Zámek Lauenstein

Jedním ze zámků v Sasku poblíž hranic (v dosahu dálnice D8) je ve stejnojmenné obci u říčky Weiße Müglitz zámek Lauenstein.

Oficiální web objektu má i českou verzi (byť je nutno brát občas počeštění s rezervou):

Vysoko na skále nad údolím řeky Müglitz (Mohelnice) se tyčí zámek Lauenstein – pravý tajný tip přátel kultury a přírody, pro zájemce o umění a kulturu, pro ty, kteří hledají odpočinek a zvídavé, pro velké a malé.

Vydejte se na zábavnou cestu časem 800letou historií Lauensteinu a Saska. Obdivujte nádherné komnaty renesančního zámku a ve více, jak 30 výstavních místnostech napínavou historii a historky, vychutnejte si bylinkovou zahradu a potěšte se rodinnou výstavou.

Vysoko nad údolím Müglitz na prudce spadající skále malebně trůní zámek Lauenstein. Je to klenot saské renesanční architektury.

Historické prameny o původu hradu mlčí. Nejpravděpodobněji byl Lauenstein založen kolem 1200 jako pohraniční hrad. Jestli jej nechali založit markrabí z Míšně nebo český šlechtický rod Hrabišiců pro ochranu svého panství není jasno. Písemně je Lauenstein poprvé zmíněn roku 1241. Ještě dnes upomíná na středověký hrad zřícenina na vnějším skalním ostrohu.

Zámek je do značné míry v renesančním stylu. Z dřívějšího zámku o třech křídlech jsou zachovány východní a jihozápadní křídlo. Severní křídlo se v polovině 19. století pro havarijní stav zřítilo. Nebylo dosud ještě znovu vystavěno.

Již více než 800 let se nad údolím Müglitz tyčí mohutná stavba na skalním výběžku. Původně postavená jako malý opevněný hrad, později rozšířená a přestavěná na velkolepý palác. Z tohoto paláce hrabata z Bünau spravovala region více než 300 let. Své bohatství shromažďovali především těžbou. I dnes svědčí rekonstrukce a nové stavby, které proběhly kolem roku 1600, a to jak uvnitř, tak v okolí paláce, o bohatství a ocenění umění aristokratické rodiny.

Před palácem se nachází rozlehlé, třístranné nádvoří.

Srdečně vás zveme do Muzea východních Krušných hor, kde se můžete podívat na našeho historického průvodce výstavními místnostmi a sledovat proměny paláce v průběhu času v našem aktuálním animovaném filmu o stavbě. Filmy poskytují informace o výsledcích nejnovějšího stavebního výzkumu.

Na webu Euroregionu Labe-Elbe:

Vydejte se na cestu 800-letými dějinami Lauensteinu a Saska. Obdivujte komnaty renesančního zámku, odhalte ve více než 30 výstavních místostech dějiny a příběhy, vychutnejte si bylinkovou zahrádku a potěšte se výstavami. Stálé výstavy doplňují mimořádné expozice.

Už jen samotný zámek stojí za návštěvu třeba kvůli honosnému erbovnímu sálu, zámecké kapli nebo zdobenému ptačímu sálu. Jinak jsou na zámku k vidění tyto trvalé výstavy:

Heribert Fischer-Geising – Heribert Fischer-Geising (1896-1984) malíř a grafik, který ve svém díle vždy vyjadřoval vztah a lásku ke krajině Východního Krušnohoří. Silný vztah měl především ke Geisingu a okolí. Asi 50 vystavených děl pochází ze sbírky Muzea Východního Krušnohoří zámku Lauenstein a Nadace Heribert Fischer-Geising Stiftung. Jedná se o připomínku dnes opomíjených představitelů uměleckého směru Nová věcnost.

Úzkokolejná dráha Müglitztalbahn – Výstava se venuje dějinám úzkokolejné dráhy Müglitztalbahn na jejíž trase leží Lauenstein. Diorama ukazují bohatou historii. Vždy když po trase Geising Altenber jede úzkokolejná parní lokomotiva (saská VI K) tlučou rychleji srdce nejen dětí.

