Mozaika Město a chemický závod Lovosice u kruhového objezdu v ulici Krátká

Poblíž kruhového objezdu na silnici 30 v Lovosicích na křižovatce ulic Krátká a Dlouhá u podchodu je umístěna na přízemní budově mozaika Město a chemický závod Lovosice.

V nízké budově aktuálně sídlí prodejna barev, dle dostupných pramenů šlo původně o výměníkovou stanici a nějakou dobu tu byla prodejna koberců. Ne bezvýznamná mozaika je dnes spíše zapomenuta a opomíjena.

Litoměřický Deník:

23. 2. 2016 – V roce 1974 byla na dnes již bývalou výměníkovou stanici na lovosickém sídlišti v Krátké ulici osazená barevná mozaika s motivem symbiózy města a chemické továrny.
Dílo zdobí severovýchodní stěnu budovy i nadále, výrazně se na něm však podepsal nejen zub času, ale i opakující se povodně. Do chátrající mozaiky nyní ale nechce investovat město ani majitel.

„Když jsem budovu od města kupoval, byla v dezolátním stavu, neudržovaná. Objekt jsem nechal zateplit, kromě té jediné stěny, abych mozaiku zachoval, i když si město v tomto ohledu žádné podmínky nekladlo. Mozaika už tehdy byla dost poničená a pro její záchranu nikdo nic neudělal. Její dnešní stav tak přisuzuji bezohlednému chování předchozího vlastníka,“ řekl Deníku majitel prodejny s koberci a linem, která v budově nyní sídlí, Bohuslav Zíma.

Do mozaiky ale nebude investovat ani město.

„Město Lovosice nemůže investovat veřejné prostředky do nemovitostí, které nejsou v jeho majetku,“ uvedl na webové stránce Lepší místo, kde se stížnost na současný stav barevné mozaiky objevila, Ondřej Rondoš, vedoucí odboru majetku a investic lovosického úřadu.

„Z městského úřadu mi volali. Zopakovali, že město není vlastníkem objektu. Pokud by se radnice přesto rozhodla pro sjednání nápravy, jsem ochotný jako majitel budovy podepsat jakékoli povolení či nutné břemeno,“ doplnil Bohuslav Zíma. Sám se rekonstrukci zaplatit nechystá.

„Dvakrát jsme se snažili mozaiku svépomocí poopravit, když jsme na zemi našli vypadané kostky. Ale vyžadovala by zásah restaurátora,“ přiznal Zíma.

Mozaika před lety vznikla podle návrhu manželů Jaroslavy a Jana Solovjevových z Turnova. Kompozice kombinuje vpadlou kruhovou část o průměru 3,4 metru představující výrobní zařízení chemičky s dlouhým obdélným vlysem (9 krát 4 metry) s pohledem na město Lovosice, ve kterém nad jednoduchými domky s nepravidelnými střechami vystupuje silueta kostela sv. Václava a radnice.

Dnes se mozaika především ve spodní části zcela odlupuje od stěny, obrazem procházejí výrazné praskliny, na několika místech jsou skleněné kostky vypadané.

Prodej bývalé výměníkové stanice schválilo zastupitelstvo města vedené Lenkou Tomanovou v roce 2011 za kupní cenu 2,1 milionu korun.

Litoměřický Deník podruhé:

26. 3. 2016 – Případ barevné mozaiky manželů Solovjevových na budově bývalé výměníkové stanice v Krátké ulici. „Podle pana Paťchy (referent státní památkové péče pozn. redakce) nemá mozaika památkovou hodnotu, pro Lovosičany však jistě ano. Problém je, že město nemůže investovat do soukromého majetku,“ uvedl tajemník Budský.

Budova je nyní ve vlastnictví podnikatele Bohuslava Zímy. Robert Paťcha proto podle slov tajemníka doporučil dvě varianty řešení. „Mozaiku by bylo možné buď přemístit na jinou budovu, která by byla v majetku města, nebo jinde nechat vytvořit její repliku, což by bylo levnější. Obojí by však vyžadovalo investici v řádech stovek tisíc korun,“ přiblížil František Budský.

Obyvatelka Dana Tschakertová navrhla uspořádání veřejné sbírky, takže by se Lovosičané na záchranu chátrající mozaiky složili. Vedení města nápad ocenilo jako zajímavý.

Ve specializované databázi sochařských děl:

Název: Město a chemický závod Lovosice
Autoři díla: Jaroslava Solovjevová (1926–2013), Jan Solovjev (1922–2014)
Investor: IO Teplice
Umístění: mozaika je instalována v průčelí budovy výměníkové stanice
Výška: 400 cm
Šířka: 900 cm
Realizace: 1974
Materiál: prefabrikované skleněné kostky
Ke dni 09.09.2013 – V obdélníkové části procházejí mozaikou 4 velké praskliny. Mozaika v kruhové části je znečištěna lišejníkem. Největší plochy vypadaných kostek jsou v blízkosti vertikálních prasklin. Povrch některých kostek znečištěn nátěrem. V minulosti proběhla oprava – část ztracených kostek domodelována a opatřena barevnou retuší.

