Uvnitř Dómu svatého Václava v Olomouci se nachází loretánská kaple.
Jsme zvyklí na to, jak loretánské kaple „správně“ vypadají, předpokládáme, že se podobají tomu, co známe. Není tomu ale vždy úplně tak – mezi plnohodnotné se počítá i zcela jinak uspořádaná kaple uvnitř Dómu svatého Václava v Olomouci, v níž z toho, co čekáme, je vlastně jen socha černé matky Boží, byť ani ta se nepodobá tomu, co v loretánských kaplích vídáme.
O kapli v knize Jana Bukovského Loretánské kaple v Čechách a na Moravě (Praha, nakladatelství Libri, 2000):
Podnětem pro zřízení loretánské kaple při chrámu sv. Václava v roce 1662 byla nutnost přemístit starý mariánský oltář, který překážel vstupu do krypty pod novým dietrichsteinským presbyteriem. Protože na oltáři lpěly četné fundace, byly přeneseny k mariánskému oltáři v loretánské kapli. Presbyterium bylo dokončeno 1620, dvě krypty až 1661.
Kaple vznikla přestavbou bývalé kaple svatých Cyrila a Metoděje. Zakladatelem byl olomoucký biskup, arcivévoda Leopold. Loretánská kaple prošla rekonstrukcí v letech 1743-47 a péčí o ni byl pověřen dómský farní úřad chrámu sv. Václava.
Dómská kaple se vymyká jakékoli závislosti na typovém řešení a je zcela osobitá. Těsné navázání na starší Cyrilometodějskou kapli způsobilo, že se této závislosti vymyká. Pohled na olomoucký dóm v Paprockého Zrcadle z roku 1593 ukazuje na místě dnešní loretánské kaple pultem krytý obdélný přístavek s trojicí opěráků – bývalou Cyrilometodějskou kapli. Její podélná strana zůstala zachována při barokní přestavbě a byla znovu svázána se zdivem trojlodí šikmými bočními zdmi. Spolu s těmito změnami došlo k novému zaklenutí kaple.
Regotizace olomouckého dómu nezasáhla rušivě do vzhledu loretánské kaple. Gotické opěráky byly ponechány, až na střední, upravený tehdy na podnož pro mariánskou sošku, krytou baldachýnem. Místo valbové střechy ukončila kapli kružbová novogotická balustráda s fiálami nad jednotlivými opěráky. Jediné barokní detaily vnějšku, představované půlkruhem ukončenými okny, byly ponechány beze změny. Neprofilované pískovcové ostění oken lemované po obvodu jednoduchým páskem, přerušuje v záklenku vrcholový klenák. Okna pocházejí z přestavby Cyrilometodějské kaple na loretánskou roku 1662.
Trojboké obvodové zdi kaple nedávají tušit, že skrývají nejlepší barokní interiér dómu – loretánskou kapli. Vnitřní dispozice se ale zcela odlišuje od běžného řešení.
Přestavba, podnikaná v letech 1743-47, vepsala do obvodových zdí loretánské kaple dnešní její půdorysný ovál. Beze změny ponechala raně barokní okna a výklenek pro sošku Panny Marie Loretánské.
Rozměrný oblouk, vrcholící skupinou Otce na nebesích, otevírá prostor kaple do boční lodi olomouckého dómu. Na jeho vnější straně lemují ostění nakoso postavené konkávní pilastry, podporující úseky přerušovaného kladí. Na první pohled vyniká výzdoba oblouku, rozdělená římsovými hlavicemi do tří polí. Výplně z leštěného umělého mramoru, doplňované zlaceným rokokovým ornamentem, střídají živé freskové výjevy v kruhových medailonech. Fresky J. K. Handkeho představují v klenebním oblouku Zvěstování Panny Marie, Očišťování Panny Marie, v bočních polích Narození Páně a Hledání Krista v chrámu.
Hlavní tektonické články vnitřku – pilastry s kompozitními hlavicemi nesou trojdílné kladí, přerušované oltářní architekturou a vstupním obloukem z trojlodí dómu.
