V podstatě uprostřed města Rumburk se nachází zchátralý a dále chátrající areál, který ani není na mapy.cz speciálně označen – bývalý panský (zámecký, knížecí, vrchnostenský) pivovar.
V Rumburských novinách v roce 2007 vyšel článek o prohlášení zámeckého pivovaru za kulturní památku – bohužel Google odkazuje na dnes již nedostupný archiv starších čísel na městském webu.
Na městském webu je jen zmínka v souvislosti se zámkem:
Součástí zámeckého areálu býval panský pivovar (v roce 2006 prohlášený za kulturní památku), sladovna, stáje a stodoly.
Soubor fotografií na specializovaném webu o pivovarech ->
Středně velký pivovar byl majetkem knížete Lichtensteina. Zrušen byl jako pobočka Severočeských pivovarů n.p. v roce 1967.
1. PANSKÝ PIVOVAR – před 1566 – 1967
Kryštof ze Šlejnic
Jiří Mehl ze Šlejnic
Baltasar Mehl ze Šlejnic
Radslav st. ze Vchynic
Oldřich ze Vchynic
Královská komora
Jan Kryštof Löbl z Krainburka
Felicita,Marie Žofie,Maria a Marie Marketa z Krainburka
František Eusebius hrabě z Pöttingu
Jan Šebestián hrabě z Pöttingu
Antonín Florian kníže Lichtenstein
Jan II. kníže Liechtenstein
Nathan Löw a Ferdinand Hertzka, v.o.s.
Arizační komisařská správa
Emilián Albert
Emilián Albert – národní správa
Severočeské pivovary, n.p. Vratislavice
2. MĚSTSKÝ PIVOVAR před 1579 – 1877
V knize Obrázky z průmyslových dějin Šluknovska píše (vydáno 2012) Jan Němec na straně 22:
Tak jako v mnoha jiných městech byly i v Rumburku pivovary dva – měšťanský a vrchnostenský. První z nich je poprvé zmíněn v privilegiu Christopha ze Schleinitz z roku 1579. V roce 1703 založili právováreční měšťané z Rumburku a Jiřetína pod Jedlovou cech, jehož členy se v roce 1078 stali i pivovarníci a sladovníci z Horní a Dolní Lužice. Pivovar stával do roku 1878 v Radniční ulici. Na jeho místě postavil podnikatel Julius Pfeifer činžovní dům čp. 230.
Vrchnostenský pivovar je poprvé zmíněn v soupisu nemovitostí majitele tolštejnského panství Georga ze Schleinitz z roku 1566. Pozdější nájemci a majitelé uváděli rok založení 1751, kdy byl zřejmě pivovar obnoven po velkém požáru města v roce 1724. V roce 1804 vyhořel pivovar podruhé a majitelé panství jej od té doby pronajímali – naposledy v roce 1891 firmě Loew & Herczka. Ta od Liechtensteinů nakonec pivovar v roce 1922 koupila, výrazně modernizovala a dále provozovala až do záboru tzv. Sudet nacisty. Ti v roce 1940 přinutili jeho majitelku Paulu Loew k prodeji podniku árijci Emilianu Albertovi.
Poválečný soud majetkový nárok dědicům Pauly Loew (zahynula v roce 1943 v koncentračním táboře) odepře a v pivovaru do roku 1967 vařil pivo národní podnik Severočeské pivovary se sídlem ve Vratislavicích n. N.
Pivovarský areál následně přešel do majetku Spotřebního družstva jednota, které zde stáčelo pivo z Děčína a Šluknova. Nový majitel se v roce 2005 pokusil nejstarší část pivovaru zbořit, k čemuž nakonec nedošlo. Pivovarský komplex byl o rok později zapsán na seznam kulturních památek. V současnosti jsou ale objekty nevyužívané a chátrají.
Památkový katalog (panský pivovar, s omezením: bez čp. 914, 1031, 1046, kůlny, komína, parc. č. 140, 141,143/1, 143/2, 157, 158, 160):
Objekty se nacházejí v areálu bývalého panského sídla, byly postaveny na středověké parcelaci v historickém jádru města. První písemná zmínka pochází z roku 1566, roku 1724 areál poškozen požárem. Po opravě sloužil až do pol. 20. stol.
