weby pro nejsevernější čechy

Loreta Rabštejn nad Střelou

This entry is part 1 of 4 in the series Loretánské kaple

Na konci jedné ze slepých odboček ze silnice, vedoucí z městečka Rabštejn nad Střelou dolů ke kamennému mostu přes řeku, stojí jedna z dochovaných loretánských kaplí.

Po pravdě jsem měl při návštěvě Rabštejna trochu problém. Běhal jsem od sochy k soše, od hradu k zámku a k dalšímu hradu, po naučné stezce, a podle mapy věděl, že tu má někde být loreta. Jenže… Zmlsaný věrnou kopií italského originálu jsem kolem ní prošel několikrát, aniž mne napadlo, že ten strohý omítnutý barák je zrovna to, co hledám… Navíc jsem se trefil tak, že sice skoro všechno bývá ve městě otevřeno a k prohlédnutí (četnická stanice, muzeum, zámek, loretánská kaple), ale jen v některých měsících a dnech. Tudíž zvenčí fotka vlastně omylem a náhodou, a o interiéru z vlastní zkušenosti nemohu říct ani popel. Tudíž je třeba vytěžit netové zdroje:

Loretánská kaple v Rabštejně nad Střelou na Plzeňsku se nachází na Loretánském vršku v severovýchodní části města pod bývalými hradbami, bez jakýchkoli doprovodných staveb, obvyklých v jiných loretánských areálech. Je chráněna jako nemovitá kulturní památka České republiky.

Loretánská kaple byla postavena roku 1671 v předpolí dolní městské brány. Založil ji Sebastian hrabě z Pöttingu a předal ji do správy rabštejnskému servitskému klášteru. Roku 1712 byla zachycena na rytině městečka od P. Mauritia Vogta.

Kaple je jednou z nejmenších loretánských kaplí v Česku. Stojí při cestě od kamenného mostu přes řeku Střelu do města a přístupná je odbočkou z hlavní ulice pod bývalým špitálem. Jedná se o jednoduchou hranolovou stavbu orientovanou k východu, stojící na skalnatém výběžku. Na západní stěně má trojúhelníkově završené okno, na jižní stěně dva pravoúhlé portály. Zbylé dvě stěny jsou slepé, nárožní pilastry bez hlavic a hlavní římsa je mělká. Nízká stanová střecha je zakončena sanktusníkem. Vnitřní zařízení kaple pochází z konce 17. a počátku 19. století. Před odstraněním vnitřní zdi patřila ke kaplím poloplášťového typu (s chodbou na levé a závěrové straně). Nasvědčují tomu obvodové rozměry 12,25 m x 7,30 m a zazděné vstupní otvory.

Po zrušení kláštera roku 1787 kaple chátrala a poničena byla také vichřicí v roce 1793. Při průtrži mračen byla zničena střecha, klenba a velká část vnitřku. Z iniciativy rabštejnských občanů prošla kaple důkladnou opravou. Roku 1843 byla zřícená klenba nahrazena prkenným podhledem pobitým trámy a čtvercový zamřížovaný otvor na čelní stěně byl vyměněn za otvor s hrotitým obloukem. Profilované vstupy zůstaly jen na předměstské straně, vstupy z protější strany byly zazděny. Zazděn byl také menší otvor, který vedl do vnitřní chodbičky ke krovu. Pořízena byla také valbová střecha se sanktusníkem.

Od roku 1945 kaple nebyla používána. Další oprava proběhla v 90. letech 20. století. Loretánská kaple je samostatně přístupná po dohodě, klíč je možné zapůjčit v otevírací době informačního centra na náměstí.

Dalším zdrojem je Památkový katalog:

Jedna z mála dochovaných loret v plzeňském regionu. Jednoduchá stavba s malovaným stropem a iluzivní výmalbou.

Loretánská kaple pod hradbami byla postavená roku 1671 na místě staršího, snad fortifikačního objektu, v tzv. spodním předměstí na přání a nákladem Sebastiána Pöttinga jako napodobenina domu Mariina. V ní měl povinnost sloužit mši řeholník ze servitského kláštera. Při obnově roku 1805 dostal interiér klasicistní freskovou iluzivní výzdobu s oltářní architekturou se sv. Annou a sv. Jáchymem. Podélná zděná kaple, krytá valbovou střechou, krytina alukryt (původně břidlice), ve hřebeni je polygonální sanktusník s jehlancovou helmicí. Průčelí jsou hladce omítaná, členěná nárožními lisenami a hlavní římsou, okénka s lomenými záklenky mají ploché rámy, obdélné vstupy mají jednoduchá ostění.

Původní evidenční list památky popisuje podrobněji interiér:

Obdélná plochostropá kaple s malovaným dřevěným stropem. Na jižní straně kruchta (dřevěná) na jednom sloupku, nad ní jediné okénko, ukončené lomeným obloukem. Kaple uvnitř s hladkými stěnami, zdobenými barokní iluzivní malbou architektury; po obvodu sokl, na němž sloupy nesou kladí. Jednotlivé plochy mezi sloupy ornamentálně zdobené. V závěru (na severní straně) ilusivní architektura oltáře s postranními brankami a průhled (perspektivní) na bohatě členěnou klenbu na pilířích. Interiér byl poškozen roku 1791, kdy se zřítila původní střecha, k renovaci došlo roku 1805.

Fotka z interiéru na netu ani jedna (nebo špatně hledám).

Series NavigationLoreta Podhradí >>
Tagy