Černá věž u kostela svatého Mikuláše v Českých Budějovicích

Pohledovou dominantou náměstí Přemysla Otakara II. v Českých Budějovicích je stavba, stojí mimo náměstí – Černá věž u kostela svatého Mikuláše.

Wiki:

Černá věž je známá stavba ze 16. století v centru Českých Budějovic u katedrály svatého Mikuláše. Dnes je oblíbenou turistickou atrakcí, která je v sezóně zpřístupněna veřejnosti a poskytuje výhled především na centrum města.

Rozhodnutí o stavbě věže, která měla sloužit jako strážná a hlásná věž, zvonice a v neposlední řadě jako symbol bohatství města, schválila českobudějovická městská rada v roce 1547 a ihned byly zahájeny přípravné práce. Vzhledem k nepříznivým hydrologickým poměrům v podloží musela být půda před položením základů zpevněna dubovými pilotami. Výstavba proběhla v letech 1549–1577. Základní kámen byl položen v roce 1550. Během výstavby byla postupně uváděna jména několika místních stavitelů – Hans Spatz, Lorenc, Vincenc Vogarelli. V roce 1573 byly zavěšeny první zvony. V roce 1606 byla věž dodatečně vybavena hodinami. Poslední věžnými, kteří v 9. patře věže bydleli, byli členové rodiny Schestauberů (v letech 1904-1946).

Věž prodělala několik větších i menších rekonstrukcí a oprav, poslední generální rekonstrukce proběhla v letech 1982–1985. V roce 1993 byl u Černé věže obnoven pomník Jana Valeriána Jirsíka.

Traduje se, že označení věže souvisí s velkým požárem Českých Budějovic v roce 1641, při kterém měl povrch kamenných kvádrů zčernat. Ve skutečnosti se označení Černá věž začalo objevovat až kolem roku 1890. Právě v 19. století opadaly poslední zbytky malované omítky a povrch kamenů zčernal, pravděpodobně v důsledku znečištění ovzduší rozvojem průmyslu a spalováním uhlí.

V 17. století byl pod ciferník, umístěný na jižní straně věže, přidán ukazatel měsíčních fází, tzv. malý orloj, budějovickými nazývaný Mondšajn. Má podobu koule o průměru 60 centimetrů, jehož polovina je natřená zlatě, druhá černě. Jednou za 29,531 dne se otočí kolem své osy, k čemuž využívá pohon hlavního hodinového stroje. Roku 1687 jej opravoval mědikovec Jeremiáš Greillinger a malíř Karel Bonanella obnovil povrchový nátěr: Jedna polovina byla zlatá, druhá modrá se zlatými hvězdami. V roce 1692 věžný upozornil na zpožďování hodin v důsledku orloje, takže musela být provedena další oprava. Od roku 1892 byl orloj porouchán a až dne 14. 4. 1985 jej zprovoznil Karel Hebík. Z této opravy pochází také současný zlato-černý nátěr.

Věž má čtvercový půdorys o délce strany 11,6 m a je vysoká 71,9 m. Stěny jsou u základů silnější (3,1 metru), se vzrůstající výškou se zužují (ve výši ochozu jsou mají už mírně pod dva metry). Její interiér je rozčleněn na 9 podlaží. V 9. patře věže byl původně byt pro věžného a jeho rodinu. Na jeho úrovni se nachází ochoz, který nese římsu střešní báně. Do výšky pátého patra byla vystavěna v gotickém slohu, od šestého patra po báň pak převládá sloh renesanční.

Věž je vybavena celkem 7 zvony (v 6. a 7. podlaží a v báni) a dvěma cymbály. Podle stáří jsou to:

Stříbrný -Tón fis, ulit v roce 1630 Vojtěchem Arnoldem. Míry: spodní průměr 1,02 m; výška 0,9 m. Nápisy na zvonu jsou latinské a německé:
REX GLORIAE // VENI NOBIS CVM PACE // MDCXXX. ADALBERTVS ARNOLD HAT MICH GEGO(SEN).
MARIA // HILF MIR VON NOT // O MARIA

Maria – Tón E, ulit roku 1684 Paulem Haagem z Českých Budějovic. Míry: spodní průměr 0,64 m; výška 0,54 m. Latinsko-německý nápis na zvonu:
SANCTA MARIA ORA PRO NOBIS GOS MICH PAVL HAG IN PVDWE AN(N)O 1684

