Kostel svatého Martina v Jindřichovicích

V centru Jindřichovic stojí kostel svatého Martina.

Wiki:

Kostel svatého Martina je římskokatolický filiální kostel v Jindřichovicích v okrese Sokolov v Karlovarském kraji. Od roku 1963 je chráněn jako kulturní památka České republiky.

Vedle kostela stojí bývalá myslivna a fara čp. 111, pozdně barokní stavba z konce 18. století s kamenným přízemím a hrázděným patrem, rovněž chráněná jako kulturní památka.

Je pravděpodobné, že svatostánek svatého Martina stál v Jindřichovicích již v první polovině 14. století. Vyplývá to z listiny z 1. 7. 1340. Není však zřejmé, zda se jednalo o kapli nebo kostelík. Skutečný kostel se začal stavět pod patronací Jana Hartvíka Nostice-Rhienecka v roce 1658. K jeho vysvěcení došlo v lednu 1661. Raně barokní podoba kostela je zachycena na vedutě z druhé poloviny 19. století. Byla to jednolodní stavba s dominantní mohutnou věží a dvojitou lucernou. Přes proporční nesoulad autora veduty je patrné, že kostel měl na severní straně u polygonálního presbyteria přístavek, rovněž zakončený menší věží s lucernou. Před jižní boční vchod byla v roce 1740 přizděna předsíň. Roku 1790 se téměř zřítila značná část severní stěny, a bylo nutné přizdít čtvrtý vnější pilíř až ke střeše. Pohromou pro kostel byl blesk, který dne 13. června 1802 kolem jedenácté večer uhodil do kostelní věže. Po zásahu bleskem zůstaly zachovány jen hlavní obvodové zdi, část sakristie pod věží a veškeré klenby. Z kostela zbylo torzo. Věž, staré, zčásti dřevěné konstrukce, mobiliář včetně oltáře i kazatelny zničil oheň. Patron kostela hrabě Bedřich Nostic nechal kostel obnovit na své náklady. Opravy kostela trvaly pět měsíců a v podstatě obnovily původní podobu. Jen plochostropá loď a hranolová věž byly sníženy. Nová střecha byla pokryta dvojitým šindelem a kupole věže byly opláštěné pocínovaným plechem. Slavnostní bohoslužba se konala 11. listopadu na svátek svatého Martina. Další významná oprava kostela byla provedena roku 1895. V 50. letech 20. století byla střecha opatřena novými šindeli, které však musely být v 70. letech 20. století vyměněny.

Architektonicky je kostel velmi zajímavou stavbou. Prvky gotiky, přežívající celou dobu renesance, se tu kombinují s prvky nastupujícího raného baroka. Kostel tak byl v době svého vzniku, v období rychle se barokizujících Čech, slohovou raritou. Pro loď kostela a kněžiště jsou příznačné gotické architektonické motivy v epoše renesance a baroka. Gotická tradice se uplatnila rovněž v půdorysu, závěru kněžiště, opěrácích nebo v oknech. Čistě renesanční charakter mají například vchody a průchody obloukového typu, většinou opatřené skosenou hranou, dále portál s trojúhelným frontonem kolem obloukového bočního vstupu v jižní straně lodi. V jemně naznačených hřebíncích zde doznívá renesanční česká tradice. Raně barokního typu jsou už některé valené a křížové klenby, například v předsíni před hlavním vchodem, v sakristii a panské oratoři. Zajímavá je zejména klenba nad prostorem točitého schodiště do panské oratoře, která má vedle jemných hřebínků navíc patky ve štuku vyděleny náznakem jakési římsy. Vědomým archaismem je poměrně masivní obloučkový vlys pod římsou věže. Dalšími cennými prvky kostela jsou triumfální oblouk ve tvaru lomeného oblouku, kůr se sloupy na západní straně lodě, malby stropu i kněžiště, vitraile v oknech kněžiště, všechna okna věže i točitých schodišť a další prvky.

Hlavní oltář musel být z havarijních důvodů v polovině devadesátých let 18. století snesen. Na hlavním oltáři byl obraz svatého Martina od sokolovského rodáka a absolventa vídeňské akademie France Glassla (někdy též Anton). Na jeho místě byl roku 1804 postaven oltář nový. Empírový oltář je dílem loketského sochaře Johanna Wildta, štafírování malíře Josefa Sättlera. Oba se podíleli i na nové kazatelně, jež byla postavena roku 1797. Nynější oltářní obraz pochází z roku 1851 a je dílem pražského, posléze vídeňského malíře Karla Svobody. Z radikální renovace kostela roku 1895 pocházejí okna vyplněná vitrailemi. Mnohé sochy, například socha svatého Jana Nepomuckého či socha Krista pocházejí z 19. století. Barokní sochy světlonošů u jižního vstupu do lodi byly původně umístěny v jindřichovickém zámku. V interiéru je zajímavý krucifix, který svým výtvarným zpracováním Krista posouvá zdánlivě dílo o několik století nazpět. Autorem je však dle signatury sochař Franz Rölz a krucifix pochází z roku 1857. Nad vchodem do kostela je upevněna barokní řezba Boha Otce, která pochází z hlavního oltáře starého kostela v Kraslicích. V kostele se nachází Křížová cesta, jejím autorem byl roku 1890 Franz Krombach, významný německý malíř, tvůrce křížových cest. Jeho ikonograficky ustálená a rutinně namalovaná zastavení jsou k vidění v mnoha evropských zemích.

