weby pro nejsevernější čechy

Věž katedrály svatého Bartoloměje v Plzni

This entry is part 4 of 55 in the series Rozhledny, věže, vyhlídky

Nepřehlédnutelná dominanta Plzně. Když jsme jezdili na třídní výlety, neopomenul nám náš třídní z některých směrů ukazovat, že silnice jsou směřovány už z dálky přímo na ni.

Řeč je o věži. Údajně nejvyšší kostelní věži na našem území. Jde o věž katedrály sv. Bartoloměje na náměstí Republiky. Ona i sama katedrála je monumentální stavba, ale kvůli věži je třeba hodně zaklonit hlavu – její výška je 102,26 metrů. Majstrštyk gotiky – a to dokonce bylo původně ve 14. století průčelí plánováno jako dvouvěžové. Jenže stavba šla pomalu, móda se měnila a po husitských válkách se na jižní věž „zapomnělo“. Vystavěna tedy byla jen ta severní, a byla svého času druhou nejvyšší v Evropě. Nic moc se o její historii zjistit vlastně nedá, všechny prameny se věnují především samotné katedrále – takže snad jen, že při rozsáhlých požárech v Plzni počátkem 16. století vyhořel v roce 1525 krov kostela a nejspíše i věž. Podoba kostela pak zůstala dlouhé roky takřka nezměněna až do nešťastné únorové noci roku 1835, kdy bouřka bleskem skolila pozdně gotickou střechu věže. Nová střecha, která na věži vyrostla o dva roky později je její velmi zjednodušenou kopií.

Katedrála je momentálně zavřená, probíhá rekonstrukce (až do roku 2021). Věž je ale přístupná samostatně a je otevřena celoročně, od pondělí do neděle – samozřejmě s výjimkou extrémní povětrnosti. Vstupné je přiměřené tomu, co návštěvník dostane. Nahoru je to solidní štrapáce – po překonání tří stovek schodů se ocitnete na vyhlídkovém ochozu ve výšce 62 metrů nad zemí. A před vámi se rozprostře úžasný výhled na historické jádro a okolí města.

Cestou nahoru míjíte hodiny a zvony. Hodiny jsou pro nás zajímavé – ty první na věži byly asi od počátku 16. století, existuje řada účtů z roku 1525 o jejich opravách. Bývaly nad kůrem a měly malý vlastní zvonec. Na starosti je měl ve městě žijící orlojník. V roce 1803 byly pořízeny hodiny nové, stály 1 400 zlatých a i s prací přišly na 2 327 zlatých. Zhotovil je pražský hodinář Landssperger. Dlouho ale nevydržely, roku 1835 byly zničeny spolu s věží při požáru. Již o 3 roky později byla postavena věž nová a v ní nemohly hodiny chybět. V srpnu 1838 byly instalovány hodiny od hodináře Michaela Christa ze Šluknova – stály 917 zlatých a dovoz vyšel na 117 zlatých. Oznamovaly každou čtvrt hodinu a na ciferníku nesly záznam, že byly málem zničeny při požáru Šluknova. Pro velkou sešlost stroje byly ale i tyto hodiny vyměněny, a dnes tu najdeme hodiny z roku 1990.

Co se týče zvonů, byl pro farní kostel první slit již roku 1411. V roce 1446 pak nový, větší, pojmenovaný dle patrona chrámu Bartoloměje. V první polovině 16. století bylo na věži již pět zvonů. Při požáru 6. 2. 1835 se všechny zřítily, následně byly rozbity a roztaveny. Ihned byly podniknuty kroky k jejich obnově – úkolu se ujal plzeňský zvonař Václav Perner a nové zvony byly křtěny 15. 6. 1835. Dostaly svá jména: Anna, Marie, Jan a Prokop. U šternberské kaple pro ně byla postavena prozatímní dřevěná věž.

Hlavní zvon Bartoloměj (lidově zvaný Bárta) byl ulit až roku 1838 (opět Václavem Pernerem) a zavěšen na věži. Arciděkan Antonín Hlavan však zvonaři vytkl, že zvon nemá vhodný zvuk (zvuk byl podle něho příliš temný a navíc vyšší než zvuk Mariin), a po dlouhých sporech byl nakonec roku 1853 rozbit. Nový zvon dostal na starost Karel Bellmann z Prahy, pokřtěn a zavěšen byl roku 1854. V té době byl druhým největším zvonem v Čechách. Bohužel kvůli válečným událostem nastal jeho konec. Pro výrobu děl a munice bylo třeba kovů, a proto bylo nařízeno roku 1916 rekvírování. Zvony Anna, Marie a Bartoloměj byly roku 1917 rozbity. Zbyl jen Prokop, nesoucí své jméno na památku generála hraběte Prokopa Hartmanna z Klarsteinu, velitele plzeňské vojenské posádky, který svým rozhodnutím vyslat vojáky k hašení, kostel zachránil. Svědčí o tom i nápis na něm:

„Když nás blesk na věži spálil,
A již kostel staletý,
Z dvou stran počal hořeti,
Tu nás Prokop mužně hájil,
Celé město jest ochránil,
Muž přeslavné paměti,
6. února 1835.“

Plášť zvonu je ozdoben obrazem sv. Prokopa. Byl to nejmenší zvon ze všech a váží 547 kg. Proto asi byl uchráněn od všech rekvírovacích akcí a zůstal na věži do dnešní doby.

Plzeňští věřící po válce usilovali, aby na věži byly opět všechny zvony. Roku 1931 firma Rudolf Perner z Českých Budějovic odlila tři nové zvony, reliéfní výzdobou byl pověřen vynikající umělec Josef Drahoňovský. V říjnu 1931 byly zvony slavnostně pokřtěny a zavěšeny do věže. Jenže historie se opakovala, ani tyto nevydržely dlouho – za nacistické okupace proběhlo opět rekvírování. A zvonové stolice znovu částečně osiřely. Jediným zvonem, který se dochoval z roku 1835, je zvon Prokop, kterého v roce 1994 doplnil ještě zvon věnovaný sv. Anně. Lidem to ale nedalo. Dnes si tu můžete prohlédnout onoho původního Prokopa a čtyři nové zvony, které se rozezněly 17. 1. 2015 při příležitosti zahájení projektu Plzeň  – Evropské hlavní město kultury 2015.

Skupina nových zvonů pochází z nizozemské dílny Royal Eijsbouts, kde je odlil zvonař Petr Rudolf Manoušek. Vysvěceny byly čtyři nové zvony – Bartoloměj, Prokop, Maria, Hroznata. Největší zvon Bartoloměj má více jak dva metry a  se závěsem a srdcem váží více jak pět tun. Všechny zvony dohromady váží přes třináct tun. Zvony byly pořízeny z veřejných sbírek a peněžních darů. Jména těch, kteří si zakoupili certifikát pro odlití zvonů v hodnotě nejméně 10 000 Kč, jsou vyryta v nově odlitých zvonech, jako připomínka jejich štědrosti.

Series Navigation<< Rozhledna Špičák u České LípyMěstská věž Jirkov (Görkau) >>
Tagy