Umíráček – Tón A, ulit Silviem Kreuzem z Lince v roce 1705. Míry: spodní průměr 0,45 m; výška 0,35 m. Německé nápisy na zvonu:
MARIA IOSEPH S: BARBARA REIN // SOLLEN ALLEN STERBENDEN GNEDIG VND PARMHERRZIG SEIN // SILVIVS CRVCE GOSS MICH IN PVDWEIS ANNO 1705
PALTH: FRA: MARDETSCHLEGER K: K: M: V: A: ZEIG-WART VND // DES: E: ANNA BAR: ROS: HABEN MICH MACHEN LASSEN ANNO 1705

Bumerin – Tón A, ulit roku 1723 Silviem Kreuzem z Lince. Míry: spodní průměr 1,82 m; hloubka 1,34 m. Jedná se o největší ze zvonů ve věži, jeho hmotnost je asi 3,5 t. Byl odlit ze stejnojmenného zvonu původně visícího v kostele sv. Mikuláše (asi 4,5 t, odlit 1507). Latinské nápisy na zvonu:
HOC OPVS DEO B: V: MARIAE SS: NICOLAO AVRATIANO DONATO IN HONOREM FABRIPARATVM DEPELLAT LONGE FVLMINA // BELLA LVEM VERVM CARO FACTVM IESVS NAZARENVS REX IVDAEORVM ANNO MDCCXXIII SYLVIVS KREYTZ LINCENSIS ME FVDIT

Oktava – Tón A, odlit v roce 1724 Silviem Kreuzem z Lince. Míry: spodní průměr 0,91 m; výška 0,75 m. Latinské nápisy na zvonu:
+ SIVIVS CREVZ GOSS MICH IN LINZ ANNO 1723
HONORI // ET // VENERATIONI // DIVIS // CAROLO ELISABETHAE // ET // MARGARETHAE // IN // ANNO ISTO // FVSA

Marta – Tón cis, odlit v roce 1723 Silviem Kreuzem z Lince. Míry: spodní průměr 1,45 m; hloubka 1,02 m. Latinské nápisy na zvonu:
+ SANCTE DEVS SANCTE FORTIS SANCTE IMMORTALIS MISERE NOBIS + SYLVIVS KREYZ LINCENSIS ME FVDIT
S. VITVS.
+ QVINTA ET OCTAVA SEPTEMBRIS + DEO VERO LAVS ET GLORIA + CAROLVS SEXTVS TER AVGVSTVS CVM ELEGIA CONIVGE SVA ELISABETHA LEGIA PROLE GRAVIDA CORONANTVR PRAGAE

Budvar – Tón E, odlit v roce 1995 Rudolfem Pernerem z Pasova. Míry: spodní průměr 1,2 m; hloubka 0,9 m. Česko-německé nápisy na zvonu:
1895 1995
1265 – 1995 // 730 LET
DEJ BŮH ŠTĚSTÍ (v pivovarnickém znaku)
ČESKÉ BUDĚJOVICE // P 1995 // RUDOLF // PERNER // PASSAU

13. prosince 2021 oznámilo město České Budějovice odkoupení zvonu Budvar od společnosti Budvar za částku 33 500 Kč + DPH a ukončení nájemní smlouvy na 5. patro Černé věže, kde je zvon zavěšen.

Zvon Bumerin (též lidově Pumerin) původně patřil městu Rudolfovu, avšak při sporu místních horníků s Budějovicemi byl Rudolfovu zabaven místní kostel. Rozhořčení horníci chtěli zachránit alespoň svůj zvon, a tak ho zakopali do země. Později však už to místo nedokázali najít a zvon byl ztracen. O mnoho let později byl zvon vyhrabán zaběhlým vepřem na Sviní louce u obce Lišov. Pasáček vepřů zvon vykopal a daroval jej svému městu. Avšak pro lišovskou věž byl příliš těžký, a tak jej radní prodali Budějovicím. Ti museli vysázet dukáty po celé cestě z Budějovic až do Lišova. Lišovští si za to koupili tři malé zvony a ještě jim zbylo. Protože byl zvon tak drahý, při zvonění z něj prý létají zlaťáky. Spatřit je však může jen člověk zdaleka, neboť symbolizují bohatství města.

