Klášter dominikánů v Českých Budějovicích

Západně od náměstí Přemysla Otakara II. v Českých Budějovicích u bočního ramene Malše na Piaristickém náměstí stojí areál bývalého kláštera dominikánů.
Wiki:

Dominikánský klášter a k němu patřící kostel Obětování Panny Marie je, společně s částmi opevnění, nejstarší gotickou stavbou v Českých Budějovicích. Nachází se na severozápadě historického centra města mezi Českou ulicí, slepým ramenem Malše a Piaristickým náměstím, kde býval ve středověku městský hřbitov. Na stěnách křížové chodby i kostela se nachází velké množství středověkých nástěnných maleb. V letech 1785–1871 (po odchodu dominikánů v souvislosti s josefinskými reformami) zde bylo piaristické gymnázium, ve kterém studovalo mnoho známých osobností. Dnes se v klášteře, který je chráněn jako kulturní památka České republiky, nachází základní umělecká škola.

Vznik dominikánského kláštera v Českých Budějovicích s dodnes zachovalou gotickou křížovou chodbou je neodmyslitelně spjat se vznikem města samotného. Klášter, stejně jako město, nechal založit český král Přemysl Otakar II. Město bylo založeno roku 1265, klášter tedy vznikl pravděpodobně již o pár let dříve. Pozemek pro jeho stavbu udělil jménem krále lokátor Českých Budějovic Hirzo z Klingenbergu. Z roku 1267 pochází zpráva o založení kaple svaté Markéty. Klášterní kostel byl vysvěcen v roce 1274.

Město se ještě za Přemyslova života zařadilo do seznamu královských měst a klášter od samého počátku spravoval řád dominikánů. Klášter byl, jak bylo v té době obvyklé, součástí městského opevnění. Z původně raně gotického komplexu se zachovala především křížová chodba a kostel Obětování Panny Marie. Zbytek kláštera byl mnohokrát přestavován a plány byly měněny dokonce i v průběhu stavby ve třináctém století. Kostel byl pravděpodobně dokončen jako první na počátku 14. století, konventní budovy až v jeho průběhu.

Křížová chodba byla také budována postupně. Po založení kláštera ve 13. století měla plochý dřevěný strop. V druhé stavební fázi po polovině 14. století bylo zaklenuto severní křídlo křížové chodby (přiléhající ke kostelu) pěti klenebními poli. V poslední třetině 14. století bylo šesti klenebními poli zaklenuto východní křídlo a jižní křídlo se studniční kaplí, která vyčnívá do rajského dvora uprostřed. Jako poslední bylo opět šesti poli zaklenuto západní křídlo křížové chodby (směrem k Malši). Oproti ostatním křídlům zde stavitelé zúžili okna a k zaklenutí použily cihly místo kamene.

Po polovině 15. století byla vystavěna klášterní věž s kaplí starověkých římských mučedníků sv. Felixe a Adaukta (také zvaná česká kaple).

V 16. století byl klášter postižen podstatným snížením počtu řeholníků v důsledku morové epidemie v roce 1520, požárem kláštera v důsledku úderu blesku v roce 1521 a dalším požárem v roce 1560. V druhé polovině 16. století proto byla správa kláštera svěřena městské radě, která část klášterních budov využila pro mincovnu, dále zde byl sklad soli a řemeslnické dílny. V poslední čtvrtině tohoto století pak dominikáni začali usilovat o navrácení svého majetku.

Četné přestavby jsou důsledkem požárů v letech 1381, 1469, 1521 a 1560. Nejničivějším však byl požár roku 1723, při kterém vyhořely konventní budovy a byly radikálně přestavěny. Roku 1785 byl klášter Josefem II. zrušen a objekt převzali piaristé, kteří zde zřídili kolej a gymnázium. Piaristy v roce 1885 nahradili redemptoristé; z doby jejich působení pochází novogotická přestavba kláštera; budovy kláštera opustili v roce 1949.

Ve druhé polovině 20. století se zde vystřídala lidová škola umění, finanční úřad, Akademie Komenského a byla zde i školní jídelna. V roce 1993 pak bylo nalezeno množství nástěnných maleb velké hodnoty v celém objektu, velká část z nich pochází již ze čtrnáctého století. Dnes bývalý klášter využívá Základní umělecká škola a kostel patří pod českobudějovickou diecézi.

Exteriér samotného kláštera je, na rozdíl od klášterního kostela, značně poznamenán četnými, především barokními, přestavbami. Ty jsou viditelné na celé venkovní fasádě, především na střešním přístavku s výraznými barokními oválnými okny. Barokní přestavba se podepsala také na původně gotické věži, ze které zůstalo jen jedno gotické okno v přízemí, jinak je celá věž, včetně barokní cibulové báně, přestavěná. Též všechny venkovní portály mají barokní podobu, krom jediného gotického v severní části východní zdi kláštera.

Dále si v exteriéru zachovala gotický vzhled arkáda křížové chodby a první patro směrem do rajského dvora. Geometrie oken se v původní podobě nedochovala, v oknech zůstalo jako upomínka pouze bohaté novogotické dělení ve dvou obloucích křížové chodby a v novogotickém přístavku ve dvoře.

První z lomených oblouků v křížové chodbě obsahuje malý sedlový portál, zašpičatělé jeptišky, kružby s čtyřlisty a vrchol oblouku je zdoben další kružbou, doplněnou flamboyantními plaménky. Druhý lomený oblouk je členěn obyčejněji, ale o to hustší sítí sférických trojúhelníků a kružby s troj- a čtyřlisty. Úzká okna na pětibokém přístavku ve dvoře jsou členěna prostě na dvě jeptišky a sférický trojúhelník s trojlistem.

Zdi a klenby křížové chodby kláštera byly ve středověku pokryty nástěnmými malbami. Tyto malby byly postupně odkrývány během projektu celkové restaurace křížové chodby mezi lety 2006 až 2011.

