Kostel Obětování Panny Marie u kláštera dominikánů v Českých Budějovicích

Na Piaristickém náměstí v Českých Budějovicích u areálu bývalého kláštera dominikánů stojí kostel Obětování Panny Marie.

Wiki:

Klášterní kostel Obětování Panny Marie se nachází na Piaristickém náměstí v Českých Budějovicích. Je nejcennější historicko-uměleckou památkou Českých Budějovic a jednou z nejcennějších památek jižních Čech. Je součástí bývalého kláštera.

Společně s klášterem jde o nejstarší budovu Českých Budějovic, která byla založena společně s městem v roce 1265. Nejstarší část kostela, jíž je presbytář, byla vysvěcena už roku 1274 v neděli po Slavnosti, ale základní stavba byla dokončena až okolo roku 1300, přesné datum není známé. Později byl kostel ještě místy dobudováván a přebudováván, zejména ve 14., 17. a 19. století. Kostel je trojlodní s nevystupující příčnou lodí, která na severu ústí v barokní předsíň. Společně s klášterem jej spravovali nejprve dominikáni (1265–1548 a 1587–1784), pak piaristé (1785–1870) a nakonec redemptoristé (1885–1950) a poté ještě jako duchovní služba v letech (1968–1985).

V rámci Programu záchrany architektonického dědictví bylo v letech 1995–2014 na opravu areálu kláštera a kostela čerpáno 12 740 000 Kč.

Exteriér kostela, který byl z celého komplexu dostavěn pravděpodobně jako první, si přes četné přestavby jak kostela, tak konventních budov a křížové chodby, zachoval raně gotický vzhled. Stavba nepůsobí lehce jako vrcholně gotické budovy i přes velikost lomených oken s typicky raně gotickou kružbou – kružnicovým trojlistem, rozdělených na dvě vertikální části zakončené rovněž jeptiškami. Do exteriéru se také propisují mohutné nosné pilíře prosté jakýchkoli ozdob zakončené do rovnoramenného trojúhelníku. Východní průčelí je součástí městského opevnění, jeho součástí je i lomený výklenek s, o něco menším, oknem. Na štítě zůstalo sedm původních dekorativních výklenků, které jsou pro štíty raně gotických kostelů typické. Celým kostelem, kromě příčné lodi, probíhá ve spodní třetině jednoduchá dekorativní římsa. Jižní strana kostela je součástí klášterních budov.

Zvenku je vidět pod střechou kamenný chrlič (odváděl vodu ze střechy), připomínající žábu. Podle pověsti, až žába vyleze nahoru, bude konec světa.

Interiér kostela si z velké části zachovává původní raně gotický vzhled, který narušují jen drobné barokní doplňky v západní části. Jedná se o trojlodní bazilikální kostel se zapuštěnou příčnou lodí, severním vstupem a je z jihu spojen dvěma portály s křížovou chodbou. Boční lodě jsou odděleny od hlavní šesti páry sloupů, které však nedosahují celé výšky hlavní lodě. Boční lodě jsou zaklenuty křížovou klenbou s profilovanými žebry v sedmi polích. Na straně blíže k hlavní lodi pokračuje profilace žeber společně se sloupy až k zemi, zatímco na odlehlých stranách jsou žebra zakončena jednoduchými podporami. Na severní zdi jsou vidět původní konzoly s vegetabilními motivy. Klenba hlavní lodi je taktéž křížová v deseti polích typických a jedním pětibokým polem nad kněžištěm. Svorníky klenby v hlavní i vedlejší lodi jsou, na rozdíl od kláštera zdobeny. Na podporách žeber hlavní lodi jsou místo vegetabilních motivů znázorněny různé lidské hlavy.

