- Torzo železničního mostu jižně od Janova
- Torzo železničního mostu v Horním Jiřetíně
- Inundační most Postoloprty
- Viadukt na bývalé železniční trati Počerady-Vrskmaň u Polerad
- Železniční viadukt v Chotyni
- Silniční most nad železniční tratí u Žďáru
- Nový silniční most na silnici 16 v Mělníku
- Zdymadlo Hořín na Vraňansko-hořínském plavebním kanálu u Mělníka
- Vraňansko-hořínský plavební kanál u Mělníka
- Silniční most Josefa Straky v Mělníku
- Duchcovský viadukt
- Silniční most přes Bouřlivec v Želénkách
- Železniční most přes Jizeru u Dolní Dušnice
- Kamenný zámecký most přes Ploučnici v Mimoni
- Soutok Labe s Vltavou v Mělníku
- Kamenný most přes Radbuzu v Dobřanech
- Kamenný most přes Ploučnici v Horní Polici
- Železniční most přes Mohelku v Rychnově u Jablonce nad Nisou
- Kamenný most přes Bílinu ve Lbíně
- Černý most (a akvadukt) přes železniční trať z ulice Na Hamrech v Krupce
- Silniční most přes Ohři jižně od Křesína
- Silniční most přes Ohři ve Vršovicích u Loun
- Most pro pěší nad železniční tratí ve Mšeném-lázně
- Charlottin most přes Mlýnský potok v zámeckém parku Veltrusy
- Masarykův most v Kralupech nad Vltavou
- Krytý dřevěný silniční most přes Ohři v Radošově
- Zastřešená lávka v Čermákových sadech v Rakovníku
- Údolní nádrž Naděje
- Tyršův most přes Labe v Litoměřicích
- Odvodňovací štola Radovesické výsypky
- Silniční most u Budyně nad Ohří
- Silniční most přes Ohři mezi Doksany a Brozany nad Ohří
- Lávka Frankovka přes Střelu jihozápadně od Rabštejna nad Střelou
- Kaple Nad vývěrem Rudného pramene na Havlíčkovu ulici pod kostelem Narození Panny Marie v Roudnici nad Labem
- Most přes Moravanský potok u Dolních Zálezel
- Most přes Podlešínský potok pod Podlešínem
- Silniční most přes Svitávku v Nových Zákupech
- Klášterní most v Zákupech
- Kamenný most v Zákupech
- Poštovní most v Mimoni
- Bývalý vodní náhon u Mařeniček
- Bývalý vodní náhon u Antonínova údolí
- Bývalé koupaliště u Naděje
- Bývalý vodní náhon u Naděje
- Průrva u Radvaneckého rybníka
- Železniční most u Bořkova
- Pitrův most v Rajhradě
- Kamenný most v Markvarticích
- Silniční most u Mnichova Hradiště
- Silniční most u Bakova nad Jizerou
- Kamenný most přes Rokytku v Kryštofově Údolí
- Železniční most u Noviny
- Kamenný most přes Mandavu v Rumburku
- Most Sychrov-04 v Radostíně
- Železniční most u Sychrova
- Železniční most v Zahrádkách
- Barbořin most u Zahrádek
- Staroměstský most v Děčíně
- Vodní nádrž Josefův Důl
- Kamenný most v Rabštejně nad Střelou
- Krytá lávka v Kynšperku nad Ohří
- Průrva Ploučnice
- Akvadukt na Chřibské Kamenici
- Železniční most ve Vilémově
- Ovčí most u Tisové v Krušných horách
- Silniční most v Horní ulici v Českém Krumlově
Na východ od Bíliny na trase modré turistické značky nad soustavou rybníků, z nichž první je Bezovka, se nachází vyústění odvodňovací štoly Radovesické výsypky.
