Hrob Františka Josefa rytíře Gerstnera na hřbitově v Chomutově

U ohradní zdi městského hřbitova v Chomutově poblíž jeho severovýchodního rohu stojí hrob Františka Josefa rytíře Gerstnera.
Náhrobek je kulturní památkou (a podle Památkového katalogu vlastně i hrobem):

Před neomítanou zdí z lomového zdiva je na cihlových pilířcích umístěna náhrobní deska s německým textem. Před hrobem se nachází bronzová deska s českým textem. František Josef Gerstner byl zakladatel Českého vysokého učení technického (ČVUT) v Praze.

V roce 1932 byly z Mladějova do Chomutova převezeny ostatky nejslavnějšího chomutovského rodáka Františka Josefa Gerstnera a uloženy byly v novém reprezentativním hrobě na městském hřbitově.

Vznik: 30. léta 20.stol.
Materiál: zdivo; cihla; bronz

Web o cestování:

František Josef Gerstner (německy Franz Joseph Gerstner, od roku 1810 Ritter von Gerstner – rytíř Gerstner) se narodil 22. února 1756 v Chomutově do německé rodiny mistra řemenáře Johanna Floriana Gerstnera (1730-1783) a Anny Marie Elisabeth rozené Englert. Jeho mateřštinou byla němčina. Navštěvoval hlavní chomutovskou školu, kde si oblíbil matematiku. Jednou při hodině opravil chybu svého učitele matematiky a ten mu zakázal navštěvovat jeho hodiny. Proto mu jeho otec zařídil hodiny matematiky u příbuzného venkovského faráře.

Ve studiu pokračoval v letech 1765-1772 na jezuitském gymnáziu v Chomutově, které vedl prefekt Ignác Cornova. V roce 1772 nastoupil na Karlo-Ferdinandovu univerzitu v Praze. Na Filozofické fakultě studoval elementární matematiku u Stanislava Vydry, vyšší matematiku u Jana Tesánka a astronomii u Josepha Steplinga. Kromě přírodních věd se věnoval také studiu theologie, klasické řečtiny a hebrejštiny. V roce 1776 vykonal Gerstner veřejnou zkoušku z astronomie a v roce 1777 z první knihy Philosophiae Naturalis Principia Mathematica Isaaca Newtona. Během studií si přivydělával hrou na varhany v kostele sv. Kajetána na Malé Straně. Za stravu a ubytování také doučoval chovance z kláštera svatého Bartoloměje.

Po studiích na filozofické fakultě v roce 1777 krátce navštěvoval i přednášky na Inženýrské škole založené v Praze roku 1718. Učila se na ní geometrie, fortifikace a mechanika tak, aby si žáci osvojili „vyměřování země, zakládání pevností, též splavů, jakož i řízení útoku na pevnost.“ Poté pracoval tři roky u Dvorské komise pro vyvazování z roboty jako geometr při vyměřování lesů a pozemků. V roce 1781 odešel do Vídně, aby studoval medicínu, botaniku a chemii. Těchto studií brzy zanechal, protože získal působiště v univerzitní astronomické observatoři ve Währingu u Vídně. Zde se pod vlivem Maximiliana Hella rozhodl se naplno věnovat matematice a astronomii.

Roku 1784 získal místo adjunkta u profesora Antonína Strnada na univerzitní hvězdárně v Klementinu v Praze. V roce 1785 publikoval Gerstner astronomickou práci, ve které opravil zeměpisnou délku řady významných evropských měst. K výpočtu zeměpisné délky použil metodu zatmění Slunce, kterou sám zjednodušil a urychlil (místo 36 záznamů stačilo pouhých 9). Jérôme Lalande a Johann Elert Bode tuto novou metodu velmi chválili a uváděli ve svých článcích. Jako uznání za jeho práci jej Královská česká společnost nauk jmenovala řádným členem. I další Gerstnerovy výsledky v astronomii mu zjednaly vážnost v evropských vědeckých kruzích.

