weby pro nejsevernější čechy

Kyjovské údolí v zimě (Vinný sklep, Jeskyně víl, Klenotnice, Sýrový potok)

K Brtnickým ledopádům, mediálně profláknuté atrakci, proznačené v nedávné době turisty speciálním okruhem, tak nějak patří i pár míst, která jsou mimo značku a vlastně v úplně jinačím revíru.

Je to trochu kontraproduktivní. Turistu je potřeba nalákat, a když dorazí, jsou s ním jen komplikace. Není kde parkovat, protože přes všechna poučení z vývoje nejezdí vlakem (ten stejně nejede) ani busem, ale vozí se pohodlně osobním autem. A když podlehne zvací masáži, dorazí v takovém počtu, že lesní cesty vypadají jak promenáda na Václaváku. A namnoze totáně nepřipraveni.

Jednou z mála možností, jak se nenechat utlouct v davu, je vyrazit ve všední den. Navíc jsem se rozhodl vyhnout se hlavnímu okruhu a jen projít Kyjovské údolí, v němž jsou výše zmíněná místa, která do něho nepatří – především Jeskyně víl a Vinný sklep. Místní pak vědí, že za podívání stojí ledová stěna u Sýrového potoka. A ti nejpozornější objeví řadu artefaktů prostě jen tak, na okolních skalách, a třeba i na odbočce ke Klenotnici.

Na parkovišti před Fakultou jsem úplně sám. Nesmeky házím do batohu, že je natáhnu až ve vhodnou chvíli a vyrážím do Kyjovského údolí. Už na úrovni Dixova mlýna asfalt pokrývá jednolití vrstva ledu, takže sundavám batoh, sedám si a „přezouvám“ boty. Nechápu ty, kdo sem vyrazí jen tak v obuvi všedního dne, nemají v podstatě šanci.

Schodiště k Vinnému sklepu je tak obalené ledem, že se i já musím držet madel (tedy alespoň tam, kde jsou). Nikdy jsem tu moc štěstí na nějaké zvláštní artefakty neměl, letos jsou tu dvě „lahve“, ale dostat se k nim nedá – obleva zapracovala a opatrnou sondáží zjišťuji, že ledová vrstva je příliš tenká a praská při prvním doteku. Takže foto pouze z dálky.

Výstup k Jeskyni víl není z nejlehčích – uklouzaný zledovatělý terén, zábradlí s řetězem až v půli kopce, některé sloupky napůl vyvrácené. A čím blíž převisu, tím hlasitější zvuk vody – shora teče čůrek, vytvářející přes balvany malý vodopád a pod ním „ledovcové“ jezírko. Jdu trochu pozdě, i když ne úplně – řada letošních fotek ukazovala „stalagnáty“, ve druhé půli února už tu žádný útvar od stropu až k podlaze není. Kupodivu tu není ani tolik čajových svíček, i když mnohé z nich jsou zapuštěny hluboko do ledové krusty. Ještě pokus nafotit spárou jezírko z věnjší strany a pak už jen procházka zpět přes Klenotnici a Sýrový potok. Pořád je nač koukat.

Snad z fotografií lze poznat, proč sebou tahám nejen různé objektivy, ale i různé foťáky – každý dává zcela jiné výsledky, a totéž pak nevypadá nikdy stejně.

A důkladně zmapovaná historie ledopádů letošní sezóny na webu KČT Krásná Lípa ->


Tagy