Mozaika s motivem symbiózy města a chemické továrny je osazena na budově bývalé výměníkové stanice. Od roku 1974 dotváří prostor křižovatky ulic Dlouhá a Průmyslová. Kompozice vznikla podle návrhu manželů Jaroslavy a Jana Solovjevových. Kombinuje vpadlou kruhovou část představující budovu chemičky s dlouhým obdélným vlysem s pohledem na město Lovosice, ve kterém nad jednoduchými domky vystupují siluety dvou kostelů. Lapidární tvary domečků s nepravidelnými plochami střech zabydlovaly i četné kompozice Jaroslavy Solovjevové provedené v olejomalbě. Sama výtvarnice měla v oblasti monumentální tvorby zkušenosti spíše s reliéfy než s mozaikou.

Web o mozaikách:

Název mozaiky: Město a chemický závod Lovosice
Autoři: návrh a realizace Jaroslava Solovjevová a Jan Solovjev
Datace: 1974
Místo: budova výměníkové stanice, vedle K. Maličkého 982/1, Lovosice
Rozměry a umístění: průměr 3,4 m – kruhová část / výška 4 m, šířka 9 m – obdélníková část
Mozaika je instalována na slepé stěně budovy.
Výška umístění mozaiky nad zemí 0,2 m – kruhová část / 0 m – obdélníková část
Mozaika se nachází na městském sídlišti. V okolí se vyskytuje zeleň.
Na budově jsou viditelné praskliny a ztráty stavebního materiálu.

Překvapivě i Památkový katalog, ač se nejedná o kulturní památku a popis je primárně věnován samotné stavbě:

Přízemní stavby s plochou střechou je situován při hlavní křižovatce města. Konstrukce je tvořena železobetonovými panely. Fasáda do křižovatky doplněna mozaikou od Jaroslavy a Jana Solovjevových z roku 1974. Původně šlo o výměníkovou stanici.

V roce 1970 byli osloveni manželé Solovjevovi k vytvoření návrhu výtvarného díla na stěnu výměníkové stanice. Prezentováno bylo celkem 19 návrhů, kdy vybraná verze byla realizována v roce 1974. Výtvarníkům v realizaci pomáhal Ladislav Eichler ze Stavomontáží Teplice. Stavební plány k objektu se nedochovaly a z dobových fotografiích je zřejmé, že minimálně jihovýchodní podélná strana byla členěna prostorovým rastrem geometrického tvaru. Tento rastr byl se změnou funkce na obchodní jednotku odstraněn.

Výměníková stanice se nachází západně od historického jádra města v lokalitě u Besedy. Objekt je situován při křížení dvou významných komunikací, té které prochází skrz celé město a spojnice na Ústí nad Labem. Samostatně stojící objekt je přízemní, postavený na obdélném půdorysu a zakončený plochou střechou. Sousední panelový dům a výměníkovou stanici spojuje plochý přístřešek lichoběžníkového tvaru. Hlavní vstup do interiéru je ze severozápadní, podélné fasády. Předsazené schodiště o čtyřech stupních je z lehké kovové konstrukce. Příčné fasády jsou plné a podélné jsou členěny okenními osami. Navíc podélné fasády jsou výrazněji ustoupené, takže mají prostorový lem.

Severovýchodní příčnou fasádu člení dvojice přisazených pilířů, kdy jeden je na úrovni zapuštěné fasády a druhý je přibližně v jedné třetině plochy. V menší ploše je vytvořen vpadlý kruh. Plochu vymezenou dvojicí sloupů a vpadlé kruhové pole zdobí mozaika. Kruhová část symbolizuje stylizované kolony a výrobní zařízení chemických podniků. Na obdélné ploše jsou vyobrazeny staré Lovosice s dvojicí kostelů v pozadí. Pojetí témat je velmi abstrahované, jednotlivé plochy jsou ve výrazných monochromních barvách bez valéru.

Jihovýchodní podélná fasáda je členěna dvojicí os, jedné při okraji a druhé na středu šířky fasády. Vzájemně jsou odděleny sloupkem. Osy tvoří velké prosklené plochy, které jsou na šířku obdélné. Výplň s členěním na šest polí má příčel ve dvou třetinách výšky. Protilehlá fasáda je řešena obdobně. Taktéž má dvojici okenních se stejným typem výplně. Na ně navazuje ještě jedna osa, kterou tvoří vstup a okenní výplň velikosti jednoho dílu běžného okna. Jihozápadní příčná fasáda je členěna dvojicí vstupů, kdy jeden z nich je na úrovni terénu a druhý přístupný po předsazeném schodišti. Výplně dveří tvoří křídla s prosklením. Omítané fasády jsou natřeny v šedé a hnědé barvě, kdy vpadlé plochy mají hnědou barvu. Ostatní plochy jsou šedé s výjimkou tvoří střední část jihozápadní příčné fasády, která je v hnědé barvě. Okenní výplně i výplně dveří mají bílou barvu rámů. Mozaika je provedena ze skleněných kostek o velikosti 2 x 2 cm. Kostky jsou ze zakaleného skla se sintrovaným povrchem. Spárovací hmota je maltová o větší hrubosti a přírodní barevnosti.

