vrcholu. Po stranách okna jdou lisény, končící na mohutné římse. Nad římsou se zdivo zužuje směrem dovnitř a asi metr ještě pokračuje. Dále nahoru pokračuje plechová, valbová střecha, která má v řezu tvar pětihranu. Pod římsou mezi lisénami je pět soustředných do fasády ustupujících čtverců.

Hmota pokladní haly je členěna třemi dvoukřídlými dřevěnými dveřmi. Dveře jsou rámovány lisénami. Nad dveřmi z fasády stupňovitě vystupuje několik soustředných obdélníků. Tato hmota je ukončena železným jednoduchým zábradlím s volutovými ozdobami nad dveřmi.

Rovněž hmota horního foyeru je členěna dvojicích dvoukřídlých dveří a oken uprostřed. Dveře i okno jsou rámovány svazky lisén končících římsou nad lisénami rozšířenou. Římsa mezi lisénami stupňovitě ustupuje. Nad dveřmi i oknem jsou soustředné vystupující obdélníky. Střední okno je dvoukřídlé, rozdělené na malé čtvercové tabulky. Prostřední jsou dále rozděleny diagonálním křížem.

Plocha stupňovitého štítu je členěna ve spodní části římsou. Nad ní jsou osově ve střední části dvě obdélníkové plochy stupňovitě ustouplé do fasády. Na levé ploše je secestně stylizovaná dívka s harfou, v pravém je dívka s hereckou maskou. Mezi nimi je nižší obdélníková plocha se znakem rozděleným na polovinu. V levé části je polovina orlice v pravé je k ní převrácený lev. Na nejspodnějších předposledních ústupcích a vrcholu jsou vázy.

Jižní průčelí je jednodušeji zdobené. Je rozděleno na pět částí dvěma rezality. Pravý je zakončen trojúhelným štítem. Na zapadě z průčelí vystupuje schodistová věž, holá členěná pouze římsou v horní části a pod římsou pruhem rámů z lisénových svazků. V terénu jsou dřevěné dvoukřídlé dveře. V ose dveří pokračuje do ulice široké kamenné schodiště. Hmota schodištcvé věže je na první rezalit napojena válcovou stěnou s dřevěnými trojkřídlými dveřmi do suterénu v dolní časti, třemi jednokřídlými dřevěnými okny rozdělenými na dvanáct malých tabulek v úrovni přízemí. Pod okny je společná římsa. Nad okny vystupuje v osmiúhelníkové ploše stylizovaný vodotrysk.

Zbytek průčelí je členen pouze okny a mezi nimi různě vystupujícími soustřednými čtverci. Do úrovně stropu suterénu sahá vystupující sokl. Všechna okna jsou dřevěná dvojitá, některá členěná diagonálami. Z prostoru mezi rezality vystupuje stěna. V ní je vlevo vstupní otvor s půlkruhovým nadpražím uzavřený jednoduchou mříží ze svislých a vodorovných prutů vzájemně propojených diagonálami. Mezi touto stěnou a obvodovou zdí stoupá doprava jednoramenné schodiště ke dveřím z chodbičky v zadní části foyeru.

Stěna končí v úrovni soklu nad suterénem a dále pokračují jen zděné pilíře, které nesou pultovou plechovou střechu pod okny patra.

Pilíře jsou prokresleny i ve spodní stěně až k rozšíření soklu nad terénem. Za druhým rezalitem s trojúhelným štítem se objevuje hmota provaziště s atikou ukončenou římsou, která je v rozích zvýšena. Na západ a východ jdou trojúhelníkové štíty se dvěma okny po stranách osy.

Východní průčelí prakticky není zdobeno. Z hmoty provaziště vybíhá vysoká dvoupatrová hmota se sedlovou střechou a trojúhelným štítem s malým elip. okénkem ve středu. V ní je umístěna zkušebna a dole kotelna. Z této hmoty ještě dále vystupuje na levé straně kvádrová hmota sahající pod okna patra. Na pravé straně jde čtvercový komín z režného zdivá. Po stranách hmoty kotelny jsou fasády bočních prost. jen málo vystouplé oproti provazišti.

Nad terénem z hmoty kotelny ještě vystupují dvě přízemní přístavby s plochými střechami dopředu a doprava. Z leva je ke kotelně příjezd. Průčelí je dále členěné dřevěnými dvojitými okny, po stranách jednokřídlým vysokým ve středu šestikřídlými, dvojitými okny.

Severní průčelí je obdobou jižního, pouze před schodištěm mezi rezality je jen nízká zeď, která končí stupni tvořícími zábradlí.

Celý dům je zanedbaný, omítka místy opadává.