Městské hradby ve Frýdlantu

V Okružní ulici ve Frýdlantu jsou k vidění skrovné pozůstatky městského opevnění.

Wiki:

Městské opevnění, které obklopuje historické jádro města Frýdlantu v okrese Liberec ve stejnojmenném kraji, je zapsané v Ústředním seznamu nemovitých kulturních památek České republiky a je součástí městské památkové zóny Frýdlant v Čechách, vyhlášené 10. září 1992.

Oblast Frýdlantska kolem řeky Smědé byla postupně osidlována od 6. století. Přesná doba vzniku hrazeného města pod frýdlantským hradem, založeným v polovině 13. století Ronovci a střežícím zdejší významnou kupeckou stezku, není známa.

Původně byla místní osada chráněna pouze zemními valy a palisádami. Zděné opevnění nahradilo tuto kruhovou obrannou linii až ve 14. století, kdy Biberštejnové, jejichž předek Rudolf z Biberštejna koupil v roce 1278 od krále Přemysla Otakara II. frýdlantské panství s hradem, povýšili zdejší osadu na město a zasloužili se o jeho další rozvoj. První písemná zmínka o frýdlantských městských hradbách se objevuje až v urbáři z roku 1381, avšak podle stavební podoby někdejších věží se usuzuje na dobu výstavby opevnění kolem poloviny 14. století.

Až do třicetileté války převažovala ve městě dřevěná nebo částečně hrázděná zástavba, z kamene byly pouze městské hradby, kostel a radnice. Ve válečných časech po jednom švédském nájezdu část města mezi jeho centrem a hradem lehla popelem, značné škody město utrpělo i v průběhu sedmileté války a pak také v roce 1813 při průjezdu Napoleonova vojska. Ještě mnohem větší nebezpečí pro historickou zástavbu však představovaly ničivé požáry a v neposlední řadě i povodně. Například během zhoubného požáru v roce 1634 bylo uvnitř města zničeno 246 domů včetně radnice a důležitých listin, které byly na radnici uloženy.

Městské opevnění bylo rekonstruováno na přelomu 16. a 17. století a poté bylo udržováno v dobrém stavu až do 2. poloviny 18. století. Dosud zachovalé hradby z té doby jsou vyobrazeny například na Globicově mapě Frýdlantska z roku 1660. Po roce 1774 byla však část hradeb rozprodána a místy pobořena, příkopy kolem hradeb byly zasypány, jak dokazují i vyobrazení města Frýdlantu z pozdějších let. K téměř úplné likvidaci městského opevnění pak došlo postupně v průběhu 19. století.

Pozůstatky městského opevnění se místy zachovaly jako volně stojící zdivo, některé jeho relikty pak byly včleněny do novější zástavby. Průběh hradeb, obklopujících městské jádro, je prakticky totožný s nynější Okružní ulicí, jen kostel Nalezení svatého Kříže, stojící na pravém břehu Smědé, byl chráněn hradbami jak od jihu, tak i opevněním na severní straně. Městské opevnění bylo vyzděno z čedičových kamenů polygonálních tvarů, typických pro tuto vulkanickou horninu. Zdivo bylo omítnuto. Hradby byly opatřeny věžemi, parkány a baštami, původní počet věží však již není možné určit.

V hradbách byly tři brány. Dolní brána (křižovatka ulic Okružní a Československé armády) byla zbořena v první polovině 19. století jako první a věž, která ji chránila, zanikla v roce 1888. Horní brána i s věží (na křižovatce ulice Okružní a Míru) přestala existovat v roce 1837. Třetí, tzv. Nová brána, byla obnovena v roce 1792 v nynější Mezibranské ulici v empírovém slohu, avšak později zanikla i ona. Pozůstatky této poslední brány byly definitivně odstraněny až v roce 1947.

Městský web:

30.7.2007 – Městské hradby pro mnoho měst představovaly důležitý fortifikační (opevňovací) prvek, umožňující uzavření a ochranu městského prostoru.

Naše hradby jsou zděné, téměř kruhového obrysu, vystavěny z místního čediče, polygonálně opracovaného, v síle kolem 1 m. Hradby byly původně omítnuty a zpevněny kamennými věžemi třemi věžovitými branami. Hranolové věže původně převyšovaly hradbu a byly na městské straně otevřené.