Když v roce 1787 onemocněl Gerstnerův bývalý učitel vyšší matematiky Tesánek, poskytl mu Gerstner ve svém vlastním bytě pečlivé ošetřování a současně vyučoval jeho žáky vyšší matematice. Ve školním roce 1788–1789 byl pověřen suplováním vyšší matematiky na univerzitě a 4. prosince 1789 byl jmenován řádným profesorem s platem 1000 zlatých. Ve svých přednáškách se přitom neomezoval pouze na vyšší analýzu a astronomii, ale věnoval se i mechanice a hydraulice. V roce 1795 byl Gerstner povolán jako přísedící studijní dvorské komise ve Vídni, kde se mimořádným způsobem podílel na reorganizaci rakouského technického školství. Roku 1798 navrhl přetvoření pražské Inženýrské stavovské školy na polytechniku. Inspirací mu byla nedávno založená École polytechnique v Paříži. Škola byla založena dekretem císaře Františka I. ze dne 14. března 1803. Nové Královské české stavovské technické učiliště v Praze (Königliche böhmische ständische technische Lehranstalt zu Prag) bylo slavnostně otevřeno 10. listopadu roku 1806 ve svatováclavském semináři v Praze. Gerstner byl zvolen jeho prvním ředitelem a současně profesorem mechaniky a hydrauliky. Byl kladen důraz, aby inženýrské nauky byly úzce spojeny s matematikou a exaktními vědami. V roce 1807 se mu podařilo pro školu získat první Wattův parní stroj v Rakousku. Kromě toho stále přednášel vyšší matematiku na Univerzitě (až do zhoršení svého zdravotního stavu v roce 1823).

V roce 1830 předal Gerstner své přednášky z mechaniky a hydrauliky svému synovi Františku Antonínovi Gerstnerovi. V roce 1832 byl Gerstner penzionován, ale byly mu ponechány veškeré jeho příjmy. V roce 1831 vydal Gerstner své proslulé dílo Handbuch der Mechanik ve třech svazcích, které získalo 1400 předplatitelů, mezi nimiž nacházíme i císaře Františka I. Toto dílo se stalo základní učebnicí strojního, stavebního a důlního strojírenství po celou dobu 19. století.

Gerstner byl dvakrát ženat. Roku 1792 se oženil s Gabrielou z Mayersbachu († 1808), dcerou Marie roz. von Ehrenberg a rytíře Moritze von Mayersbach, lékaře a děkana lékařské fakulty Pražské univerzity. Spolu měli devět dětí včetně syna Františka Antonína Gerstnera (1796-1840). Roku 1809 se oženil s Marií Starkovou († 1821).

Posledních čtrnáct dní svého života strávil na statku u své dcery Gabriely a zetě Josefa Augustina Pabstmanna v Mladějově u Jičína. Zemřel 25. června 1832 v Mladějově kde byl i pohřben.

Na jeho náhrobku byl vytesán nápis:

Immenso juvenis spectabat Sidera coelo,
Certa vir undantes jura docebat aquas,
Naturae humanas adjuvit viribus artes.
Laude senex multa Clarus ad astra redit.

(„Jako mladík pozoroval hvězdy na nekonečném nebi, jako muž stanovil vodám přesné zákony a podpořil lidské umění silami přírodními, jako stařec, proslavený mnohou slávou, odešel ke hvězdám.“).

Ještě téhož roku byly jeho ostatky vyzdviženy a přesunuty do jeho současného hrobu v jeho rodném Chomutově. Tato hrobka pak byla vytvořena ve 30. letech 20. století a dodnes si zachovala svůj původní vzhled.

Na wiki krom jiného:

Ke 100. výročí Gerstnerova úmrtí v roce 1932 byly Gerstnerovy ostatky exhumovány a převezeny do Chomutova, kde se konal „druhý pohřeb“. Zprávy o obsahu hrobu při exhumaci se rozcházejí.

Bohužel nikde žádné detaily o samotném hrobu. Zřejmě vznikl v uváděném roce 1932, ale kdo je autorem, iniciátorem či proč jsou na místě desky hned dvě, nikde ani slovo.

Bez záruky – deska na zdi:

Franz Josef
K. v. Gerstner
* Komotau 1756 † Mladiegiw 1832
Dieses Chrengrab widmete dem Bortämpser
feiner Zeit ihrem berühmein Sohne
die Stadt Komotau im Jahre 1932.
Die Gebeine wurden von Madiegow
im heumatliche Erde überführt.

Deska na ploše hřbitova:

FRANZ-JOSEF-RITTER
v. GERSTNER
* 23.2.1756 † 25.6.1832