weby pro nejsevernější čechy

Eibau – pivovar a Tkalcovský dům

V neděli 12.dubna 2015 připravil krásnolipský Křinický pivovar exkurzi do nedalekého saského města Eibau, kde byl cílem místní soukromý pivovar (Privatbrauerei) a Tkalcovský dům (Faktorenhof).

Hned na úvod musím prohlásit, že tuhle mimořádnou příležitost využilo trestuhodně málo lidí. Sešlo se nás ráno pouhopouhých 11, a to ještě silnou část tvořili pivovarničtí. Věčná škoda! Nasedáme do tří aut a míříme za hranice. Protože exkurzi vede Jiří Rak, nemůžeme vynechat místo s rozhledem – místní rozhledna je sice zavřená a muzení expozice přestěhovaná do Tkalcocského domu, ale vidět je z kopečku krásně daleko, na obzoru je rozenatelný i Ještěd.

Obcí, plnou různých dřevěných soch a upoutávek na pivovar míříme k prvnímu dnešnímu cíli. Je to paráda, když vás provozem vede někdo, kdo ví, a k tomu máte za společníky lidi, které to zajímá a živí – to se pak snadno dozvíte podstatně víc, než za normálních okolností. Od odlišností v technologii vaření a zpracování, přes (pro nás nepochopitelný) koloběh poctivých skleněných lahví až po těžko uvěřitelné investice do speciální linky vyrábějící plechovky na export do Číny. V duchu jsem tenhle podrobný a pozvolný výklad a procházku snad všemi budovami a místnostmi porovnával s letem-světem během plzeňským Prazdrojem a nemohl se zbavit dojmu, že menší je hezčí. Po prohlídce se vracíme do místnosti, kde jsme dostali úvodní výklad o historii a sortimentu a můžeme si vybrat na ochutnávku. Kolem stolu putuje Radler (no, to je prostě ovocná limonáda), světlé pšeničné, St. M vařené podle receptu z kláštera St. Marienthaler Klosterbier a tmavý bock. A návštěvu završíme možností poskládat si vlastní šestici z 12 nabízených druhů do papírové přepravky za 5 €.

Pokračujeme auty přes obec do dnešní druhé zastávky. Neobvykle dlouhý přesun, protože domy jsou roztahané podle silnice do značné délky. V muzejní expozici Tklacovského domu se pak dozvídáme, že to byl jeden z důvodů, proč se jí dostalo přezdívky „Nudle“. Areál Tkalcovského domu je úžasný, a pro mne další důkaz, že Němci prostě se svojí starou architekturou umí. Ze stodoly vybudovaná restaurace, dřevo prokládané ohromnými skleněnými plochami, a vůbec mi to nevadí, naopak se mi to líbí. Sám faktorský dům je budován jako reprezantativní sídlo, jehož vzorem byla zámecká architektura a v podstatě vše je tu děláno na „Ach efekt“. Vstupní klenutá chodba, honosné dveře, neobvykle vysoké stropy. Jedna z posledních dochovaných černých kuchyní, infocentrum, malovaný nábytek, kachlová kamna, zdobné záklopové stropy. Muzeum prý tu není dlouho, bylo sem přestěhováno od rozhledny (viz výše) k nelibosti tamního hospodského. Obec ale nemá na provoz dvou míst, takže po rekonstrukci objektu bylo rozhodnuto. Přesto je prý ale domluveno, že alespoň v turistické sezóně bude v původních prostorách příležitosná expozice.

Slova o „našem malém muzeu“ dostávají zcela jinou dimenzi v okamžiku, kdy začneme stoupat nahoru. Tady už se to skutečně zámku podobá – dřevěné malované obklady, zvláštní okenice, zasouvací pod okno, malovaný nábytek… Slouží to tu i jako obřadní síň. Tady si vyslechneme něco o historii místa i pivních válkách a o pivním festivalu, který dokázal mezi konkurenty uzavřít příměří po mnoha staletích.

Další překvapení následuje – stoupáme ještě výš. V půdních prostorech jsou další dvě patra samotné muzejní expozice. Část je věnovaná pivovarnictví, část místní historii, jsou tu různé historické artefakty. Decimálka, model kostela, ciferník věžních hodin, polyfon, dvouhlavé tele, porcelán, pušky, parní strojky, jízdní kola, hodně velký mechanický betlém, lustry, prapory.

Vydržel bych i déle, ale čas odjezdu se naplnil. Takže pivovarským dík a ostatním radím, pokud budete mít příležitost, určitě to stojí za vidění.

Něco málo z mechanického betlému:

A trocha dobové hudby:

Tagy