Městské hradby s příkopem jsou připomínány již v urbáři k roku 1381, ale podle místní tradice byly hradby vystavěny již v roce 1304. Od roku 1571 byly hradby rekonstruovány, v letech 1599-1602 pod vedením mistra Marxe Vlacha (Spazia). Hradby byly udržovány do roku 1774, kdy po požáru města byly z části rozprodány, z části strženy a příkopy byly zasypány.

Na jižní straně byly hradby napojeny na ohradní zeď hřbitova kolem kostela a dosud jsou zachovány v jižní zdi budovy děkanství a drobného objektu č.p. 85. V budově děkanství je dochováno i torzo hranolové věže. Schodišťová vložená věžička je snad až renesanční.

Na východní straně směrem k severu jsou hradby dobře patrny mezi objektu č.p. 67 a č.p. 388 (budova Střední hospodářské školy), dále pak jako ohradní parcelní zeď za domy č.p. 67, 66 a 65, kde současně tvoří zadní obvodovou zeď bývalé požární zbrojnice (nyní bazar). Zde je zachováno torso další hranolové věže, která je dnes součástí dvorního stavení č.p.56. Na severní straně zmizely hradby za posledních sto let, část základů byla nalezena při budování novostavby pošty v roce 1977.

Na severovýchodní straně jsou zachovány zbytky hradeb za bývalou mlékárnou , kde je opět dochováno torzo hranolové věže a torzo „katovské branky“. Na západní straně ohraničují zbytky hradeb zadní strany parcel domů č.p. 25,26,27,29 a za zbořenými objekty č.p. 30 a 31 je zbytek poslední hranolové věže.

V hradební zdi stály vyjma hranolových věží nejprve dvě, později tři vstupní brány. V hlavní ose se nacházely Horní a Dolní brána. Horní brána s věží byla v ulici dnešní Čsl. Armády, situována vedle objektu staré pošty č.p. 67 (budova Střední hospodářské školy) a byla stržena v roce 1837. Dolní brána se nacházela v ulici Míru , stávala u domu č.p. 35 a snesena byla v roce 1931 , zato okrouhlá věž, která ji chránila byla stržena až roku 1888. Třetí brána, tzv. Nová byla znovu postavena roku 1792 v ulici Husova v empírovém slohu, přičemž její zbytky byly odstraněny až v roce 1947.

Památkový katalog:

Městské opevnění Frýdlantu je zčásti zachováno jako volně stojící zdivo, zčásti jako zdivo včleněné do současné zástavby. Vyzděno bylo z opracovaného místního kamene přibližně v polovině 14. století, písemně jsou hradby doloženy až k roku 1381.

První písemná zmínka o hradbách je uvedena v urbáři z roku 1381. Stavební podoba věží však naznačuje, že mohou pocházet z období kolem poloviny 14. století. Na přelomu 16. a 17. století prošly rekonstrukcí a dále byly udržovány až do roku 1774. Poté došlo k rozprodání a poboření částí hradeb. Dolní brána byla stržena roku 1831 a okrouhlá věž, která ji chránila, pak roku 1888. Horní brána i s věží zanikla roku 1847. V roce 1792 byla v empírovém slohu znovu vystavěna třetí, tzv. Nová brána a následně odstraněna až v roce 1947. Relikty opevnění jsou částečně zachovány jako volně stojící zdivo, zčásti jako zdivo včleněné do současné zástavby. Původní pravidelně oválný tvar hradeb lze v současnosti vysledovat v linii Okružní ulice. Městské opevnění bylo vyzděno z polygonálního čediče. Omítané hradby byly ve svém obvodu zpevněny kamennými věžemi, jejichž počet dnes nemůžeme spolehlivě rekonstruovat. Těleso hradeb původně prolamovaly celkem tři vstupní brány s věžemi. V hlavní komunikační ose se jednalo o Horní bránu, v místě křižovatky Okružní ulice a ulice Míru, a Dolní bránu, v místě křížení ulic Okružní a Československé armády. Třetí Nová brána byla situována v Husově ulici. stavební vývoj (Martin Nechvíle) Městské hradby s příkopem jsou připomínány v urbáři již roku 1381. Dle místní tradice byly vystavěny roku 1304. Hradby byly během doby přestavovány a modernizovány. Současný ráz reliktů věží poukazuje na 2. čtvrtinu 14. století. Od roku 1571 byly hradby rekonstruovány, v letech 1599-1602 pod vedením mistra Marxe Vlacha. Na Globicově mapě Frýdlantska z roku 1660 (olejomalba na plátně, 135 x 180 cm) jsou zobrazeny hradby s věžemi, příkop a parkán s baštami. Hradby byly udržovány až do roku 1774, kdy byly rozprodány, zčásti strženy a příkopy zasypány. Dalším ikonografickým pramenem je rytina Johanna Tobiáše Arnolda v kronice pátera Johanna Carla Rohnova vydané v Praze roku 1763. Na výjevu již chybí hradební úsek mezi tehdejší Novou bránou (v dnešní Mezibranské ulici) a kostelem sv. Kříže. Parkánová hradba je vyobrazena jen na jihovýchodním obvodu města v úseku od kostela sv. Kříže k Horní bráně v dnešní ulici Čs. armády. Situaci zbytků hradeb z počátku 20. století zachycují kvaše na papíře malíře Franze Prenzela. Hradební zeď prolamovaly nejprve dvě a později tři vstupní městské brány. V hlavní ose se nacházely Horní a Dolní brána. Horní brána s věží se nacházela v dnešní ulici Čs. armády, byla situována vedle staré pošty (čp. 67) a stržena v roce 1837. Dolní brána v ulici Míru, stávající u domu čp. 35, byla stržena roku 1838 a okrouhlá věž vydržela až do roku 1888. Třetí brána zv. Nová byla znovu postavena roku 1792 v ulici Nezábranské v empírovém slohu. Její relikty byly definitivně odstraněny v roce 1947.