V severním křídle křížové chodby napravo od jihovýchodního vstupu do kostela se nachází tři mariánské výjevy, z nichž nejlépe dochovaný je horní výjev Panny Marie Ochranitelky, která pod rozevřeným pláštěm ukrývá pod svou pravou rukou zástupce církevní moci a pod svou levou rukou zástupce světské moci. Dvě ze světských postav mají panovnické koruny připomínající koruny římských králů. Korunovaná postava s vousem klečící blíže k Marii je tedy zřejmě vyobrazením českého krále Karla IV. a bezvousá postava klečící za ním je zřejmě jeho syn Václav IV. To umožňuje poměrně přesnou dataci této malby, protože Václav IV. byl zvolen římským králem v roce 1376 a Karel IV. o dva roky později zemřel. Mezi 5. a 7. květnem 1378 navíc císař Karel IV. pobýval se svým sedmnáctiletým synem v Českých Budějovicích a vedl zde říšská jednání a malba tedy patrně vznikla při této příležitosti. Dále se pod horním výjevem Panny Marie Ochranitelky vlevo nachází výjev Zvěstování Panně Marii a vpravo Navštívení Panny Marie.

Další dobová vyobrazení Karla IV. a Václava IV. se mimo České Budějovice dochovaly jen ve svatovítské katedrále, v Mostecké věži na Starém městě pražském, na Karlštejně a na Votivním obraze Jana Očka z Vlašimi z roku 1371, který má k českobudějovickému vyobrazení nejblíže.

Nalevo od jihovýchodního vstupu do kostela se nachází freska s námětem Zákon a milost. Dále doleva následuje výjev Ukřižování Krista. Výjev je zasazen do trojdílého portálu. V největším portálu uprostřed je samotná scéna ukřižování Ježíše s dvěma lotry ukřižovanými po stranách, pod křížem stojí Panna Maria po Ježíšově pravici, Jan Evangelista po jeho levici a spodek kříže objímá Máří Magdalena. V malých postranních portálech je vlevo vyobrazen sv. Ondřej a vpravo neznámá světice s korunou. Pozadí celého výjevu tvoří krajina se siluetou hradu. Stylově a tedy i dobou vzniku je tomuto výjevu Ukřižování Krista blízký mariánský cyklus trhosvinecké archy, který je datován mezi roky 1485 až 1515.

Na dalším klenebním poli se dochovala černá kresba zobrazující Vidění svatého Augustina. Jde o kresbu pozdně gotickou, snad z poslední třetiny 15. století. Na sousedním poli je útržkovitý výjev Posledního soudu. I zde se jedná o pozdně gotickou malbu s vodorovnou kompozicí, kterou sdílí např. výjev Posledního soudu v kostele sv. Máří Magdaleny ve Chvalšinách z roku 1514. Posledním výjevem v severním křídle křížové chodby je menší Ukřižování Krista zespodu ohraničené pozdější barokní horní římsou dveří. Ježíš visí na zeleném kříži, který svou barvou odkazuje na Strom života. Pod křížem stojí postavy Panny Marie a Jana Evangelisty a spodek kříže objímá Máří Magdaléna. Napravo jsou namalovány ještě dvě klečící postavy muže a ženy. Nad nimi je erb se třemi cimbuřími nad sebou – v červené, černé a opět červené barvě – na stříbrném poli. Tento erb patří rodu vladyků z Vojslavic, kteří měli majetky na jihu Čech a jejichž členové byli několikrát purkrabími v Jindřichově Hradci.

Západní křídlo – na západní stěně severozápadního rohu se nachází výjev svaté Anny Samotřetí. Ve spodu výjevu jsou dvě laické postavy donátorů – muže a ženy. Podle formálních znaků malby vznikl obraz sv. Anny Samotřetí v podobné době jako tři mariánské výjevy v severním křídle. Portál s malbami ve špaletách vedl pravděpodobně do kaple sv. Michaela Archanděla. Ve fragmentech těchto maleb lze spatřit také sv. Erharda s mitrou a biskupskou berlou. Jde o nejstarší dochované nástěnné malby v klášteře pocházející pravděpodobně již z počátku 14. století. Na dalších klenebních polích jsou různé dekorativní prvky, především ornamentální kruhy. Výjimkou je pak západní pole v jihozápadním rohu, kde je gotická výzdoba překryta barokní malbou Korunování Panny Marie.

V jižním křídle se malby částečně dochovaly jen v jihovýchodním rohu křížové chodby. Ve dvou lunetách jde o výjevy Křtu Páně a Smrti Panny Marie, na samotné klenbě jsou pak vyobrazeni čtyři církevní otcové se symboly čtyř evangelistů. Dobře dochované jsou postavy sv. Jeronýma v červeném kardinálském oděvu a sv. Řehoře s papežskou tiárou na hlavě. Tyto postavy vykazují formální podobnosti např. s postavami z obrazu Olivetské hory od Mistra Třeboňského oltáře nebo s postavou Madony z epitafu kanovníka Jana z Jeřeně. Spolu s nimi se tento obraz čtyř církevních otců řadí do tzv. krásného slohu, který byl mezinárodně populární v době vrcholného středověku.

Ve východním křídle se malby dochovaly jen velmi útržkovitě a není možné určit jejich náměty. Z lépe dochovaných útržků lze odhadnout, že jde o malby pozdně gotické zhruba z přelomu 15. a 16. století.

V areálu kláštera od jeho vzniku po současnost existovala řada kaplí. I ty, o nichž se dochovaly písemné doklady, jsou v nich mnohdy jen okrajově zmíněné, například v souvislosti s opravou nebo výmalbou. Přesto je počet doložených známých kaplí značný:

Kaple svaté Alžběty – Stála přinejmenším do požáru 1463 v místě současné Bílé věže, jejíž stavba je v záznamech lokalizována v kapli svaté Alžběty (doslova „in capella Sanctae Elisabethae“). Zanikla.