Lov ve Východním Krušnohoří – Na panství Lauenstein hrál lov vždy důležitou roli. Už ve středověku byl lov výsadou šlechty. Pánové z Bünau měli právo lovu vysoké i drobné zvěře. Trvalá výstava ukazuje boháté trofeje, vypreparovaná zvířata nebo lovecké zbraně.

George Bähr – Málokdo ví, že slavný stavitel dráždanské Frauenkirche George Bähr vyrostl v Lauensteinu. Biografie George Bähra skrývá řadu tajemství např. neznáme ani jeho podobu, protože se nedochoval ani jeden jeho obraz. Narodil se v roce 1666 ve Fürstenwalde a vyrostl v Lauensteinu. V roce 1693 přichází do Drážďan. Tady postavil řadu kostelů a domů. Jeho životním dílem je ale světoznámá Frauenkirche.

Saské poštovní cesty – V Sasku jedinečná výstava o historii významný pomnících kurfiřstké pošty a dopravy. Dozvíte se něco o kurfiřtských poštovních milnících, které nechal vybudovat August Silný (1670-1733), ale také něco o vyměřování saských cest. Honosné sloupy, které jsou ješte dnes na mnohých místech v Sasku, pripománají tento nákladný projekt.

Les Východního Krušnohoří – Jak se stal les, tím čím je dnes, se dozvědí návštěvníci v prostorách stálé expozice. Budou unesení do bývaleho pralesa Východního Krušnohoří a uslyší v hustém lese vytí vlků a bručení medvědů. Zároveň se dozvíte, jak člověk v běhu století pozměnil přírodu Východního Krušnohoří.

Ve vězení – S panstvím Lauenstein je také úzce spojena historie soudnictví. Na zámku Lauenstein sídlil v polovině 19. století soud. Bohatá akta ze 17. a 18. století dokládají pohled na soudnictví této doby. Ponurý středověký žalář v sklepních prostorách východního křídla zámku ukazuje způsob zacházení s delikventy, kobky a místnosti žalářníků z poloviny 19. století.

Bylinková zahrada– Na jižní straně zámku přiléhají terasovité zahrady. Na záhonech se daří léčivým rostlinám a koření. Potěšte se vůní bylinek a nechte se překvapit rozmanitostí rostlinek a učarovat pohledem na nádherné květy.

Minerály z Krušnohoří a celého světa – Vystavené minerály jsou pouhým zlomkém velkoryse darované sbírky Emmerich Pavlikem Muzeu Východního Krušnohoří na zámku Lauenstein. Rodák z Frohburgu vášnivě sbíral celý život minerály po celém světě, přesto měl zcela výjimečný vztah k Východnímu Krušnohoří.

Hornický region Krušné hory:

Zámek Lauenstein a městský kostel v Lauensteinu jsou dokladem významné role sasko-českého šlechtického rodu von Bünau při těžbě cínu ve východním Krušnohoří.

Hrad Lauenstein byl postaven na konci 12. století na skalním výběžku nad řekou Müglitz. Po roce 1464 jej freiberský radní a těžař Hans Münzer přestavěl na reprezentativní zámek. Od roku 1517 se pánové z Bünau stali na 300 let, do roku 1821, vlastníky lauensteinského panství, a tím i dolů v Zinnwaldu, které ovládali ze svého správního sídla v Lauensteinu. Pánové z Bünau se významně podíleli na rozvoji těžby v regionu, měli dalekosáhlý vliv na kulturní a ekonomický vývoj na saské i české a straně východních Krušných hor.

Hlavní zámek a zříceniny středověkého hradu se tyčí vysoko nad údolím řeky Müglitz. Do zámku se vchází klenutou pískovcovou branou postavenou v letech 1612 až 1615, na níž je patrné stylizované vyobrazení dolu se dvěma pracujícími horníky a emblémy rodin Bünau a Schleinitz. K nejkrásnějším prostorám zámku patří tzv. Erbovní nebo též Turecký sál v západním křídle, vybudovaný v letech 1594–1609.

