Začali jsme kačenkami, avšak ve stejnou dobu lze v lesích nalézt i některé druhy ucháčů. Ucháče jsou
nehojné a zvláštní jarní houby, jejich podivně mozkovitě zkroucený klobouk v lese překvapí snad
každého houbaře. Některé druhy ucháčů jsou jedlé, jiné však silně jedovaté a tak je třeba být na
pozoru a opravdu znát správné rozlišení druhů. Nebo pro jistotu ucháče nesbírat vůbec a pouze se
pokochat jejich neobvyklou krásou. Na jaře můžeme potkat hlavně tyto tři druhy:
Ucháč obecný (Gyromitra esculenta)
Prudce jedovatý druh, u kterého se v literatuře udávají i otravy smrtelné. Otravy touto houbou bývají
bohužel poměrně časté, nezkušení houbaři ho totiž zaměňují za kačenky, které rostou ve stejnou
dobu. Jde menší ucháč rostoucí od března do května většinou v jehličnatých lesích okolo starých
pařezů, často i v místech, kde se zpracovává dřevo např. na dřevní štěpce nebo ve starých pilinách.
V Praze jsem ho našel i na mulčovací kůře.
Ucháč obrovský (Discina gigas)
Tento druh je mohutnější a světlejší než ucháč obecný a jeho klobouk může mít klidně i 15 cm. Také
mozkovitá zkroucenost povrchu klobouku bývá mírnější než u předchozího druhu. Roste
v jehličnatých a smíšených lesích poblíž starých smrkových pařezů, často i na nich. Je jedlý, ale pouze
po řádném převaření plodnice a slití vody. Jeho sběr za konzumním účelem bych ale doporučil
opravdu zkušeným houbařům.
Ucháč svazčitý (Discina fastigiata)
Středně velký ucháč, který má oproti výše jmenovaným druhům většinou sedlovitý klobouk a jeho
zvrásnění se rozbíhá ze středu do stran. Roste od března do května v teplých listnatých lesích, nejvíce
pod buky na vápencích, opět nejraději poblíž rozpadajícího se dřeva. Je však vzácný, i když se udává,
že je po převaření jedlý, neměli bychom ho sbírat, je totiž zařazen do Červeného seznamu jako
ohrožený druh.
Všechny fotky Jan Schneider