První písemné doložení existence panského pivovaru pochází z roku 1566. Tato skutečnost byla potvrzena stavebně historickým průzkumem části objektu areálu v roce 2004 (objekt č.p.839 -poslední využití jako prodejna domácích potřeb). Zjištěné situace potvrzují, že v místě pivovaru existovalo starší panské sídlo (gotické prvky architektury). V roce 1724 byl areál poškozen (stejně jako zámek) požárem, který zasáhl velkou část města. Pivovar byl opraven a sloužil, s malými přestávkami, až do poloviny 20. století. V průběhu 19. století byl pivovar spolu s palírnou pronajímán různým nájemcům, kteří vaření piva provozovali. Ve 20. století měl pivovar již soukromého vlastníka mimo šlechtickou rodinu. Pivovar přežil i 2. světovou válku, po které byl znárodněn a v roce 1960 začleněn do majetku pivovaru Děčín. Vařit se v jeho prostorách přestalo v roce 1966 a od té doby sloužil jako stáčírna piva a limonád děčínského pivovaru až do ukončení existence podniku JEDNOTA, který pivovar od Děčína převzal. Na přelomu 20. a 21. století došlo k likvidaci podniku JEDNOTA a soubor byl rozprodán soukromým vlastníkům. Před rokem 2006 došlo k poškození části provozních budov pivovaru, čímž byla narušena komplexnost areálu. V současnosti je areál (až na nepatrné prostory) nevyužíván a chátrá.
Objekty bývalého pivovaru se nacházejí v areálu bývalého panského sídla v Rumburku. Jsou postaveny na středověké parcelaci v historickém jádru města. Tvoří jej budovy kolem rozsáhlého dvora – domy č. p. 831, 839, 842, konírna č. p. 843, oba objekty ledárny, hospodářská a provozní budova a varna.
Areál bývalého rumburského panského sídla můžeme vymezit městským blokem mezi ulicemi Nerudova, Růžová, Jiříkovská a Třídou 9. května, kde se nachází devět stavebních objektů různého typu, účelu (hospodářského a obytného typu) a rovněž různé doby vzniku – od pozdního středověku až po přelom 19. a 20. století.
Je nesmírně hodnotným jednotným celkem a jedním z nejdůležitějších hmotných pramenů dokládajících stavební vývoj Rumburka.
Areál bývalého panského pivovaru zahrnuje stavby patřící k nejstarší zástavbě města. Je pozoruhodným příkladem postupného vývoje industriální architektury, svojí kvalitou přesahuje rámec daného regionu. Je tvořen devíti stavebními objekty různého typu, účelu a rovněž různé doby vzniku — od pozdního středověku až po přelom 19. a 20. století. Do současné doby se objekty zachovaly ve své hmotné podstatě (např. zděné konstrukce včetně kleneb či dřevěné konstrukce krovů). V mnoha objektech se dochovala řada autentických architektonických detailů – kamenný vstupní portálek, erb, ostění oken a dveří, dřevěné či kovové výplně stavebních otvorů, štukové detaily interiérové výzdoby, detaily zámečnické, dlažby, kachlová kamna V dobrém technickém stavu jsou i pivovarské sklepy, nedílná součást organismu areálu.
Zděný patrový dům na půdorysu písmene L z konce 18. stol. tvoří spolu s domem č.p. 842 a částí budovy sušárny SV stranu areálu. Orientován je štítovým průčelím do komunikace, přistavěná část se napojuje kolmo.
Dům čp. 831 pochází pravděpodobně z konce 18. či počátku 19. století, později byl upravován. Zaznamenává ho plán z roku z počátku 19. století, další plán z roku 1840 i mapa stabilního katastru z roku 1843. Jeho severovýchodní přístavba je pozdější, patrně z konce 19. století, kdy mohlo rovněž dojít i ke zvýšení štítu severozápadního průčelí původní části domu. Na půdorysu areálu z roku 1912 je přístavba zakreslena. Jak dosvědčují zachované starší plány, byla fasáda přístavby architektonicky členěna, později však došlo k jejímu zjednodušení. Podle kopie historického plánu, pocházejícího z první čtvrtiny 19. století, sloužil dům čp. 831 jako pošta. Jde o doloženou historickou součást širšího zázemí rumburského panského sídla, významný je rovněž z urbanistického hlediska – výrazně se uplatňuje v několika pohledech. Dům čp. 831 se zachoval včetně hodnotných architektonických konstrukcí a detailů, jako je například kamenný vstupní portál, několik dveří v interiéru, prostor vstupní haly a schodiště.
