Věž městského opevnění v Budyni nad Ohří

Skryt zrakům běžných návštěvníků se v zástavbě mezi Masarykovým náměstím, Pražskou a Okružní ulicí v Budyni nad Ohří nachází pozůstatek městského opevnění.

Mezi domy je normálně „neviditelná“ věž městského opevnění, z níž lze alespoň něco zahlédnout z uličky Hradební. Jedná se o kulturní památku:

Věž vznikla kolem roku 1500, později byla několikrát upravována. V roce 1819 proběhla přestavba – po prodeji věže byla nově vyzděna jihozápadní strana, přezděna (nebo dozděna) byla západní a jižní nároží, tehdy rovněž došlo k úpravám interiéru (údaje převzaty ze stavebně historického průzkumu).

Hranolová městská věž je zděná stavba na zhruba čtvercovém půdorysu. Severovýchodní a severozápadní stěna je postavená z režných kamenných kvádrů, jihovýchodní a jihozápadní fasáda (z nich jedna je dnes v torzálním stavu)  je omítnutá. V severovýchodní stěně jsou čtyři otvory, umístěné ve třech úrovních. Dole, blíže severnímu nároží, je malé obdélné okno v hluboké špaletě. Ve střední úrovni, zhruba v ose stěny, je podobné okno, avšak užší – téměř střílnové. V horní části jsou pak symetricky rozmístěné dva okenní otvory, nahoře v líci stěny zakončené do segmentového oblouku. Pravý otvor je zazděný, v levém je ve velmi hluboké špaletě zasazené okénko (jeho tvar je nahoře rovný). V severozápadní stěně není žádný otvor.

Jihovýchodní strana věže je omítnutá, dole je omítka hrubá, na většině plochy pak hladká. V horní úrovni – blíže východnímu nároží – je obdélné okénko ve špaletě. Trojosá omítnutá jihozápadní stěna je rozdělená do tří podlaží, nároží jsou opatřená bosáží. V dolním podlaží je v levé ose vstup do dolní části věže, vpravo je pak okno – oproti osám horní části věže umístěné asymetricky. Je dvoukřídlé dřevěné, v líci.

Před vstup v levé ose jsou přistavěné zdi, na nichž spočívá balkón, přístupný zleva točitým schodištěm. Na balkón vedou novodobé dřevěné dveře se starším proskleným nadsvětlíkem, členěným dvěma svislými příčlemi. V ostatních dvou osách tohoto a ve všech třech osách horního podlaží je stejné okno – dvojité dvoukřídlé dřevěné, s vnějšími křídly v líci a s křídly, členěnými dvěma vodorovnými příčlemi. Fasády všech čtyř stěn ukončuje hlavní římsa jednoduchého oblého profilu.

Věž má stanovou střechu, krytou prejzem. Ve vrcholu střechy je zasazená jehla s makovicí. Na severovýchodní straně je ve střeše umístěný zděný komín, na jihozápadní straně pak poměrně velký vikýř. Je situovaný mírně asymetricky směrem doleva. Přední stěna vikýře je svisle bedněná, jsou v ní dva drobné větrací otvory. Vikýř má valbovou střechu, krytou prejzem.

Městská věž je významnou součástí fortifikačního systému města, svým středověkým původem je pak jednou z nejstarších dochovaných staveb v Budyni nad Ohří; rovněž jde o výraznou součástí urbanistické struktury historického jádra města. Postupně byla upravena pro bydlení a poté k hospodářskému využití v současné době po havárii nevyužitá (stav v roce 2006).

Původní evidenční list památky je stručný:

Městská věž (bašta) v severovýchodním rohu města (na pozemku bývalého hotelu) z vrstveného pískovce, dvoupatrová stavba čtvercového půdorysu, kvádrového tvaru, stanová střecha krytá prejzy (díry v krytině), plechová makovice. Na straně obrácené z města 3 střílny.

Věž byla součástí opevnění města:

Od věže vybíhají na jih a západ krátké úseky hradební zdi. Další fragmenty hradeb jsou zachovány na několika dalších místech po obvodu historického jádra města, jsou však povětšinou pohlceny novější zástavbou a často na vnitřní straně soukromých objektů a nepřístupné. Na systém městského opevnění navazovalo lépe dochované opevnění hradu.

Městské opevnění vznikalo ve 13. a 14.století. Do města vedly celkem čtyři brány a jedna fortna. Nad branami čněly vysoké věže, které byly později sneseny. Brány byly zbořeny mezi léty 1759 (pruský vpád) a 1839. Městské opevnění navazovalo na čelo hradební zdi vodního hradu. Prostor v okolí napojení hradeb byl kontrolován z nárožních bašt hradu. Do dnešních dob dochovaná gotická dispozice města se zbytky opevnění pochází ze 14. a 15.století. Nejzachovalejší částí je věž v severovýchodním cípu opevnění. Od ní vybíhají hradby k západu a jihu a střídavě mizí a objevují se v městské zástavbě. V mnohých zídkách ve městě jsou druhotně využity kameny z původních hradem. Na východní a částečně jižní straně jsou zaznamenatelné pozůstatky příkopů, v podobě terénních hran. Na základě starého vyobrazení ohradní zdi kostela s cimbuřím lze předpokládat, že kostel na náměstí měl vlastní opevnění.