Na jižní straně věže kostela je osazen náhrobník Christopha Hutschenreutera, zakladatele slavné dynastie rotavských hamerních mistrů, a jeho manželky Rosiny, rozené Pöschl. Náhrobek byl původně v kostele, do venkovní zdi byl vsazen až roku 1864.

Obecní web:

Významnou památkou v obci a její dominantou je kostel Sv. Martina. Jedná se o stavbu z roku 1803, navazující na starší středověkou svatyni, se zajímavou osmibokou věží a šestibokým presbytářem. Původ kostela je datován do 14. století, avšak byl zničen a vypálen a v 19.století byl upraven do dnešní podoby. Pod věží je náhrobní deska rotavských hamerníků Hutschenreutherů, kteří byli za obětavou práci povýšeni do šlechtického stavu. Na hlavním oltáři kostela je obraz svatého Martina z 19. století a naproti barokní obraz útěku svaté rodiny do Egypta s českým nápisem z roku 1607 (pozůstatek původního kostela). Nedaleká fara vznikla přestavbou panské myslivny.

O opravách:

Původ kostela sv. Martina v Jindřichovicích sahá do 14. století, kdy zde stála dřevěná kaple. Ta byla zničena a vypálena a v roce 1658 byl na jejím místě postaven zděný kostel sv. Martina. Současná podoba kostela pochází z roku 1803, kdy byl kostel po požáru přestavěn v novogotickém stylu. Jedná se o jednolodní kostel s šestibokým presbytářem a osmibokou věží. Interiér je vybaven převážně empírovým mobiliářem.

Oprava střechy a krovu památkově chráněného kostela v Jindřichovicích, kde se konají pravidelné česko-německé mše, byla v roce 2003 finančně podpořena Česko-německým fondem budoucnosti (ČNFB). Výše příspěvku činila 500.000 Kč.

Zničené kostely:

Má novou střechu, věž a sanktusník měděnou. – Varhany vyrobené po roce 1802 pocházejí z dílny Vincence Gartnera.

Pozemek s kostelem patří římskokatolické církvi, která zorganizovala opravu kostela. V roce 2026 půjde na opravu dveří kostela 100.000,- Kč z dotačních programů Karlovarského kraje.

Památkový katalog:

Kostel sv. Martina ze 2. poloviny 17. století je jednolodní orientovanou stavbou. K její jižní stěně polygonálního presbytáře přiléhá hranolovitá věž, přecházející v horních patrech v osmihran.

Kostel sv. Martina navazuje na starší středověkou svatyni, jejíž původ je datován do 14 století. Počátkem 19. století byl stávající kostel zničen požárem a následně opraven do dnešní podoby.

Jednolodní orientovaná stavba, trojboce uzavřeného kněžiště, k jejíž jižní stěně přiléhá hranolovitá věž, přecházející v horních patrech v osmihran. Patra věže osvětlují polokruhovitá okna. K ní je na západní straně přistavěno schodiště. Před západním průčelím je obdélná síň. Síň stejného tvaru je i před vstupním vchodem. Střecha lodi a kněžiště valbová, krytá šindelem. Cibulová báň věže s lucernou je oplechovaná. Pod hlavní římsou se nachází obloučkový vlys. Pod věží je náhrobní deska rotavských hamerníků Hutschenreutherů, kteří byli za obětavou práci povýšeni do šlechtického stavu.

V jádře gotická stavba s typickou barokní věží této oblasti. Je hranolovitá a přechází v pátém patře v oktagon. Významný doklad středověkého osídlení oblasti.

Původní evidenční list památky:

Farní kostel na návrší nad obcí. Jednolodní orientovaná stavba, k jejíž jižní stěně obdélného, trojboce uzavřeného kněžiště přiléhá hranolovitá věž, přecházející v horních patrech v osmihran. K ní je na západní straně přistavěno schodiště. Před západ. průčelím je obdélná síň. Síň stejného tvaru je i před vstupním vchodem. Stěny lodi i kněžišť zpevňují opěráky a prolamují hrotitá okna, dělená jedním prutem. Pod krajními okny v lodi jsou nízká sdružená okna stejného typu. V západní stěně jsou prolomena okna oválná. Loď se otevírá do kněžiště lomeným vítězným obloukem. Strop lodi je plochý s fabionem a římsou s freskou, představující Krista Krále s P. Marií a J. Křtitelem. Stejný je i strop kněžiště. Stěny uvnitř jsou nečleněné, moderně vymalované s veg. motivy a geom. ornamenty. Z lodžie vchází polokruhem uzavřeným kamenným portálem do podvěží, klenutého valeným pásem a dvěma poli křížových hřebínkových kleneb. V patře věže je oratoř, přístupná vých. schodištěm. Patra věže osvětlují polokruhovitá okna. Záp. část lodi vyplňuje hudební kruchta na 4 štukovaných sloupech, s předprsní, která uprostřed vybíhá do prostoru lodi. Střecha lodi a kněžiště valbová, krytá šindelem. Cibulová báň věže s lucernou oplechovaná. Pod hl. římsou obloučkový vlys.