Do monumentálního rázu vrcholně barokního interiéru zapadá sloupová architektura oltáře, tvoření dvěma dvojicemi nakoso postavených sloupů na prostorově odstupněných postamentech. Jeho jádro – zasklená nika se soškou Černé Matky Boží ve zlaceném rokokovém rámu, přerušuje kladí navazující na sloupové hlavice. Náročná reliéfní výzdoba zůstává v popředí oltáře, na bohatě zlacených stěnách tabernáklu. Šlechtický erb v jeho soklové části upomíná na dómského děkana Jiřího z Mayerswaldu, z jehož odkazu se uskutečnila nákladná adaptace interiéru kaple.
Původní patroni kaple – slovanští věrozvěsti Cyril a Metoděj, vystupují po obou stranách oltářní architektury, doplněné nahoře plastikami váz a andělů. Vrcholící díl – štukový nástavec s obrazem Panny Marie se sv. Annou a sv. Jáchymem od Jana Krištofa Handkeho – vysoko vyniká nad sloupovou architekturou oltáře. Přechází do nástropní malby Nanebevzetí Panny Marie, jíž uzavřel J. K. Handke uměleckou výzdobu kaple.
Bohatě zlacená štukatérská a řezbářská výzdoba, nástěnné a nástropní fresky, mramorové obklady a umělé mramory na stěnách v červené, šedé a zelené barvě vytvořily z interiéru loretánské kaple barevně působivý celek. Není divu, že ve vrcholně barokním interiéru zůstal z tradičního vybavení loretánských kaplí jen nikový výklenek s loretánskou soškou.
18. století – v severní části byla přistavěna barokní kanovnická sakristie; pod lodí kostela byly vybudovány dvě barokní krypty; barokizována pozdně renesanční kaple sv. Stanislava; původní gotická kaple sv. Cyrila a Metoděje byla barokizována a zasvěcena Panně Marii Loretánské
Datování v předchozích příspěvcích hrubě nesouhlasí…
Wiki:
Kaple původně gotického slohu sv. Cyrila a Metoděje pochází asi ze 14. století. Kaple byla barokizována na přelomu 17. a 18. století s novým oltářem a bohatou sochařskou a obrazovou výzdobou. Název loretánská souvisí s umístěním sošky černé Madony z italské Lorety. Značně přemalované omítkové malby ze života Panny Marie jsou od barokního malíře Jana Kryštofa Handkeho. Zlatem a stříbrem vyzdobený svatostánek nese rodinný znak dómského děkana Mayerswalda, z jehož pozůstalosti byla provedena celá oprava. Sochy na oltáři vytvořil kolem roku 1735 sochař Ondřej Zahner. Portál se štukovými zlacenými sochami Boha Otce a anděly je od italského sochaře Baldassare Fontany z doby kolem roku 1710.
V roce 2009 v Olomouckém Deníku zmínka o restaurování:
16. 9. 2009 – V těchto dnech se renovují i nástěnné malby v boční Loretánské kapli a restaurování čeká do konce roku i nástropní fresky v kapli svatého Stanislava, které jsou v havarijním stavu.
12. prosinec 2010 – Loretánská kaple je zasvěcená Panně Marii. „Její současná výzdoba je barokní. Interiér je poměrně bohatě zdobený zlacením a celá architektura kaple je pojednána v různě barevných mramorech,“ popisuje Štěpán Sittek a poukazuje ještě na sošku Panny Marie, která je umístěna v oltáři.
Pochází z konce 15. století a jedná se o černou madonu z italského Loreta. V chrámu ovšem uvidíte z bezpečnostních důvodů jen její kopii. Originál se nachází v nedalekém Arcibiskupském paláci.
Dóm je sice chráněnou kulturní památkou, v Památkovém katalogu však o adaptované kapli pouhá zmínka:
Ke střední lodi z jihu přiléhají kaple sv. Stanislava a Loretánská kaple.
Google zase jednou selhává, neustále vnucuje kapli Panny Marie Loretánské v Neředíně, která ovšem do oficiálního seznamu uznaných loretánských kaplí (viz kniha výše) není zařazena.