Hlavní oltář je dílem lineckého řezbáře Rinta. Deskový obraz Panny Marie Budějovické na tomto oltáři je kopie obrazu, který údajně pocházel z Itálie (1410). Boční oltáře sv. Vojtěcha a sv. Josefa Kalasántského jsou rovněž dílem řezbáře Rinta. V boční kapli je část postříbřeného oltáře, pocházejícího z roku 1678. Kazatelna je rokoková z roku 1759. Barokní varhany pocházejí ze 17. stol.

V kostele postaveném v gotickém a novogotickém stylu lze nalézt i mimořádně cenné fresky ze 14. století, unikátní je dvojitá freska ve výklenku naproti severnímu vstupu do příčné lodi: starší vrstva je tvořena obrazem Panny Marie s Kristem a klečícím donátorem, vrchní Pietou. Vlevo od výklenku nad vedlejším oltářem je umístěna největší freska sv. Kryštofa v České republice (téměř 10 metrů).

V kostele pohřbené osobnosti:
Zdeněk Konopišťský ze Šternberka (asi 1420 – 1476) – nejvyšší hejtman, nejvyšší purkrabí a královský diplomat
Jindřich Librarius (? – 1281) – zakládající převor kláštera, podle některých zdrojů osobní zpovědník Přemysla Otakara II.
Giacomo Antonio de Maggi (snad 1651 – 1706) – italský barokní architekt a stavitel, působil ve službách Schwarzenbergů
František Antonín z Ulfeldtu (1711 – 1743, nebo 1741) – rakouský důstojník
Benedikt Picchi (? – 10. června 1619) – císařský praporečník padlý v bitvě u Záblatí

3. ledna 2010 se kostel Obětování Panny Marie stal jediným kostelem na území českobudějovické diecéze, v němž byla pravidelně (jednou za čtrnáct dní v neděli) sloužena tzv. tridentská mše (o tuto výjimečnost přišel v roce 2011, kdy začala být každodenně vysluhována ve vyšebrodském klášteře). V roce 2012 byly bohoslužby v tridentském ritu přesunuty do kostela Panny Marie, Královny Andělů v Nových Hodějovicích, ale v létě 2015 byly vráceny zpět. V říjnu 2018 byla jejich frekvence zvýšena na min. 3 týdně a jejich vysluhování převzal P. Jakub V. Zentner FSSP.

Regionální web:

Bývalý dominikánský klášter s kostelem Obětování Panny Marie patří k nejstarším a nejcennějším historickým památkám Českých Budějovic a najdete jej na Piaristickém náměstí, které bylo do poloviny 18. století dominikánským hřbitovem. Budovat se začal současně se založením města v roce 1265 a budoval se několik desetiletí. 

Pro bohoslužby byl nedokončený kostel vysvěcen již v roce 1274. V interiéru kostela se dochovaly zbytky vzácné malířské výzdoby ze 14. a 15. století (např. desetimetrová postava sv. Kryštofa, sv. Dorota, Zvěstování Panny Marie a sv. Jiří). Vzácné nástěnné malby se nacházejí i v křížové chodbě. Na jihu ke kostelu Obětování Panny Marie je připojena klášterní budova s gotickým ambitem.

Web děkanství:

Kostel zasvěcený Obětování Panny Marie byl vysvěcen 1274. Z celého areálu stál v té době pouze presbytář, ukončený přímým závěrem a asi plochým stropem, se dvěma chórovými kaplemi (severní z nich je totožná s markétskou kaplí založenou 1267) a schodišťovou věží na rozmezí kaple a vznikající příční lodi. Kolem 80. let 13. století byly patrně částečně vyzdviženy i severní a jižní obvodová zeď trojlodí. Tento předpoklad koresponduje ze zprávou, podle které byl do jižní stěny trojlodí, v kapli svatého Vavřince, 1281 pohřben první známý převor J. Librarius.