Kaple svaté Anny – Přistavěná k severní lodi kostela a přístupná odtud. Zmiňována je v souvislosti s Velikonocemi 1887, kdy byla vybavena božím hrobem. V období regotizace se do kaple přesunul původní tabernákl z hlavního oltáře, starý milostný trůn a obraz Panny Marie ustavičné pomoci.] Datum vzniku kaple pravděpodobně není doloženo, existují odhady o 17. až 18. století. Existuje dosud.

Kaple svatého archanděla Michaela – Jedna (starší) ze dvou samostatných hřbitovních kaplí, v roce 1755 nahrazena novější stavbou.

Kaple svaté Barbory – Gotická nika ve stěně oddělující jižní loď kostela od křížové chodby. Původně zasvěcena svatému Vavřinci (viz též), později zazděna a znovuobjevena v letech 2019–2020.

Kaple bolestné Panny Marie – Zvaná též Černá kaple. Poloha není zcela jistá, roku 1910 se ji Josef Watzl snažil ztotožnit s kaplí svatého Dominika, což však neodpovídá historickým událostem. Pravděpodobněji předcházela kapli svaté Anny (přiléhala bočně k severní lodi). Za období barokizace byla výrazně přestavěna („která jako z gruntu jináč vystavena a rozšířena jest“), 1. dubna 1678 vysvěcena a 6. srpna 1678 doplněna novým oltářem. Roku 1722 byla v Černé kapli zřízena krypta pro dominikánské řeholníky.

Česká kaple – Také Český kostel, pehmissen kappeln. Předpokládá se, že zde probíhaly bohoslužby nebo kázání v češtině. Rozkládala se u východního okraje konventu. V období baroka byla uváděna v přízemí Bílé věže, ale záznamy o opravě Rynešem z Holubova z roku 1464 (tedy před vznikem věže) dokládají, že existovala dříve než věž. Lze proto předpokládat, že přízemí věže bylo otevřeno do přiléhající místnosti konventu a celý tento prostor byl chápán jako Česká kaple. 1481 dostal malíř Mikuláš zaplaceno za vymalování. V letech 1515–1518 nechali městem dosazení kostelníci kapli vydláždit. Před rokem 1613 byla obnovena kaple, „která sloužila k českým kázáním“; kázal v ní polský kněz Abraham. Snad kolem roku 1676 prošlo přestavbou východní křídlo konventu, které mj. vytvořilo nový klenutý prostor České kaple navazující na přízemí věže a v jižní stěně vybavený nikou určenou pravděpodobně pro oltář. Nejpozději roku 1488 bylo přízemí věže denominováno svatým Felixi a Adauktovi.

Domácí kaple – Za éry piaristů byla roku 1855 uváděna tzv. domácí kaple, vedle níž se měl nacházet hostinský pokoj. Za redemptorisů se roku 1908 uvádí zřízení a vysvěcení domácí kaple. Jde prakticky jistě o obdélníkový prostor v patře nad studniční kaplí vybavený pětibokým závěrem, barokní valenou klenbou s lunetami, doposud zachovalými freskami a redemptoristickým řádovým znakem uprostřed klenby. Existuje a v současnosti se využívá jako učebna základní umělecké školy.

Kaple svatého Dominika – Chórová kaple jižní lodi, původně gotická. Roku 1679 nabídl převor městu, aby opravou kaple odvrátilo morovou epidemii, což si město nemohlo hned dovolit, takže k barokní přestavbě došlo až 1686. Průčelí neslo městský znak, v létě 1687 byla vybavena oltářem svatého Dominika. Během regotizace na konci 19. století byl závěr opět stržen a kaple přestavěna na současnou sakristii. Vzniklo ploché novogotické průčelí s hrotitým oknem, rozetou a nikou pro sošku Panny Marie Budějovické. Na rozdíl od severní chórové kaple není v kapli svatého Dominika doloženo pohřbívání.

Kaple svaté Doroty – Požár 14. dubna 1463, při kterém shořela původní dřevěná zvonice, pravděpodobně zničil i kapli svaté Doroty. Byla obnovena, neboť je roku 1516 doložena oprava střešní krytiny. Nedochovala se.

Kaple svatého Felixe a Adaukta – Byla zřízena v přízemí Bílé věže (čímž se částečně překrývá s předpokládanou polohou České kaple). Doložena je odkazem v závěti z roku 1488 a znovu 1493, kdy z ní Kryštof Tkadlec odcizil stříbrnou ruku (relikviář), za což byl upálen na tehdejším židovském hřbitově. Úlomkovitě dochované fresky v kapli byly restaurované v roce 1998. Podle postavy rytíře stojícího v jednom z výjevů vedle vyvráceného stromu lze odhadnout, že se jednalo o cyklus maleb ze života obou světců, protože vyvrácení pohanského stromu je jedním ze skutků, které jsou sv. Felixovi přičítány (např. v textu Legendy Aurey). Kaple dosud existuje, ale není veřejně přístupná.

Hřbitovní kaple – Nahradila původní kapli svatého archanděla Michaela. Vystavěna dominikány v letech 1755–1756 a vysvěcena 29. září 1756. Zanikla.

Kaple svatého Jiří – V souvislosti s požárem roku 1381 bývá zmiňována kaple svatého Jiří, která společně s klášterní knihovnou byla jediným objektem v areálu, který oheň nepoškodil. Předpokládá se, že jde o dochovanou místnost přístupnou ze severozápadního rohu křížové chodby, čemuž nasvědčuje stáří doložené lomeným záklenkem vstupu a fragment výmalby s texty provedenými písmem používaným před rokem 1300. Nález zbytků konzolky a terakotového žebra poukazuje na původní křížovou klenbu. Podlahu tvoří středověká malta litá na vrstvu valounů.

