- Trasa 01 – Tisá – Ostrov – Děčínský Sněžník – Jílové
- Trasa 02 – Tisá – Grenzplatte – Ottomühle – Herkulovy sloupy – Schweizermühle-Bielatal
- Trasa 03 – Sněžník – Rosenthal – Katzfels – Cunnersdorf – Papststein – Papstdorf – Bad Schandau
- Trasa 04 – Dolní Žleb – Klopoty – Česká Brána – Dolní Žleb
- Trasa 05 – Hřensko – Schöna – Zirkelstein – Kaiserkrone – Schmilka-Hirschmühle
- Trasa 06 – zámek Děčín – Tyršův most – Pastýřská stěna – Děčín Bělá
- Trasa 07 – Děčín – Kvádrberk – Labská Stráž – Růžový hřeben – Belveder – Dolní Žleb
- Trasa 08 – Hřensko – Janov – Hájenky – Mezní můstek – Divoká soutěska – Mezní Louka
- Trasa 09 – Hřensko – Edmundova soutěska – Mezní můstek – Mezná – Mezní Louka – Pravčická brána – Hřensko
- Trasa 10 – Jetřichovické skály (Jetřichovice – Pohovka – Rudolfův kámen – Vilemínina stěna – Mariina skála – Jetřichovice)
- Trasa 11 – Jetřichovice – Dolský mlýn – Kamenická Stráň – Pastevní vrch – Růžová (a zpět)
- Trasa 12 – Jetřichovice – Haťový důl – Falkenštejn – Tokáň – Panenská jedle – Vlčí deska – Niedermühle – Hinterhermsdorf (a ještě kus dál)
- Trasa 13 – Vysoká Lípa – Šaunštejn – Malá Pravčická brána – Zadní Jetřichovice – soutěska Křinice – Niedermühle – Zadní Doubice – údolí Bílého potoka – Mikulášovice
- Trasa 14 – Krásná Lípa – Kamenná Horka – Kyjov – Turistický most – Brtníky
- Trasa 15 – Köglerova naučná stezka
- Trasa 16 – Doubice – Tokáň – Rynartice – Pavlínino údolí – Jetřichovice
- Trasa 17 – Mikulášovice – Weifberg – Wachberg – Tanečnice – Mikulášovice
- Trasa 18 – Česká Kamenice – Kamenický Šenov – Prácheň
- Trasa 19 – Česká Kamenice – Filipov – Srbská Kamenice – Všemily – Jetřichovice ( – Kunratice – Česká Kamenice)
- Trasa 20 – Jiřetín pod Jedlovou – Jedlová – Tolštejn
- Trasa 21 – Rumburk (prohlídka města) – Strážný vrch – Filipov Basilika – pramen Sprévy – Jiříkov
- Trasa 22 – Lobendava – Severní – Nordkap – Třípanský kámen – hraniční přechod Lipová / Sohland – Lipová
- Na Pravčárnu
Když se „vlastivědná“ část vydělila z původního Výběžku, prý to mělo být kvůli tomu, že bude radit kam, kudy a jak jít, jet, prostě cestovat. Jenže pokud se do něčeho vložím, nedopadne to, jak se čekalo…
Kdo snad někdy na tenhle web zavítal, pak ví, že (už dávno) nikomu neradím, nedáván tipy. Popisované jednotlivosti bez ladu a skladu jsou tu víceméně pro mne, abych věděl a nezapomněl, co jsem viděl, potkal, minul – a jako připomínka toho, o kolika místech se nedá zjistit takřka nic, protože paměť zmizela a dál mizí. Bez ohledu, jak se k nim dostat, kudy cestovat – tenhle žánr jsem opustil a přenechal jiným. Teď ovšem činím vlivem čerstvého zážitku výjimku…
Je celá řada profláknutých míst, turistických atrakcí, kterým se mnozí raději vyhýbají. Nechtějí se nechat unášet proudem, trávit čas v davu, vyčkávat, jestli se tu či onde náhodou neuvolní centimetr volného místa… Takže ač je místo ikonou regionu, mnozí místní na něm kvůli odporu k masové turistice v životě nebyli. Nicméně musím tvrdit, že řešení se najít při troše dobé vůle dá.
Už několikrát jsem v předchozích letech využil mimořádky, kdy během vánočních svátků nadešlo v areálu Pravčické brány období, kdy bylo otevřeno, i když bylo zavřeno. Všichni asi víme, že standardně se za vstup platí. Nicméně ve sváteční dny býval areál zpřístupněn volně, bez poskytování jakýchkoli služeb. Aktuálně přišlo docela slušné překvapení:
Vidíte to taky? Od pátku do neděle až do začátku sezóny zdarma! A že je všechno ostatní v areálu zavřené? No a co… Vše ostatní je vcelku jednoduché. Auto klidně nechte doma a spolehněte se na linku 434. Já to beru od Krásné Lípy, z druhé strany se to až tak neliší.
Taktování spojů mimo sezónu je řídké, takže nechat se doopravit až ke Třem pramenům je sice pohodlné, ale trochu mimo, protože co pak s načatým večerem? Času plno, proto je lepší naplánovat si delší procházku. Moc možností ovšem není. Gabrielina stezka je zavřená a čert ví, jestli se ještě vůbec někdy otevře. Zbývá tak jen výšlap z Hřenska nebo Mlýnská cesta. Nasedám na první jízdu z Krásné Lípy (jede nás pět a půl) a vystupuji na Mezní Louce. Kolem záchytného parkoviště po silničce na Meznou. Alej, pomník Velké války, svatý Václav, křížek, nová boží muka. Pak už samotná Mlýnská cesta – pomník Ondřeje Hese a především Fénix. Za celou trasu až ke Třem pramenům potkám v lese (tedy v tom, co z něho zbylo) jen a jen auto správy národního parku, jinak nikde nikdo…
Závěrečný výstup po červené nahoru. Není se moc čím kochat, černobílá krajina optimistické pocity nevyvolává. Až kolem samotné brány zachovaný smíšený les. A hlavně nejistota – fakt otevřeno? Ať koukám jak koukám, znatelné jsou jen prastaré stopy a přes ně sem tam kopýtka nebo tlapky. Po lidské přítomnosti ani vidu. Nicméně když dorazím k cíli, branka pod restaurací i turnikety nahoře jsou vážně otevřeny. A nikde nikdo! Podle stavu schodišť na vyhlídky jsem tu ten den první. Lidi začnu potkávat až když scházím dolů na zpáteční autobus. A řeknu upřímně – nápad vydat se na tuhle túru v botaskách fakt nepovažuji za odvahu, ale za něco úplně jiného. V podstatě od Mezné bez nesmeků ani ránu. Cesta od Tří pramenů až k Pravčické bráně je pak jeden led. Nespoléhejte na to, že o pár kilometrů jinde jsou už silnice holé. Asi se nechcete vracet na nosítkách nebo vrtulníkem.
Závěrečné poučení – i na takových místech můžete být dlouhé minuty o samotě, když víte jak na to.
