Veroničin kříž (0515) u lesní cesty jihozápadně od Kamenické Stráně

Uprostřed lesa na rozcestí několika cest, po nichž prochází trasa naučné stezky Růžová, je k vidění kamenný kříž, zvaný Veroničin (někdy též Veronin).

Lépe řečeno, k vidění je jeho replika. Na infoceduli na místě se lze dočíst, že ho v 60. letech 20. století zničili nenechavci, jiné zdroje ale mluví o tom, že byl rozbit při těžbě dřeva…

Druhou verzi potvrzuje evidence smírčích křížů:

Výška 65 cm, šířka 35 cm, tloušťka 12 cm. Kříž byl postaven na paměť zavraždění kramářky Veroniky Bergertové 5. září 1836. Byl rozbit kolem roku 1960 při svážení dřeva. Později byla nalezena pouze hlava kříže. Na kříži byl letopočet 1837.

S křížem je spojena následující událost:

V minulém století žila jistá obchodnice Veronika Bergertová, která pocházela z Mikulášovic. Jezdila po kraji a obchodovala s vázankami, kravatami, korálky, knoflíky, hřebeny, náušnice a podobným zbožím. Jednou, když se svým krámem v Teplicích přebývala, potkala svou známou, která také z Mikulášovic pocházela. Tak se k ní ihned připojila a pomáhala jí jako nosička. Neměla však čisté svědomí, potají číhala na vhodnou příležitost, aby nebohou kramářku zamordovala a zmocnila se tak její živnosti. Pohlednější Veronice se totiž dařilo lépe než jí.

Upřesnění zde ->:

3. 9. 1836 zde byla zavražděna 22-ti letá Veronika Bergertová svou žárlivou přítelkyní Francizskou Sänderovou, též obchodnicí, leč proti Veronice neúspěšné.

V září 1836 šly společně z Růžové, kde předešlou noc přespaly, směrem na Kamenickou stráň. Kramářka byla toho dne velmi unavena. Celou noc totiž dováděly s pohraničníky, k tomu bylo ještě velké teplo a tak se stalo, když vstoupili do lesa, k takzvané Seidelově bráně, sklátila ji únava a nemohla dál pokračovat. Sedla si do stínu mladých smrčků a vzápětí usnula.

Její průvodkyně však neměla toho dne klidu. Večer před tím se obě zamilovaly do jednoho pohraničníka, on však Veroniku si oblíbil. Zášť Veroniny společnice se tím ještě více zvýšila. Bylo pět hodin odpoledne a ona pro svůj zrůdný čin se rozhodla. Nejprve chtěla použít kamenů, potom, ale přistoupila k nedalekému čtvrtsáhu (hromada dřeva) a tam hledala, až našla pořádný kus kořene. Vražedkyně uchopila kořen a praštila spící do hlavy. A když ani poté nenašla uklidnění, píchla ji několikrát svým nožem za uši. Potom si v klidu sedla vedle své mrtvé společnice a dala se do řeči se ženami, které tudy šly na hrabanku. Neměla strach ani z nedaleko pracujících Seidelbauerových lidí. Po chvíli vzala koš se zbožím a vypravila se přes Kamenickou Stráň a Dolský mlýn do Jetřichovic. Tam se již cítila v bezpečí a tak začala chodit od domu k domu se svým krámem. Dlouho se ale netěšila ze svého nového živobytí, byla zadržena pohraniční stráží, protože neměla u sebe doklady.

Mezi tím již byla nalezena mrtvola, a tak když přišli pohraničníci z Kamenické stráně a slyšeli o zločinu, ihned se obrátili a spěchali do Jetřichovic, kde již našli vražedkyni v jistých rukách. Vražedkyně byla převezena do Litoměřického kriminálu a tam v létě 1837 popravena. Nutno podotknout, že ani oběť nebyla žádný svatoušek. Byla prý zastánkyní „volných mravů“. Přesto hned po její smrti přijel její milý z Turnova, poklekl na místo jejího skonu, zlíbal je a nechtěl opustit. Potom šel na hřbitov, lehl si na její hrob a nechal za ni číst 6 zádušních mší. Při vybírání v kostele dal sám 1 tolar. Lidem se zdálo, že se choval pomateně. Nakonec se chytil jiné ženy, se kterou potom žil. 

Verze na tabuli nabízí zcela jiný konec příběhu:

Událost na místě zpozorovala náhodná svědkyně z Nové Vísky a vše oznámila hraniční stráži. Mordýřku zadrželi v Rynarticích, zanedlouho byla odsouzena a oběšena.