Kaple svatého Josefa Kalasánského – Prostor původně zasvěcený svaté Markétě, později Panně Marii Budějovické. Po roce 1785, kdy se do kláštera nastěhovali piaristé, byl obraz Panny Marie Budějovické přenesen ze severní chórové kaple na hlavní oltář a uvolněná kaple zasvěcena řádovému světci, svatému Josefu Kalasánskému. Během regotizace za redemptoristů došlo v létě 1865 k demolici kaple. Vycházela z domněnky, že jde o mladší barokní přístavbu. Během demolice rozpoznal starožitník František Stulík gotické zdivo a zalarmoval konzervátora Jana Erazima Vocela. Stavební komise se však omyl rozhodla zahladit urychlenou demolicí, takže do Budějovic vyslaný znalec Josef Mocker už mohl pouze potvrdit, že kaple skutečně byla gotická. K realizaci Mockerova návrhu obnovy gotické kaple nebyly prostředky ani vůle.

Kapitulní síň – Kapitulní síně žebravých řádů bývaly využívány jako cechovní nebo laické kaple, v jižních Čechách například v Českém Krumlově nebo Jindřichově Hradci. Pravděpodobně tomu jinak nebylo ani v Českých Budějovicích, což dokládá konsekrační kříž, jenž se dochoval na západní stěně původní kapitulní síně. Existují některé zdi.

Kaple svaté Kateřiny – V srpnu 1466 bylo malíři Jankovi vyplaceno 5 kop grošů za práci v kapli svaté Kateřiny, v následujícím roce 7 kop a 30 grošů za malbu tabule do téže kaple. Znovu je zmíněna roku 1480. Pozoruhodné je, že snad měla vlastní kůr („amb chor in sand Katrein Kchopelln“). Poloha známa není, nezachovala se.

Malá kaple – Ve stížnosti převora Maffea z roku 1603 adresované císaři, v níž je popisován neoprávněný zábor části kláštera mincmistrem, převor mj. uvádí, že malá kaple je využívána nedůstojně jako sklad.

Kaple svaté Markéty – Chórová kaple severní lodi měla vzniknout z popudu krále Přemysla Otakara II. roku 1267 na počest jeho zesnulé manželky Markéty Babenberské (†1267). Jedna z prvních sakrálních prostor v objektu kláštera. Barokně přestavěna na kapli Panny Marie Budějovické.

Kaple Panny Marie – Obraz Panny Marie Budějovické visel původně na předposledním sloupu na levé straně kostela. Okolí je – nejspíš z důvodu oddělení mříží a provozování mariánské liturgie – ve zprávě z roku 1613 (a snad i v souvislosti s darem z roku 1607) chápáno jako kaple Panny Marie.

Kaple Panny Marie Budějovické – V letech 1633–1634 nechal Don Baltazar de Marradas chórovou kapli severní lodi (původně gotickou a zasvěcenou svaté Markétě) barokně zrekonstruovat (gotický závěr byl vybourán a nahrazen barokním, vznikla kupole se střešní lucernou) a 7. května 1634 byl do ní slavnostně přenesen obraz Panny Marie Budějovické (viz kaple Panny Marie). Marradas s kaplí počítal i jako s rodovým pohřebištěm a kromě něj zde měl spočinout i jeho synovec Francisco (1655). Část tzv. stříbrného oltáře se dochovala v kapli svaté Anny. Později byla kaple zasvěcena svatému Josefu Kalasánskému.

Prvotní kaple – Archeologické výzkumy v letech 1993–1995 potvrdily existence prvotní svatyně v místech současného presbytáře. Šlo patrně o pravoúhlou kapli, jejíž stavba byla zahájena kolem roku 1265 a která byla vysvěcena v roce 1274. Od konce 70. let 13. století vznikalo zdivo presbytáře a někdejších bočních kaplí současného kostela. V určité fázi výstavby byla tato prvotní kaple vybourána.

Studniční kaple – Prostor vybíhající z křížové chodby do rajského dvora se šesti žebry klenby a pěti okny s pozdně gotickými kružbami vznikl nejspíše roku 1360. Mohl by souviset s darem Viléma ze Stradonic z předchozího roku, jemuž je možné přisuzovat erby se střelou ve východním křídle ambitu. Patro nad studniční kaplí, tzv. domácí kaple, vzniklo později. Krov pochází z doby po požáru 1728, vznikl ovšem ze stromů skácených ještě před ním (1726–1727). Studniční kaple sloužila k očistě před jídlem, dochovala se.

Švábská kaple – Nejasná zůstává lokalizace tzv. švábské kaple zmiňované roku 1480 („in des schbabn kapelln“).

Kaple svatého Vavřince – Jindřich Librarius byl podle zmínky z roku 1659 pohřben v kapli svatého Vavřince v kostele Obětování Panny Marie. Není známo, zda byly ostatky do kaple přemístěny až v době baroka, nebo v ní byl pohřben bezprostředně po úmrtí. Kaple v době pohřbu mohla existovat (případně být k tomuto účelu zřízena), neboť právě rok 1281 bývá některými literárními prameny spojován se vznikem kostelního trojlodí (kaple byla dávána do souvislosti s jižní stěnou lodi). Podle informací z doby baroka byly ostatky uloženy za oltářem svatého Vavřince. Ten byl později nahrazen oltářem svaté Barbory. V kapli stála dřevěná socha s nápisem uvádějícím, že léta páně 1281 zemřel blahoslavený Jindřich Librarius, první převor kláštera. Socha se nezachovala. Kaple v podobě gotické niky ve stěně oddělující jižní loď od křížové chodby byla objevena v lednu 2019 a pro účely průzkumu částečně otevřena v lednu 2020.