Stavební práce pokračovaly po celý zbytek 13. století a dokončení kostela se protáhlo až do 14. století. Roku 1298 vydal pasovský biskup Bernard von Prambach († 1313) odpustky pro všechny, kdo kostel navštíví, a uvedený letopočet je spojován i s novým svěcením téměř dokončeného chrámu. Na konci 13., popř. v 1. desetiletí 14. století byl starší závěr presbytáře nahrazen polygonálním uzavřením a zaklenut. V těsné návaznosti byly dozděny západní štít, boční zdi a dokončeny klenby transeptu. Dobudováním kostela vznikla trojlodní bazilika s vloženou, pro dominikány netypickou příčnou lodí a trojchórovým závěrem s dlouhým presbytářem. Celkové pojetí stavby, v níž lze rozeznat několik stavebních koncepcí, zachovávajících původní dispozici z 13. století, ukazuje na ovlivnění nedalekým konventním kostelem v cisterciáckém klášteře Zlatá Koruna. Také jeho založení inicioval Přemysl Otakar II.

Po dokončení stavby probíhaly úpravy interiéru kostela. Do 13. století lze pravděpodobně datovat nejstarší odkryté zbytky nástěnné malby v presbytáři, rozšířené v průběhu 14. a 15. století na podstatnou plochu obvodových stěn trojlodí a pilířů. Dominantní nástěnná malba na východní stěně presbytáře zobrazuje přes 10 m vysokou postavu svatého Kryštofa. Na jižní straně transeptu se dochovala nástěnná malba představující svatou Dorotu, Zvěstování Panny Marie a svatého Jiří a fragment výjevu z Legendy o umučení 10 000 rytířů (vše kolem 1400).

Mimořádná je malířská výzdoba oltářní niky v jižní zdi transeptu. Ve starší vrstvě (kolem 1350—1360) je zobrazena svatá konverzace – Madona s Kristem a klečícím donátorem doporučovaným svatým Dominikem. Po stranách niky doplňují výjev postavy dvou světic. Námětem druhé vrstvy (kolem 1400) je Pieta, doprovázená svatou Kateřinou Alexandrijskou a svatou Barborou na bočních stěnách niky. Vysoce kvalitní malba je srovnatelná s tvorbou soudobých umělců dvorského okruhu. V 15. a v 1. pol. 16. století byly některé starší nástěnné malby překryty novými, na jejichž realizaci se podíleli místní malíři. Doložena je např. účast malíře Samsona 1481—1485.

Pozoruhodné nástěnné malby byly objeveny v jednom z polí severního křídla ambitu kláštera. Jde o výjevy Zvěstování Panně Marii, Navštívení Panny Marie a o devoční námět Panny Marie Ochranitelky. Petr Pavelec (*1965) ztotožnil postavy s královskými insigniemi, nacházející se pod pláštěm Panny Marie, s římským císařem a králem Karlem IV. (1316—1378) a jeho synem Václavem IV. (1361—1419). Domnívá se dále, že malba musela vzniknout mezi rokem 1376, kdy byl Václav IV. zvolen římským králem, a rokem 1378, kdy Karel IV. zemřel. Není také vyloučeno, že nástěnná malba vznikla jako připomínka návštěvy císaře Karla IV. a jeho syna Václava v Českých Budějovicích v květnu 1378, když zde vedli jednání se zástupci říšských knížat i předních českých šlechtických rodů.

Polychromií byly pokryty součásti klenebního systému, jenž je sám o sobě ukázkou vynikající kamenické práce. K nejpozoruhodnějším patří drobné klenební konzolky osazené v severní boční lodi, zdobené zejm. vegetabilním a zoomorfním motivem, vyjadřujícím alegorie např. Kristovy oběti.

