Radnice v Olomouci

Dominantní stavbou na Horním náměstí v Olomouci je rozsáhlá budova zdejší radnice.

Wiki:

Olomoucká radnice je radnice na Horním náměstí v Olomouci. Budova z 1. poloviny 15. století prošla mnohými přestavbami, její součástí je orloj se zvonkohrou. Tvoří dominantu historického jádra města a je chráněnou kulturní památkou České republiky.

V roce 1261 udělil český král Přemysl Otakar II. městu privilegium, které umožňovalo výstavbu obecního domu. Následně pak v roce 1378 povolil moravský markrabě Jošt Lucemburský stavbu (tehdy gotické) budovy radnice, u které byl ve stejném roce položen i první základní kámen, čímž začala její výstavba. Společně se stavbou radnice byla založena i městská rada a k budově byla připojena tržnice, ze které městu plynuly poplatky.

Tehdy ještě dřevěná provizorní stavba radnice byla realizována během let 1410–1411, ale k roku 1415 byly zastaveny další stavební práce, protože peníze šly na obranu města před husity. Asi roku 1417 radnice vyhořela a tak až v roce 1420 byla dokončena základní stavba kamenné budovy radnice (podle tradice již tehdy včetně orloje, ovšem první zmínka o něm je z roku 1519 v humanistické skladbě Štěpána Taurina). Ve 40. letech 15. století byly obnoveny přerušené práce a došlo ke zastřešení věže, vlastní stavba byla definitivně ukončena roku 1443.

Ovšem už 1474 došlo k rozsáhlé přestavbě radnice, především části s kupeckými krámy, na kterou bylo postaveno druhé patro. Byl vybudován velký slavnostní gotický sál a místnost pro orloj. Roku 1488 byla dokončena kaple sv. Jeronýma, která byla žehnána (tzn. vysvěcena) v roce 1491. Kolem roku 1500 byl na jižní straně radnice umístěn pranýř. V roce 1529 byla radní síň přestavěna a byl osazen východní portál. Roku 1591 kameník Hans Jost postavil manýristickou lodžii s dvouramenným schodištěm. V letech 1601–1607 byla stavba ukončena zvýšením věže na dnešních 75 m a renesančním arkádovým ochozem na věži.

Další úpravy byly provedeny v 1. polovině 19. století (vnější fasády, budovy v nádvoří). V roce 1898 byla v západním průčelí vybudována kašna s figurou chlapce na delfínovi. V roce 1945 byla poškozena a místo ní byla o tři roky později instalována socha Hygie od Karla Lenharta.

V letech 1849 až 1901 byla radnice sídlem krajského soudu a dalších státních institucí, samospráva města včetně rady a starosty mezitím sídlila v blízkém Edelmannově paláci. Barokní úpravy byly odstraněny během rekonstrukce z let 1898–1904, po níž se obecní orgány opět do radnice vrátily. Orloj byl ale poškozen událostmi na úplném konci druhé světové války, a proto byl v letech 1947–1955 kompletně přebudován Karlem Svolinským ve stylu socialistického realismu. V 90. letech 20. století došlo na rekonstrukci střech, fasád a arkýře a v letech 2017–2018 pak ke komplexní opravě a restaurování celé budovy. Oprava byla oficiálně dokončena v říjnu 2020 odhalením obnovených znakových galerií nacházejících se na obou stranách radniční budovy a slunečních hodin na jihozápadním nároží. Na nádvoří radnice byly po restaurování vystaveny na speciální kovové konstrukci dva hodinové cimbály, velký (z roku 1501) a malý (z roku 1603). Původně byly zavěšeny ve velké lucerně radniční věže.

V budově radnice se nacházejí expozice k historii města, orloje a radnice.