Kaple svatého Vintíře – Roku 1722 zaplatil císařský výběrčí mýta Jan Czeschek stavbu druhé hřbitovní kaple denominované svatému Vintíři. V listopadu 1761 ji na vlastní náklady nechal opravit a vymalovat měšťan Paul Grosshopf. Zanikla.

Předpokládá se, že po vzniku Bílé věže byly cennosti ukládány v jejím prvním patře, které podle některých historiků mohlo sloužit jako pokladnice.

Před rokem 1450 vznikla (dosud dochovaná) oboustranná relikviářová desková malba. Z jedné strany zachycuje Bolestného Krista, z druhé svaté Felixe a Adaukta, mezi nimiž je umístěn kruhový skleněný relikviář, který podle páskových nápisů (De ligno dni; s. Felicis et Adaukti m; s. Petri appli) obsahuje dřevo svatého kříže, ostatky svatých Felixe a Adaukta a ostatky svatého Petra. V roce 1491 získal klášter ostatkovou desku darovanou knězem Mikulášem (působil jako oltářník sv. Zikmunda v budějovickém farním kostele a snad jako farář v Brloze). Tato deska, zdobená kameny, obsahovala trn z Kristovy koruny, kus kamene ze sloupu, na němž byl Kristus bičován, útržek Kristovy tuniky, vlasy a lem roucha Panny Marie, část Stromu života a jiné. Roku 1493 je zmiňován relikviář v podobě stříbrné ruky, tehdy uložený v kapli svatého Felixe a Adaukta. Při opravě v roce 1855 byla v původním podstavci sochy svatého Vincence Ferrerského od sochaře Josefa Dietricha nalezena schránka s ostatky svatého Adaukta a svaté Konstancie věnovanými papežem.

Regionální web:

Bývalý dominikánský klášter s kostelem Obětování Panny Marie  patří k nejstarším a nejcennějším historickým památkám Českých Budějovic a najdete jej na Piaristickém náměstí, které bylo do poloviny 18. století dominikánským hřbitovem.

Budovat se začal současně se založením města v roce 1265 a budoval se několik desetiletí. Mnišskému řádu kazatelů odevzdal purkrabí na Zvíkově v zastoupení Přemysla Otakara II. vhodný pozemek a také část louky naproti kostelu za řekou. Tam měla být založena zahrada, aby byl klášteru zajištěn klid. Klášter byl součástí budované hradební linie. Pro bohoslužby byl nedokončený kostel vysvěcen již v roce 1274. Samotný klášterní konvent se však stavěl postupně a poměrně dlouho. Dokončen byl až po roce 1380, kdy vznikla ze čtvercového půdorysu konventu vystupující studniční kaple.

V interiéru kostela se dochovaly zbytky vzácné malířské výzdoby ze 14. a 15. století (např. desetimetrová postava sv. Kryštofa, sv. Dorota, Zvěstování Panny Marie a sv. Jiří). Vzácné nástěnné malby se nacházejí i v křížové chodbě. Na jihu ke kostelu Obětování Panny Marie je připojena klášterní budova s gotickým ambitem. Uvnitř konventu je rajský dvůr, který obklopuje ze všech stran obdivuhodná křížová chodba. S klášterem si můžete prohlédnout i tzv. Bílou věž, která pochází z období pozdní gotiky, má barokní báň a svou výškou 51 metrů je dodnes významnou dominantou panoramatu města.

Unikátních je i pět barokních soch v zahradě kláštera, jejichž autorem je Josef Dietrich. Ty původně stály při vstupu do klášterního kostela. Traduje se, že soše svatého Josefa propůjčil sochař svou vlastní tvář.

Web děkanství a Encyklopedie Českých Budějovic:

Konventní budovy začaly vznikat současně se založením města. Byla pro ně vybrána plocha na západním okraji městského areálu s bezprostřední vazbou na opevnění města. Z roku 1267, tedy 2 roky po zahájení výstavby areálu, existuje zpráva hovořící o tom, že Přemysl Otakar II. založil kapli svaté Markéty. Kostel zasvěcený Obětování Panny Marie byl vysvěcen 1274. Z celého areálu stál v té době pouze presbytář, ukončený přímým závěrem a asi plochým stropem, se dvěma chórovými kaplemi (severní z nich je totožná s markétskou kaplí založenou 1267) a schodišťovou věží na rozmezí kaple a vznikající příční lodi. Kolem 80. let 13. století byly patrně částečně vyzdviženy i severní a jižní obvodová zeď trojlodí. Tento předpoklad koresponduje ze zprávou, podle které byl do jižní stěny trojlodí, v kapli svatého Vavřince, 1281 pohřben první známý převor J. Librarius. Stavební práce pokračovaly po celý zbytek 13. století a dokončení kostela se protáhlo až do 14. století. Roku 1298 vydal pasovský biskup Bernard von Prambach († 1313) odpustky pro všechny, kdo kostel navštíví, a uvedený letopočet je spojován i s novým svěcením téměř dokončeného chrámu. Na konci 13., popř. v 1. desetiletí 14. století byl starší závěr presbytáře nahrazen polygonálním uzavřením a zaklenut. V těsné návaznosti byly dozděny západní štít, boční zdi a dokončeny klenby transeptu. Dobudováním kostela vznikla trojlodní bazilika s vloženou, pro dominikány netypickou příčnou lodí a trojchórovým závěrem s dlouhým presbytářem. Celkové pojetí stavby, v níž lze rozeznat několik stavebních koncepcí, zachovávajících původní dispozici z 13. století, ukazuje na ovlivnění nedalekým konventním kostelem v cisterciáckém klášteře Zlatá Koruna. Také jeho založení inicioval Přemysl Otakar II.