Jde o funkcí běžnou technickou stavbu, která vzhledem k svému umístění byla pojata s větším důrazem na jeho výraz a architektonické ztvárnění. Výrazný výtvarný prvek v podobě mozaiky se postupem doby stal pro místo určující. Výtvarné pojetí nese rukopis děl především Jany Solovjevové.

O autorech a mozaice:

Často se lovosičtí občané ptají, kdo je autorem mozaiky na severní straně výměníkové stanice v ulici Karla Maličkého z roku 1974. Když si ji prohlídnete, vidíte, že sestává ze dvou částí: první kruhová část znázorňuje stylizované kolony a další výrobní zařízení chemických závodů v Lovosicích, druhá obdélníková část zobrazuje staré Lovosice. Autory návrhu i provedení jsou akademičtí malíři, manželé Jaroslava a Jan Solovjevovi z Turnova. V kladení mozaiky jim pomáhal Ladislav Eichler ze Stavomontáží Teplice.

Výtvarníci Jaroslava a Jan Solovjevovi jsou od října 2007 novými čestnými občany města Turnova. Symbolické klíče od bran města obdrželi v neděli 28. října v podvečer v městském divadle, kde se konalo slavnostní zasedání zastupitelstva města Turnova.

O jejich společném životě řekl v roce 2007 Jan Solovjev (*1922), že nikdy nežili v popředí zájmu a na jejich dveře neklepali staří ani noví mocní. Ani výstav neměli příliš a nervali se o zakázky. Přesto výtvarník uvádí: „Když se na naše společně realizované věci podívám dnes po letech, zdá se mi, že jsme prožili krásný život a zažili spoustu radosti.“

Jan Solovjev se na šperkařské škole v Turnově vyučil rytcem kovů, byl totálně nasazen, ale měl štěstí: jako rytec v Praze dělal razidla a vypalovací cejchy pro dobytek. Po válce chodil na UMPRUM, ale v roce 1948 mu za protistátní činnost zavřeli bratra a brzy putoval do vězení i Jan – odseděl si pět měsíců těžkého vězení, ale zázrakem ho po propuštění nechali školu dodělat.

Jeho paní Jaroslava (*1926), rozená Zabloudilová, pochází z Karlína, dětství prožila na periférii Prahy. Krása městské krajiny se stala celoživotní náplní její tvorby. Mladí lidé se před lety poznali na pražské uměleckoprůmyslové škole, v ateliéru legendárního profesora Filly. Chodili spolu pět let, pak se vzali a odešli do Turnova, kde prožili celý svůj další život. Začátky v Turnově byly dost krušné, Jan Solovjev nakonec ilustroval publikace pro děti: popisné ilustrace ptáků, rostlin a minerálů, moc peněz za to nebylo. Ale jak uvádí, „žili jsme si svobodně“. V ateliéru na zahradě vznikaly plastiky i velká plátna plná ženských figur, hříbata v životní velikosti i tanečnice v pohybu. Pro Králův háj v Liberci vytvořil Jan Solovjev velkou sochu Rodiny, pro další města víc než deset dalších velkých venkovních plastik z kamene, či měděného plechu. Pro Lovosice vytvořili manželé stylizovanou mozaiku.

Kromě toho Jan Solovjev jezdil několik let po Turnovsku, fotografoval a dokumentoval všechny lidové plastiky světců, které našel. Lidovou architekturu fotografoval už jeho děd, on v jeho práci pokračoval. Z fotografií sestavil několik výstav, knižně bohužel soubor nepřízní osudu nevyšel. Krajinu svého dětství miluje, říká: „Český ráj má neopakovatelné kouzlo v tom, že tu najdete snad všechny typy krajiny, na které si vzpomenete, rozprostřené na neuvěřitelně malé ploše – romantické skály, rovinu pod Turnovem i strmé kopce nad ním.“ Rozhovor končí slovy: „A snad mohu mluvit i za svou ženu, když řeknu, že malování je to největší dobrodružství, které nás v životě potkalo. Když spolu celý život prožijí dva výtvarníci s podobným pohledem na svět, je to to nejlepší, co si můžete přát. V ateliéru jsme se ani nehádali, ani si nekonkurovali, ale vždy si říkali pravdu o tom, co si myslíme o práci toho druhého. Vydrželo nám to dosud,“ uzavírá Jan Solovjev.

Podle materiálu Pavla Charouska Češi Českého ráje – Zaznamenáno v Turnově v dubnu 2007