weby pro nejsevernější čechy

Svatá (Mikulovická) brána v Kadani

This entry is part 2 of 4 in the series Brány, hradby, vrátnice

Přes ulici Jana Švermy, vedoucí ze západní strany na Mírové náměstí v Kadani, se před parkem na Studentském náměstí klene nejlépe dochovaná městská brána, zvaná buď Svatá nebo Mikulovická.

Kdo z náměstí zahne do místního infocentra, má ji přímo před sebou. Sice je tak trochu ve stínu radniční věže, ale přehlédnout by ji nikdo neměl.

Gotická věž Svaté brány, zvané též Mikulovická, představuje jednu z nejdůležitějších částí historického opevnění královského města Kadaně. Byla hlavní branou, oddělující na západní straně Staré Město kadaňské od Nového Města. Do města vedly čtyři brány, do této nejlépe dochované mohou od července 2016 návštěvníci.

Rozsáhlé info je na wiki, něco se dá dohledat s pomocí netu a knih:

Tomáš Koutek: Městské brány v Čechách – Historická zastavení, Nakladatelství Brána 2003, str. 65-66

Svatá brána byla vystavěna koncem 13. století jako součást mohutného městského opevnění, které ve dvou až třech pásech obepínalo celé královské město. Při návštěvách Kadaně branou projížděli mnozí čeští panovníci, jako například Václav II. (1287, 1295, 1297), Karel IV. (1367, 1374), Václav IV. (1374), Ferdinand I. (1534, 1562), Maxmilián II. (1562) a Josef II. (1779). Od Svaté brány totiž pokračovala kupecká cesta směrem na krušnohorskou Přísečnici a do Saska, nebo Poohřím na Cheb a Norimberk.

Kolem roku 1500 začalo na popud Jana Hasištejnského z Lobkowicz, předního českého aristokrata a humanisty, vznikat právě před Svatou branou předměstská čtvrť Nové Město kadaňské. Tehdy byla brána ještě nazývána Mikulovická, neboť cesta, která od ní vedla, směřovala na Mikulovice (stará obchodní stezka z Kadaně do Krušných hor a Míšeňska, později Saska). Ke změně názvu na Svatou bránu došlo až roku 1532, poněvadž odtud bylo možno dojít k poutnímu kostelu Čtrnácti sv. Pomocníků pod Svatou horou v Kadani.

Dne 14. června 1639 o druhé hodině ranní bylo město Kadaň napadeno asi 300 švédskými jezdci, kteří dobyli předměstí a začali útočit na Svatou bránu, zapálili před ní slámu a ostřelovali ji. Po několika útocích Švédové kvůli velkému počtu mrtvých a raněných obléhání vzdali. Město však přesto později Švédům podlehlo, dokonce 25. března 1641 projel Svatou branou osobně generál Johan Banér.

V průjezdu se nachází zamřížovaný barokní výklenek. Původně v něm byla umístěna pozdně gotická socha Černé Matky Boží (dnes v chomutovském muzeu), kterou tu nechal na své náklady roku 1738 instalovat kadaňský erbovní měšťan Franz Max Köllisch z Köllischsheimu.

Svatá brána mívala složitě strukturované předbraní, lidově zvané Šance. To se skládalo z první brány, která bývala ozdobena reliéfem s dnes již neznámým biblickým motivem. Tato brána byla zároveň kryta kruhovou baštou o osmi střílnách. Mezi první branou a Svatou branou ve věži se pak nacházela ještě druhá brána. Předbraní bylo společně s kruhovou baštou zbořeno v roce 1842. Dnešní podobu získala Svatá brána v letech 1877 až 1878, kdy byla také doplněna o nový hodinový stroj. V předpolí brány byla roku 1882 vztyčena socha císaře Josefa II.

Spodní část pochází s největší pravděpodobností z doby těsně po založení města, kdy bylo započato s budováním obvodového opevnění. Dnes je brána mohutná, čtyřpatrová věř, sevřená z obou stran domovní zástavbou. Stále nese gotické znaky, renesanční přestavba ji poznamenala minimálně.

Přízemní průjezd má vstupní portály armovány a v horní části sklenuty do výrazně hrotitého záklenku. Na západní straně (vnější, dál od náměstí) je vstupní portál vložen do středu vysokého lichého oblouku, rovněž goticky zalomeného. V jeho bocích jsou zachovány drážky pro spuštění mříže. Na této straně jsou 4 okna – dvě vedle sebe těsně pod podstřešní římsou, úzká střílna centrálně umístěná ve třetím patře a drobné okénko ve špičce slepé arkády. Ve stěnách průjezdu jsou na každé straně zahrocené niky. Brána je kryta vysokou dlátkovitou střechou, zaujímající přibližně třetinu z celkové výšky stavby. Ve středu každé stěny vystupuje vikýř, nesoucí ciferník hodin. Na východní straně je oken víc – dvě stejně jako na opačné straně pod podstřešní římsou, na úrovni protilehlé střílny tři úzké otvory ve dvou výškových úrovních, o něco níže ještě užší okenní otvor, a poslední větší okno je v úrovni 1. patra mírně vpravo mimo osu průjezdu.

Victor Bernstein

Do historie Svaté brány se také významně otiskla postava kadaňského umělce Victora Bernsteina, který v Kadani žil někdy na přelomu 16. a 17. století. Bernstein svá díla údajně realizoval v noci, tak aby jeho skutečná identita zůstala v anonymitě. Zabýval se především tvorbou dvojznačných maleb na fasádách domů a do kamene tesaných karikatur. Nejznámějším výtvorem tohoto kontroverzního umělce byla malba na zdi v průchodu Svaté brány. Ta znázorňovala strom poznání v rajské zahradě s postavami Adama, Evy a hada představujícího ďábla, tedy tzv. prvotní hřích. Nad hlavním výjevem se pak nacházel ještě jiný ikonografický motiv zobrazující čerta, jenž podává stařeně na pohrabáči domácí pantofel. Existovalo více různých interpretací tohoto výjevu, někteří v něm viděli kritiku náboženských sporů, jiní zase ironický pohled na ženy. Městští radní toto dílo nenechali odstranit, věžník ze Svaté brány měl dokonce za úkol ho udržovat, snad jako varování před hříšným životem. Přesto však byla malba v průběhu 18. století někdy za panování císařovny Marie Terezie zničena. Na Svaté bráně můžeme ale ještě dnes nalézt jiný výtvor, který je také připisován Bernsteinovi. Nachází se na jednom z nárožních kamenů a je na něm vytesána část postavy, údajně karikatura některého z tehdejších kadaňských duchovních. Je ale také možné, že se jedná o Bernsteinův autoportrét.

Series Navigation<< Barbakán Žatecké brány v KadaniSeverní brána v Rabštejně nad Střelou >>
Tagy