Podobně jako zámek Lauenstein dokumentuje i městský kostel v Lauensteinu vztah pánů z Bünau k hornictví. Kostel byl znovu vystavěn po požáru města v roce 1594 za Günthera von Bünau. Jeho stavba a vybavení byly financovány ze zisků rodiny Bünau plynoucích z těžby cínové a železné rudy. Kromě kulturně-historicky pozoruhodného oltáře, kazatelny a křtitelnice je třeba zmínit především cennou pohřební kapli rodiny Bünau z roku 1609. V kapli, která má náročně zdobený vchod z pískovce v pozdně renesančním stylu, se nachází nádherný pískovcový epitaf rodiny Bünau.

Seznam (výběr z obsáhlejšího textu):

31. 7. 2026 – Když se v roce 1858 zřítilo vinou neúdržby severní křídlo zámku Lauenstein, jehož další prostory také nebyly ve zrovna utěšeném stavu, zdálo se, že velkolepé panské sídlo spěje k pozvolnému zániku.

Nyní ale můžeme díky rozsáhlým restaurátorsko-technickým pracím obdivovat klenot saské renesanční architektury v plné kráse. Hrozilo, že se zřítí další část, ale naštěstí se tak nestalo, objekt přesto zůstává bez severního křídla. I tak je co vidět, jeho návštěva udělá milovníkům historie radost, nudit se tu nebude i mladší generace.

Kdo o objektu neví, natrefí na něj v jednom z bočních údolíček v saském Krušnohoří poblíž českých hranic zcela náhodně. Městečko přináleží pod oblastní sídlo Altenberg, přes nějž vede silnice z českých Teplic do Drážďan. Mezi oběma městy jezdí denně autobusová linka.

Na počátku stával na ostrohu kamenný hrad. Stavba je naprostou záhadou, nikdo si s ní neví rady. Není známý rok založení, první písemná zmínka pochází z roku 1289. Letopočet jsou pouhá čísla, ale nikde není zmínka, kdo a proč se tu usadil. Pevnost vznikla v bočním údolíčku, široko daleko nic, co by mohla chránit. Jsou dohady, zda hrad patřil Míšeňské marce, nebo rodu Hrabišiců, kteří opevňovali svahy českých Krušných hor. Panství bylo malé, k Lauensteinu přináleželo asi sto kilometrů čtverečních. Naleziště rud tu žádné nebylo, zrovna jako žádné obchodní stezky. Zajímavé ale je, že i přes malou rozlohu měl majitel výsadu přímo korespondovat se saským kurfirstem, tady by přece měla být zmínka, kdo listiny podepisoval, a také získal „gerechtsame“, výsady lovu vysoké i drobné zvěře.

Panství mělo malé příjmy, vše se změnilo až za vlastnictví osvíceného rodu pánů z Bünau (česky z Býnova) – ti majetek vlastnili od roku 1517 až 1821. Dvě rodové větve působily i v Čechách, kde je připomínají třeba hrad Blansko, zámky v Libouchci, Benešově nad Ploučnicí a další.

Byli to oni, kdo přinesli do Čech saskou renesanci. Na Lauensteinu to byl Günther, (1557 až 1619), kdo nechal objekt přestavět v tomto stylu, nádherný je i nedaleký zámek Weesenstein, který rod vlastnil a kam se z Lauensteinu přestěhovali.

Někteří příslušníci rodu žijí v Německu, užívají hraběcí titul, v rodu bývá trochu jmenný zmatek, muži jsou křtěni pouze 3 křestními jmény: Heinrich/ Jindřich, Günter (též Gunther nebo Günther, česky Vintíř) a Rudolf. V některých generacích se vyskytli i tři nositelé téhož jména, rozlišovali je přídomkem jako starší, mladší a nejmladší.

Zámek je koncipován jako Muzeum východních Krušných hor. Představuje faunu, floru, umění a život v oblasti, k tomu samozřejmě i historii zdejší šlechty. V přízemí uvidíte jednu z mnoha výstav, které se tu střídají. 

Obsáhlé vyprávění náleží Georgu Bährovi, německém barokním architektu a staviteli. Jeho nejznámějším dílem je drážďanská Frauenkirche, kterou téměř srovnaly se zemí na jaře 1945 bomby spojeneckých letadel. Na zámku je několik pozůstatků z kostela, moc toho nezbylo. Při současné návštěvě saské metropole nepoznáte, které objekty jsou původní a které nové postavené podle obrazové dokumentace.

Další výstava pojednává o životě v Lauensteinu a okolí, zaujme i sál s loutkami, hradní kaple s kamennými konzolemi zakončenými lidskou tváří. Pravděpodobně byly umístěny jinde a zřejmě představují pány z Bünau.

Obrazárna je plná děl saských umělců.

Nejhodnotnější místností je rekonstruovaný Erbovní sál.

V minulém století vlastnili zámek Hohenthal-Püchausové, těm byl po válce vyvlastněn, následně ho dostalo do správy město Lauenstein, byly zde byty pro uprchlíky a vysídlence, také školní družina a klub FDJ, německých mládežníků. Poté se začalo s opravami.

Všude můžete fotit, v nedalekém kostele svaté Marie a Laurentina, který je spolu se zámkem zapsán v rámci Krušnohoří na Seznam kulturního dědictví UNESCO, se za focení platí jedno euro. Postavili ho v roce 1594 za panování Günthera von Bünau, po požáru, který zničil původní svatostánek. Je zde pohřební kaple rodu Bünau zbudovaná roku 1609, v ní se nachází pískovcový epitaf rodu.

Německá wiki (překlad bez záruky):

Zámek Lauenstein vznikl z hradu ze 13. století v místní části Lauenstein v Altenbergu v okrese Saské Švýcarsko-Východní Krušnohoří v Sasku. Od poloviny 16. století byl původní hrad rozšířen a přestavěn na zámek. Budova nyní slouží Muzeu Východního Krušnohoří.

Stavba je nepravidelný komplex situovaný na strmě svažitém ostrohu s téměř trojúhelníkovým půdorysem. Skládá se z rozlehlého, odloučeného hospodářského dvora, brány a barokní zahrady. Restaurování probíhalo v letech 1957–1960, 1969, 1974 (Turecký sál) a od roku 1979. Po restaurátorských pracích zahájených v polovině 70. let 20. století byl hrad v roce 1980 znovuotevřen jako muzeum. Od roku 1990 probíhaly stabilizační práce na zřícené části a byl obnoven zámecký park.

Nejstaršími částmi jsou základy z poloviny 13. století, sklepní klenby a ruiny kolem západního Trumpeterova sálu z doby kolem roku 1600, který byl v roce 1849 zbořen až k severní zdi. Dvě patra objevená pod ním také patří ke starší stavbě. Kolem roku 1480 bylo postaveno západní křídlo a hradní kaple, které bylo od roku 1609 přestavěno na galerii. Na straně nádvoří se dochoval bývalý hlavní vchod s mírně lomeným obloukem a bočními dveřmi. Tato západní část má dodnes několik oken s oblouky a kaple má také kružbové okno. Z vnějšího prstence hradeb se zachovaly dvě kulaté a půlkruhové věže na východní straně a hranatá věž na jihovýchodní straně. Ty byly začleněny do přestavby hradu kolem poloviny 16. století, který byl přeměněn na bohatě zařízený renesanční palác, převážně za Günthera von Bünau.

Od dubna 1943 byly nejcennější sbírky Hamburské státní a univerzitní knihovny uloženy ve sklepích hradu. V únoru 1946 byly části těchto uskladněných fondů zabaveny Rudou armádou a 1. srpna 1946 převezeny do Petrohradu. Velká část této válečné kořisti se v květnu 1991 vrátila do Hamburku.