Gotická budova radnice je z roku 1378. Jedná se o čtyřkřídlou dvoupatrovou budovu obdélníkového půdorysu s vnitřním dvorem. Má goticko-renesanční věž vysokou 75 m, gotické chodby, velký sál, kapli sv. Jeronýma, gotický arkýř kaple na jižní straně a kašnu Hygie na západní straně. Renesanční úpravy jsou z 16. a 17. století: lodžie a portál, arkádový ochoz na zvýšené věži. Na parapetu lodžie jsou reliéfní znaky zemí Rakousko-Uherska, pod římsou znak města Olomouce. Nad bohatě zdobeným portálem do 1. patra radnice je štít se znakem Moravy. Na radnici se též nachází olomoucký orloj z roku 1420, současná podoba orloje je od Karla Svolinského. Součástí výzdoby radnice je i řada kamenných erbovních štítů, osazených na západním schodišti.

Radniční sál v prvním patře severního traktu pochází z první poloviny 15. století z období pozdní gotiky. Původně byl zaklenut devíti klenebními poli, ale při historizující přestavbě v letech 1902–1904 byl zkrácen na pouhých šest klenebních polí. V této době také malíř Karel Wild z Vídně vytvořil nástěnné malby v tomto slavnostním sále. MUDr. Hans Kux, jakožto tehdejší archivář a historik, vybral významné události z olomouckých dějin, které jsou zde dodnes vyobrazeny. Na východní stěně naproti vstupu do slavnostního sálu je pohled na město Olomouc. Na jižní straně je zobrazen Přemysl Otakar II., který předává zakládající listinu olomoucké radnice olomouckým radním. U vstupu pro představitele radnice jsou čtyři erby a nad dveřmi duplikát kodexu Václava z Jihlavy. Dále je zde vyobrazen Rudolf Habsburský, který u Ivančic potvrdil dosavadní olomoucká privilegia. Další malba zobrazuje sjednocení trojspolku Litovle, Uničova a Olomouce v roce 1469. Naproti malby města nad vstupem pro občany jsou pruská vojska, která obléhala olomouckou pevnost.

Klenba sálu je křížová. Každá jednotlivá konzola, z níž vybíhají žebra klenby hruškovitého průřezu, má jinou reliéfní výzdobu. Většina z konzol má florální či zoomorfní motiv (ještěrka, orlice, lev). Na několika konzolách se také nachází erby.

Web o Olomouci:

Budova olomoucké radnice, která vévodí Hornímu náměstí, představuje již po šest staletí symbol hospodářského a politického významu někdejšího královského hlavního města. Budova radnice je čtyřkřídlá, s vnitřním dvorem uprostřed. Z jižní fasády vystupuje arkýř gotické kaple sv. Jeronýma, který je bohatě zdobený kružbami a figurálními motivy. Při východní straně budovy je dvouosé schodiště s renesanční lodžií. Vedle radniční věže se ve výklenku severní fasády nachází orloj, který je jako jeden z mála v České republice mechanický a jeho zvonkohra se spustí každý den v pravé poledne. Od roku 2020 zdobí jihozápadní nároží olomoucké radnice sluneční hodiny, které jsou unikátní nejen svým rozměrem, ale také tím, že ukazují čas na dvou číselnících najednou. Nad oběma vchody do radnice je pak další unikát – heraldická výzdoba – jedná se dvě dynastické erbovní galerie panovnických dynastií Jagellonců a Habsburků.

V interiéru se dochovala řada původních klenutých místností včetně slavnostního sálu (dnešní Obřadní síň). Interiér gotické kaple sv. Jeronýma zdobí unikátní kroužená klenba (nejstarší kroužená klenba tzv. podunajského typu u nás).

Infoleták radnice:

Má vlast – Cestami proměn:

Olomoucká radnice představuje již po šest staletí symbol hospodářského a politického významu města Olomouce. Kamenná stavba radnice vznikala od roku 1420, a to po požáru původní dřevěné budovy. Tato proměna je po téměř šedesáti letech dalším z rozsáhlejších stavebních zásahů, které radnici během její historie významně ovlivnily.
Rekonstrukce stovky let starého historického objektu byla velmi složitá, a proto probíhala v několika etapách. V první fázi, která začala na podzim roku 2016, byla provedena oprava střechy a historických krovů. Následovala obnova fasád včetně návratu slunečních hodin na fasádu a obnovení polychromie erbů. Nad oběma vchody radnice najdeme celkem 13 erbů – gotické a renesanční. Radnice je jediným obdobným objektem u nás, který se může pochlubit dvěma dynastickými erbovními galeriemi, Jagellonců a Habsburků. V druhé fázi pak proběhla celková rekonstrukce všech fasád. Velmi náročná, a to konstrukčně i finančně, byla oprava věže. Ve špici věže byly nalezeny kovové tubusy se vzkazy našich předků. V rámci rekonstrukce byly tyto časové schránky naplněny předměty ze současnosti a vloženy zpět pro budoucí generace.
Olomoucká radnice je jednou z mála městských památek, která stále slouží svému původnímu účelu – dodnes je sídlem městské samosprávy a jejího úřadu. Veřejnosti je přístupná radniční věž a také nová expozice věnovaná orloji. V atriu radnice se nově nachází zrestaurovaný novodobý požární zvon a cimbály z věže, zavěšené do ocelové konstrukce, na které si veřejnost může i zazvonit. V Obřadní síni se pravidelně konají svatby, vítání občánků apod. V podloubí radnice nalezneme Informační centrum města, galerii Caesar a restauraci.

Období realizace proměny: duben 2016 – září 2020
Iniciátor proměny: Vedení statutárního města Olomouc
Investor: Statutární město Olomouc; Evropský fond pro regionální rozvoj (IROP) ; státní rozpočet
Další partneři realizace proměny: T. Tkadlec, P. Hurta, K. Gregůrek, L. Matějček, S. Rada. Odborní řemeslníci a restaurátoři: Vojtěch Ševčík, František Žíla, Mgr. Josef Petr, Mgr. Radomír Surma, Petr Hartmann, Michal Zlámal, Mgr. art. Jan Bittner, BcA.Tomáš Sušeň, Rostislav Bouchal, zvonařská dílna Tomášková-Dytrychová
Projektant: Ing. arch. Pavel Pospíšil; Ing. Robert Binar; StudioPAB s.r.o.; autorka projektu opravy střech: Ing. arch. Iveta Trtílková
Realizační firma: H & B delta, s.r.o.
Autor fotografií: Historická fotografie – pohled na orloj od sloupu sv. Trojice z roku 1930. Fotografie je uložena ve Státním okresním archivu Olomouc. Ostatní fotografie: autor Jan Andreáš, Statutární město Olomouc

O opravách:

27.10.2020 – Oprava radnice trvala bez tří měsíců čtyři roky. Kromě novotou zářící fasády ji zdobí i krásné sluneční hodiny a třináct erbů nad oběma vchody. Právě ty byly dnes slavnostně odhaleny.

V rouškách a bez velké slávy. Kvůli koronavirovým opatřením se musel ceremoniál odehrát velmi komorně.

Prostoru nad hlavním vchodem do radnice vizuálně dominuje gotická dynastická galerie, jagellonská. Vznikla v období pozdní gotiky, někdy krátce po roce 1490, kdy český král Vladislav usedl i na uherský trůn.

Motiv dvou trojic erbů je prostý – na čestném místě uprostřed je panovnický znak krále Vladislava, tedy jagellonská orlice, a po obou stranách jsou erby zemí, kterým Vladislav vládnul – tedy uherského a českého království, moravského markrabství a slezského vévodství.

Erbovní figury jsou navzdory obvyklým pravidlům natočeny tak, že vzhlížejí k centrálnímu erbu panovníka. Právě to je specifikem dvorské, kurtoazní heraldiky. Standardně by totiž měly být heraldické figury, jako lev či orlice, natočeny vždy hlavou doleva.

„Seskupení tří a více erbů v určité promyšlené kompozici sloužila již od vrcholného středověku k okázalé reprezentaci svých objednavatelů a představovala svébytnou demonstraci společenského postavení, rodových vztahů i majetku,“ uvedla historička a vedoucí odboru památkové péče olomouckého magistrátu Vlasta Kauerová. Nejčastěji šlo o dynastické erbovní galerie panovníka. U nás tuto tradici zahájili Lucemburkové, po nich pokračovaly i další dynastie „Olomoucká radnice je patrně jediným obdobným objektem v našich zemích, který se může pochlubit hned dvěma dynastickými erbovními galeriemi,“ dodává Vlasta Kauerová.