O umíráčku se vypravuje, že věžnému se nechtělo stoupat do vyšších pater věže pokaždé, když bylo třeba zvonit zemřelému. Proto si ke zvonové hlavě přivázal dlouhý řemen, který dosahoval až k jeho bytu na věži. Aby měl zvonění snazší, prý mu přitom pomáhá kostlivec, který na zvonu sedí. Kostlivce však mohou spatřit pouze děti, přesto není radno hledět na rozhoupaný umíráček.

Regionální web:

Stavba věže v letech 1550–1577 měla vyjadřovat hospodářský rozmach města. Pod vedením italských stavitelů vyrostla do tehdy závratné výšky 72,25 metrů. Věž zároveň sloužila jako zvonice a hláska, z jejíhož ochozu byly České Budějovice nepřetržitě hlídány před nebezpečím požáru. Přímo ve věži bydlel věžný, který měl za úkol bedlivě sledovat město a okolí. Dokud neměla věž telefonické spojení s hasičskou stanicí, musel věžný ohlašovat podezřelý oheň či kouř údery do zvonu, dále vyvěšoval červený prapor a v noci červenou lucernu. Strážný bydlel na věži i se svou rodinou, vodu a všechno ostatní tahali na věž pomocí rumpálu a ve věži choval i drobné zvířectvo – husy, králíky a někdy i kozu či ovci. V interiéru věže se nachází 6 zvonů, největší je Bummerin, který váží 3,5 tuny.

V současnosti věž patří k nejvyhledávanějším turistickým cílům pro krásný rozhled z ochozu, který se nachází 46 metrů nad zemí. Nádherný pohled na České Budějovice a okolí za zdolání 225 převážně dřevěných schodů rozhodně stojí.

Encyklopedie Českých Budějovic:

Volně stojící hlásná a strážná věž sloužící jako zvonice i reprezentační symbol města.

Postavena byla 1549—1577 před západním průčelím kostela svatého Mikuláše. Když 1547 přijala městská rada rozhodnutí o její stavbě, začaly přípravné práce včetně stržení několika domů. Vedením stavby byl pověřen italský stavitel Hans Spatz, který se někdy psal Giovanni Spatio, nejčastěji však Mistr Hons. Do zásoby byl lámán kámen v městském lomu u Ohrazení a od 1549 se kopala základová jáma. Pro složité hydrogeologické poměry byly před zděním základů do podloží zaráženy dubové piloty. Po položení základního kamene 1550 začalo 1551 zdění nadzemní části věže z pravidelně přitesaných kvádrů. Rozestavěnou věž převzal 1555 nový stavitel Lorenc, který dílo dovedl minimálně do úrovně prvního poschodí. Od 1565 vedl stavbu V. Vogarelli. Ten 1575 věž dostavěl a dal jí konečnou podobu.

Věž, založená na čtvercovém půdorysu o hraně 11,6 m, dosahuje výšky 71,9 m a je rozdělena do devíti podlaží. Šesté a sedmé podlaží nesou zvony; největší z celkem pěti zvonů je Bumerin (1723) o hmotnosti téměř 3,5 t. Vznikl přelitím asi o tunu těžšího jmenovce z 1507, původně visícího v kostele svatého Mikuláše. Nejmladším je Budvar (1995). Další dva zvony jsou zavěšeny ještě v lucerně báně. V devátém podlaží měla byt rodina věžného. Ten dbal na běžnou údržbu věže, hlásil pohyby vojsk a požáry, dával znamení o předpokládaném počasí. Spolu s pomocníky měl na starosti hlášení o čase. K jeho měření sloužily hodiny, instalované poprvé 1606.

Černá věž má hladké neomítané fasády, s výjimkou části prvního podlaží. Do výše třetího patra jsou interiéry osvětlovány jednoduchými okny, čtvrté až šesté patro rozměrnými, lehce zahrocenými zvukovými okny. V úrovni posledního patra obíhá ochoz nesoucí římsu střešní báně. Horní část byla původně zdobena několika malovanými znaky, kamenným městským znakem a znakem habsburským (definitivně odstraněny 1898).

Věž byla několikrát opravována, generální rekonstrukce proběhla 1982—1985, 1986 opět zpřístupněna. Roku 1993 byl u Černé věže obnoven pomník J. V. Jirsíka od Josefa Václava Myslbeka (1848—1922). V 2016 a 2017 byla restaurována kamenná balustráda.

