weby pro nejsevernější čechy

Naučná stezka Blatenský příkop

Mezi Božím Darem a Horní Blatnou byl v letech 1540 až 1544 vybudován umělý vodní příkop v délce 12 km, který zásoboval vodou důlní zařízení, rudné mlýny a rýžoviště cínu v Horní Blatné.

Většinou se snažím informovat o cílech a atraktivitách, které vyzkouším plně a celé. Tentokrát činím výjimku, z časových důvodů jsem z téhle naučené stezky ochutnal jen malý kousek, když jsem se na ni napojil pod Blatenským vrchem z jedné naučné stezky na druhou a nechal se dovést podél koryta do Horní Blatné. Nicméně věřím tomu, že projít si celou délku téhle jedinečné technické památky musí být opravdu nevšední zážitek.

Začnu trochu zeširoka. Krušné hory nejsou krušné pro své drsné klima nebo nelehký život zdejších obyvatel. Vítr vane zcela odjinud – sloveso „krušit“ znamenalo ve staročeštině „těžit“. Z toho plyne, že při těžbě vznikal krušec, což byly právě hroudy vytěženého nerostu. A právě krušec „může“ za Krušné hory… Prý se jedná o překlad z německého „Erzgebirge – Rudné pohoří nebo Rudohoří“, pocházející až ze 16. století – dříve se jim říkalo franským slovem „Fergunna“ (Horstvo) nebo starosaským „Mirihwidu“ (Temný les).

Ať už je to jak chce, faktem zůstává, že se tady nacházela mnohá ložiska mnoha surovin. Důlní činnost a následné zpracování ale nejsou jednoduché, potřeba je mimo jiné spousta vody. No a kde je jí málo, tak je potřeba ji dostat, nejlépe odněkud, kde je jí naopak přebytek. Stalo se tedy, že z rašelinišť kolem Božího Daru byla povrchová voda svedena korytem až k Horní Blatné, aby posloužila k praní získané rudniny i pro pohon strojů.

Blatenský vodní příkop (německy Erbwassergraben) je tedy přivaděč vody z přírodní rezervace Božídarské rašeliniště u Božího Daru do Blatenského potoka u Horní Blatné. Nachází se v nadmořské výšce 975 – 945 metrů. Jeho zpevněné, z části mezi náspy vedené koryto je místy až 2 metry široké.

Je dílem stavitele Stephana Lenka z let 1540 až 1544 a ještě někdy během 16. století se stal výhradním majetkem města Horní Blatná, které roku 1570 získalo od císaře Maxmiliána II. dědičné právo z něj vybírat vodní poplatky (odtud německá verze názvu Dědičný vodní příkop). V polovině 19. století přestal sloužit důlním účelům, byl však dále využíván průmyslovými provozy a až do roku 1945 byl opravován a udržován (mmj. i z protipožárních důvodů). Majitelem se stala společnost vodního příkopu „Erbwassergenosenschaft“, založená roku 1872, která se o dílo starala a ještě ve dvacátých letech dvacátého století zajistila celkovou rekonstrukci. Po válce byl ovšem příkop ponechán svému osudu, v polovině 60. let dokonce proběhla řada jednání s cílem vodní dílo zrušit, naštěstí bez úspěchu.

Mezi lety 1995 a 2001 došlo k obnově zaneseného a poničeného příkopu dle dokumentace z rekonstrukce roku 1929 a to za účelem odvedení nekvalitní vody z Božídarských rašelinišť mimo vodní nádrž Myslivny sloužící jako zdroj pitné vody. Druhotně se řešil průsak z poškozeného příkopu, zapříčiňující podmáčení ploch v lesních porostech.

Takže pokud vám to ještě jako tip nestačilo, sežeňte si v Boží Daru tištěného Průvodce naučnou stezkou, kde je spousta dalších podrobných informací, mapa a ilustrační fota (ať víte, kolem čeho jdete), a vyražte.

Tagy