Inu, vyberte si. Smírčí kříž tu nechal údajně postavit majitel lesa – v roce 1837 majitel tehdejšího pozemku sedlák Florian Guth.

Po zničení původního kříže se v roce 2012 našli (nikde nejmenovaní) nadšenci, kteří podle dobových dokumentů vysekali nový kříž a usadili ho na původní místo.

Poblíž kříže visí na stromě obraz Anděla strážce.

Aktualizace 21. 7. 2022:

Tam, kde kdysi býval hluboký les, je dnes mýtina a místo je takřka k nepoznání – viz foto.

Historky spojené s křížem dle reality upravuje v knize Špalíček pomníčků a zapomníčků z Děčínska Natalie Belisová:

Kdo se pustí po naučné stezce Okolím Růžové, narazí poblíž cesty na Kamenickou stráň v lese na prazvláštní „naučné zastavení“: kamenný Veroničin kříž, Das Veroun Kreuz. Ten, který tu dnes stojí, je pouhou náhražkou. Starý kříž, zničený při lesních pracích asi v 60. letech 20. století, býval „o fous“ jinde, „o fous“ menší (asi 65 cm) a „o fous“ méně zdobný: autor současného (místní patriot Jaroslav Kašpar) přidal roku 2012 nádavkem k původnímu letopočtu 1837 na kříži navíc i rytinu meče. Aniž chtěl, zařadil se tím do zástupu lidí, co příběh kříže ověnčili umělými ozdůbkami…

Jedním z mystifikátorů byl začátkem 20. století Wilhelm Seidel z Růžové. Ve své kronice věnoval několik stran krvavé události, kterou kříž upomínal.

Následuje obsáhlý přepis jedné z variant výše citovaného příběhu, doplněný o řadu „podrobností“ (pořiďte si knihu), důležitý je konec:

Veronika Bergetová, dcera obchodníka z Mikulášovic čp. 336. Jak vypovídá zápis ve farní pamětní knize, vražda se odehrála o rok dřív (letopočet na kříži označoval vznik památky). Podomní obchodnice přespala 3. září 1836 se sousedkou z Mikulášovic Franziskou Sänderovou v obci a druhého dne šly nabídnout zboží do kasáren. Že u Franzisky nikdo nekoupil ani nit, není vůbec divu: oprávnění k prodeji měla jen Veronika, ta „ošklivá“ jí pouze pomáhala nosit zboží. Když tehdy byli v rámci vyšetřování tázáni členové posádek hraniční stráže v České Kamenici, Doubicích, Krásné Lípě, Chřibské i v Jetřichovicích na obchodnice, všichni přítomní znali pouze Veroniku, jen tři si vybavili její doprovod…

Zda násilí vyvolala závist krásné tváře a úspěchu Veroniky u mládenců není vůbec jasné. Při vyšetřování se Franziska doznala jen k zálusku na majetek (Veronika dostala při odchodu z domova 80 zlatých, za které doplnila zásoby v Teplicích). Oběť nebila ubita, ale jen omráčena kořenem (původně chtěla Franziska použít kámen, hromady kořenů si všimla náhodou), smrt způsobily četné rány nožem. Mrtvolu Franziska obrala nejen o nůši se zbožím a peníze, ale ještě si s ní vyměnila zástěru a šátek. Převlečená došla do Jetřichovic, kde tak dlouho chodila po domech, až od ní posádka hraniční stráže chtěla předložit oprávnění k prodeji, které neměla. Byla proto předvedena k výběrčímu cla s podezřením na pašování, kam k její smůle právě dorazil posel se zprávou o mordu… Těžko se zapírá, má-li člověk na sobě zástěru a na hlavě šátek mrtvé. Druhý den byla dopravena na úřad v Bynovci a odtud do Litoměřic. Ortel smrti kriminálního soudu v Litoměřicích zní jednoznačně: na Franzisce zaučoval litoměřický kat Johan Ledwina svého syna Franze.

Podle webu, který se věnuje těmto památkám:

Kříž č. 0515 stával asi 1,5 km severozápadně od rozvalin kostela v Růžové. Asi 120 m v lese při křižovatce lesních cest.

Výška 65 cm /  Šířka 35 cm / Tloušťka 12 cm
Kříž byl postaven na paměť zavraždění Veroniky Bergertové 5. září 1836.
Kříž byl rozbit kolem roku 1960 při svážení dřeva. Později byla nalezena pouze hlava kříže.
Na kříži byl letopočet 1837.