Památkový katalog:

Samostatně stojící městská strážní věž a zvonice v jednom, postavená v letech 1549-1577, se stala symbolem města. Věž je čtvercového půdorysu, je rozdělena na devět podlaží, dosahuje výšky téměř 72 m.

Věž nechala postavit českobudějovická městská rada v letech 1549-1577 (základní kámen položen v r. 1550, do té doby hloubeny základy). Věž měla reprezentační úkol, plnila také funkci strážní věže a zvonice. Byly vykoupeny pozemky vedle kostela, kde byly tři domy zbořeny. Pro spodní vodu bylo třeba zpevnit základy dubovými piloty. Stavební práce řídilo postupně několik místních stavitelů-Hons, Lorenc, Vogarell. Je pravděpodobné, že během prací byl projekt změněn a věž byla postavena vyšší, než se původně předpokládalo. V roce 1573 byly zavěšeny první zvony. V roce 1577 bylo provedeno veřejné pozlacení makovice, do níž byly vloženy pamětní spisy.

Osamoceně stojící věž představuje (společně s Bílou věží v Hradci Králové) v českých zemích unikátní příklad renesanční městské kampanily, typické spíše pro italské prostředí. Horní patra měla barevnou omítku, pod ochozem byly namalovány erby, různé ornamenty a poblíž hodinového ciferníku byl zavěšen kamenný habsburský znak a znak města Budějovic (městský znak se r. 1754 zřítil, nahradil ho nový, který ale v r. 1898 také spadl, dnes je v expozici Jihočeského muzea). Místa původního zavěšení znak dnes připomínají mohutné skoby. S hodinami na věži se původně vůbec nepočítalo. Hodinový stroj byl dodaný teprve r. 1606, několikrát došlo k úpravám věžních hodin. Teprve ve 2. polovině 19. století se omítka zcela ztratila a zdivo postupně ztmavlo, takže se věži ve 20. století začalo říkat „Černá“. Do té doby bývala označována jako městská, farní, velká, vysoká. Věž byla několikrát opravována(1697, 1809, 1848), generální rekonstrukce proběhla 1982-1985, 1986 opět zpřístupněna.

Věž je postavena na čtvercovém půdorysu o straně 11,6 m. K ochozu měří 48,8 m, její celková výška je 71,9 m. Ve spodní části má věž až 3,1 m silné zdi, do výšky se stěny zužují-u hodinových ciferníků je zeď široká pouze 1,96 m. Věž nestojí zcela rovně-naklání se o 36 centimetrů směrem k severozápadu (údaj pravděpodobně z r. 1917). Většinu síly zdí tvoří neupravený lomový kámen, pouze vnější stěna je obložena kvádry, ve kterých jsou patrné vytesané jamky, pomocí nichž se kvádry vyzdvihovaly vzhůru. Na jihovýchodním nároží je umístěno šnekové schodiště sahající do výšky druhého patra. Schodiště kryje kuželovitá střecha s prejzy. Stěny schodiště jsou omítnuté a doplněny sgrafitovou výzdobou. Jedná se především o výzdobu malých pravoúhlých oken a klíčových střílen, kde sgrafito napodobuje ostění a nadokenní římsy. Sgrafitovou výzdobou je také opatřen vstup na schodiště. Jedná se o kamenný pravoúhlý portál s okosenými hranami a s letopočtem 1553 v horní části. Otvor vyplňují jednokřídlé dveře s výrazným, kovaným závěsem. Vlastní věž má po obvodu nízký kamenný sokl (na východní straně vyšší). Ve východní stěně je prolomen další vstup v pravoúhlém kamenném portálu (vyplněn opět jednokřídlými dveřmi s ozdobným kováním), nad kterým se nachází malý nadsvětlík s mříží a valená klenba naznačená kamennými kvádry ve stěně. Jednotlivá patra věže jsou oddělena římsami a malým ustupováním zdiva, horní patra jsou opticky spojená. Kromě jižní stěny jsou tři spodní patra na každé straně prolomena vždy jedním malým pravoúhlým oknem s mříží. Horní tři patra mají na každé straně také vždy jedno okno, jedná se o lomená okna s žaluziemi. Pod ochozem se na každé straně nachází kulatý ciferník o průměru 4,82 metru s pozlacenými římskými číslicemi. V každém ciferníku je umístěno malé pravoúhlé okno. Na jižní straně věže, ve výřezu okna pod ciferníkem, je vidět ukazatel měsíčních fází. Jedná se o jednoduché zařízení napojené k hodinovému mechanismu někdy v 17. nebo 18. století. Plechová koule, napůl černá a napůl pozlacená, se otočí jednou za 29,5 dne. Arkádový ochoz je chráněný kuželkovým kamenným zábradlím, na které navazují toskánské sloupy nesoucí rovné kladí s fabionovou korunní římsou. Ochoz je vydlážděn, zaklenut valenou klenbou s trojbokými výsečemi na vnějších stranách, vstupuje se na něj kamenným pravoúhlým portálem na východní straně. Stěny dále prolamují segmentově zaklenutá a pravoúhlá okna a segmentové niky. Na východní stěně je odkryta část staré omítky (krytá sklem), ve které jsou nečitelné nápisy – pravděpodobně je vytvořili zedníci při dokončení stavby. Nad ochozem se nachází plechem krytá střešní helmice, větší a menší lucerna s báněmi a na vrcholu pozlacená makovice. Ve spodní lucerně jsou zavěšeny dva zvony – Stříbrný, Umíráček.

