Socha svatého Dominika na nádvoří kláštera dominikánů v Českých Budějovicích

V zahradě za Bílou věží dominikánského kláštera v Českých Budějovicích stojí podél stěny řada soch, první zleva je svatý Dominik.
Sochy jsou součástí památkově chráněného areálu kláštera:

Areál zahrnuje kostel Obětování Panny Marie, bývalý klášter, rajský dvůr, Bílou věž, zahradu s ohradní zdí, sochy sv. Dominika, sv. Zachariáše, sv. Josefa, sv. Anny a sv. Vincence a dále sloup Nejsvětější Trojice a Kalvárii ležící mimo vlastní chráněný areál při vstupu z České ulice.

Encyklopedie Českých Budějovic:

Od branky až ke vchodu do konventu byly postupně umístěny sochy svaté Anny (1741), svatého Jáchyma (1743), svatého Dominika a svatého Vincence (obě 1745) a svatého Zachariáše (1746), všechny od Josefa Dietricha. Plocha zrušeného hřbitova se začala postupně využívat jako tržiště.

Na wiki zmínka:

Autor Josef Dietrich. V současnosti v zahradě pod Bílou věží, původně před bočním vchodem do kostela.

Diplomová práce „Sochy v Českých Budějovicích“ Petra Hepnara z roku 2024:

Cesta od brány ke klášteru byla lemována čtveřicí soch, jejichž autorem je rovněž Josef Dietrich. Nejstarší je socha sv. Anny (1734), dále sv. Josefa (1739), sv. Jáchyma (1742) a sv. Zachariáše (1746). Jejich původní umístění je zachyceno na vedutě dominikánského kláštera od autora Františka Jakuba Prokyše z roku 1772. Sochy se v současnosti nacházejí v zahradě při vstupu do Základní umělecké školy, která sídlí v budově kláštera. Jde o pozůstatek původní klášterní zahrady. Spolu s nimi je zde postavena i socha svatého Dominika (1739), která původně stávala u vchodu do klášterního kostela z dnešního Piaristického náměstí, spolu se sochou sv. Vincence Ferrerského, která se zřejmě nedochovala.

Bakalářská práce „Latinské nápisy města Českých Budějovic“ Marie Frojdové z roku 2014:

Sochy v klášterní zahradě vytesal v letech 1739 až 1746 Josef Dietrich. Původně byly sochy rozmístěné na hřbitově kolem kláštera. Na počátku 19. století byly přemístěny ke zdi uvnitř klášterní zahrady.28 Nejblíže ke vchodu je sv. Dominik, následují sv. Zachariáš, sv. Josef, sv. Anna (s malou Pannou Marií, která je zpodobněna jako zmenšenina Panny Marie Budějovické) a sv. Jáchym. Sochy jsou vyrobené z mušlového vápence.

Překlad: Svatého (Božského) Slova / a jeho / rodičky (Matky) / nejčistšímu (nejcudnějšímu, neposkvrněnému) / pozemskému / vychovateli.

Svatý Dominik je zde vyobrazen v dominikánském hábitu se vztyčenou pravou rukou, prsteníčkem míří vzhůru, jakoby chtěl upozornit na něco důležitého. V levé ruce drží rozevřenou knihu. U nohou mu stojí pes s hořící pochodní v tlamě. Podle legendy se jeho matce před Dominikovým narozením zdál sen, že porodila psa, který pochodní zapálil celý svět.

Interpretace nápisu: Text nápisu neodpovídá soše sv. Dominika. Vzhledem k tomu, že nápis se nachází i u sochy sv. Josefa, se dá předpokládat, že patří sv. Josefovi. Výraz „Božského slova“ může představovat Boží slovo. Slovem Božím se nazývá také Bible. Pán Ježíš promlouvá skrze Boha a zároveň jeho matku. Matka se rozumí Panna Maria a pozemským vychovatelem sv. Josef. Při vytváření nápisu s chronogramem, bylo důležité vepsat rok a použít vhodná slova, aby se chronogram vešel do nápisu. Z toho důvodu sochaři, kteří vytvářeli nápis, nedbali na přesná písmena z římské abecedy. V tomto případě sice sochař nenahradil písmeno „G“ písmenem „C“, ale ztvárnil jej barevně a ve větší velikosti, aby se mohlo započítat do chronogramu jako „C“ (ve slově GastIssIMo).

Vypůjčeno z jiného popisu: Sv. Dominik je dominikánský světec, narozený 1170 ve Španělsku, zemřelý 1221 v Bologni, zakladatel stejnojmenného řádu.  Světec je znázorněn v řeholním rouchu, na hlavě má tonzuru. U paty výjevu je umístěný Dominikův atribut, pes s hořící pochodní. Po pravdě jsem si myslel, že pes drží v mordě něčí ukousnutou ruku…