Výtvarnou část erbů restauroval Radomír Surma. Ten je také autorem trojice slunečních hodin, které jsou umístěny na fasádě.

Na renesanční lodžii jsou erby z roku 1591. Jedná se o habsburskou galerii, vytvořenou za vlády císaře Rudolfa II. Šest desek na balustrádě reprezentuje císaře a jeho země. Znaky jsou uspořádány hierarchicky od nejvýznamnějšího zleva doprava. Nejprestižnější první místo je vyhrazeno císařskému znaku. Císařský orel má na hrudi polcený štítek vyjadřující spojení Rakous a Burgundska. Řazení následujících zemských znaků odpovídá znění císařského titulu. Na prvním místě je uherské království s polceným štítem, následuje český lev, kurtoazně obrácený tak, aby hleděl na další znak, vyjadřující titul arcivévody rakouského. Poslední dvě pole náleží zemským znakům Moravy a Slezska. Níže umístěná deska pak nese městský znak Olomouce.

Barvy na erbech byly už od počátku, odstranili je teprve při přestavbě radnice na počátku 20. století v duchu puristické představy, že co je gotické, musí být kamenné a tmavé. Barevnost erbů byla přitom doložena jak na archivních fotografiích, tak i v nepatrných zbytcích původní polychromie, nalezených při restaurování.

O opravách ještě jednou:

13.12.2018 – Původně gotická budova olomoucké radnice vévodí Hornímu náměstí. Mezi světskými stavbami pozdní gotiky na Moravě vyniká svou náročností. Stavbu radnice s kupeckým domem povolil v roce 1378 moravský markrabě Jošt Lucemburský. Dřevěná stavba byla k užívání připravena v letech 1410–1411, ale již v roce 1417 vyhořela. S novou stavbou se započalo ve dvacátých letech. Ve vznosné sídlo se proměnila za vlády uherského krále Matyáše Korvína. Roku 1474 došlo k rozsáhlé přestavbě radnice, bylo postaveno druhé patro, vybudovány velký slavnostní gotický sál a místnost pro orloj. V 18. století byla provedena barokní úprava fasád. Jinak se úpravy omezovaly většinou na interiér. Pseudogotická přestavba proběhla až na začátku 20. století. Nejcennější součástí radničních budov je kaple sv. Jeronýma dokončená roku 1488. Radniční věž byla původně o třetinu nižší, současnou výšku 75 m získala v letech 1601–1670. 4 věžičky na radniční věži značí, že Olomouc měla hrdelní právo, a tedy svého kata.

Orloj je součástí severního průčelí radnice od 15. století. Jedná se o tzv. štrasburský typ, na který odkazuje třípatrové uspořádaní, Tříkrálový motiv a zvonkohra. Na konci II. světové války byl orloj spolu s radniční věží poškozen dělostřeleckými granáty. Svou kuriózní podobu od Karla Svolinského v duchu socialistického realismu získal v roce 1955 po kompletním přebudování. Podle původního plánu měla zvonkohra hrát Internacionálu, ale nakonec byly zvoleny hanácké lidové písně Daleká, šeroká cesta přes Holomóc, Vrbe jož se zelenajó a Za Náměšťó na kopečko.

Rozsáhlou rekonstrukci střech, co do objemu tesařských prací trojnásobnou oproti původním předpokladům, jsme prováděli v letech 2016–2018. V rámci oprav střech, kdy byla položena krytina malý prejz firmy Tondach, proběhla i rekon­strukce třinácti ozdobných věžiček a vikýřů na severní straně radnice.