Po dokončení stavby probíhaly úpravy interiéru kostela. Do 13. století lze pravděpodobně datovat nejstarší odkryté zbytky nástěnné malby v presbytáři, rozšířené v průběhu 14. a 15. století na podstatnou plochu obvodových stěn trojlodí a pilířů. Dominantní nástěnná malba na východní stěně presbytáře zobrazuje přes 10 m vysokou postavu svatého Kryštofa. Na jižní straně transeptu se dochovala nástěnná malba představující svatou Dorotu, Zvěstování Panny Marie a svatého Jiří a fragment výjevu z Legendy o umučení 10 000 rytířů (vše kolem 1400). Mimořádná je malířská výzdoba oltářní niky v jižní zdi transeptu. Ve starší vrstvě (kolem 1350—1360) je zobrazena svatá konverzace – Madona s Kristem a klečícím donátorem doporučovaným svatým Dominikem. Po stranách niky doplňují výjev postavy dvou světic. Námětem druhé vrstvy (kolem 1400) je Pieta, doprovázená svatou Kateřinou Alexandrijskou a svatou Barborou na bočních stěnách niky. Vysoce kvalitní malba je srovnatelná s tvorbou soudobých umělců dvorského okruhu. V 15. a v 1. pol. 16. století byly některé starší nástěnné malby překryty novými, na jejichž realizaci se podíleli místní malíři. Doložena je např. účast malíře Samsona 1481—1485.

Pozoruhodné nástěnné malby byly objeveny v jednom z polí severního křídla ambitu kláštera. Jde o výjevy Zvěstování Panně Marii, Navštívení Panny Marie a o devoční námět Panny Marie Ochranitelky. Petr Pavelec (*1965) ztotožnil postavy s královskými insigniemi, nacházející se pod pláštěm Panny Marie, s římským císařem a králem Karlem IV. (1316—1378) a jeho synem Václavem IV. (1361—1419). Domnívá se dále, že malba musela vzniknout mezi rokem 1376, kdy byl Václav IV. zvolen římským králem, a rokem 1378, kdy Karel IV. zemřel. Není take vyloučeno, že nástěnná malba vznikla jako připomínka návštěvy císaře Karla IV. a jeho syna Václava v Českých Budějovicích v květnu 1378, když zde vedli jednání se zástupci říšských knížat i předních českých šlechtických rodů.

Polychromií byly pokryty součásti klenebního systému, jenž je sám o sobě ukázkou vynikající kamenické práce. K nejpozoruhodnějším patří drobné klenební konzolky osazené v severní boční lodi, zdobené zejm. vegetabilním a zoomorfním motivem, vyjadřujícím alegorie např. Kristovy oběti.

V 1. pol. 15. století byl do kostela přinesen zřejmě z Itálie obraz Panny Marie Budějovické (někdy též Panny Marie s klasy). Nelze vyloučit, že i další desková malba, Adorace Krista z dílny Mistra třeboňského oltáře (před 1400), byla vytvořena pro dominikánský kostel. Ze Zlaté Koruny podle tradice pocházel další obraz ze stejným námětem zvaný Adorace Krista z Českých Budějovic (kolem 1420). Asi 1510 doplnil zařízení kostela deskový obraz Madony roudnického typu, technikou prozrazující sepětí s podunajským malířstvím. Pozoruhodnou výbavu doplnilo několik oltářů. Na počátku 19. století jich bylo asi 30, část z nich gotického původu. Jejich součástí byla kromě deskových obrazů i řezbářská díla. Pro dominikány byla zřejmě vyhotovena i nejstarší řezbářská práce: Panna Maria Rudolfovská (poslední čtvrtina 13. století). K 1382 byly uděleny odpustky arcibiskupem Janem z Jenštejna (1350—1400) k již ztracené soše Bolestné Panny Marie s mrtvým Kristem na klíně. Pravděpodobně součástí oltáře Božího těla (připomínán 1375) byla dřevořezba Krista z Božího hrobu. Jestliže se duchovní náplň této sochy vyznačuje citovou zdrženlivostí, pak řezaný Krucifix (60. léta 14. století) obsahuje ještě něco z hlubokého prožitku utrpení starších mystických Ukřižování a Piet z porýnského okruhu. Na pomezí gotiky a renesance patří v interiéru kostela několik náhrobků, stejně tak Krucifix, vytvořený kolem 1520 Mistrem Oplakávání ze Žebráku.

Současně se stavbou konventního kostela začala vyrůstat v několika etapách i konventní budova u jižní strany trojlodí. Nejstarší částí budovy je západní křídlo, doplňující také linii hlavní hradební zdi. Jednotlivé prostory se rozkládají po obvodu křížové chodby, otevřené do téměř čtvercové rajské zahrady. Podobně jako kostelní interiér byly některé části konventu zdobeny figurální nástěnnou malbou; její nejstarší odkrytá vrstva je datovatelná do doby kolem 1300. Celá stavba konventu byla ukončena koncem 14. století (1380 vznikla subtilní studniční kaple připisována parléřovské tradici). V polovině 15. století byla před konventní budovu předsunuta hranolovitá věž s kaplí svatého Felixe a Adaukta, zvanou také Český kostel (ecclesia Bohemorum), v přízemí se zbytky nástěnné malby. V ní byl umístěn oboustranný deskový relikviářový obraz (před 1450), znázorňující na jedné straně oba světce, mezi nimiž je umístěn kruhový relikviář s jejich domnělými ostatky a relikviemi svatého Kříže a svatého Petra, na druhé Bolestného Krista s nástroji umučení.