Gotický kostel 14. stol byl přestavěn v r. 1658. Z této doby pochází i věž. Znovu upraven a vymalován po požáru r. 1802.

Hl. oltář, postran. oltář, andělé světlonoši, relief P. Marie Pomocné, mramor. relief s Madonou, dřevořezba Boha Otce, křtitelnice, varhany, Kalvarie, kříže, svícny…

1962: Bednění báně věže shnilé. Plech zcela prorezavělý. Nutné nové omítky.

Web o památkách:

Kostel svatého Martina v Jindřichovicích v okrese Sokolov v Karlovarském kraji je římskokatolický filiální kostel z druhé poloviny 17. století. Stavba je pozoruhodná unikátní kombinací prvků gotiky, renesance a raného baroka, díky čemuž představuje v regionu slohovou raritou. Od roku 1963 je objekt chráněn jako kulturní památka České republiky.

Historické prameny naznačují, že svatostánek svatého Martina v Jindřichovicích stál již v první polovině 14. století, o čemž svědčí listina z 1. července 1340. Není však jasné, zda šlo o kapli či kostelík. Současný chrám začali stavět v roce 1658 pod patronací Jana Hartvíka Nostice-Rhienecka. Byl slavnostně vysvěcen v lednu 1661. Vznikal v období, kdy se v českých zemích po třicetleté válce začal prosazovat reprezentativní styl raného baroka.

Architektonicky jde o jednolodní orientovanou stavbu s polygonálním presbytářem. K jeho jižní stěně přiléhá hranolitá věž, která v horních patrech přechází v osmihran. Kostel kombinuje archaické gotické motivy, které přežily renesanci, s prvky raného baroka. Gotická tradice je patrná v půdorysu, závěru kněžiště, oknech a opěrácích. Renesanční charakter mají vchody a průchody obloukového typu s většinou skosenou hranou, rovněž portál s trojúhelným frontonem u jižního vchodu do lodi. Raně barokní jsou valené a křížové klenby v sakristii, panské oratoři a předsíni, která byla k jižní straně přizděna v roce 1740.

K dalším detailům patří triumfální lomený oblouk, kůr se sloupy na západní straně lodi, malby stropu a kněžiště, vitráže v oknech kněžiště a masivní obloučkový vlys pod římsou věže. V interiéru dominuje empírový oltář z roku 1804, dílo loketského sochaře Johanna Wildta a malíře Josefa Sättlera. Tito autoři se společně podíleli i na nové kazatelně z roku 1797. Nynější oltářní obraz pochází z roku 1851 a je dílem malíře Karla Svobody.

Osud stavby byl v roce 1802 dramaticky ovlivněn bleskem, který kolem jedenácté večer zasáhl věž. Následný požár zničil věž, mobiliář, oltář a staré dřevěné konstrukce. Z kostela zbylo torzo tvořené hlavními obvodovými zdmi, klenbami a částí sakristie. Hrabě Bedřich Nostic nechal objekt na své náklady obnovit. Opravy trvaly pět měsíců a v podstatě obnovily původní podobu, s tím, že byly sníženy hranolová věž a plochostropá loď. Nová střecha byla pokryta dvojitým šindelem a kupole věže opláštěny pocínovaným plechem. V roce 1790 bylo navíc nutné přizdít čtvrtý vnější pilíř k severní stěně kvůli hrozícímu zřícení. Další významné opravy proběhly v roce 1895 a v 50. a 70. letech 20. století, kdy byla vyměněna střešní krytina.

V bezprostřední blízkosti kostela stojí bývalá myslivna a fara čp. 111. Jedná se o pozdně barokní stavbu z konce 18. století s kamenným přízemím a hrázděným patrem, která je rovněž chráněna jako kulturní památka.

Kostel svatého Martina slouží jako významný duchovní a kulturní střed města. Díky specifickému spojení různých architektonických epoch nabízí návštěvníkům pohled na vzácnou syntézu stylů. Je to místo, které stojí za návštěvu pro každého zájemce o historickou architekturu Karlovarského kraje.

O kostele podrobně v knize Sokolovsko: Umění, památky a umělci do roku 1945 na stranách 233 až 238.