Černá věž představuje nejvýznamnější symbol Českých Budějovic. Je dokladem historického významu města, jeho hospodářské a kulturní prosperity. Samostatně stojící renesanční věž tvoří výraznou pohledovou dominantu, jedná se unikátní příklad samostatně stojící městské věže v českých zemích. Renesanční architektura vykazuje také prvky gotické. V interiéru zůstaly zachované hodnotné historické konstrukce, především masivní dřevěné stropní a zvonové konstrukce, zaklenutí horních pater neckovou klenbou a valenými klenbami. Objekt odpovídá pojetí kulturní památky podle § 2 a 42 zákona č. 20/1987 Sb. o státní památkové péči.

Původní evidenční list památky:

Věž u kostela sv. Mikuláše. Volně stojící šestipatrová hranolová věž, ukončená arkádovým ochozem a krytá stlačenou bání (plech) s lucernou. Průčelí z tesaných kvádrů člení kamenné profilované římsy; při jihozáp. nároží je umístěn jednopatrový válcový šnek, krytý prejzy, jehož omítané průčelí má krytá rámy kolem oken a které pokrývá sgrafito ve tvaru psaníček. Ve vých. stěně je v přízemí přetínavý portál s letopočtem 1552, do šneku vede pravoúhlý portál, datovaný 1553. Okna ve spodních patrech jsou pravoúhlá, se šikmým ostěním, okna horních pater jsou lomená. Ochoz, chráněný kuželkovým kamenným zábradlím, člení toskánské sloupy, nesoucí rovný překlad s fabiovanou hlavní římsou. Přízemí zaklenuto křížovou klenbou.

Rozhlednový web:

Stavba 72 metrů vysoké strážné a hlásné věže a zvonice probíhala v letech 1549-1577. Kvůli nepříznivým hydrologickým poměrům podloží musely být pod základy zatlučeny dubové piloty. Věž má čtvercový půdorys o délce strany 11,6 metrů, šířka zdí u země činí 3,1 metru a se vzrůstající výškou se zužuje až na necelé dva metry ve výšce ochozu. Vnitřní část je rozdělena na 9 podlaží. V posledním patře v úrovni ochozu byl zřízen byt pro rodinu věžného. V roce 1606 byly pod ochoz instalovány věžní hodiny. Věž, jejíž spodní část byla vystavěna v gotickém slohu a od 6. patra navazuje sloh renesanční, je situována k západnímu průčelí kostela sv. Mikuláše.

Nádherný kruhový výhled ze zastřešeného ochozu ve výšce 46 metrů (celé město, zámek Hluboká a za ním chladící věže JE Temelín, románský kostel v Hosíně, Slepičí hory s Kohoutem a za ním část Novohradských hor, Poluška, Blanský les s dominantní Kletí, vojenský prostor Boletice s Chlumem a část jižní Šumavy).

Černá věž je nepřehlédnutelnou dominantou města a nachází se necelých sto metrů severovýchodně od náměstí Přemysla Otakara II.