Dům čp. 831 je zděný patrový dům na půdorysu písmene L, tvořící spolu s domem čp. 842 a částí budovy sušárny severovýchodní stranu areálu bývalého panského sídla. Vlastní dům čp. 831 je orientován štítovým průčelím do Jiříkovské ulice, přistavěná část se k domu napojuje kolmo. Jihozápadní (vstupní) fasáda je devítiosá, ve všech osách – až na vstup – se nacházejí okna. Jsou dřevěná dvoukřídlá, lemovaná jednoduchou šambránou, pod okny je parapetní římsa. Vstupní portál je kamenný, s patkami, dříkem zdobeným vystouplým zrcadlem a římsovou hlavicí. V horní části má portál půlkruhový tvar s ozdobným vykrojením a s hlavním klenákem. Severozápadní průčelí – do ulice Jiříkovské – tvoří dvě části. Vpravo je to fasáda vlastního domu a vlevo pak čtyřosá fasáda dvoupatrové přístavby. Vlastní dům má dnes v přízemí výkladec se vstupem do obchodu, okno a vstup do dalšího obchodu. V prvním patře jsou tři okna, stejná jako v patře jihozápadního průčelí, avšak bez šambrán a parapetních říms. Průčelí vrcholí pološtítem (šikmina je pouze na pravé straně, vlevo je stěna rovná, napojuje se na ní přístavba, s níž má na této straně dům společnou střechu). V pološtítu jsou dvě okna (nad krajními osami), stejná jakov patře. Všechny osy přístavby vyplňují ve všech třech podlažích okna – v přízemí jsou vyplněná skleněnými cihlami, v prvním i druhém patře jsou dvoukřídlá dřevěná okna s parapetními římsami a v prvním patře i s poměrně vysoko umístěnými nadokenními římsami. Severovýchodní průčelí přístavby je bez otvorů a členění, stejně tak přízemí a první patro jihovýchodní fasády – ta má v patře druhém čtyři okna, stejná jako na protějším průčelí. Na přístavbu se v ose napojuje přízemní garáž. Střecha domu čp. 831 je sedlová, protažená nad pološtít, krytá asfaltovými šablonami, imitujícími cihly. Přístavba má valbovou střechu, krytou eternitem. Ve střeše je na jihozápadní straně pět vikýřů se sedlovou střechou a poměrně velkým dvoukřídlým oknem v přední stěně.
Areál bývalého panského pivovaru zahrnuje stavby patřící k nejstarší zástavbě města. Je pozoruhodným příkladem postupného vývoje industriální architektury, svojí kvalitou přesahuje rámec daného regionu. Je tvořen devíti stavebními objekty různého typu, účelu a rovněž různé doby vzniku — od pozdního středověku až po přelom 19. a 20. století. Do současné doby se objekty zachovaly ve své hmotné podstatě (např. zděné konstrukce včetně kleneb či dřevěné konstrukce krovů). V mnoha objektech se dochovala řada autentických architektonických detailů – kamenný vstupní portálek, erb, ostění oken a dveří, dřevěné či kovové výplně stavebních otvorů, štukové detaily interiérové výzdoby, detaily zámečnické, dlažby, kachlová kamna V dobrém technickém stavu jsou i pivovarské sklepy, nedílná součást organismu areálu.
Dům byl postaven na přelomu gotiky-renesance a tvoří JV nároží areálu. V minulosti tvořil funkční celek s oběma ledárnami pod sedlovými střechami, později došlo k jejich rozdělení a ke změně dispozice. Jedná se o patrový zděný objekt na půdoryse L.
Vznik stavby lze klást do goticko-renesančního období. O něco později byla ve středním traktu prolomena klenba, aby zde mohlo být umístěno schodiště do vyššího podlaží.
Ve druhé polovině 19. století došlo k výrazné přestavbě domu, zejména v jeho pravé části. Byly sneseny střechy, nadezděno první patro a odbourán původní vstup. Byly provedeny vstupy nové a propojeny příčné trakty. V patře nebyl dodržen rozvrh polozahloubeného přízemí, nová střecha byla orientována okapní stranou do ulice Nerudovy a třídy 9. května. Na konci 19. století pak přibyl přístavek v koutě s vedlejším domem čp. 1031. Dům čp. 839, i když částečně narušený mladšími úpravami, stále představuje ucelený goticko-renesanční objekt, přesahující svým významem město.
