weby pro nejsevernější čechy

Hrad Rabštejn nad Střelou

Jen kousek od hradu Sychrov se nacházejí zbytky gotického hradu ze 14. století Rabštejn nad Střelou, z něhož se dochovaly do dnešních dnů jen nepatrné zbytky bašty a obranné věže zvané Dlouhá.

Stačí jen přejít přes silnici a ocitnete se v areálu, který patří podle místních infocedulí k nejpodivnějším u nás. Na skalnatém ostrohu nad hlubokým údolím řeky Střely lze totiž dnes vidět pozůstatky hradu, kostel, klášter a zámek.

Hrad byl postaven na hřebenovité ostrožně a jeho areál byl velmi rozměrný. Hrad měl pravděpodobně asi své předhradí, po kterém však nezbylo žádné stopy. Dominatní stavbou hrad byla věž s ochozem a cimbuřím. Do dnešní doby se z ní zachoval jen střep v úrovni přízemí. Zhruba ve středu hradu stála hradní kaple sv. Matouše, která od roku 1338 plnila funkci farního kostela. Dnes již po ní nezbylo žádné stopy. Obytné stavby zřejmě stály na zadní, nejchráněnější části ostrožny. Ani po nich se do dnešní doby nedochovaly žádné zbytky. Podle vyobrazení měl hrad dvě obytné stavby. Jedna stavba měla vysazené nejvyšší patro či polopatro s nárožní arkýřovou věžičkou a druhá zase hrázděnou nejvyšší úroveň. Městečko bylo s hradem propojeno v jeden celek dodnes částečně dochovanými hradbami.

DSC_7663.JPG

Skalisko se zbytky obranné věže hradu naproti klášteru

DSC_7666.JPG

Pohled na zbytky opevnění hradu Rabštejn nad Střelou

DSC_7667.JPG

Pohled na zbytky věže od kláštera

DSC_7671.JPG

Zbytky opevnění

DSC_7672.JPG

Zbytky opevnění

DSC_7673.JPG

Předsunutá věž, poslední zbytek hradu

DSC_7674.JPG

Pohled na zbytky opevnění z vnitřní strany

První písemná zmínka o hradu Rabštejnu pochází z roku 1269, kdy byl ve vlastnictví rodu Milhosticů, kteří po něm přijali predikát z Rabštejna. Po roce 1321 koupil rabštejnský statek Oldřich Pluh, předek významného rodu Pluhů z Rabštejna. Oldřich byl královským podkomořím a stal se oblíbencem krále Jana Lucemburského. Přestavěl zpustlý hrádek na místě starší královské tvrze na významné šlechtické sídlo a založil na předhradí opevněné město, kterému vymohl 21. září 1337 pražské městské právo. Hrad se rozrostl v jeden z nejvýstavnějších, nejpevnjších a nejrozsáhlejších v Čechách – příliš z něho ale neuvidíte, protože na jeho místě stojí dnes celá řada jiných staveb. Jeho dějiny jsou ale úzce propleteny s osudem stejnojmenného městečka. A bohužel se toho o něm zrovna moc různého najít nedá.

V držení rodu Pluhů Rabštejn dlouho nezůstal, neboť Oldřichovi synové byli nuceni roku 1357 město a hrad prodat za 3000 kop grošů míšeňských císaři Karlu IV., který si byl vědom strategické polohy hradu a města na obchodní cestě z Prahy do Chebu a dále do Bavorska a chtěl je mít ve svém majetku. Tak se stal Rabštejn královským zbožím, které spravoval purkrabí. Císař zde často pobýval a výnosy z něho daroval roku 1370 své manželce Elišce Pomořanské. Zároveň Karel IV. udělil v roce 1375 městu právo vybírat clo na zmíněné obchodní cestě. Roku 1397 postoupil Karlův syn Václav IV. hrad Benešovi Čertovi z Hořovic jako zástavu za 1600 kop grošů českých.

V roce 1419 se Rabštejna zmocnil Jindřich Plavenský, pán na Kynžvartě, Bečově a Bochově. Kdy Rabštejn ztratil, není známo. Hrad získali synové Beneše Čerta, ale již v roce 1428 se jako jeho držitelé uvádějí bratři Bušek a Jan Calta z Kamenné Hory. Na jejich žádost obnovil městu král Jiří z Poděbrad roku 1461 právo na clo a nařídil kupcům procházet Rabštejnem pod trestem zabavení zboží. Když Bušek Calta roku 1433 zemřel, stal se poručníkem jeho nezletilého syna Jana Burian z Gutštejna. Buškův syn Jan zemřel v roce 1464 a majetku se protiprávně zmocnil poručník jeho nezletilých dcer Burian mladší z Gutštejna. Spor o správu Rabštejna byl také jednou z příčin, proč se Burian stal nepřítelem krále Jiřího z Poděbrad a členem jednoty zelenohorské. Hrad utrpěl při obléhání vojsky krále Jiřího z Poděbrad roku 1467, jenže zdejší pán vlastnil jedenáct panství, pro svůj majetek byl přezdíván Burian Bohatý a s komplikacemi se vypořádal. V těsné blízkosti hradu dal roku 1483 vystavět klášter bosých karmelitánů, který byl však při bouři nekatolických rabštejnských měšťanů v roce 1532 vybit a spálen.