V následující etapě proběhla oprava věže, fasády a plochých střech. Nejprve bylo provedeno na podzim roku 2018 z důvodů hrozící havárie bleskové snesení nestabilní části věže radnice, která byla značně poškozena hnilobou, a její statické zajištění. Na jaře 2019 byly zahájeny práce druhé etapy, kdy bylo započato s opravou fasády a věže. Rozsah prací byl velmi obsáhlý. Cílem bylo opravit fasádu objektu, včetně povrchové úpravy, zrestaurovat kamenné, kovářské, truhlářské, fasádní, klempířské a zlacené prvky, kompletně opravit krytinu věže a definitivně staticky zajistit krov věže. Očekáváným cílem bylo vrácení slunečních hodin a polychromie kamenných erbů na západním jednoramenném a na východním dvouramenném schodišti. V rámci rekonstrukce obvodového pláště budovy, která byla ukončena na podzim roku 2020, zedníci, štukatéři, kameníci a malíři provedli opravu a nátěr fasády a kamenných prvků věže. Zároveň byly povrchově zrestaurovány věžní hodiny, včetně čísel a ručiček ciferníku. Investiční náklady rekonstrukce dosáhly výše 93 308 000 Kč. Rekonstrukci jsme věnovali samostatný katalog.

O věži:

15. červenec 2020 – Věž olomoucké radnice měří opět sedmdesát pět metrů. Včera odpoledne se podařilo dělníkům po několika hodinách přesného vyměřování nasadit špičku s pozlacenou bání po čtyřech letech oprav na své původní místo. Přesné vyměřování pomocné konstrukce i manévrování s obřím jeřábem přímo na Horním náměstí v Olomouci sledovaly desítky lidí.

„Je to pro mě historická událost,“ mhouří oči do sluníčka a s bradou vzhůru napjatě sleduje dělníky Olomoučan Jiří Zdráhala. Řemeslníci už několik let přímo na Horním náměstí před zraky lidí opravovali radniční věž. Průběžně je sledoval i pan Jiří. „Když jsem se sem dostal a díval jsem se, jak to probíhá,“ těší se, až po několika letech uvidí renesanční budovu radnice opravenou a bez lešení.

V pozlacené báni nechali radní příštím generacím i dva tubusy. „Jsou tam umístěny reálie dnešních dnů. Stejně jako jsme měli my možnost se podívat na dokumenty, které se nalezly v báni. Viděli jsme, jaký program měla kina tuším v roce 1962,“ popisuje náměstek primátora za ODS Martin Major. Našim potomkům udělají radost třeba speciální ponožky z tvarůžkového festivalu, fotky z důležitých událostí ve městě, ukázky mincí ale také roušky.

Zatímco jeřáb pomaličku vytahuje dlouhou špičku věže na své původní místo, za rohem dělá svou práci restaurátor Radomír Surma. Nad dvěma vchody do radnice dává původní barvy erbům z gotického i renesančního období této budovy. I mezi barvami našel jednu vzácnost. „Našel jsem tam na vápenném podkladu čistý azurit, což je velice vzácný pigment. Shodou okolností je to pigment, kterým jsem maloval právě i sluneční hodiny. Tenhle nám určil, že v té době věnovali erbům velkou péči tím, že jim dali tento drahý pigment. Mě samotného překvapilo, že byl takový pigment použit v exteriéru. Je to z doby Ludvíka Jagelonského. Je zajímavé, že tomu věnovali takovou péči. Nejen sochařskou, ale i tu malířskou,“ uzavírá restaurátor.

Vyzdvižení té nejvyšší části radniční věže je součástí rozsáhlé generální opravy renesanční budovy za 80 milionů korun včetně vrácení unikátních slunečních hodin na fasádu. Opravenou radnici by si obyvatelé a návštěvníci města opět bez lešení měli prohlédnout letos v září.

Památkový katalog:

Sídlo městské správy vybudované koncem 14. století na místě starší zástavby. Architektura se znaky kontinuálního stavebního vývoje od středověku po 20. století.

Objekt postavený koncem 14. století na místě kupeckého domu ze 13. století. Ve 2. polovině 15. století přestavěn a zvýšen o patro s kaplí sv. Jeronýma s pozdně gotickými malbami, vysvěcené roku 1488. Renesanční portál z roku 1564, schodiště přistavené koncem 16. století. Průčelí upravena barokně a znovu ve stylu pozdní gotiky s renesančními detaily.