V 1. pol. 15. století byl do kostela přinesen zřejmě z Itálie obraz Panny Marie Budějovické (někdy též Panny Marie s klasy). Nelze vyloučit, že i další desková malba, Adorace Krista z dílny Mistra třeboňského oltáře (před 1400), byla vytvořena pro dominikánský kostel. Ze Zlaté Koruny podle tradice pocházel další obraz ze stejným námětem zvaný Adorace Krista z Českých Budějovic (kolem 1420). Asi 1510 doplnil zařízení kostela deskový obraz Madony roudnického typu, technikou prozrazující sepětí s podunajským malířstvím. Pozoruhodnou výbavu doplnilo několik oltářů. Na počátku 19. století jich bylo asi 30, část z nich gotického původu. Jejich součástí byla kromě deskových obrazů i řezbářská díla. Pro dominikány byla zřejmě vyhotovena i nejstarší řezbářská práce: Panna Maria Rudolfovská (poslední čtvrtina 13. století).

K roku 1382 byly uděleny odpustky arcibiskupem Janem z Jenštejna (1350—1400) k již ztracené soše Bolestné Panny Marie s mrtvým Kristem na klíně. Pravděpodobně součástí oltáře Božího těla (připomínán 1375) byla dřevořezba Krista z Božího hrobu. Jestliže se duchovní náplň této sochy vyznačuje citovou zdrženlivostí, pak řezaný Krucifix (60. léta 14. století) obsahuje ještě něco z hlubokého prožitku utrpení starších mystických Ukřižování a Piet z porýnského okruhu. Na pomezí gotiky a renesance patří v interiéru kostela několik náhrobků, stejně tak Krucifix, vytvořený kolem 1520 Mistrem Oplakávání ze Žebráku.

Původní evidenční list památky:

Orientovaná trojlodní basilika se severní předsíní a kaplí P. Marie, s příčnou lodí a polygonálním chórem, k němuž na jihu přiléhá s klášterem související sakristie; střechy sedlové, valbové a pultové (tašky), nad chórem polygonální, plechem pobitá sanktusník s jehlancovou helmou. Průčelí lodi i chóru jsou omítána hrubou omítkou a členěna podokenní a hlavní římsou, s úzkými opěrnými pilíři. Západní, součást opevnění tvořící průčelí s jedním lomeným oknem ukončuje trojúhelný cihlový štít s jednoduchými panely. Okna lodi jsou půlkruhová, okna chóru jsou lomená, s původními kružbami. Při východním nároží severní části příčné lodi je zachován vedle předsíně původní šnek s vlastní stříškou, na fasádách chóru otisky střech dvou zbořených kaplí.

Do interiéru se chodí přes klášter lomeným profilovaným portálem, který ústí do sev. ramene příčné lodi. Basiliku o 6 klenebních polích člení v hlavní lodi pilastry s kompositními hlavicemi, nesoucí zalamující se kladí, nad nímž dosedají křížové žebrové klenby. Boční lodi, otevřené půlkruhovými arkádami, jsou zaklenuty rovněž žebrovými klenbami, které dosedají na bohaté konsoly. V záp. části hlavní lodi je na hloubku dvou polí vložena zděná, 2 křížovými klenbami podklenutá kruchta s plným zděným poprsníkem. Ke čtvrtému poli sev. boční lodi připojená obdélná kaple je otevřená arkádou; její prostor člení profilovaná římsa, na kterou dosedá valená klenba. Severní předsíň má v 1. p. křížovou klenbou zaklenutou oratoř. Příčná loď je sklenuta třemi křížovými žebrovými klenbami. Jednoduše členěný vítězný oblouk odděluje chór, zaklenutý křížovými klenbami a závěrem; žebra dosedají na válcové, na konsolách umístěné přípory. V jižní stěně je umístěn portál do sakristie o dvou křížových, pasem oddělených klenbách. Schodiště vede odtud do oratoře v 1. p., otevřené do chóru pravoúhlým oknem.

Klášter založen 1265. Stavba chóru s bočními kaplemi a příčnou lodí, ovlivněná cisterciáckou hutí zlatokorunskou z doby kol 1290-1300, stavba basiliky z doby po 1350-70. Barokní úprava z 2. pol. 17. stol. Fr. Canevalle. Restaurován 1865.