Dům čp. 839 vyplňuje jižní nároží areálu bývalého panského sídla. Jde o patrový zděný dům na půdorysu písmene L. Do Nerudovy ulice se obrací jihovýchodní fasádou, v patře devítiosou, v přízemí osmiosou. V přízemí se v jednotlivých osách nacházejí okna a tři vstupy do různých částí domu, v patře pak jsou novodobá okna, lemovaná šambránami se sdruženým hlavním klenákem. Jednotlivé osy oddělují v obou podlažích lizény, vodorovně fasádu člení mezipatrová římsa, přerušená v ose čtvrté zleva obdélným polem s erbem. Jihozápadní průčelí (do třídy 9. května) je viditelné pouze v patře, neboť před vlastním domem se nachází přízemní přístavba, členěná arkádovými oblouky. Patro vyplňují okenní otvory s novodobými výplněmi. Dům má sedlovou střechu, na stranách do ulice jsou symetricky rozmístěné tři velké vikýře s menší obdobou oken v patře. Dům čp. 839 tvořil původně jeden objekt spolu s oběma ledárnami, později však došlo k jejich rozdělení a částečné změně dispozice dnešního domu čp. 839.
Nachází se mezi domem č.p. 831 a sušárnou, tvoří tak střední část severovýchodní strany areálu. Dům je zděný, pod sedlovou střechou, patrový, rozdělený štíty na tři části. Fasádu zdobí sluneční hodiny s datací 1860.
Dům čp. 842 pochází zřejmě z období konce 18. či počátku 19. století, později byl upravován, včetně fasády. Nachází se na plánu z roku 1840 i na mapě stabilního katastru z roku 1843. Uveden je rovněž na kopii historického plánu z první čtvrtiny 19. století. Jeho přesné využití není známo, avšak pravděpodobně sloužil jako kancelářské, případně obytné prostory, s částečným hospodářským využitím přízemí. Dům čp. 842 je doloženou a dochovanou historickou součástí hospodářského příslušenství areálu rumburského panského sídla. Objekt obsahuje zachované historické konstrukce i architektonické detaily, jako například vstupní dveře s ostěními nebo sluneční hodiny z roku 1860, umístěné v patře dvorní fasády.
Dům čp. 842 je protáhlý objekt na obdélném půdorysu, s rizalitem v severovýchodním průčelí. Nachází se mezi domem čp. 831 a sušárnou, tvoří tak střední část severovýchodní strany areálu bývalého panského sídla. Dům je patrový, rozdělený štíty na tři části. Severovýchodní fasáda (do ulice Růžové) je řešena víceméně jednotně, členěná okenními, respektive dveřními otvory. Okna jsou dvoukřídlá dřevěná, v některých případech s poutcem oddělenou horní částí. U styku domu se sušárnou je situován poměrně mohutný rizalit. Jeho fasády člení okna, přízemní okno v severozápadní stěně má kamenné ostění. Jihozápadní průčelí domu (do dvora pivovaru) je řešeno jako trojdílné, odpovídající rozdělení štíty. Levá část má v přízemí okno a dvoje dveře, v patře pak pouze velký obdélný otvor, krytý bedněním. Šestiosá střední část domu je členěna rovněž okenními a dveřními otvory. Dveře v krajní pravé ose jsou lemovány kamenným pravoúhlým portálem, mezi okny v osách čtvrté a páté zleva jsou na fasádě sluneční hodiny, datované 1860. Třetí část objektu je šestiosá, s osami vyplněnými okny a vstupy do různých prostor domu. V pravé ose přízemí se nacházejí dvoukřídlé dřevěné dveře rámové konstrukce, z větší části prosklené, s ozdobnými výplněmi a sloupkem kryjícím styk křídel. Sklo je chráněno kovanou mříží s esovitými motivy. Dům má sedlovou střechu, krytou plechovými šablonami.
Objekt byl postaven v 1. pol. 19. století a nachází se vlevo u dnešní vjezdové brány do pivovaru. Jedná se o zděný hladce omítaný objekt na obdélném půdorysu se sedlovou střechou krytou plechovými šablonami. Interiér zaklenut valenou klenbou.