Původní evidenční list památky:

Zbytky městského opevnění za učňov. školou, v Okružní ulici, za cukrárnou, vedle č. 74 (býv. Autohotel). Památkový zájem pouze na baště vedle domu č. 74, která slouží jako schodiště domu.

O hradbách na webu NPÚ:

Městské hradby ve Frýdlantě plnily svůj účel až do roku 1774, poté byly postupně bořeny a rozebírány. Opevnění se částečně zachovalo jako volně stojící zdivo, částečně jako zdivo včleněné do současné zástavby. Neutěšený stav hradeb se město Frýdlant rozhodlo řešit citlivou konzervací respektující míru dochování zdiva i novodobé zásahy.

První písemná zmínka o městských hradbách, kulturní památce a zároveň součásti památkové zóny města Frýdlant, pochází z roku 1381. Pravděpodobně jsou však starší a byly zbudovány v polovině 14. století z polygonálně opracovaného kamene, přičemž jako materiál sloužil místní čedič s příměsí pískovce či žuly. Hradby byly původně omítnuté a po obvodu byly zpevněny kamennými věžemi, jejichž počet dnes nemůžeme spolehlivě rekonstruovat. Na přelomu 16. a 17. století prošly hradby rekonstrukcí a fungovaly až do roku 1774, kdy byly částečně zbořeny. Dolní brána byla stržena roku 1831 a okrouhlá věž, která ji chránila, roku 1888, horní brána i s věží zanikla v roce 1847. Třetí brána, postavená v roce 1742 v empírovém slohu, byla odstraněna až v roce 1947. Původní pravidelně oválný tvar hradeb je nyní možné vysledovat v linii dnešní Okružní ulice; tato část byla značně poškozena novodobou necitlivou výstavbou garáží, nákladního depa a také absencí údržby, což se podepsalo zejména na statice. Kvůli zatékání se zdivo začalo drolit a hradby zarůstaly náletovou vegetací.

Celkový neutěšený stav se vlastník rozhodl řešit jednorázovým zásahem, který zahrnoval konzervaci zbytků hranolové věže a navazujících úseků opevnění. Konzervace se zaměřila na stabilizaci zachovaného zdiva s tím, že budou respektovány mladší úpravy. Ve věži byly odstraněny novodobé cihelné přizdívky (plenty) a v původním rozsahu byl doplněn vnitřní líc zdiva z lomového kamene. Obnovou prošla i druhotně vyzděná zeď uzavírající na vnitřní straně prostor věže včetně opětovného osazení kamenného portálu, který byl opatřen kovanou mříží. U západního úseku hradby zůstala na vnitřní straně zachována obě mladší schodiště, jež původně vedla na již zaniklé terasy, a ponechán byl i dodatečně proražený otvor v hradbě, tzv. katovská branka. Východní i západní část hradeb ukončila cihelná přizdívka vevázaná do kamenného zdiva a vyzděnou korunu překrývá jílová vrstva, kterou zpevňují drny. Nepravidelný profil opevnění respektuje míru zachování a tvar zdiva a navozuje dojem zříceniny.