K úmrtí lze dohledat záznam v matrice ŘKC Mikulášovice Z 1799 – 1839, str. 289:

(Záznam dohledala paní Marie Streubelová 10/2025.)

Literatura: Dreyhausen – 436
Queisser – 343
Preidel – MNEC 1924

Preidel – Zu 1. Von Rosendorf führt ein Fußweg über Neudorf nach Kamnitzleiten. Der Weg geht über die Wirtschaft des Herrn Seidel Nr. 64 neben einem Fahrwege in den Wald. Der Eingang ist im Volksmunde unter der Namen „Seidels Tor“ bekannt. 140 Schritte vom Beginn des Waldes gezählt, dann 12 Schritte nach rechts, steht knapp neben dem Fahrwege ein Steinkreuz, das sicher als Sühnekreuz im weiteren Sinne, oder, schärfer unterschieden, als Gedächtniskreuz anzusprechen ist, wenngleich seine Größe den anderen mir bekannten Sühn- oder Schwedenkreuzen beträchtlich nachsteht. Es ist 65 cm hoch; der Querbalken, 35 cm lang und 12 cm stark, trägt die Jahreszahl 1837. Leider ist der obere Teil abgesprengt und sitzt nur noch lose auf dem Fuße.
Die Leute nennen das Kreuz die Verone und die Gegend „bei der Verone“. Den Hauptton legen sie auf das e der ersten Silbe. Die Sage erklärt den Namen folgendermaßen: Zwei Mädchen aus dem böhmischen Niederlande (nach einer anderen Sage sollen es Schwestern gewesen sein) kamen immer mit Waren nach Rosendorf und Umgebung und hausierten von Ort zu Ort. Beide waren in einen Grenzaufseher verliebt, der die eine, namens Veronika, bevorzugte. Darob war die andere sehr eifersüchtig und beschloß, sich zu rächen. Als sie einst auf dem Fußwege nach Kamnitzleiten gingen, beredete sie die Gefährtin, am Eingange des Waldes zu rasten. Sie streckten sich ins grüne Gras und Veronika schlief bald ein. Da erhob sich die andere, holte vom nächsten Holzstoß eine Baumwurzel und erschlug Veronika. Eine Frau vom Rosendorfer Neudorf kam dazu, konnte die Tat jedoch nicht mehr hindern. Sie mußte schnell fliehen, da sich die Mörderin ihr drohend nahte. Zum Andenken ist das Kreuz errichtet worden. Welche Strafe auf die Tat erfolgte, habe ich nicht ermitteln können. Aufzeichnungen sind keine vorhanden. Herr Wilhelm Seidel in Rosendorf Nr. 65 hatte wohl eine Ortsgeschichte als Gedenkbuch angelegt und sehr wertvolles Material gesammelt. Leider ist dieses Buch nach dem Tode des Herrn Seidel spurlos verschwunden.

Dreyhausen – 436 – Rosendorf: Am Fußweg über Neudorf nach Kamnitzleiten, 140 Schritte vom Beginn des Waldes gezählt, dann 12 Schritte nach rechts, knapp neben einem Fahrweg.
„1837.“ „Die Verone.“ „Zwei Mädchen aus dem böhmischen Niederlande kamen immer mit Waren nach Rosendorf und Umgebung und hausierten von Ort zu Ort. Beide waren in einen Grenzaufseher verliebt, der die eine namens Veronika bevorzugte. Darüber war die andere sehr eifersüchtig und beschloß, sich zu rächen. Als sie einst auf dem Fußwege nach Kamnitzleiten gingen, beredete sie die Gefährtin, am Eingange des Waldes zu rasten. Sie streckten sich ins grüne Gras und Veronika schlief bald ein. Da erhob sich die andere, holte vom nächsten Holzstoß eine Baumwurzel und erschlug Veronika. Eine Frau von Neudorf kam hinzu, konnte die Tat jedoch nicht mehr hindern. Sie mußte schnell fliehen, da sich die Mörderin ihr drohend nahte. Zum Andenken an die Tat ist das Kreuz errichtet worden.“
Siehe: Priedel, MExKl. 1924, S. 8.

Queisser – kolem 1935 – Das „Veroun“ Kreuz bei Kamnitzleiten. Die Tatsache erzählt Paudler im „Kammweg“ S. 230.