Objekt konírny čp. 843 je zakreslen na plánu z první čtvrtiny 19. století, plánu z roku 1840 i mapě stabilního katastru z roku 1843. Jde o poměrně jednoduchou stavbu, avšak tvořící důležitou součást hospodářského dvora u panského sídla – její vznik může mít souvislost s počátkem vaření piva, ale stejně tak může být i nezávislý na něm, neboť existenci konírny lze předpokládat u každého významnějšího panského sídla. Hodnota objektu je jednak historická, dokládající způsob života a hospodaření, a rovněž tak i urbanistická – tvoří předěl mezi užším hospodářským dvorem a prostorem vedlejší bývalé pošty.
Objekt bývalé konírny se nachází vlevo od dnešní vjezdové brány do pivovaru. Jde o zděný objekt na obdélném půdorysu, výrazným členícím prvkem jeho jihovýchodního průčelí je pět symetricky rozmístěných dvoukřídlých plechových vrat. Jihozápadní štítové průčelí má dvě okna, vpravo menší, na šířku orientované, v kamenném ostění a vlevo novější větší obdélný otvor. Střecha je sedlová, krytá plechovými šablonami.
Mohutná zděná budova o půdorysu písmene L s hambálkovým krovem postavena na přelomu renesance a baroka. Z líce průčelí vystupují rizality, nad sedlovou střechou cihlový komín s ozdobnou hlavicí. Nad úroveň hlavní římsy se zvedá sušárenská věž.
Sušárna je nejmohutnějším a nejnápadnějším objektem z navrhovaného areálu.
Objekt zřejmě prošel složitým stavebním vývojem, jehož jednotlivé etapy nelze bez bližšího průzkumu určit. Zakreslen je na všech třech dostupných historických plánech (tj. z roku 1840, mapě stabilního katastru z roku 1843 a plánu z první čtvrtiny 19. století). Sušárna je dominantně situovaná budova archaického vzhledu, na severovýchodě a jihovýchodě s mohutnými vysokými opěráky, které spolu s komínem a vysokým štítem spoluvytvářejí charakteristický vzhled celého areálu. Jde o historickou a velmi důležitou součást bývalého panského pivovaru, dochovanou v hmotě, většině stavebních konstrukcí a obsahující rovněž četné stavební detaily – například několik typů historických oken, pocházejících pravděpodobně z různých stavebních etap.
Jde o mohutnou zděnou stavbu, vyplňující východní roh areálu bývalého panského sídla. Navazuje na dům čp. 842 a na jihovýchodní straně se k ní napojuje hospodářský a provozní objekt pivovaru. Sušárna má půdorys písmene L, s rizalitem v dvorní fasádě severovýchodního křídla. Svými průčelími se obrací do ulice Nerudovy a ulice Růžové. Severovýchodní průčelí severovýchodního křídla (do Růžové ulice) je patrové, kromě novějších dřevěných dvoukřídlých oken s poutcem oddělenou horní částí obsahuje také okna starší, se zbytky výplní, zabezpečená kovanou mříží se svislými pruty, opatřenými trny. Tato okna se nacházejí v přízemí i patře na levé straně fasády. Budova je zde – tj. poblíž nároží – zpevněná dvěma masivními vysokými kamennými opěráky. Severovýchodní křídlo se do dvora pivovaru obrací dvěma fasádami. K jeho severozápadní stěně je přistavěn dům čp. 842, přesto je však viditelný velmi vysoký trojúhelný štít, v jehož dolní části je na pravé straně malý větrací otvor. Z jihozápadního průčelí křídla vystupuje poměrně hluboký rizalit, vlevo od něj jsou umístěny další dva kamenné opěráky, sahající až k úrovni 1. patra. Nad úroveň hlavní římsy se zvedá trojstěnná sušárenská věž, vestavěná do střechy. Věž má valbovou střechu krytou plechem, ve střeše je situován cihlový komín s ozdobnou hlavicí. Střecha severovýchodního křídla je sedlová s námětkem, krytinou je plech. Jihovýchodní průčelí jihovýchodního křídla sušárny (do ulice Nerudovy) je opět opatřeno opěráky; jsou celkem čtyři, z nichž nejvyšší – ve východním nároží domu – sahá až pod hlavní římsu. Část objektu u východního nároží má vzhledem ke konfiguraci terénu ještě třetí (spodní) podlaží. Pravá osa obsahuje celkem pět otvorů nad sebou – tři okna, mezi nimiž je vždy jedno malé, na šířku orientované. Okna lemuje šambrána a až na horní z nich je chrání mříž – dolní okno novodobá, zbylá tři pak kovaná s trny. Podobná je i osa druhá zprava. Směrem doleva je křídlo již pouze dvoupodlažní, členěné převážně okenními a dveřními otvory. Okna lemují šambrány, mezi osou čtvrtou a pátou zprava je další opěrák. V části přízemí odhaluje opadaná omítka kamenné zdivo. Dvorní fasáda jihovýchodního křídla je poměrně jednoduchá, členěná okenními, respektive dveřními otvory. Střecha jihovýchodního křídla je sedlová, krytá plechovými šablonami, ve střeše jsou tři komíny.
