Mauzoleum válečných zajatců v Jindřichovicích

Na návrší jižně od Jindřichovic za místním hřbitovem se nachází mauzoleum válečných zajatců.

Obecní web:

Za 1.světové války byl v roce 1915 mezi Jindřichovicemi a rotavským lomem na čedič zřízen tábor ruských a srbských zajatců, kteří pracovali v rotavských železárnách a stavěli chemickou továrnu v Sokolově. Velké množství jich podlehlo hladu, vyčerpání, špatné hygieně a epidemiím. Zemřelí byli pochováváni na lesním hřbitově pod táborem i do hromadných hrobů. Po skončení války byla většina kosterních pozůstatků exhumována a pietně uložena do mauzolea, které dala vystavět z bývalé vodárny na výšině nad obcí jugoslávská vláda. Jsou zde pochovány ostatky 189 Rusů a okolo 7100 Srbů. Mauzoleum je dodnes udržováno.

Spolek pro vojenská pietní místa:

Nápis:

ZDE ODPOČÍVÁ
7100 JUGOSLÁVCŮ
A 189 RUSŮ,
KTEŘÍ ZEMŘELI ZA VLAST
V RAKOUSKO-UHERSKÉM ZAJETÍ
VE SVĚTOVÉ VÁLCE 1914-1918

NA VĚČNOU PAMÁTKU

ОВДЕ ПОЧИВА
7100 УГОСЛОВЕНА
И 189 РУСА
УМРЛИХ ЗА ОТАЏБИНУ
B АУСТРО-УГАРСКОМ РОПСТВУ
У СВЕТСКОМ РАТУ 1914-1918. Г.

ВЕЧНАЯ ИМЬ ПАМЯТЬ

V Centrální evidenci válečných hrobů je pomník evidován pod číslem CZE4104-10027:

Bývalá vodárna na výšině nad obcí Jindřichovice.

Osárium – váleční zajatci – 1. světová válka.

K vybudování osária byla použita bývalá vodárna na výšině nad obcí Jindřichovice. Osárium nechala vystavět jugoslávská vláda. Nápisy v češtině a azbuce.

Mauzoleum bylo vybudováno vládou Jugoslávie v r.  1928, dodnes je udržováno. V roce 2013 provedena ze strany velvyslanectví Ruské federace v Karlových Varech oprava v celkové hodnotě cca 468 tisíc Kč.

Na wiki:

Jižně od Jindřichovic je mauzoleum obětí první světové války, kam byla po konci války uložena většina ostatků zemřelých z vojenského lesního hřbitova. Mauzoleum je chráněno jako nemovitá kulturní památka.

Celkem bylo na hřbitově pohřbeno přibližně 3 850 zajatců. V roce 1926 byly ostatky srbských zajatců jindřichovického tábora exhumovány a přemístěny do mauzolea. Protože se část hřbitova nacházela na blatech, některá těla nebyla rozložena a zůstala mumifikována. Malé dřevěné rakve (70x30x30 cm) pro uložení ostatků stačily pouze pro lebku a zbylé části koster a tak bylo rozhodnuto, že tato těla zůstanou na původním místě.

Během několika týdnů bylo přeneseno do mauzolea přibližně 2 300 ostatků srbských zajatců. Desítky pomníků, které rodinní příslušníci nechali pro své blízké po roce 1918 postavit, zůstaly po exhumacích shromážděny u vchodu. Po exhumacích a převozech zde zůstalo pohřbených přibližně 1 300 Italů a na 50 Rusů. V mauzoleu byly pietně pohřbeny také ostatky zemřelých Srbů z jiných zajateckých táborů, např. z Písku, Chebu, Chodové Plané, Broumova či z Chomutova.

Mauzoleum bylo zřízeno v letech 1925–1932 v bývalé vodárně, která stála nad jindřichovickým hřbitovem a sloužila zajateckému táboru. Vybudovala jej vláda Jugoslávie a nechala zde uložit ostatky 7 100 Srbů a 189 Rusů. Myšlenku vybudovat kostnici předložil církevní inspektor Milivoj Cvrčanin. Stavba podle návrhu ruského architekta Vladimira Brandta začala roku 1925 a byla postavena zčásti do terénu a zčásti vyhloubena pod terén do sklepních prostor. V letech 1927–1936 sem bylo převezeno přibližně 7 100 exhumovaných těl srbských válečných zajatců. Protože za války nebyli zajatci pohřbíváni podle národnosti ale podle vyznání, byly do mauzolea přeneseny ještě další malé rakve s ostatky 189 ruských zajatců. Roku 1938 sem bylo uloženo 89 malých plechových rakví s ostatky srbských válečných zajatců z první světové války, které byly exhumovány z několika hřbitovů v Nizozemsku. Celkový počet uložených ostatků dosáhl čísla 7 378 válečných obětí. Jedná se tak o jedno z největších pohřebišť z první světové války na českém území.

Sokolovský Deník:

29. 6. 2014 – Výročí 1. světové války si připomínají lidé z koutů celé republiky v unikátním mauzoleu v Jindřichovicích na Sokolovsku. Pomník a útroby mauzolea jsou vzpomínkou na obří zajatecký tábor, který byl jedním z největších na území tehdejší rakouské monarchie.

Uloženo tam je téměř tisíc malých rakví s exhumovanými kosterními ostatky více než sedmi tisíc vojáků, zejména Srbů. Těm také mauzoleum patří. „Letos nám volá nespočet lidí. Chtějí během výročí vzpomenout na ty, kteří v lágru zahynuli,“ řekl správce mauzolea Deja Randjelovič. Lidé mohli přijít vzpomenout v sobotu, kdy se tam konala mše za účasti srbských i českých delegací.

Při vstupu do mauzolea dýchne na návštěvníky zvláštní atmosféra. Na zdech visí dobové fotografie. Je tam také umístěná maketa obřího zajateckého tábora. V útrobách jsou pak vyskládány malé rakve s ostatky. „Jsou zde uloženy ostatky nejen vojáků, ale i dětí, které v zajateckém táboře žily. Nejmladšímu chlapci bylo sedm let a zahynul tu i se svým dědečkem,“ poznamenal správce.

Historii zajateckého tábora mapuje kniha Ozvěny velké války, s podtitulem Zajatecký tábor Jindřichovice 1915 – 1918, kterou na konci roku 2012 vydalo sokolovské muzeum. Autory jsou Vladimír Bružeňák a Romana Beranová, přičemž fotky pochází z pozůstalosti historika Václava Němce ze Sokolova a snímky muzeu věnovala jeho dcera Jana Miklová. Publikace nabízí pohled na opravdu unikátní dobové fotografie a vypráví se v ní o samotném vzniku i fungování zajateckého tábora v letech 1915 až 1918. Autoři se v knize zmiňují právě i o mauzoleu v objektu, kde bývala vodárna, která lágr zásobovala.

Knihu čtenář doslova hltá. Jen málo místních ví, že zajatecký tábor měl kapacitu 30 tisíc zajatců. „Na nemoci, podvýživu nebo epidemie v něm zahynulo přes čtyři tisíce vojáků,“ líčí starostka Jindřichovic Anna Polívková, která se sama stává průvodkyní v mauzoleu.

Historici mají za to, že lágr nefungoval rozhodně jako koncentrační tábor. Monarchie tam vybudovala celé město se strážními věžemi, fotbalovým hřištěm, pekárnami. „Bylo to skoro moderní město, které mělo i vlastní kanalizaci,“ uvádí Bružeňák. V místě stála stovka dřevěných domů pro zajatce. Dnes je tam jen pustá a holá pláň. „Bývaly tam sklady potravin, prádelny, sprchy, kaple, a dokonce dva objekty s posuvnou střechou, určené k relaxaci a léčení zraněných či nemocných. Nechyběla ani pošta, stáje pro koně a třeba i kasino pro důstojníky. Celkem tam bylo 170 domů.“

Postavení zajateckého tábora stálo monarchii sedm milionů rakouských korun. Na konci války tam bylo až 36 tisíc vojáků.

A jak to v zajateckém táboře fungovalo? I to kniha popisuje. Vojáci vstávali v šest hodin ráno. Poté dostaly pracovní skupiny práci. Obědvalo se o jedenácté. Po dvouhodinovém oddychu se muselo zase pracovat, a to do sedmnácté hodiny. Zajatci pracovali v místech, kde chyběli muži, kteří rukovali na frontu.

Zajatci na konci války umírali zejména na hlad. Čím dál více potravin totiž směřovalo na frontu a tenčily se i zásoby chleba. Počet úmrtí rostl už od poloviny roku 1916. O rok později tam vypukla epidemie tyfu, kdy umíralo až čtyřicet lidí denně. Márnice už přitom byly přeplněné, a tak těla končila v masových hrobech.

Památkový katalog:

Mauzoleum s ostatky ruských a srbských zajatců z období první světové války, které nechala v letech 1925–1928 vystavět jugoslávská vláda. Mauzoleum vzniklo podle návrhu ruského architekta Vladimíra Alexandroviče Brandta přestavěním bývalé vodárny.

Za 1. světové války byl v roce 1915 mezi Jindřichovicemi a rotavským lomem na čedič zřízen tábor ruských a srbských zajatců, kteří pracovali v rotavských železárnách a stavěli chemickou továrnu v Sokolově. Velké množství jich podlehlo hladu, vyčerpání, špatné hygieně a epidemiím. Zemřelí byli pochováváni na lesním hřbitově pod táborem i do hromadných hrobů. Po skončení války byla většina kosterních pozůstatků exhumována a pietně uložena do mauzolea, které dala vystavět z bývalé vodárny na výšině nad obcí jugoslávská vláda. Jsou zde pochovány ostatky 189 Rusů a okolo 7100 Srbů. Mauzoleum je dodnes udržováno.

Památník I. světové války s parkem tvořícím pietní prostor.

Původní evidenční list památky:

Z bývalé vodárny zřízeno po r. 1918 mausoleum zajateckého tábora v Jindřichovicích z r. 1915-1918. Před mausoleum představen portikus s půlkruhovým portálem a 2 sloupy.

Doplňkový list:

Park kolem mauzolea je tvořen loukou, rozdělenou do geometrických ploch, členěných řadami zeravů západních. Toto řešení odpovídá době založení a cíli dosáhnout smutečního, pietního účinu v duchu tehdejšího zahradního estetického chápání. Prostoru dominuje několik starých listnatých stromů. V současné době se zeravy už rozpadávají a je v nich množství náletových a plevelných dřevin.