Po Burianově smrti roku 1494 Rabštejn ještě vlastnili jeho potomci. Syn Kryštof byl ovšem pro své spory se Šliky a jiné výtržnosti předvolán k zemskému soudu. Tam se nedostavil, a proto byl odsouzen ke ztrátě hrdla, cti a majetku. V roce 1509 byla proti němu podniknuta pod vedením krále Vladislava II. vojenská výprava. Kryštof se zalekl a žádal krále o milost. Za trest musel králi vydat statky Točník, Žebrák, Příbram a Rabštejn. Z tohoto období je v historii rovněž známý jeden z prvních českých humanistů Jan z Rabštejna.

Král Vladislav II. držel Rabštejn devět let a udělil městu další privilegia: právo týdenního a výročního trhu a červenou pečeť.

Vladislavův syn Ludvík Rabštejn roku 1518 zastavil Šlikům. Sídlil zde Lorenc Šlik, který sešlý hrad opravil a po požáru v roce 1532 tu postavil nové hradní stavení. Místní cedule tvrdí, že v roce 1543 zachvátil hrad i podhradí velký požár, po němž došlo k přestavbě na renesenční zámek, který se nacházel jen na východní části hradního areálu, žádný jiný zdroj ale tuto informaci nepotvrzuje a všichni hovoří až o zámku z doby baroka.

Později musel Lorenc Šlik pro dluhy postoupit hrad svému bratrovi Jeronýmovi, který se zúčastnil povstání proti Ferdinandovi I. v roce 1547. Byl proto odsouzen ke ztrátě Lokte a odstěhoval se na Rabštejn. Ke svému statku přikoupil ještě nedaleký Manětín. Po Jeronýmově smrti roku 1566 zdědil Rabštejn syn Jáchym. Rabštejnské zboží však bylo stále majetkem krále a Šlikové ho měli pouze v zástavě. Jáchym sice usiloval o jeho dědičné získání, ale nepodařilo se mu to.

Od roku 1564 drželi Rabštejn Švamberkové, ale v roce 1574 jej postoupili Šebestiánu Šlikovi. Výměnou s císařem Rudolfem II. získal Šebestián roku 1577 místo Rabštejna Bečov. Již po roce 1578 však Rudolf II. se svolením stavů prodal zdejší zboží Jaroslavu Libštejnskému z Kolovrat a Jiříku Kokořovcovi na Šťáhlavech a na Žluticích. Tak se Rabštejn stal opět svobodným zbožím.

Od roku 1584 byl Rabštejn zcela v držení Libštejnských. Po Jaroslavovi tu od roku 1595 vládl syn Jáchym. Když se ujímal svého dědictví, byl v zápisu uveden i popis hradu; měl sklepy, pokoje podzemní i nadzemní, obydlí hejtmana a kuchyně; mlékárna, konírna a zahrádka byly před hradem.

Krátce se stal majitelem zdejšího panství i Albrecht z Valdštejna, ale po jeho smrti připadl hrad opět královské komoře. Od roku 1638 vlastnil Rabštejn Leonard Helfried z Meggau. V té době ve městě získal převahu německý živel a také se zde usadily první tři židovské rodiny. K panství tehdy patřilo město a 12 vesnic: Stvolny, Močidlec, Novosedly, Vysočany, Kotaneč, Hluboká, Chrašťovice, Odlezly, Potvorov, Luby, Tis a Hrádek. Velmi těžce Rabštejn zasáhla třicetiletá válka. V roce 1653 se zde připomíná pouze 12 domů obydlených a 14 spálených.

Vnučky Leonarda Helfrieda Rabštejn v roce 1665 prodaly hraběti Janu Šebestiánovi z Pöttingu. Pöttingové se zasloužili o opětovný vzestup městečka. Pravděpodobně na místě původního zpustlého konventu karmelitánů založili někdy po roce 1672 klášter servitů, u městských hradeb vyrostla loretánská kaple a dřevěný městský špitál a na části hradní ostrožny dal roku 1705 Janův syn František Karel postavit barokní zámek, neboť starý areál byl již sešlý.

František Karel z Pöttingu prodal v roce 1714 Rabštejn za 216 000 zlatých Františku Josefu Černínovi. Po jeho smrti koupila panství roku 1733 Anna Barbora Krakovská z Kolovrat, rozená Michnová z Vacínova. Od ní jej v roce 1748 získal Maxmilián Václav Lažanský, jenž držel i nedaleký Manětín.

Na jižní straně zámeckého areálu byl také v letech 1766–1767 asi podle návrhu pražského architekta Anselma Luraga (žák K. I. Dienzehofera) postaven kostel Panny Marie Sedmibolestné. Nový kostel se stal po zrušení kláštera servitů v roce 1767 farním a původní farní kostel svatého Matouše, který stával mezi dnešním kostelem a zámkem, byl roku 1787 zbořen. Poslední šlechtickou majitelkou až do roku 1945 byla Terezie Seilern-Aspang, rozená Lažanská.

Na skalním masivu před klášterem jsou poslední dochované zbytky opevnění. Podle již jednou citovaného zdroje měla věž nezvyklou výšku, protože měla být protiváhou věže na nedalekém skalním hřbetu ležícího hradu Sychrov.

Tagy