V letech 1902 až 1904 provedena celková přestavba radnice za účasti: – zemní a zednické práce – stavitel Johann Aulegk, Olomouc; – betonářské práce – H. Rella a spol., Vídeň – kamenické práce H. Franke a L. Urban, Olomouc; – tesařské práce – E. Veth, Šternberk; – stolařské práce – F. Krumei a F. Kotzurek, Olomouc; – zámečnické práce – J. Lefenda, Olomouc; – pokrývačské práce – K. Walter, Olomouc; – klempířské práce – F. Frömmel, Olomouc a F. Manschek, Vídeň; – malířské práce – J. Sviták, Olomouc; – natěračské práce – L. Klein a J. Tögel, Olomouc; – sklenářské práce – M. Engelmann, Olomouc; – ústřední topení – B.a E. Körting, Vídeň; – zasklívání do olova – J. Svršek, Olomouc; – železné nosníky – Vítkovické železárny; – železné schody – Ig. Gridl, Vídeň; – korkové desky a korkový kámen – Akciová společnost, Mödling; – dláždění dvora – Keramická továrna, Šatov; – dřevěné obklady a zařízení presidiálních kanceláří i obou sálů – J. W. Müller, Vídeň; – plyno-, vodo- a elektroinstalace a Výroba cihel – Městské podniky, Olomouc.

Monumentální čtyřkřídlý dvoupatrový objekt, postavený uprostřed hlavního náměstí. Křídla uzavírají obdélné nádvoří. Severní křídlo je dvoupatrové, dvoutraktové s vnitřním novodobým traktem chodby a v přízemí představenou plochostropou lodžií. Po levé straně je umístěna šestipatrová věž, zakončena lodžií a vysokou jehlancovou střechou s dvěma nad sebou umístěnými lucernami a čtyřmi vížkami na rozích. V patře pod ochozem jsou umístěny kulaté věžní hodiny. Při věži je umístěn monumentální dvoupatrový výklenek, zaklenutý lomeným obloukem. V něm je osazen orloj. Přízemí křídla je plochostropé, pouze průchozí lomená dvorní arkáda je zaklenuta křížovými žebrovými klenbami. V patře je zachována původní gotická žebrová klenba v místnosti věže a křížová žebrová klenba velkého sálu se zoomorfními patkami a nástěnnými malbami. Druhé patro je plochostropé. Východní křídlo je v jádru gotické s předsazenou renesanční kamennou arkádou a dvěma bočními schodišti. V přízemí navazuje průchozí mázhaus zaklenut gotickými křížovými klenbami na monumentální dvouramenné schodiště. Patro je plochostropé s vyřezávanými dřevěnými trámovými stropy a mobiliářem z přelomu 19. a 20.stol. Mázhaus je klenut gotickými křížovými klenbami do obdélných patek. Na jižní straně objektu je v patře umístěna gotická kaple s arkýřem, zdobeným vrcholně gotickým kružbovím. Kaple je klenuta kamennou křížovou klenbou, v arkýři krouženou klenbou s antropomorfními konzolami. Na stěnách jsou zachovány nástěnné malby z roku 1488. Kaple je přístupná raně gotickým a monumentální renesanční portálem. Vstupní klenutý vestibul je spojena s přízemím kamenným gotickým točitým schodištěm. Druhé patro je plochostropé. Jižní křídlo je dvoutraktové o dvou patrech s novodobým monumentálním trojramenným schodištěm a dochovanou přízemní místností bývalé městské vážnice, zaklenuté křížovou klenbou s antropomorfní konzolou. Patra jsou plochostropá. Západní křídlo je dvoutraktové s vnitřním traktem chodby a v přízemí vstupním mázhausem, zaklenutým křížovou klenbou. Patra jsou plochostropá. Dvorní fasády jsou hladké, okna rámována novogotickým pravoúhlým a obloukovým ostěním, přízemní arkády otevřené. Severní fasáda do náměstí je novogotická s předsazenou loggií, monumentálními sdruženými okny v patře a novogotickým arkýřem u pravého rohu druhého patra. Západní křídlo má v přízemí po levé straně vestavěn vrcholně gotický arkýř kaple. V přízemí je předsazené schodiště do sálu v patře s dochovaným pravým nástupním ramenem. Jižní fasáda je hladká s předsazenou přízemní uzavřenou loggií, prosvětlenou obloukovitě zakončenými okny. Na pravé straně obou pater je umístěn monumentální kamenný vrcholně gotický arkýř kaple sv. Jeronýma. Východní fasáda je zdobena oboustranným předsazeným renesančním schodištěm se vstupem do hlavního jednacího sálu v patře, zdobeným subtilní kamennou renesanční loggií, nesenou čtyřmi iónskými sloupy a kamenným zábradlím, zdobeným erby. Vstup je zvýrazněn monumentálním renesančním portálem. Střechy jsou sedlové, nad vnitřním dvorním traktem jsou střechy pultové.