Nalézá se na jihovýchodní straně areálu, sousedí s hospodářskou a provozní budovou, byla postavena v období renesance. Jedná se o obdélný kamenný objekt pod sedlovou střechou krytou plechovými šablonami. Štítovou stranou se obrací ke komunikaci.
Ledárna I. je zanesena na všech třech dostupných historických plánech (tj. z roku 1840, mapě stabilního katastru z roku 1843 a plánu z první čtvrtiny 19. století). Podle dochovaného archivního materiálu zde původně bylo takových budov celkem pět, každá pod sedlovou střechou a společně byly využívány jako sklepy. Vnitřní prostory byly klenuté. Dnes zůstaly pouze dvě části, zbývající vzaly za své při přestavbě domu čp. 839 (částečně mohlo být jejich zdivo v rámci domu čp. 839 dochováno). Na boční stěně ledárny I. je zazděné ostění okenního otvoru, pravděpodobně raně renesančního či pozdně gotického původu – zřejmě jde tedy o jedny z nejstarších budov z objektů.
Na jihovýchodní straně areálu bývalého panského pivovaru jsou situovány dva menší objekty, označené jako ledárna I. a ledárna II. Na pravé straně se na ně napojuje hospodářská a provozní budova, oproti níž obě stavby svým průčelím značně předstupují, na levé straně se nalézá pak dům čp. 839, s nímž je naopak ledárna II. v líci.
Jako ledárna I. je označen objekt, sousedící s hospodářskou a provozní budovou. Kromě štítového průčelí se do ulice Nerudovy obrací také severovýchodní průčelí ledárny I. Fasáda zde má značně poškozenou omítku, takže je viditelné převážně kamenné, archaicky působící zdivo. Ve stěně se na pravé straně nachází obdélný vstup a nad ním pak zazděný okenní otvor, jehož z části dochované kamenné ostění je pravděpodobně raně renesančního původu. Nároží je zpevněno mohutnými kamennými kvádry. Jihovýchodní (štítové) průčelí má ve stěně otvor, avšak každý v jiné úrovni a jiného tvaru. Ledárna I. má trojúhelný štít a v něm pak tři oválné, na šířku orientované otvory, lemované šambránou. Dva otvory jsou v dolní části štítu a jeden pak nad nimi, pod vrcholem štítu. Severozápadní fasáda- v dolní části je vstup, s přistavěným zděným zádveřím, v horní části stěny je velký obdélný kamenný portál bez výpině. Ve štítu, lemovaném lizénou, je tentokrát pouze jedno oválné okénko. Ledárna I. má sedlovou střechu, krytou plechovými šablonami.
Ledárna I. je výrazným prvkem jihovýchodní strany areálu, což je dáno jednak jejich vystoupením z fronty a jednak jejich architektonickým provedením se štíty a oválnými okénky. Jsou významným dochovaným dokladem dřívějšího vzhledu areálu.
Nalézá se na jihovýchodní straně areálu, sousedí s domem č.p. 839, byla postavena v období renesance. Jedná se o obdélný kamenný objekt pod sedlovou střechou krytou plechovými šablonami. Štítovou stranou se obrací ke komunikaci.