Památkově chráněný renesanční zámek nyní ve svých více než 30 místnostech hostí rozmanitou stálou expozici (život a dílo George Bähra, architekta drážďanské Frauenkirche; architektonické dějiny hradu; milníky saské pošty; panství Lauenstein a hornictví; přírodní prostředí Východního Krušnohoří). Od roku 2019 je zámek Lauenstein součástí světového dědictví UNESCO Krušné hory/Krušnohořská hornická oblast.

Vrátnice – Stavba se vyznačuje portálem s kulatým obloukem a pískovcovým volutovým štítem, orámovaným po obou stranách kanelovanými pilastry. V arkýřových římsách jsou uspořádány plně vytesané hlavy. Nad římsou, v malém panelu zakončeném trojúhelníkovým štítem, jsou dva erby. Nad ním, v kulaté nice s obloukem, je postava Justicie (Spravedlnosti). Vedle ní, rovněž ve výklencích, jsou personifikace Zbožnosti a Milosrdenství z doby kolem roku 1580. Místnost nahoře, zdobená řemínkovou ornamentikou, rozetami a girlandami z ovoce, obsahuje bohatě štukovou klenbu (podobnou Tureckému sálu) a konzolové hlavice ze zbořeného Trumpeterova sálu. Ty byly pravděpodobně vytvořeny Michaelem Schwenkem nebo Lorenzem Hornungem a údajně zobrazují členy rodiny von Bünau. Podobné konzolové hlavice se dodnes dochovaly v několika místnostech hradu. Dekorativní štít zdobený volutami doplňuje stavbu. Místnost je zdobena řemínkovou ornamentikou, rozetami a girlandami z ovoce.

Hrad – Na jihovýchodní straně hradu se nachází podobně navržený portál s kulatým obloukem, orámovaný kanelovanými pilastry. Nad kladím je v segmentovém oblouku zobrazena hornická scéna, lemovaná dvěma heraldickými horníky v kulatých výklencích z doby kolem roku 1580. Kamenný most před ním a malá zahrada na severu pocházejí z roku 1716. Čtvercová věž a přilehlá půlkruhová věž jsou také zdobeny volutami zdobenými štíty. Přízemí čtvercové věže má klenutý strop podobný tomu v Tureckém sále a také konzoly. Půlkruhová věž, datovaná rokem 1556 pod erbem na vnější zdi, obsahuje místnost (nyní sloužící jako kavárna) s žebrovanou klenbou a konzolami. Mezi nejvelkolepější místnosti hradu patří Turecký sál s bohatě štukovým stropem s ornamenty z řemínků a spirál, vyobrazeními tureckých válečníků a hlav exotických zvířat a také erbem rodiny von Bünau-Bredow z doby kolem roku 1600.

Nad ním se nachází Ptačí sál s dvoulodní síťovou klenbou. Sál byl restaurován v letech 1983 až 1987, během nichž byly odkryty a restaurovány obrazy ptáků a květinových motivů z doby kolem roku 1600. V tomto sále se nachází velmi zdobená, pestře malovaná skříň s letopočtem 1662, který je jistě starší. Hradní kaple, která byla v průběhu let několikrát upravována, má valenou klenbu a byla restaurována v letech 1983/1984. Polychromované pískovcové konzoly pocházejí z Trumpeterova sálu.

Muzeum – Muzeum nabízí exponáty o flóře a fauně a historii lovu ve Východních Krušných horách, stejně jako exponáty o architektu Georgovi Bährovi, architektovi drážďanské Frauenkirche, o saských poštovních milnících a dostavnících a o železnici Müglitztal. Snoubenci se mohou vzít v heraldickém sále.

Dvůr – Budovy dvora pocházejí z 15. až 17. století. Na východní straně se nachází oblouková brána s letopočtem 1574; budovy na západní straně mají uvnitř křížové žebrované klenby.