Husity nepoškozený klášter se potýkal s finančními problémy, ke kterým se přidaly požáry ve 2. pol. 15. a v 16. století. Zájem o vstup do konventu upadal a např. 1525—1548 zde žil sám převor Bernard Bursatoris († 1548). Mezi 1548—1587 konvent procházel vleklou stagnací. Městská obec disponovala s některými budovami klášterního areálu i s majetkem konventu. V této době se ztratila původní klášterní knihovna. Část budov byla použita pro kanceláře solních úředníků a mincovny. V roce 1560 byl klášter opraven a 1574 znovu vysvěcen kostel. Dominikáni se do konventu vrátili až 1587. Větší stavební úpravy byly zahájeny kolem pol. 17. století. V roce 1633 byla na náklad B. de Marradase upravena gotická kaple svaté Markéty na kapli mariánskou a byl do ní na nový oltář přenesen obraz Panny Marie Budějovické (část oltáře, zvaného někdy stříbrný, se dochovala v kapli svaté Anny, pod kterou se nachází kostnice náležející k hřbitovu na Piaristickém náměstí), pořízena byla část nového barokního mobiliáře, později doplněného např. o rokokovou kazatelnu. Od 70. let 17. století probíhala rozsáhlejší barokizace kostela za účasti F. Canevalleho. Upraven byl jak exteriér kostela, tak zejm. interiér hlavní chrámové lodě. Byl stržen gotický závěr staré jižní chórové kaple a nahrazen novým, půlkruhovým. V hlavní lodi byly gotické hrotité arkády uzavřeny půlkruhovými oblouky a do západní části interiéru byla vložena kruchta s varhany. Příčná loď byla na severní straně rozšířena přístavbou předsíně, v patře byla zřízena malá oratoř. Změněno bylo zastřešení bočních lodí a původní gotická okna byla nahrazena širokými půlobloukovými otvory. Opravu přilehlé konventní budovy vyvolal požár 1723. Jednotlivá křídla, až na gotický ambit radikálně přestavěná, dostala tehdy trojtraktovou dispozici se střední pavilonovou chodbou převyšující střechy. Přestavba skončila 1740, 1772 byla ještě přestavěna starší hranolovitá Bílá věž. Podoba celého areálu po dokončení barokních úprav je v ideální podobě zachycena na vedutě F. J. Prokyše.

Postupně upadal také význam středověkého hřbitova přiléhajícího ke kostelu; byl změněn ve volné prostranství. Podél přístupové cesty ke klášteru byly umístěny plastiky J. Dietricha.

V souvislosti s josefínskými reformami byl konvent 1785 zrušen. Do prostor se přestěhovala kolej piaristů, která musela postoupit svůj objekt v Biskupské ulici biskupovi nově zřízené diecéze. Piaristé kostel 1865 opravili, avšak 1870 klášter opustili. Roku 1885 je nahradili redemptoristé, kteří provedli stavební úpravy kostela v novogotickém stylu. Ve stejném stylu byla pořízena většina nového kostelního mobiliáře. Redemptoristická kolej, v době první republiky počeštěná, byla zrušena v dubnu 1950.

Od 1961 působilo v prostorách bývalého konventu detašované pracoviště Lidové školy umění Bohuslava Jeremiáše. V roce 1965 se v souvislosti s oslavami výročí města podařilo obnovit severní křídlo sloužící jako přístup do kostela, zbylá část ambitu však zůstala v neutěšeném stavu. Budova konventu sloužila jako sídlo internátu nebo přechodná ubytovna vojenské pracovní jednotky. V letech 1965—1967 se konala v rajském dvoře divadelní představení na otáčivém jevišti obklopeném tribunami podle návrhu architekta J. Brehmse. Zásadnější změnu stavebního stavu objektu přinesl až přelom osmdesátých a devadesátých let 20. století, kdy základní umělecká škola iniciovala opravu západního křídla ambitu. Větší část kláštera byla navrácena církvi, která připravovala jeho obnovu a nové využití. Interiér kostela Obětování Panny Marie byl v 90. letech 20. století celkově restaurován, odkryty zde byly cenné nástěnné malby z vrcholného a pozdního středověku, restaurátorský zásah proběhl též na hlavním oltáři. Následně byl presbytář vybaven novým obětním stolem a ambonem. V 2004—2010 prošla restaurátorskou opravou křížová chodba. Během rekonstrukce českobudějovického kostela svatého Mikuláše v letech 2011—2013 sloužil klášterní kostel jako katedrální chrám v zastoupení. V letech 2015—2020 proběhla rozsáhlá rekonstrukce celého komplexu kláštera, včetně opravy Bílé věže.

Slavné vily:

Krátce po založení města roku 1265 začali dominikáni s výstavbou kláštera při hradbách. Spolu s presbytářem vyrůstaly chórové kaple, z nichž severní založil roku 1267 král Přemysl Otakar II. Část kněžiště stála roku 1274, boční kaple byly dostavěny roku 1281 a celý presbytář sklenut mezi lety 1290–1300. Pak vyrůstala severní arkáda trojlodí a do roku 1320 byla hotová severní loď. Stavba pokračovala s jednodušším tvaroslovím a jižní loď uzavřela klenba v letech 1350–1360. Vyzdvižením západního štítu a sklenutím hlavní lodi skončila stavba kostela. Prvotní konvent s plochostropou křížovou chodbu postupně nahrazovaly zděné budovy. Počátkem 14. století bylo zaklenuto západní křídlo ambitu a další tři ramena se studniční kaplí následovala až mezi lety 1370–1380. Roku 1498 vyrostla při konventu zvonice s kaplí v přízemí. Požáry v letech 1521 a 1560 zničily střechu kostela. Při úpravách v letech 1677–1679 vyzdvihl F. Canevalle jižní kapli sv. Dominika, upravil okna a interiér kostela, kde zbudoval kruchtu. Přestavba kláštera vyvolaná požárem roku 1728 se protáhla až do roku 1740. Fasády konventu získaly jednoduché členění a nad střechami vystoupily nástavce osvětlující chodbu v patře. V roce 1772 se klášterní věž zvedla o další patro s cibulovou bání. Roku 1784 byl dominikánský konvent zrušen a rok nato jej získali pro svou školu piaristé působící zde až do roku 1871. Roku 1865 prošel chrám celkovou opravou a regotizací. Mezi lety 1885 až 1950 zde sídlila kolej redemptoristů, za jejichž správy došlo roku 1893 k odhalení pozůstatků středověkých fresek. Při celkové rekonstrukci kostela v devadesátých letech 20. století byly odhaleny a restaurovány středověké nástěnné malby. Od roku 2007 probíhá oprava křížové chodby, která přináší nové poznatky o stavebním vývoji a historii kláštera.

Památkový katalog:

Nejstarší stavební památka Českých Budějovic. Původně gotický kostel Obětování Panny Marie a klášter s rajským dvorem byly přestavěny v baroku.

1265 – klášter založen spolu s městem. 1274 – vysvěcení dokončené části kostela. Kol. 1300 klášter v základní hmotě dokončen, výstavba křížové chodby a studniční kaple pokračovala ještě během 14. st. 1633 obnovena kaple sv. Markéty na severní straně chóru. 1667 – severní předsíň kostela, 1678 – úprava kaple sv. Dominika, 1679 – nová sakristie. 1785 – klášter zrušen. 1865 – neogotická úprava kostela.

Areál zahrnuje kostel Obětování Panny Marie, bývalý klášter, rajský dvůr, Bílou věž, zahradu s ohradní zdí, sochy sv. Dominika, sv. Zachariáše, sv. Josefa, sv. Anny a sv. Vincence a dále sloup Nejsvětější Trojice a Kalvárii ležící mimo vlastní chráněný areál při vstupu z České ulice.

Bývalý dominikánský klášter s kostelem Obětování Panny Marie odpovídá pojetí kulturní památky podle § 2 a 42 zákona č. 20/1987 Sb. O státní památkové péči. Památková ochrana se vztahuje na celý areál. Kostel s bývalým konventem, dnes lidovou školou umění, je významným příkladem raně a vrcholně středověkého stavitelství na jihu Čech a zároveň připomíná zakladatelské dílo krále Přemysla Otakara II. při vnitřní kolonizaci země ve 13. století. Pozoruhodný je především bývalý klášterní kostel s křížovými klenbami a řadou dochovaných středověkých nástěnných maleb. Neméně významný je křížově klenutý ambit kolem rajského dvora se zachovanou studniční kaplí a středověkými nástěnnými malbami. Ve hmotě a obvodovém zdivu je dosud středověká i budova bývalého konventu, jak dokládají nedávné nálezy ve východní části křížové chodby. Středověkou hmotu si zachoval i tzv. Bílá věž při východním průčelí bývalého kláštera. Neméně hodnotná je i barokní úprava, která dala budově nynější vzhled a nad městem vztyčila charakteristickou siluetu tzv. Bílé věže. Kostel společně s budovou bývalého konventu významně utvářejí celkovou siluetu města zejména při pohledu na historické jádro od západu. Značnou část městského prostoru ovládá hmota klášterního kostela.

Původní evidenční list památky:

Bývalý dominikánský klášter navazuje na jižní průčelí kostela. Čtyřkřídlá jednopatrová budova s vnitřním dvorem a střešním polopatrem, s hranolovou věží při východním křídle. Střechy pultové (tašky) a sedlové (prejzy), na věži stlačená báň (plech). K řece obrácené západní průčelí je hladké, s okny bez rámů, členěné jen hlavní římsou. Jižní a východní průčelí o 11 x 11 osách člení ploché rámování a plochá kordonová a profilovaná hlavní římsa; okna nemají rámů. Střední polopatro člení rovněž rámování, eliptická okna jsou vložena do profilovaných rámů. Při jižním nároží východ. křídla je pravoúhlý kamenný portál do barokní chodby ambitu. Druhý vstup je v severní části křídla, má kamenné ostění a je doplněn plastikami sv. Dominika a sv. Vincence z Ferary. Vstup do gotického ambitu a ke kostelu je při kostele; jeho kamenné ostění doplňuje plochý volutový nástavec se sochou P. Marie a nápisem s chronogramem „1718“.

Čtyřpatrová věž je v přízemí hladká, patra člení nárožní pilastry a ploché rámování a ukončuje kládí s římsou do půlkruhu vypnutou a doplněnou hodinami.

V přízemí je zachováno gotické lomené, v l. p. pravoúhlé přetínavé okno. V ostatních patrech jsou okna půlkruhová, s klenáky ve vrcholu a geometrickými výplněmi v parapetech. Průčelí rajského dvora, doplněné v ose již. křídla polygonální patrovou budovou býv. studnice, kryté valbou (tašky), člení v přízemí opěrné pilíře, na které v patře navazují lisénové rámy.

V přízemí jsou lomené arkády ambitu s částečně zachovanými kružbami, v l. p. okna ve štukových profilovaných rámech.

Původní gotický ambit je přístupný portálem z r. 1718, který ústí do chodby, sklenuté 3 křížovými hřebínkovými klenbami a otevřené do ambitu velkou arkádou. Má 7×7 polí, sklenutých křížovými klenbami, jejichž žebra dosedají při vnitřních zdech na konsoly, při vnějších na polygonální polosloupky. V sev. rameni se při portále do kostela zachovaly zbytky fresek. Východní rameno je dnes předěleno dodatečnými příčkami. Z již. ramena je otevřenou arkádou přístupná studnice, sklenutá původně žebrovou klenbou. Ke gotickému ambitu je ve vých. a již. křídle připojená druhá chodba, sklenutá křížovými klenbami, která umožňuje přístup do klenutých prostor přízemí a na schodiště do patra; s gotickým ambitem je spojena jednak na východě, jednak 2 symetrickými portály v již. křídle, z nichž jeden má ve vlysu stopy letopočtu.

Obě schodiště (ve vých. a již. křídle) jsou sklenutá stlačenou, valenou, na podestách křížovou klenbou a ústí do převýšené chodby l. p., vytvářející ve střeše polopatro. Je klenutá křížovými klenbami; cely z ní přístupné mají klenby klášterní.