Ledárna II. je zanesena na všech třech dostupných historických plánech (tj. z roku 1840, mapě stabilního katastru z roku 1843 a plánu z první čtvrtiny 19. století). Podle dochovaného archivního materiálu zde původně bylo takových budov celkem pět, každá pod sedlovou střechou a společně byly využívány jako sklepy. Vnitřní prostory byly klenuté. Dnes zůstaly pouze dvě části, zbývající vzaly za své při přestavbě domu čp. 839 (částečně mohlo být jejich zdivo v rámci domu čp. 839 dochováno). Na boční stěně ledárny I. je zazděné ostění okenního otvoru, pravděpodobně raně renesančního či pozdně gotického původu – zřejmě jde tedy o jedny z nejstarších budov z objektů.
Na jihovýchodní straně areálu bývalého panského pivovaru jsou situovány dva menší objekty, označené jako ledárna I. a ledárna II. Na pravé straně se na ně napojuje hospodářská a provozní budova, oproti níž obě stavby svým průčelím značně předstupují, na levé straně se nalézá pak dům čp. 839, s nímž je naopak ledárna II. v líci.
Jako ledárna II. je označen objekt, sousedící s domem č.p. 839. Jihovýchodní (štítové) průčelí prostupuje v dolní části obdélný otvor a vrcholí trojúhelníkovým štítem v něm jsou situovány tři oválné, na šířku orientované otvory, lemované šambránou. Dva otvory jsou v dolní části štítu a jeden pak nad nimi, pod vrcholem štítu. Protější – severozápadní – fasáda je obdobně řešena. V dolní části je vstup, v horní části stěny je velký obdélný kamenný portál bez výpině. Ve štítu, lemovaném lizénou, je tentokrát pouze jedno oválné okénko. Ledárny mají sedlovou střechu, krytou plechovými šablonami.
Ledárna II. je výrazným prvkem jihovýchodní strany areálu, což je dáno jednak jejich vystoupením z fronty a jednak jejich architektonickým provedením se štíty a oválnými okénky. Jsou významným dochovaným dokladem dřívějšího vzhledu areálu.
Patrový zděný objekt je součástí jihovýchodní fronty areálu a byl postaven na půdorysu písmene L. Napojuje se na sušárnu, avšak je nižší a téměř celá budova oproti sušárně šikmo ustupuje. Patro bylo obnoveno po požáru 1743.
Doba vzniku tohoto objektu není prozatím známa. Opadaná omítka zčásti odhaluje zdivo, které je v přízemí převážně kamenné, v patře pak cihlové – to by hovořilo pro hypotézu, že patro je novější, pravděpodobně obnovené po požáru v roce 1724 (v souladu s tím je i letopočet 1743, nacházející se na jihovýchodním průčelí). Hospodářská a provozní budova je zakreslena jak na plánu z roku 1840, tak na plánu z první čtvrtiny 19. století i na mapě stabilního katastru z roku 1843. Je součástí hospodářských budov, doplňujících vlastní panské sídlo – pravděpodobně sloužila k provozu pivovaru.
Tento objekt tvoří součást jihovýchodní fronty areálu bývalého panského sídla. Napojuje se na sušárnu, avšak je nižší než ona a téměř celá budova oproti sušárně šikmo ustupuje – v líci s uličním průčelí sušárny je pouze jednoosá část. V tomto jednoosém úseku budovy se směrem doprava dolů od přízemního okna nachází ve zdivu kámen s letopočtem 1743. První patro odděluje od přízemí plochá římsa, fasádu dále člení okenní a dveřní otvory, okna lemují ostění nebo šambrány. Fasádu ukončuje profilovaná římsa. Střecha na této budově byla sedlová, krytá plechovými šablonami, v současné době byl na objektu odstraněn krov i střecha.
Varna se nachází uvnitř areálu pivovaru, v jeho jižní části a byla postavena ve 2. pol. 19. století. V souvislosti s její výstavbou došlo k úpravě přístavků k hospodářské a provozní budově. Jde o zděnou stavbu na obdélném půdorysu pod sedlovou střechou.
Varna byla postavena v druhé polovině 19. století – na obou starších historických plánech ještě není, avšak na originále mapy stabilního katastru (kde jsou zaznamenávány i pozdější změny) je dokreslena. V souvislosti s její výstavbou došlo také k úpravě přístavků k hospodářské a provozní budově. Jde o významnou pivovarnickou stavbu; budova má také své architektonické hodnoty, i když poněkud potlačené pozdějšími úpravami a přístavbami.