Raně gotický objekt s vrcholně gotickou přestavbou a dostavbou kaple sv. Jeronýma s arkýřem, pozdně gotické nástěnné malby, renesanční portál s arkádou a schodištěm, fasády barokní a novogotické s renesančními detaily.

Časová osa:

konec 14. stol. – vznik
1572 – 1575 – úprava (Úpravy orloje), řemeslník: Pohl Hans, řemeslník: Fabricius Pavel
1591 – přístavba (Přístavba manýristické lodžie k východnímu průčelí.), kameník: Jost Hans
1601 – 1607 – úprava (Dostavba věže)
1746 – úprava (Obnova orloje), malíř: Handke Jan Kryštof
1823 – 1825 – oprava (Oprava krovu věže za částečné výměny prvků s následným položením nové měděné krytiny, pozlacením makovic a opravou kamenických článků věžního ochozu.)
16. 5. 1836 – havárie (Zřícení nově postavené klenby nad hlavním sálem.)
1838 – úprava (Odstranění gotického klenutí a arkýře na severním průčelí vedle věže.)
1842 – 1845 – úprava (Přestavba části východního křídla.)
po 1874 – obnova (Obnova kaple sv. Jeronýma), kameník: Melnitzky Ernst
1895 – 1898 – obnova (Celková obnova orloje.), řemeslník: Korfhage, malíř: Bitterlich R., řezbář: Celler F.
1902 – 1904 – přestavba (Celková přestavba radnice pro účely městské administrativy.), stavitel: Aulegk Johann
5. 1945 – poškození (Poškození dělostřeleckou palbou při osvobozování města – dřevěná konstrukce věže a krytina, krovy, plechové střechy ve dvoře, prejzová krytina, kamenické a sochařské články na severní a západní fasádě.)
6. 1945 – 1948 – oprava (Opravy částí stavby poškozených při osvobozování města.), stavitel: Macharáček František
1947 – restaurování (Restaurování fresek v kapli sv. Jeronýma.)

Původní evidenční list památky:

Čtyřkřídlá budova stojící uprostřed náměstí, uzavírající střední dvůr se 6patrovou věží zakončenou loggií a vysokým jehlancem se 4 věžkami. Severní průčelí o 11 okenních osách je novogotické s představenou novodobou loggií. Při věži je výklenek s orlojem. Východní průčelí o 2 okenních osách má představenou v patře loggii, přístupnou dvouramenným schodištěm. V loggiii renesanční portál. Okna mají renesanční ostění. Jižní průčelí o 15+1 okenních osách má barokní okna, v 1. patře vystupuje pozdně gotický arkýř kaple. Západní průčelí barokní o 7 okenních osách s představeným jednoramenným schodištěm.

Radnice postavena na místě kupeckého domu ze 13. stol. koncem l4. stol. Ve 2. pol. l5. stol. přestavěna a zvýšena o patro s kaplí sv. Jeronýma svěc. 1488 s pozdně gotickými malbami, 1564 renesanční portál a přistavené schodiště koncem 16. stol., průčelí upraveno barokně a v romantické novogotice.

Na jižní straně nádvoří jsou skladištní prostory, do náměstí rohová místnost je zaklenuta žebrovou síťovou klenbou a dále pak klenuté prostory skladiště. Na východní straně uprostřed dvoulodní prostor zaklenutý křížovými žebrovými klenbami. V 1. patře na severní straně gotický sál zaklenutý 6 poli křížových žebrových kleneb. Na východní straně klenutý vestibul, odkud je vchod do gotické kaple a representačních sálů.