Jsou místa, o nichž nemá člověk tušení, a když k nim náhodou dorazí, nestačí se divit a zírat. Jasně, severní Čechy. Těžba, doly, zaniklé obce, rekultivace. Ale o něčem takovém, jako je Radovesická výsypka a odvodňovací štola jsem neměl nejmenší tušení. Naštěstí nedaleko vchodu je informační tabule, popisující historii tohoto místa a díla:
V polovině 60. let 20. století bylo tehdejšími státními orgány rozhodnuto v bílinské části mostecké pánve vybudovat povrchový „velkolom“ zcela založený na nových technologiích ve zcela nových měřítkách, který by dokázal spolu s dalšími doly v pánvi oživit skomírající těžbu hnědého uhlí a umožnil vybudovat novou energetickou základnu republiky. Za účelem založení lomu a výsypek bylo rozhodnuto o zrušení 10 obcí a přesídlení cca 7 tisíc obyvatel do Bíliny, Duchcova, Mostu a Teplic.Oblast údolí Lukovského potoka byla z několika navrhovaných lokalit vybrána pro umístění výsypky skrývkových zemin z bílinského povrchového lomu.Tato tzv. vnější výsypka měla sloužit k uložení předstihové skrývky – hmoty nadložních zemin, kterou je potřeba uložit mimo plochu dolu, aby mohla vzniknout dostatečně rozměrná jáma dolu, která zajistí jeho bezpečný provoz v hloubkách i přes 200 m. Protože otevřený objem jámy dolu měl dosáhnout více jak 1 miliardy kubických metrů, uvažovalo se ještě v roce 1988 na Radovesické výsypce o umístění této kubatury a s dobou provozu až do roku 2015. Výsypka se měla opřít o svahy Českého středohoří a dosáhnout výšky 535 m n. m. srovnatelné s horou Bořeň. Ještě v roce 1992 se uvažovalo o výšce 518 m n. m. a v roce 1997 o 460 m n. m. Bylo zde uloženo 0,68 miliardy kubíků zeminy a výsypka dosahuje maximálních výšek pouze kolem 421 m n. m.
Sypání Radovesické výsypky bylo zahájeno směrem od Chudeřic, kde byl nejprve zasypán historický lom Jirásek. Pokračovalo se k bývalým Radovesicím, tedy proti svahu stoupajícímu k Českému středohoří. Tento postup nyl nutný z hlediska lepší stability výsypky a možností jejího postupného zvyšování.Při tomto postupu však došlo hned od počátku k přehrazení údolí Lukovského potoka na konci dnešního údolí Bezovka (v tomto místě právě stojíte). I když Lukovský potok byl v té době odveden směrem k Razicím po svahu Českého středohoří speciálním kanálem, přehrazením údolí vznikla bezodtoká oblast, která se periodicky u úpatí výsypky plnila srážkovou vodou a vodou stékající svahovými sutěmi z Českého středohoří. Výsypka vytvořila slabě propustnou hráz a občasné sypání třetihorních písků a jílu do vody vytvářelo riziko budoucí destabilizace výsypky. Situace vzniklá od roku 1981 do roku 1982, kdy se v předpolí výsypky v prostoru obce Radovesice vytvořilo rozsáhlé jezero, vedla k nutnosti tuto věc radikálně řešit.
Nádrž, vzniklou v předpolí výsypky, bylo nutno nasazením velmi výkonné plovoucí čerpací stanice zcela vyčerpat. Následně bylo rozhodnuto o ražbě štoly v podloží výsypky až do jejího předpolí a vybudování rozsáhlých odvodňovacích opatření navázaných na tuto štolu (síť drénů a odvodňovacích vrtů do báze výsypky), které by v budoucnu podobným stavům zabránily a zároveň umožnily podloží výsypky trvale odvodňovat. Samotná štola dosáhla délky téměř 2900 m. Byla ražena od roku 1982 do roku 1985 převážně v rulovém podloží pomocí razícího štítu o průmětu 3,5 m obdobného typu, kterým se v té době razilo Metro v Praze. Na konci štoly pod Kostomlaty vznikl velký filtrační vstupní objekt, do kterého byly zaústěny větve přípovrchového drenážního systému předpolí výsypky. Stěny štoly byly zpevněny nástřikovým betonem. Ze stropu štoly byla vyvrtána řada odvodňovacích vrtů do báze již nasypané výsypky. Razící štít se nakonec musel sám vyhrabat na povrch mezi bývalými Radovesicemi a Kostomlaty. V tomto místě vznikl hlavní zasakovací objekt do štoly.
Štola je stále funkčním vodohospodářským zařízením. Voda vypouštěná ze štoly odtéká potrubím do nádrže Bezovka. Vzhledem k absenci větracího systému je do štoly povolen vstup pouze Báňské záchranné službě. Voda vytékající z Radovesické štoly je nezávadná. Svědčí o tom mimo jiné existence dvou chovných rybníků níže po proudu a výskyt ryb – mřenek mramorovaných v potoce.