Varna se nachází uvnitř areálu pivovaru, v jeho jižní části. Jde o zděnou stavbu na obdélném půdorysu, s několika přístavky. Architektonické členění mají obě štítová průčelí – severovýchodní fasáda je trojosá, přičemž levá osa je téměř celá zakrytá přístavkem. Ve střední ose je vstup do objektu, nad ním segmentově zaklenutý okenní otvor a ještě výše pak další – vysoký a obdélného tvaru. Celá osa se nachází ve vpadlém poli, ukončeném obloukem, sahá až do trojúhelného štítu, kterým fasáda vrcholí. V pravé ose je opět stejné vysoké okno ve vpadlém poli, avšak situované je níže, než okno ve střední ose. Nároží i štít lemuje lizéna. Protější stěna je řešena obdobně. Sladovna má sedlovou střechu, krytou plechem.
Snad se s areálem něco dít bude – společnost Legal Invest na svém webu informovala:
Nejstarší stavba ve městě Rumburk přes 30 let jenom chátrala, a tak jsme ji v roce 2022 koupili. Od té doby se ji snažíme přivést zpět k životu. Aktuálně připravujeme projekt na rekonstrukci obytných prostor a výměnu střešní krytiny. V areálu vidíme ohromný potenciál, který podporuje i jeho výhodné umístění v širším centru města.
Novější zpráva žádná. Areál ovšem lze najít v nabídce realitních kanceláří, které se tváří aktuálně:
Nabízíme k prodeji velkolepý historický areál situovaný v absolutním centru města Rumburk (okres Děčín, Ústecký kraj). Tato nemovitost představuje mimořádný potenciál pro rozsáhlý developerský projekt.
Klíčové parametry nemovitosti:
• Celková plocha pozemků: 9 756 m2
• Stávající zastavěná plocha budov: 4 200 m2
• Stávající podlahová plocha: 9 672 m2
• Navržená celková podlahová plocha: až 17 254 m2 (několik variant)
• Územní plán: Plochy SC (smíšené obytné – v centru města)
• K dispozici je platné stavební povolení na realizaci 11 bytů a 5 nebytů v jedné z částí areálu, je tedy možné okamžitě stavět a u zbývajících částí průběžně dokončit povolení další.
• Probíhá příprava rozdělení projektu na jednotlivé etapy (samostatně prodejné) Široké spektrum využití: Díky zařazení v územním plánu a připravené architektonické studii, která areál citlivě člení do 9 samostatných částí, je zde možné kombinovat:
• Bydlení a ubytování (apartmány, byty, hotel).
• Podnikání a administrativu (kanceláře, služby).
• Lehkou výrobu a sklady.
• Vše s dostatečnou plochou pro vlastní parkování.
Lokalita a občanská vybavenost: Rumburk je přirozeným centrem Šluknovského výběžku s kompletní infrastrukturou (nemocnice, školy, supermarkety) a bohatým sportovním vyžitím. Město těží ze strategické polohy u německých hranic a výborné dopravní dostupnosti po silnici I/9 směr Praha či železnicí směr Děčín a SRN. Lokalita je zároveň branou do národního parku České Švýcarsko. Tato investiční příležitost je primárně nabízena formou prodeje společnosti s.r.o., která soubor nemovitostí vlastní, jedná se o společnost zvláštního určení, tedy o společnost, která byla účelově založena a určena k provedení jednoho konkrétního projektu, v tomto případě k nákupu tohoto souboru nemovitostí a následnému prodeji. V případě zájmu o podrobnou architektonickou studii a více informací nás neváhejte kontaktovat.
Cena na vyžádání.
V roce 2022 byl zpracován odvážný projekt na znovuzačlenění pivovaru do areálu bývalého zámku, tj. jeho přičlenění k Střední odborné školy mediální grafiky a polygrafie Rumburk a tím k rozšíření kapacit školy:
Diplomní projekt Revitalizace rumburského areálu – nová budova školy
Fakulta architektury
České vysoké učení technické v Praze
Ateliér Valouch-Stibral
Ústav navrhování II
autor: Bc. Eliška Drahotová
vedoucí diplomové práce: Ing. arch. Štěpán Valouch
oponent: Ing. arch. Lukáš Ehl
letní semestr 2021/2022
Foto areálu:
